1 VSPH 793/2015-P4-8
KSUL 43 INS 15182/2011 1 VSPH 793/2015-P4-8

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníka Ladislava Kozáka, bytem Štúrova 656/74, Teplice, o odvolání věřitele České spořitelny, a.s., IČO 45244782, sídlem Olbrachtova 1929/62, Praha 4, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 43 INS 15182/2011-P4-2 ze dne 24. března 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 43 INS 15182/2011-P4-2 ze dne 24. března 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 43 INS 15182/2011-P4-2 ze dne 24.3.2015 v bodě I. výroku odmítl přihlášku pohledávky č. P 4 věřitele České spořitelny, a.s. (dále jen odvolatel ) doručenou soudu 18.11.2014 v celkové výši 42.413,84 Kč a v bodě II. výroku rozhodl, že právní mocí rozhodnutí účast odvolatele v insolvenčním řízení pro přihlášku č. P 4 končí.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením č.j. KSUL 43 INS 15182/2011-A-10 ze dne 3.10.2011, kterým soud rozhodl o úpadku dlužníka, zároveň vyzval věřitele, aby do třiceti dnů ode dne rozhodnutí o úpadku přihlásili pohledávky do insolvenčního řízení dlužníka. Lhůta k přihlášení pohledávky uplynula dne 2.11.2011. Odvolatel přihlášku pohledávky doručil soudu až dne 18.11.2014, tedy opožděně. Proto soud postupoval podle § 173 odst. 1 insolvenčního zákona ve spojení s § 185 insolvenčního zákona, k opožděné přihlášce nepřihlížel a odmítl ji.

Proti tomuto usnesení se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se jeho přihláška pohledávky neodmítá. Argumentoval zejména tím, že již v odůvodnění své přihlášky ze dne 18.11.2014 uvedl, že si je vědom uplynutí pravidelné přihlašovací lhůty, ale zdůraznil, že přihlašované pohledávky byly úpadcem nabyty z důvodu dědictví po Ladislavu anonymizovano , anonymizovano , zemřelém dne 21.3.2014. Odvolatel jakmile zjistil, kdo odpovídá za pohledávky po zemřelém, tedy kdo je jeho dědicem, postupoval bez zbytečného odkladu k uplatnění svého práva a v rámci probíhajícího insolvenčního řízení tyto pohledávky přihlásil. Podle odvolatele i na tento případ, kdy dlužník nabyl pohledávky dědictvím, platí, že nelze na přihlášku aplikovat pravidelnou přihlašovací lhůtu. V důsledku postupu zvoleného soudem prvního stupně, by odvolateli bylo znemožněno se ve stanovené lhůtě přihlásit do insolvenčního řízení osoby, která se v budoucnu stane s účinky ex tunc dlužníkem z titulu univerzální dědické sukcese. Informaci o úmrtí původního dlužníka odvolatel obdržel dne 11.11.2014 a přihlášku pohledávky odvolatel podal dne 18.11.2014.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 173 odst. 1 insolvenčního zákona podávají věřitelé přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

Podle § 185 insolvenčního zákona nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

K otázce včasnosti přihlášky se soudní praxe ustálila na tom, že k zachování lhůty pro podání přihlášek stanovené insolvenčním soudem v rozhodnutí o úpadku (§ 136 insolvenčního zákona) postačí, je-li přihláška posledního dne lhůty odevzdána orgánu, který má povinnost písemnost doručit (§ 57 odst. 3 o.s.ř.). Nejde-li o známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska (§ 430 IZ), nedoručuje insolvenční soud známým věřitelům dlužníka zvlášť (jinak než vyhláškou dle § 71 IZ) ani vyhlášku, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, ani rozhodnutí o úpadku (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.9.2008 sp.zn. KSBR 38 INS 735/2008, 29 NSČR 4/2008-P11 /R 25/2009/, usnesení Ústavního soudu ze dne 26.1.2009 sp.zn. I. ÚS 2536/08).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že usnesením KSUL 43 INS 15182/2011-P4-2 ze dne 24.3.2015 zveřejněném v insolvenčním rejstříku téhož dne byl zjištěn úpadek dlužníka a věřitelé byli vyzváni k přihlašování pohledávek ve lhůtě třiceti dnů ode dne zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Odvolatel do řízení přihlásil pohledávku za dlužníkem prostřednictvím datové schránky dne 18.11.2014 v celkové výši 42.413,84 Kč.

Z insolvenčního zákona plyne, že přihlašovací lhůta je konečná a výjimky z povinnosti včas přihlásit pohledávku za insolvenčním dlužníkem se vztahují jen např. k situaci, kdy nebyla dodržena zákonem stanovená minimální lhůta k přihlašování pohledávek, kdy dlužník nebyl v insolvenčním rejstříku řádně identifikován, zvláštní postup se uplatní ohledně tzv. zahraničního věřitele dlužníka. Pohledávky vzniklé po uplynutí přihlašovací lhůty proto lze v insolvenčním řízení uspokojit jen tehdy, pokud to zákon výslovně připouští. Tak je tomu kupříkladu v případě pohledávek za podstatou či pohledávek těmto na roveň postavených (§ 168, 169 insolvenčního zákona) nebo třeba u pohledávek věřitelů s nároky na náhradu škody způsobené trestným činem (§ 173 insolvenčního zákona).

V případě předmětné pohledávky odvolatele, k jejíž úhradě měl být původně povinen Ladislav Kozák, který zemřel dne 21.3.2014, a po jeho smrti dlužník, však o žádnou pohledávku výše popsaného charakteru nejde, tedy platí, že vznikl-li odvolateli takový nárok vůči dlužníku až po uplynutí přihlašovací lhůty, nelze ho v insolvenčním řízení uspokojit, nicméně platí zároveň, že od placení této pohledávky nemůže být dlužník ani v případě úspěšně absolvovaného oddlužení osvobozen, neboť takovéto osvobození ve smyslu § 414 až 416 insolvenčního zákona se týká jen těch základních pohledávek, které věřitelé měli a mohli do insolvenčního řízení včas přihlásit.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 4. prosince 2015

JUDr. Jiří G o l d s t e i n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková