1 VSPH 803/2014-A-10
KSLB 54 INS 8597/2014 1 VSPH 803/2014-A-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Františka Kučery ve věci dlužníků Jaroslava Málka a Marie Málkové, oba bytem Chodská 777/5, Liberec III-Jeřáb, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, č.j. KSLB 54 INS 8597/2014-A-5 ze dne 1. dubna 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 54 INS 8597/2014-A-5 ze dne 1. dubna 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, usnesením č.j. KSLB 54 INS 8597/2014-A-5 ze dne 1. dubna 2014 odmítl insolvenční návrh, jímž se Jaroslav Málek a Marie Málková (dále jen dlužníci) domáhali vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že mu byl 28.3.2014 doručen insolvenční návrh dlužníků, spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři, přičemž v jeho kolonce č. 7 určené k podání insolvenčního návrhu paušálně uvedli, že se dostali do platební neschopnosti v posledních dvou letech, že se svou platební neschopnost pokoušeli řešit komunikací s věřiteli. Dále uvedli, že mají peněžité závazky po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti a tyto závazky nejsou schopni splácet. Domnívají se, že se oba dva nacházejí v úpadku. Rovněž uvedli výčet svých závazků, označili věřitele, výši závazku a splatnost poslední splátky.

Podle soudu prvního stupně insolvenční návrh je neurčitý, neboť postrádá konkrétní vylíčení skutečností, které osvědčují jejich úpadek. V insolvenčním návrhu chybí údaj o splatnosti jednotlivých závazků dlužníků. Tyto údaje-v dostatečné míře skutkového tvrzení-neobsahuje ani doložený seznam závazků a soud si tyto údaje nemohl ze seznamu závazků při posuzování insolvenčního návrhu dovodit. Seznam závazků obsahuje pouze tvrzení o splatnosti poslední splátky u jednotlivých závazků, což však nepodává žádnou informaci o splatnosti závazků dlužníků. Insolvenční návrh z tohoto důvodu podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítl.

Proti tomuto usnesení se dlužníci včas odvolali a požadovali, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentovali zejména tím, že jejich insolvenční návrh měl všechny nutné náležitosti, připojili k němu požadované seznamy a nutné doklady. Uvedli údaje o výši závazků a kdy uhradili poslední splátku. Vzhledem k jejich špatné platební morálce věřitelé splatnost jednotlivých závazků prodlužovali.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Podle ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Ust. § 104 téhož zákona ukládá dlužníkovi, jenž podává insolvenční návrh, povinnost připojit k němu určité přílohy (seznamy majetku, závazků a zaměstnanců a listiny, které dokládají úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek), a v odstavcích 2 a 3 vymezuje obsah seznamu majetku a seznamu závazků. Odstavec 4 dlužníkovi ukládá, aby seznamy (týká se všech požadovaných seznamů) podepsal a aby v nich výslovně uvedl, že jsou správné a úplné, a ohledně seznamů majetku a seznamu zaměstnanců vyžaduje, aby skutečnost, že žádné dlužníky nebo zaměstnance nemá, v těchto seznamech uvedl.

Podle ust. § 106 odst. 1 insolvenčního zákona musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle ust. § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Z ust. § 391 insolvenčního zákona se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících 5 letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup. Ust. § 393 insolvenčního zákona stanoví, že insolvenční soud vyzve usnesením osobu, která podala návrh na povolení oddlužení, jenž neobsahuje všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů, a současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést. Stejně postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Není-li přes výzvu insolvenčního soudu návrh na povolení oddlužení řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) insolvenčního zákona definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A-15 ze dne 27.1.2010). Na rozdíl od návrhu na povolení oddlužení pro insolvenční návrh není insolvenčním zákonem předepsána (co do jeho podoby) žádná zvláštní forma. Přestože, resp. právě proto, že podoba formuláře návrhu na povolení oddlužení umožňuje jeho použití jako insolvenčního návrhu tím, že dlužník označí bod 6 a vyplní tam předepsané údaje (rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek), je insolvenční soud povinen zabývat se samostatně tím, zda podání má všechny náležitosti insolvenčního návrhu i návrhu na povolení oddlužení, a v závislosti na svých zjištěních zvolit odpovídající postup předepsaný insolvenčním zákonem, jak je ve stručnosti popsán výše.

Pro rozhodnutí o odvolání je v daném případě podstatné, že dlužníci podali insolvenční návrh s využitím formuláře návrhu na povolení oddlužení. V bodě 7 podrobně popsali důvody proč se dostali do platební neschopnosti, dále uvedli, že mají jedenáct věřitelů s třinácti závazky v celkové 389.753,-Kč jednotlivé věřitele označili a uvedli výši jejich pohledávek a uvedli, kdy uhradili poslední splátku jednotlivých úvěrů. Lhůtu, kdy nastala splatnost jednotlivých závazků v celém rozsahu u žádného ze závazků neuvedli. Konkrétní údaje o jejich splatnosti neuvedli ani v seznamu pohledávek.

Z toho plyne, že dlužníci v insolvenčním návrhu (ani prostřednictvím povinných příloh-seznamu závazků) nevylíčili řádně skutečnosti, z nichž by vyplýval závěr, že mají vůči vícerým (alespoň dvěma) konkrétním věřitelům pohledávky, které jsou více než třicet dnů po lhůtě splatnosti a které nejsou schopni plnit, když takové konkrétní údaje nelze zjistit ani z dalších vyplněných kolonek návrhu na povolení oddlužení. Neuvedli tedy rozhodné skutečnosti, jež by jejich tvrzený úpadek podle § 3 odst. 1 insolvenčního zákona osvědčovaly, přestože jde o obligatorní náležitosti insolvenčního návrhu. Pouhé obecné konstatování, že jsou v úpadku, není ve smyslu ust. § 103 odst. 2 insolvenčního zákona uvedením okolností, které úpadek osvědčují (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009-A ze dne 20.5.2010 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011).

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníků důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné připomenout, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužníci insolvenční návrh opatřený všemi předepsanými náležitostmi znovu podali a aby spolu s ním podali na předepsaném formuláři i řádný návrh na povolení oddlužení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci.

V Praze dne 6. srpna 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková