1 VSPH 760/2015-B-22
KSPA 56 INS 10576/2014 1 VSPH 760/2015-B-22

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníka Miloslava Trkala, bytem Erno Košťála 994, Pardubice, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 56 INS 10576/2014-B-12 ze dne 28. ledna 2015

takto: Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. KSPA 56 INS 10576/2014-B-12 ze dne 28. ledna 2015 se v bodech I. a II. výroku p o t v r z u j e , odvolání proti bodům III. až VI. výroku se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích usnesením č.j. KSPA 56 INS 10576/2014-B-12 ze dne 28.1.2015 neschválil oddlužení Miloslava Trkala (dále jen dlužník; bod I. výroku), na jeho majetek prohlásil konkurs (bod II. výroku), určil, že konkurs bude projednán jako nepatrný, s tím, že účinky rozhodnutí o jeho prohlášení nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku (body III. a IV. výroku), osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, vyzval, aby plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci (bod V. výroku), insolvenčnímu správci uložil, aby nejpozději do 28.2.2015 předložil soudu zprávu o hospodářské situaci dlužníka ke dni prohlášení konkursu (bod VI. výroku).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že usnesením č.j. KSPA 56 INS 10576/2014-A-15 ze dne 16.7.2014 zjistil úpadek dlužníka, rozhodl o povolení jeho oddlužení a současně ustanovil insolvenčním správcem Mgr. Vítězslava Javůrka. Na přezkumném jednání byly přezkoumány dvě pohledávky v celkové výši 3.327.049,29 Kč, jedna z nich byla přihlášena jako zajištěná, tři pohledávky byly dříve vzaty zpět. Na schůzi věřitelů konané dne 15.9.2014 po přezkumném jednání věřitel Československá obchodní banka, a.s. vznesl námitky, že dlužník nemá poctivý záměr, protože daroval dětem rodinný dům a byt. Insolvenční návrhu podal až uplynutí tříleté lhůty po uplatnění neúčinnosti právních úkonů.

Soud prvního stupně zjistil, že dlužník a jeho manželka dne 28.4.2010 uzavřeli se svou dcerou darovací smlouvu, kterou jí darovali nemovitosti vedené u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Pardubice, na listu vlastnictví č. 334 pro obec a katastrální území Břehy. Právní účinky vkladu práva nastaly dne 28.3.2011. Dále převedli darovací smlouvou ze dne 17.12.2010 na syna nemovitosti zapsané u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Pardubice, na listu vlastnictví č. 51471 pro obec Pardubice a katastrální území Studánka. Právní účinky vkladu práva nastaly ke dni 11.4.2011. Zároveň si dlužník a jeho manželka zřídili k převáděným nemovitostem věcné břemeno bezplatného užívání. Návrhy věřitele Československé obchodní banky, a.s. na určení neúčinnosti darovacích smluv a smluv o zřízení věcného břemene byly Okresnímu soudu v Pardubicích doručeny v případě darovací smlouvy na dceru dne 5.2.2014 a na syna dne 7.2.2014. Insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení dlužníka insolvenční soud obdržel dne 15.4.2014. Československá obchodní banka, a.s. přihlásila do insolvenčního řízení dvě vykonatelné pohledávky podle směnečných platebních rozkazů č.j. 52 Cm 2031/2011-20 ze dne 21.3.2012 a č.j. 52 Cm 2032/2011-43 ze dne 12.12.2011 vydaných Krajským soudem v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích.

Na základě těchto zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že dlužník svým chováním ve výsledku ztížil, omezil a znemožnil uvedenými darovacími smlouvami volbu způsobu oddlužení. Navrženým prodejem jedné pozemkové parcely a oddlužením ve formě splátkového kalendáře by totiž nebylo dosaženo uspokojení věřitelů ve výši, v jaké by mohlo být dosaženo, pokud by nemovitosti darovány nebyly a navíc by pohledávka Československé obchodní banky, a.s. byla uspokojena v delším časovém období. Dlužník tak možnost volby způsobu oddlužení věřitelům fakticky odepřel, a proto i s odkazem na závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. ledna 2014 sp.zn. 29 NSČR 88/2013-B-29 je nutno spatřovat v podání návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr. Insolvenční soud proto oddlužení dlužníka v souladu s ust. 405 insolvenčního zákona neschválil a zároveň rozhodl o prohlášení konkursu na majetek dlužníka.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a rozhodl o schválení jeho oddlužení.

Argumentoval zejména tím, že dlužník žádný nepoctivý záměr podáním insolvenčního návrhu nesledoval. Podání insolvenčního návrhu je pro dlužníka posledním východiskem, jak se v produktivním věku vypořádat se svými dluhy. Dluh vůči Československé obchodní bance, a.s. vznikl z důvodu ručení za společnost REPCOLOR, s.r.o. Tato společnost vlastnila nemovitosti, které byly zastaveny ve prospěch Československé obchodní banky, a.s., a dlužník od počátku předpokládal, že zajištění úvěru je více než dostatečné, protože nemovitosti ve vlastnictví společnosti REPCOLOR, s.r.o. měly hodnotu přesahující 8.000.000,-Kč. Bohužel díky souhře mnoha někdy až podezřelých okolnosti a za schválení Československé obchodní banky, a.s. se nemovitosti prodaly za částku značně podhodnocenou, která dosahovala 5.250.000,-Kč. Jediným důvodem, proč dlužník vyčkával s podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na oddlužení, byl právě fakt, že očekával úhradu dlužné částky ze strany insolvenčního správce společnosti REPCOLOR, s.r.o. Soud zcela pominul, že převod nemovitostí byl proveden nejen dlužníkem, ale i jeho manželkou, která značnou měrou přispěla k pořízení obou nemovitostí. Dlužník na jaře roku 2010 musel řešit své zdravotní problémy, proto se rozhodl spolu s manželkou vyřešit bytovou otázku obou dětí. Syn s přítelkyní v této době čekali rodinu, a bylo tedy na místě vyřešit jejich bytovou situaci. Právě i díky nemoci dlužníka došlo později částečně k problémům ve společnosti REPCOLOR, s.r.o. Dlužník se nezbavil veškerého svého majetku, pouze vyřešil bytovou otázku obou dětí pro případ nevyléčení svých zdravotních komplikací. Ostatní majetek si ponechal a ještě se jej snažil znásobit. Dlužník si pořídil další nemovitost, a měla by být v oddlužení zpeněžena, dále si platil penzijní připojištění, životní pojištění, stavební spoření a další spoření. Pokud by dlužník měl nepoctivý záměr, pak by se zbavil veškerého majetku, pojistky a spoření by vybral a do insolvenčního řízení by šel jen s částkou, která bude odpovídat výhradně 30% existujícího dluhu. V okamžiku, kdy se vše dlužníku zhroutilo, rozhodla se dcera dlužníka Žaneta Stanislavová, že pravidelné platby, které dlužník běžně hradil svým věřitelům, bude za dlužníka platit. Dcera dlužníka se snažila najít i kompromisní řešení s Československou obchodní bankou, a.s., ale ta však nehodlala ve vztahu k pohledávce jakkoliv ustoupit.

V době, kdy dlužník daroval předmětné nemovitosti, neměl žádné splatné závazky. Nebyl vůči žádnému ze svých věřitelů v prodlení. Dlužník je trestán za úkony, které činil v době, kdy vůbec nepředpokládal a netušil, že se vše zvrtne v tu nejhorší variantu, tj. zkrachuje jeho firma, majetek nebude stačit k uspokojení jejích závazků a on bude muset vše doplatit. Dlužník v žádném případě nepočítal s tím, že Československá banka, a.s. nebude uspokojena z majetku společnosti REPPCOLOR, s.r.o. a už vůbec nepředpokládal, že prodej nemovitostí bude realizován pod cenou obvyklou. Soud dovozuje nepoctivost i v tom, že dlužník podal insolvenční návrh z důvodu běžících sporů o neúčinnost obou darovacích smluv. Dlužník v okamžik podání nevěděl o probíhajících sporech. Tyto informace získal od svých dětí až po podání insolvenčního návrhu. Syn Ondřej Trkal obdržel usnesení soudu s výzvou vyjádřit se k žalobě Československé obchodní banky, a.s. až dne 16.4.2015 a dcera Žaneta Stanislavové dokonce až dne 12.6.2014. Dlužník svůj insolvenční návrh připravoval od začátku března 2014, jelikož exekuce ze strany Československé obchodní banky, a.s. byla zahájena koncem roku 2013 a exekuční příkaz a exekuce hlavně na majetek manželky dlužníka byla prováděna v listopadu a prosinci 2013. Právě po zvážení a vyhodnocení situace dlužníka, kdy zhodnotil, že nemá dostatek peněz k uspokojení pohledávky Československé obchodní banky, a.s., se rozhodl podat insolvenční návrh. Pro úplnost dlužník rekapituloval sled jednotlivých událostí: dne 25.6.2007 podepsal ve prospěch Československé obchodní banky, a.s. bianco směnku, 16.2.2010 pořídil pozemek, dne 28.4.2010 a 17.12.2010 byla podepsána darovací smlouva s dcerou Žanetou Stanislavovou a synem Ondřejem Trkalem, dne 1.4.2011 byl podán insolvenční návrh na společnost REPCOLOR, s.r.o., dne 26.8.2011 nastala splatnost směnky Československé obchodní banky, a.s., dne 24.4.2013 insolvenční správkyně oznámila prodej nemovitostí této společnosti za cenu 6.000.000,-Kč, 16.10.20123 bylo zahájeno exekuční řízení a 15.4.2014 dlužník podal insolvenční návrh.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 405 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení.

Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odst. 2).

Dle § 395 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Přípustnost oddlužení ve smyslu § 389 odst. 1 insolvenčního zákona a jeho přípustnost z hlediska splnění podmínek vymezených v § 395 insolvenčního zákona insolvenční soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení). K tomu srovnej závěry usnesení Nejvyššího soudu sen.zn. 29 NSČR 6/2008 ze dne 29. září 2010, uveřejněné pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Zjištění o subjektivní nepřípustnosti oddlužení dle § 389 odst. 1 insolvenčního zákona, stejně jako zjištění o nesplnění podmínek přípustnosti oddlužení dle § 395 insolvenčního zákona, učiněné až po rozhodnutí o povolení oddlužení, naplňuje důvod k rozhodnutí o neschválení oddlužení dle § 405 odst. 1 insolvenčního zákona spojenému dle § 405 odst. 2 téhož zákona s rozhodnutím o řešení úpadku dlužníka konkursem (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 20/2009 ze dne 31. března 2011, uveřejněné pod č. 113/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Soudní praxe se ustálila rovněž na tom, že dlužník, který svým jednáním věřitele omezí ve volbě způsobu oddlužení, podáním návrhu na povolení oddlužení sleduje ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona nepoctivý záměr (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2014, sen.zn. 29 NSCR 88/2013, uveřejněné pod č. 46/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Odvolací soud zjistil z výpisu z obchodního rejstříku C 23235 vedeného Krajským soudem v Hradci Králové, že dlužník byl jediným společníkem a jednatelem společnosti REPCOLOR, s.r.o. Usnesením č.j. 5524/2011-A-10 ze dne 26.10.2011 byl zjištěn úpadek této společnosti (na základě insolvenčního návrhu doručeného insolvenčnímu soudu dne 1.4.2011) a na její majetek byl prohlášen konkurs. Do insolvenčního řízení přihlásilo pohledávky třicet jedna věřitelů v celkové výši 17.517.476,-Kč, když devatenáct pohledávek bylo přihlášeno již jako vykonatelných. Do insolvenčního řízení ohledně této společnosti přihlásila Československá obchodní banka, a.s. vykonatelné pohledávky v celkové výši 2.721.773,59 Kč vyplývající ze směnek, vystavených společností REPCOLOR, s.r.o., které dlužník za výstavce avaloval, splatnými se staly 28.8.2011. Dlužník a jeho manželka dne 28.4.2010 uzavřeli se svou dcerou darovací smlouvu, kterou jí darovali nemovitosti vedené u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Pardubice, na listu vlastnictví č. 334 pro obec a katastrální území Břehy. Právní účinky vkladu práva nastaly dne 28.3.2011. Dále převedli darovací smlouvou ze dne 17.12.2010 na syna nemovitosti zapsané u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Pardubice, na listu vlastnictví č. 51471 pro obec Pardubice a katastrální území Studánka. Právní účinky vkladu práva nastaly ke dni 11.4.2011.

Z výše uvedených zjištění vyplývá, že dlužník jako jednatel a jediný společník společnosti REPCOLOR, s.r.o. si byl vědom výsledku hospodaření této společnosti, když zároveň avaloval směnky Československé obchodní banky, a.s. Bylo mu tak zřejmé, že v důsledku svého směnečného závazku a s ohledem na rozsah závazků společnosti REPCOLOR, s.r.o. existuje reálná hrozba, že jako aval bude nucen uhradit směnečné pohledávky Československé obchodní banky, a.s. za touto společnost. Je proto zřejmé, že dlužník v roce 2010 již s ohledem na rozsah závazků uvedené společnosti, důvodně předpokládal, že mu hrozí povinnost hradit uvedené směnečné závazky, proto se synem a s dcerou uzavřel uvedené darovací smlouvy a zbavil se tak již dříve podstatné části svého majetku. Teprve poté, kdy Československá obchodní banka, a.s. začala uvedené pohledávky exekučně vymáhat a vůči synovi a dceři uplatnila odpůrčí žaloby, dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Uvedený postup, kdy dlužník již věděl, že mu hrozí povinnost uhradit popsané směnečné závazky a zbavil se podstatné části svého majetku, lze považovat za nepoctivý postup, a to bez ohledu na skutečnost, že dlužník insolvenční návrh spojený s návrhem na oddlužení podal až poté, kdy Československá obchodní banka, a.s. v rámci exekučního řízení uplatila vůči jeho synovi a dceři odpůrčí žaloby. Tento nepoctivý záměr je také zřejmý i z toho, že se dlužník nesnažil uvedený směnečný závazek po celou dobu nijak uhradit.

Odvolací soud ve shora popsaném jednání dlužníka, jehož výsledkem je trvající existence dluhů, leč absence majetku použitelného k jejich úhradě, spatřuje v zásadě shodně se soudem prvního stupně nepoctivý úmysl, jenž brání řešení úpadku oddlužením.

Skutečnost, že později do insolvenčního řízení na místo Československé obchodní banky, a.s. vstoupila dcera dlužníka, která již námitky svého předchůdce nesdílí a navrhuje povolení oddlužení dlužníka, jsou v této fázi řízení bezpředmětné.

Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení jakožto věcně správné podle § 219 o.s.ř. v bodech I. a II. výroku potvrdil, odvolání směřující proti bodu III. až VI. výroku odmítl dle § 218 písm. c/ o.s.ř. jakožto nepřípustné (§ 314 odst. 4 insolvenčního zákona).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 5. ledna 2016

JUDr. Jiří G o l d s t e i n , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková