1 VSPH 772/2015-B-14
KSCB 25 INS 23234/2014 1 VSPH 772/2015-B-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: Mgr. Tomáš anonymizovano , anonymizovano , IČO 64742954, bytem Tábor, Vítkova 1931/5, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. KSCB 25 INS 23234/2014-B-5 ze dne 24. února 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. KSCB 25 INS 23234/2014-B-5 ze dne 24. února 2015 se v bodech I. a II. výroku potvrzuje. Odvolání proti bodům III. a IV. výroku usnesení se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením z 24. 2. 2015 v bodu I. výroku neschválil oddlužení dlužníka Mgr. Tomáše anonymizovano , v bodu II. výroku prohlásil konkurs na majetek dlužníka. V bodu III. výroku rozhodl, že konkurs bude projednáván jako nepatrný a v bodu IV. výroku uložil insolvenčnímu správci JUDr. Miloslavu Havlenovi předložit soudu do 1 měsíce zprávu o hospodářské situaci dlužníka.

V odůvodnění usnesení k bodům I. a II. výroku soud uvedl, že dne 26. 8. 2014 bylo zahájeno insolvenční řízení návrhem dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení. Soud usnesením č. j. KSCB 25 INS 23234/2014-A-9 z 11. 11. 2014 zjistil úpadek dlužníka a povolil řešení úpadku oddlužením. Při přezkumném jednání dne 14. 1. 2015 byly zjištěny pohledávky nezajištěných věřitelů ve výši 835.369,76 Kč. Insolvenční správce sdělil, že dlužník je nekontaktní, nereaguje na písemné výzvy insolvenčního správce a zároveň bylo zjištěno, že ukončil pracovní poměr u zaměstnavatele uvedeného v návrhu, přičemž správci není známo, zda nastoupil do jiného zaměstnání. Dlužník tak neprokázal, že je schopen splátkovým kalendářem svým nezajištěným věřitelům zaplatit alespoň 30 % jejich pohledávek. O oddlužení zpeněžením majetkové podstaty pak nelze uvažovat, neboť dlužník mimo osobního automobilu v hodnotě přibližně 20.000 Kč nevlastní žádný zpeněžitelný majetek. Insolvenční správce proto navrhl, aby byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Dlužník se na přezkumné jednání ani na schůzi věřitelů bez omluvy nedostavil a ke sdělením insolvenčního správce se nevyjádřil.

Soud odkázal na § 405 odst. 1, § 395 odst. 1 písm. b) a odst. 2 insolvenčního zákona a uvedl, že nedostavením se na schůzi věřitelů dlužník projevil nedbalý přístup k plnění svých povinností v insolvenčním řízení. Kromě toho dlužník neprokázal, že je schopen zaplatit nezajištěným věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek vedle úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce. Soud proto podle § 405 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona neschválil oddlužení a rozhodl o způsobu řešení úpadku konkursem. Rozhodnutí v bodu III. výroku soud odůvodnil ustanovením § 314 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona a v bodu IV. výroku ustanovením § 281 insolvenčního zákona.

Dlužník napadl usnesení včas podaným odvoláním, ve kterém uvedl, že v době doručení usnesení z 11. 11. 2014 na č. l. A-9 s ním zaměstnavatel ve zkušební době rozvázal pracovní poměr, což jej silně psychicky zasáhlo takovým způsobem, že nebyl schopen se zúčastnit schůze věřitelů 14. 1. 2015. Dne 3. 3. 2015 získal dlužník nové zaměstnání, tudíž se domnívá, že splňuje podmínky pro schválení oddlužení. V dalším podání z 21. 4. 2015 (č. d. B-10) dlužník uvedl, že od 20. 4. 2015 pracuje na základě nové smlouvy pro téhož zaměstnavatele SILON, s. r. o. Dlužník nemá platový výměr, ten mu bude vystaven až po odpracování tří měsíců. Předpokládaný čistý příjem bude přibližně 19.500 Kč. Výši platu bude dlužník schopen doložit až v červnu 2015.

Odvolací soud konstatuje, že po 21. dubnu 2015 již dlužník žádné podání soudu nezaslal.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 212 o. s. ř. a neshledal odvolání dlužníka důvodným.

Podle § 405 odst. 1 insolvenčního zákona Insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Podle odst. 2 Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle § 395 odst. 1 insolvenčního zákona Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle odst. 2 Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Jak správně uvedl soud prvního stupně, oddlužení nelze jako pravidlo schválit v případě, že dlužník není schopen uspokojit alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Dlužník sice tvrdil ve svém doplnění odvolání, že odvolacímu soudu počínaje červnem 2015 doloží svou výdělkovou situaci, ale neučinil tak, byť jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní leží na něm. Z toho důvodu i nadále platí, že nelze důvodně předpokládat, že by hodnota plnění, které by při oddlužení plněním splátkového kalendáře obdrželi nezajištění věřitelé, činila nejméně 30 % jejich pohledávek. Je proto i za této procesní situace správný předpoklad soudu prvního stupně, že není splněna podmínka stanovená v § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona.

Soud prvního stupně postupoval po právu, když v souladu s § 405 odst. 1 a 2 a § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona neschválil oddlužení dlužníka a prohlásil na jeho majetek konkurs. Odvolací soud proto v souladu s § 219 o. s. ř. potvrdil body I. a II. výroku usnesení jako věcně správné.

Odvolání proti bodům III. a IV. výroku usnesení byla odmítnuta dle § 218 písm. c) o. s. ř., protože směřovala proti rozhodnutí, proti kterým není odvolání přípustné. Přípustnost odvolání v případě bodu III. výroku je vyloučena ustanovením § 314 odst. 4 insolvenčního zákona. Odvolání proti bodu IV. výroku je vyloučeno ustanovením § 91 insolvenčního zákona (jednalo se o výkon dohlédací činnosti soudu). Kromě toho v tomto bodu výroku nebylo rozhodnuto o právech a povinnostech dlužníka.

P o u č e n í : Proti první větě výroku tohoto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu. Proti druhé větě výroku usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 20. ledna 2016

JUDr. Ladislav D e r k a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková