1 VSPH 770/2015-B-29
MSPH 93 INS 6145/2014 1 VSPH 770/2015-B-29

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužnice: Aneta anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 5, Schwarzenberská 737/1, zahájené návrhem dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 93 INS 6145/2014-B-12 ze dne 4. března 2015,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 93 INS 6145/2014-B-12 ze dne 4. března 2015 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 4.3.2015 zamítl návrh dlužnice na ustanovení tlumočníka ze slovenského jazyka pro insolvenční řízení. V odůvodnění rozhodnutí bylo uvedeno, že soud usnesením č.j. MSPH 93 INS 6145/2014-A-38 ze 17.12.2014 zjistil úpadek dlužnice a zároveň zamítl její návrh na povolení oddlužení a prohlásil na její majetek konkurs. Dlužnice se proti usnesení odvolala a dodatečně požádala, aby jí byl ustanoven tlumočník pro celé insolvenční řízení. Svůj požadavek odůvodnila obecným odkazem na ochranu svých práv a tím, že insolvenční správce nerozumí jejím podáním.

Soud odkázal na § 18 o.s.ř. a neshledal požadavek dlužnice důvodným. Za existence Československa do 31.12.1992 byly český i slovenský jazyk úředními jazyky a je dána jejich blízkost a příbuznost. I po rozdělení Československa se podání či rozhodnutí nepřekládají do druhého jazyka (viz Smlouva mezi ČR a SR o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech, publikovaná vyhláškou č. 209/1993 Sb. a § 3 zákona č. 629/2004 Sb. o zajištění právní pomoci v přeshraničních sporech v rámci Evropské unie). Dlužnice se narodila a vyrostla za trvání Československa a na území České republiky se dlouhodobě zdržuje, se svým bývalým manželem (hovořícím česky) si v roce 2007 koupili nemovitost v Praze, Sartoriova 56/18, kde dlužnice bydlela do doby, než se přestěhovala na adresu Praha 5, Schwarzenberská 737/21. Veškeré listiny včetně soudních rozhodnutí, které dlužnice přiložila ke svému insolvenčnímu návrhu spojenému s návrhem na povolení oddlužení, jsou v českém jazyce, lze proto předpokládat, že dlužnice tomuto jazyku rozumí. Ani k výzvě soudu dlužnice neuvedla žádné konkrétní důvody, ze kterých by plynula potřeba ustanovit jí tlumočníka. Jak plyne z usnesení odvolacího soudu č.j. 7 Cmo 265/2014-84, účastník žádající o ustanovení tlumočníka je povinen takové konkrétní důvody uvést.

Soud z uvedených důvodů neshledal, že by bylo potřebné dle § 18 odst. 2 o.s.ř. jmenovat tlumočníka.

Proti usnesení podala dlužnice včas odvolání, v jehož doplnění navrhla usnesení změnit a ustanovit tlumočníka. Odvolání odůvodnila tím, že východní Slovensko má blíže k ukrajinskému a maďarskému jazyku. Za trvání Československa se český jazyk na území úředně nepoužíval, a to ani v běžné komunikaci. Dlužnice do roku 1993 neabsolvovala na území České republiky žádnou školu, praxi ani dovolenou. Pro dlužnici je komunikace s českými úřady a orgány veřejné moci velmi obtížná, proto jí i vyhověl Obvodní soud pro Prahu 5 a přeložil rozsudek č.j. 50 P 151/2009-1570 z 13.5.2013.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal napadené usnesení podle § 212 o.s.ř. a neshledal odvolání důvodným.

Ve smyslu § 7 insolvenčního zákona se přiměřeně použijí ustanovení o.s.ř., nestanoví-li insolvenční zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. Podle § 18 odst. 2 první věty o.s.ř. Účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, soud ustanoví tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo.

Odvolací soud zdůrazňuje, že právo na tlumočníka nemá každý účastník, jehož mateřštinou není český jazyk, nýbrž musí být splněn i předpoklad, že tento účastník skutečně tlumočníka potřebuje (potřeba tlumočníka vyjde v řízení najevo ). V daném případě dlužnice žila až do věku 21 let ve federálním Československu, tudíž měla velmi častý kontakt s češtinou prostřednictvím televize, filmu, českých knížek. Jak v televizi, tak i v kinech byla většina pořadů a děl v českém jazyce a jako pravidlo tato díla nebyla dabována do slovenštiny, neboť slovenští občané plně rozuměli českému jazyku. Navíc dlužnice byla vdaná za česky hovořícího manžela a minimálně od r. 2007 žila a dosud žije v České republice (podle tvrzení svého bývalého manžela na území ČR žije a podniká od roku 1993). Odvolací soud vzhledem k těmto okolnostem považuje za vyloučené, že by z důvodu neznalosti českého jazyka dlužnice nerozuměla průběhu insolvenčního řízení. Tvrzení dlužnice o potřebě tlumočníka je vyvráceno mj. i tím, že jak její insolvenční návrh z 27.12.2014, tak i další podání dlužnice z 25.9.2014 (seznam závazků a seznamy pohledávek nezajištěných a zajištěných věřitelů), darovací smlouva z 20.10.2014, odvolání dlužnice z 5.1.2015 proti bodu IV. výroku usnesení č.j. MSPH 93 INS 6145/2014-A-38, doplnění odvolání z 30.6.2015 proti usnesení č.j. MSPH 93 INS 6145/2014-B-6 byly napsány v bezchybné češtině.

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že není dán dle § 18 odst. 2 o.s.ř. důvod pro ustanovení tlumočníka do slovenského jazyka. Usnesení proto podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání, podaného k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 3. července 2015

JUDr. Ladislav D e r k a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná