1 VSPH 765/2013-P14-8
KSPA 56 INS 4412/2011 1 VSPH 765/2013-P14-8

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužníka: SKÁCEL-GAS, s.r.o., identifikační číslo osoby 25960008, sídlem Pardubice, Bílé Předměstí, Hůrka 1823, zast. Ing. Jindřichem Večeře, obecným zmocněncem, bytem ve Vysokém Mýtě, Jiráskova 435, o návrhu věřitelky č. 25 Michaely Skácelové, nar. 21. června 1978, bytem Pardubice, Na Labišti 529, zast. JUDr. Marcelou Kislingerovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 767, na vstup do insolvenčního řízení, o odvolání věřitele č. 14: Československá obchodní banka, a.s., identifikační číslo osoby 00001350, sídlem Praha 5, Radlická 333/150, zast. Mgr. Davidem Urbancem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1046/24, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích č.j. KSPA 56 INS 4412/2011-P14-3 ze dne 12. března 2013,

takto:

Odvolání věřitele č. 14-Československá obchodní banka, a.s. se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích nadepsaným usnesením vyhověl návrhu věřitelky poř. č. 25 Michaely Skácelové, aby do insolvenčního řízení vstoupila namísto dosavadní věřitelky poř. č. 14 Československé obchodní banky, a.s. pro pohledávku ve výši 238,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 3.8.2011 (A-28) zjistil úpadek dlužníka a na jeho majetek prohlásil konkurs. Dne 16.8.2011 přihlásil věřitel č. 14 svoji pohledávku za dlužníkem ve výši 3.539.317,-Kč, která byla na přezkumném jednání zjištěna v plné výši. Doplněným podáním ze dne 5.9.2011 přihlásila věřitelka č. 25 do řízení svoji podmíněnou nevykonatelnou a nezajištěnou pohledávku ve výši 3.544.441,16 Kč, která byla zjištěna v plné výši.

Podáním doručeným soudu dne 6.3.2013 se věřitelka č. 25 domáhala uspokojení pohledávky ve výši 238,-Kč namísto věřitele č. 14. Soud měl za to, že v daném případě nastala skutečnost podle ustanovení § 183 odst. 3 IZ, kde věřitel podmíněné přihlášky může návrh podle § 18 IZ podat sám, další souhlas není požadován. Proto soud rozhodl, jak shora uvedeno.

Proti tomuto usnesení se věřitel č. 14 včas odvolal. Namítal, že s věřitelkou č. 25 neučinil žádné společné prohlášení, že věřitelka č. 25 nemůže namísto něj vstoupit do řízení ohledně směnečné pohledávky, která nebyla přihlášena, protože věřitelka č. 25 přihlásila do řízení toliko pohledávku ze smlouvy o úvěru č. 6/09027/5019 ze dne 1.8.2006 a pohledávku ze smlouvy o ČSOB Firemním kontu ze dne 20.7.2006, a že vstup věřitelky č. 25 do řízení nebyl z jeho strany navržen. Proto věřitel č. 14 navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Vrchní soud v Praze se v prvé řadě zabýval tím, zda odvolání proti napadenému usnesení je přípustné, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Z obsahu spisu plyne, že podáním ze dne 6.3.2013 se věřitelka č. 25 domáhala vstupu do řízení podle § 18 a § 183 odst. 3 IZ. Tvrdila, že její přihlášená podmíněná pohledávka ve výši 3.544.441,16 Kč vznikla z titulu směnečného rukojemství vůči závazku dlužníka z blankosměnky vystavené dlužníkem ve prospěch věřitele č. 14. Směnečným platebním rozkazem Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 52 Cm 356/2011-14 ze dne 1.6.2011, potvrzeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze č.j. 9 Cmo 131/2012-97 ze dne 25.6.2012 bylo věřitelce č. 25 uloženo zaplatit věřiteli č. 14 směnečný peníz ve výši 3.346.702,59 Kč s 6% úrokem, směnečnou odměnu ve výši 11.155,-Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 134.320,-Kč. Usnesením Okresního soudu v Pardubicích č.j. 35 Exe 798/2012-20 ze dne 6.9.2012 byla nařízena exekuce na majetek věřitelky č. 25 srážkami ze mzdy a jiných příjmů a ve prospěch věřitele č. 14 bylo dosud uhrazeno 238,-Kč. Věřitelka č. 25 se proto domáhala, aby v tomto rozsahu vstoupila do insolvenčního řízení namísto věřitele č. 14.

Pro insolvenční řízení platí ve smyslu § 7 odst. 1 IZ úprava § 218 písm. c) o.s.ř., podle nějž odvolací soud odmítne odvolání, které směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.

Podle § 183 odst. 1 IZ přihláškou pohledávky, kterou zajišťují věci, práva pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty třetích osob, není dotčeno právo věřitele domáhat se uspokojení pohledávky z tohoto zajištění. Přihláškou pohledávky není dotčeno ani právo věřitele domáhat se uspokojení pohledávky po kterékoli z osob odpovídajících mu společně a nerozdílně s dlužníkem; o právu věřitele požadovat plnění od dlužníkova ručitele, včetně bankovní záruky a zvláštních případů ručení, to platí obdobně (odst. 2). Osoby, od kterých může věřitel požadovat plnění podle odstavců 1 a 2, mohou pohledávku, která by jim proti dlužníku vznikla uspokojením věřitele, přihlásit jako pohledávku podmíněnou, pokud ji nepřihlásí věřitel. Jestliže však věřitel takovou pohledávku přihlásí, mohou se jí tyto osoby v rozsahu, v němž pohledávku uspokojí, v insolvenčním řízení domáhat místo něj s tím, že pro jejich vstup do řízení platí přiměřeně § 18; návrh podle tohoto ustanovení mohou podat samy (odst. 3).

Podle § 18 IZ nastane-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod přihlášené pohledávky z původního věřitele na nabyvatele pohledávky, aniž původní věřitel ztrácí způsobilost být účastníkem řízení, insolvenční soud rozhodne, že místo tohoto věřitele vstupuje do insolvenčního řízení nabyvatel jeho pohledávky. Učiní tak na základě návrhu věřitele a po písemném souhlasu nabyvatele jeho pohledávky. Převod nebo přechod pohledávky, který nevyplývá přímo z právního předpisu, je nutné doložit veřejnou listinou nebo listinou, na které je úředně ověřena pravost podpisů osob, které ji podepsaly (odst. 1). O návrhu podle odstavce 1 rozhodne insolvenční soud do konce pracovního dne nejblíže následujícího po dni, kdy mu takový návrh došel; nestane-li se tak, má se po uplynutí této lhůty za to, že insolvenční soud vydal rozhodnutí, jímž návrhu vyhověl (odst. 2). Rozhodnutí podle odstavce 1 vydá insolvenční soud také tehdy, učiní-li věřitel a nabyvatel jeho pohledávky do protokolu u tohoto soudu společné prohlášení o tom, že nastala skutečnost uvedená v odstavci 1; odstavec 2 platí obdobně (odst. 3). Rozhodnutí podle odstavců 1 a 3 se doručuje věřiteli, nabyvateli jeho pohledávky, dlužníku a insolvenčnímu správci; těmto osobám se doručuje zvlášť. Odvolání proti němu není přípustné, insolvenční soud však tímto rozhodnutím není vázán (odst. 4).

Proti usnesení, jímž insolvenční soud rozhodl o návrhu věřitele na záměnu účastníků podle § 18 odst. 1, není podle odst. 4 tohoto ustanovení odvolání přípustné, a to nejen proti rozhodnutí, jímž soud tomuto návrhu vyhověl (tj. kladnému rozhodnutí, jež by již z povahy věci bylo nepřípustné), nýbrž i proti rozhodnutí zamítavému, neboť v obou případech se akcentuje role soudu prvního stupně a rychlost jeho rozhodování, a ovšem také změnitelnost rozhodnutí, jestliže se v dalším průběhu řízení ukáže, že ke skutečné změně v osobě věřitele nedošlo anebo došlo jinak, či dojít nemělo.

V posuzovaném případě jde o odvolání proti rozhodnutí vydanému insolvenčním soudem v režimu předvídaném v ustanoveních § 18 a 183 IZ, kde insolvenční zákon výslovně odvolání nepřipouští, jak ostatně správně insolvenční soud účastníky v napadeném usnesení poučil. Za takového stavu věci proto odvolací soud nemohl než odvolání věřitele č. 14 podle § 218 písm. c) odmítnout.

Pro potřeby dalšího řízení však odvolací soud ve smyslu výše řečeného pokládá za vhodné vysvětlit, že insolvenční soud může sám své rozhodnutí změnit, pokud by v průběhu řízení vyšlo najevo, že podmínky (zde obsažené v § 183 odst. 3 IZ) pro jeho vydání nebyly naplněny.

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 24. června 2013

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová