1 VSPH 797/2016-A-15
KSPL 53 INS 2416/2016 1 VSPH 797/2016-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky v insolvenční věci dlužnice Mgr. Jany Neumannové, bytem Libušina 327/6, Cheb, korespondenční adresa Obětí Nacismu 90/a, 350 02 Cheb, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. KSPL 53 INS 2416/2016-A-8 ze dne 10. března 2016,

t akt o:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. KSPL 53 INS 2416/2016-A-8 ze dne

10. března 2016 se m ě n í tak, že Mgr. Janě Neumannové se povinnost zaplatit

zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č. j. KSPL 53 INS 2416/2016-A-8 ze dne 10.3.2016 uložil Mgr. Janě Neumannové (dále jen dlužnici) zaplatit zálohu ve výši 40.000,-Kč na náklady insolvenčního řízení do patnácti dnů od právní moci rozhodnutí na účet soudu.

V odůvodnění soud uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení odlužení doručeným soudu dne 3.2.2016 domáhala zjištění úpadku a povolení jeho řešení oddlužením. Usnesením A-6 ze dne 5.2.2016 soud dlužnici vyzval k doplnění insolvenčního doložení příjmů od ledna 2013 do doby podání insolvenčního návrhu. Dlužnice na tuto výzvu reagovala doložením části požadovaných dokumentů. I přes výzvu však soudu část svých příjmů nedoložila vůbec a část pouze evidenčním listem důchodového pojištění, který není dokladem o skutečných příjmech dosažených v předmětném období. Soud proto dospěl k závěru, že za takové situace nelze posoudit celkovou ekonomickou situaci dlužnice a její úpadek nebude moci být pravděpodobně řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře. Vzhledem k tomu, že dlužnice nemá žádný nemovitý isir.justi ce.cz

či movitý majetek, nelze předpokládat ani možnost řešení úpadku dlužnice oddlužením formou zpeněžení majetkové podstaty. V případě konkursu pak odměna správce činí minimálně 45.000,-Kč. S ohledem na to soud postupoval podle ust. § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona a uložil dlužnici povinnost zaplatit shora uvedenou zálohu.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil. Argumentovala tím, že částka v takové výši je mimo její finanční možnosti a že soud prvního stupně měl vyhodnotit zaslané dokumenty jako dostačující k prokázání příjmu dlužnice za poslední tři roky.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (ust. § 94 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 212 o. s. ř. a shledal odvolání dlužnice důvodným.

Podle ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužnice má nezajištěné závazky v celkové výši 344.944,-Kč. Dlužnice nemá žádnou vyživovací povinnost a její příjem za měsíce leden až září 2015 a leden 2016 představuje mzda v průměrné výši 21.326,40 Kč měsíčně.

Z uvedených zjištění odvolací soud dovodil, že by měsíční splátka v daném případě při splnění podmínek vymezených v ust. § 279 odst. 1 občanského soudního řádu mohla činit až 10.969,-Kč (po odečtení odměny insolvenčního správce a náhrady jeho hotových výdajů) a dlužnice by tak za pět let měla být schopna splatit 100 % dlužné částky. Zároveň je odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, toho názoru, že ve stádiu, kdy soud rozhoduje o uložení zálohy, není významné, jaký příjem měla dlužnice za poslední tři roky, podstatné je, jaký příjem má v době podání insolvenčního návrhu.

Odvolací soud proto dospěl k závěru, že je zde odůvodněný předpoklad, že dlužnice bude schopna uspokojit pohledávky svých (nezajištěných) věřitelů v plné výši a že její úpadek bude řešen oddlužením. S ohledem na výše citovanou právní úpravu shledal odvolací soud, že nejsou dány podmínky k tomu, aby po dlužnici bylo požadováno zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 167 odst. 2 občanského soudního řádu změnil napadené rozhodnutí a rozhodl o tom, že se dlužnici povinnost zaplatit zálohu neukládá.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 25. října 2016

JUDr. Jiří G o l d s t e i n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík