1 VSPH 79/2013-A-29
KSPA 56 INS 18644/2012 1 VSPH 79/2013-A-29

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužníka: Luboš Vrábel, nar. 10. července 1974, bytem Masarykovo náměstí 166, 564 01, Žamberk, IČO 48607100, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, č.j. KSPA 56 INS 18644/2012-A-24, ze dne 23. listopadu 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, č.j. KSPA 56 INS 18644/2012-A-24, ze dne 23. listopadu 2012, se m ě n í tak, že se dlužníkovi ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích uložil dlužníkovi povinnost hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dle § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) je třeba zajistit prostředky k průběhu insolvenčního řízení a že smyslem zálohy je materiální zajištění výkonu funkce insolvenčního správce. Soud uvedl, že u dlužníka přichází pravděpodobně v úvahu jako řešení jeho úpadku konkurs, neboť dlužník sice zřejmě bude schopen úhrady alespoň 30 % výše přihlášených pohledávek nezajištěných věřitelů, ale většina jeho závazků pochází z jeho podnikání. Proto uložil dlužníku zaplatit zálohu ve výši 10.000,-Kč, aby v případě prohlášení konkursu na jeho majetek byly zajištěny prostředky na hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které v případě prohlášení konkursu činí alespoň 45.000,-Kč. Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby soud napadené usnesení zrušil, poněvadž pro stanovení zálohy na náklady insolvenčního řízení nejsou dle jeho názoru dány podmínky. V odvolání namítal, že oddlužením se jeho věřitelům dostane lepšího uspokojení než v případě prohlášení konkursu, neboť zpeněžením jeho majetku se nepodaří získat téměř žádné prostředky, zatímco plněním splátkového kalendáře by byl schopen uhradit více než 30 % nezajištěných pohledávek věřitelů. Zdůraznil, že má vyživovací povinnost ke své manželce a k nezletilému dítěti a nemá finanční prostředky na zaplacení zálohy.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle něhož insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Vzhledem k tomu, že insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s řádným výkonem funkce též za období od rozhodnutí o úpadku do posledního dne měsíce předcházejícího měsíci, v němž nastaly účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, přičemž tyto nároky nejsou jakkoliv kryty paušálními platbami podle splátkového kalendáře (podle § 3 písm. b) vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, činí odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře a podle § 7 odst. 4 téže vyhlášky mu náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada hotových výdajů ve výši 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře), je odvolací soud přesvědčen o tom, že určitá minimální záloha na náklady insolvenčního řízení je zásadně vždy zapotřebí.

Z obsahu insolvenčního návrhu a jeho příloh se podává, že dlužník je ženatý, má vyživovací povinnost k nezl. dítěti a jeho závazky vůči 6 věřitelům činí 8.399.505,62 Kč, z toho nezajištěné ve výši 1.039.929,22 Kč. Hlavní skupinu závazků dlužníka tvoří jeho závazky ze směnečného ručitelství pohledávek ve výši přesahující 7 mil. Kč Komerční banky, a.s. a Citibank Europe, plc proti společnosti ALPHA VISION, s.r.o. a ULTRA PLAST, s.r.o. Ostatní závazky tvoří jeho dluh u Českomoravské stavební spořitelny, a.s., u Stavební spořitelny České spořitelny, a.s. a za nesplacené zůstatky kreditního úvěru a běžného účtu u ČSOB, a.s. Příjmy dlužníka má tvořit důchod sjednaný v celkové měsíční výši 5.500,-Kč od Jana Vrábela, Evy Vrábelové a Mgr. Kateřiny Vrábelové, MBA a dále jeho příjem z dohody o pracovním poměru ze dne 1.10.2012 (zaměstnavatel DORITEN, s.r.o.) s předpokládaným hrubým měsíčním příjmem 20.000,-Kč.

Podle § 389 odst. 1 písm. a) IZ může dlužník, který není podnikatelem, navrhnout insolvenčnímu soudu, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.

Podle § 395 odst. 1 písm. a) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 odst. 2 o.s.ř.). Z citované právní úpravy vyplývá, že zásadním předpokladem pro povolení oddlužení (vedle dalších předpokladů) je schopnost dlužníka za zákonných podmínek splatit svým nezajištěným věřitelům nejméně 30 % jejich pohledávek za dobu 5 let.

V projednávané věci odvolací soud dospěl k závěru, že s přihlédnutím k příjmům dlužníka i výši jeho nezajištěných závazků, nelze vyloučit, že bude možné řešit úpadek dlužníka kromě konkursu (popř. nepatrného konkursu dle ust. § 314, 315 insolvenčního zákona) také oddlužením. Je třeba totiž vzít v úvahu i to, že dlužník označil některé ze svých věřitelů jako věřitele se zajištěnými pohledávkami, kteří se mohou domáhat uspokojení ze zajištění zpeněžením majetku třetí osoby. Odvolací soud také nesdílí závěr soudu I. stupně o tom, že pohledávky dlužníka tvoří z 80% pohledávky z jeho podnikání, neboť pohledávky vyplývající ze zajišťovacích právních vztahů k závazkům třetích osob (společnosti ALPHA VISION, s.r.o. a ULTRA PLAST, s.r.o.), není možno považovat za závazky vyplývající z podnikání fyzické osoby, která tyto pohledávky zajistila. V tomto směru odvolací soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.2.2011, sp.zn. KSUL 70 INS 3940/2008, 29 NSČR 9/2009 (R 112/2011), v němž byl vysloven názor, že podmínka, že dlužník nemá dluhy z podnikání, je pro účely posouzení, zda návrh na povolení oddlužení podala k tomu oprávněná osoba (ve smyslu § 389 odst. 1 a § 390 odst. 3 IZ), splněna i tehdy, jestliže návrh na povolení oddlužení podal dlužník, který svým majetkem pouze zajistil jako směnečný rukojmí dluh jiné osoby z jejího podnikání.

Proto odvolací soud shrnuje, že dlužník nedisponuje likvidními prostředky, z nichž by bylo možno počáteční náklady insolvenčního správce hradit, a uložení povinnosti zaplatit zálohu je namístě. Její výše pro prvotní fázi insolvenčního řízení pro dobu překlenutí nedostatku finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku však s ohledem na shora uvedené postačuje v částce 5.000,-Kč s tím, že v další fázi insolvenčního řízení budou náklady insolvenčního správce hrazeny v případě povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře v rámci měsíčních splátek.

Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 a § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil, jak je ve výroku uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 11. února 2013

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva