1 VSPH 769/2014-A-10
KSUL 45 INS 8962/2014 1 VSPH 769/2014-A-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Františka Kučery v insolvenční věci dlužníka MIPE-Z, s.r.o., IČO 27297632, sídlem Velká Dominikánská 99/17, 412 01 Litoměřice, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 45 INS 8962/2014-A-5 ze dne 3. dubna 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 45 INS 8962/2014-A-5 ze dne 3. dubna 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 45 INS 8962/2014-A-5 ze dne 3.4.2014 uložil dlužníkovi povinnost hradit zálohu ve výši 35.000,-Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že zjistil, že dlužník má na účtu finanční prostředky ve výši 5.414,10 Kč, jiný majetek nemá. Soud dále odkázal na ust. § 108 insolvenčního zákona a na vyhlášku č. 313/2007 Sb., kdy v případě řešení úpadku konkursem činí odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč a uložil dlužníkovi povinnost uhradit shora uvedenou zálohu.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně dalšímu řízení. Argumentoval zejména tím, že nemá žádný majetek. Soud prvního stupně rozhodl v rozporu s ust. § 98 insolvenčního zákona, které dlužníkovi ukládá povinnost podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu, co se o úpadku dozvěděl. Přesto soud prvního stupně mu uložil povinnost uhradit zálohu na náklady, i když dlužník nemá žádný majetek a není ji schopen uhradit.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (ust.§ 94 odst. 2 insolvenčního zákona, přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona (ve znění účinném od 1.1.2014) může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle ust.§ 108 odst. 2 insolvenčního zákona výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že záloha podle ust. § 108 insolvenčního zákona slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (ust. § 38 odst. 2 insolvenčního zákona). Záloha je tudíž opodstatněna také v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty postačujícím k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá, anebo v případě, kdy tu sice jsou určité volné finanční prostředky, avšak toliko ve výši, jež nebude postačovat ani na úhradu minimálních nákladů insolvenčního řízení.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se dlužník insolvenčním návrhem doručeným soudu prvního stupně 1.4.2014 domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení konkursem. Tvrdil, že má sedm věřitelů s pohledávkami v celkové výši cca 930.000,-Kč. Na účtu má finanční prostředky ve výši 5.414,10 Kč, jiný majetek nemá.

V případě řešením úpadku konkursem náklady insolvenčního řízení tvoří vždy hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která v konkursu (či nepatrném konkursu) dosahuje-v případě jejího určení podle ust.§ 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.-nejméně částky 45.000,-Kč (bez event. připočtení 21 % DPH), přičemž podle § 2a vyhlášky náleží insolvenčnímu správci též odměna z počtu přezkoumaných přihlášek v případě, kdy v konkursu k žádnému zpeněžení nedošlo, taktéž v minimální výši 45.000,-Kč.

Přitom je zřejmé, že vyjma nároku na jeho odměnu (v minimální výši 45.000,-Kč bez připočtení event. DPH) si činnost insolvenčního správce nadto vyžádá též určité hotové výdaje spojené zejména se soupisem majetkové podstaty, s přešetřením majetkových poměrů dlužníka (včetně event. prošetření jeho příp. neúčinných právních úkonů) a s přezkoumáním přihlášených pohledávek atd. Soud I. stupně proto nepochybil, když dlužníkovi, jenž nedisponuje žádným zpeněžitelným majetkem, uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v předepsané výši.

Pokud dlužník nepodal bez zbytečného odkladu insolvenční návrh, když některé jeho závazky byly splatné již v roce 2012, v důsledku čehož dnes není s to složit zálohu na krytí minimálních nákladů insolvenčního řízení, jde taková okolnost toliko k jeho tíži, neboť nelze spravedlivě požadovat, aby stát nesl náklady insolvenčního řízení (ust.§ 8 vyhlášky) za dlužníka, jenž primárně nesplnil svoji základní povinnost stanovenou v ust. § 98 insolvenčního zákona. Podle znění ust. § 144 odst. 1 insolvenčního zákona účinného od 1.1.2014 již nelze rozhodnout o zamítnutí insolvenčního návrhu z důvodu, že by majetek dlužníka nepostačoval k úhradě nákladů insolvenčního řízení.

Soud prvního stupně proto správně vycházel z toho, že pokud nelze očekávat jiné řešení dlužníkova úpadku než konkursem (popř. nepatrným konkursem), budou v něm náklady insolvenčního řízení tvořeny mimo jiné i hotovými výdaji a odměnou insolvenčního správce.

Proto odvolací soud postupoval podle ust.§ 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 6. srpna 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková