1 VSPH 757/2016-B-17
KSHK 35 INS 25166/2015 1 VSPH 757/2016-B-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Františka Kučery v insolvenční věci dlužnice Ivety Zvolánkové, IČO 49979132, bytem Sobíňov 65, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 35 INS 25166/2015-B-8 ze dne 9. února 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 35 INS 25166/2015-B-8 ze dne 9. února 2016 se v bodě II. výroku p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením č.j. KSHK 35 INS 25166/2015-B-8 ze dne 9.2.2016 schválil mj. oddlužení dlužnice splátkovým kalendářem (bod I. výroku), nevyhověl návrhu dlužnice na nižší měsíční splátku (bod II. výroku) a uložil dlužnici, aby po dobu následujících pěti let od zaplacení první splátky nebo do úplného uspokojení pohledávek platila věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce LIQUIDATORS, v.o.s., vždy každý 25. den v měsíci ze všech svých příjmů, které získá po schválení oddlužení, zabavitelnou částku ve stejném rozsahu, v jakém z ní mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (bod III. výroku). Dále připojil body IV. až XVI. Za účelem vedení insolvenčního řízení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 8.10.2015 byl soudu doručen insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení. Usnesením č.j. KSHK 35 INS 25166/2015-A-6 ze dne 3.11.2015 soud zjistil úpadek dlužnice a současně povolil jeho řešení oddlužením. Do insolvenčního řízení se přihlásilo celkem devět nezajištěných věřitelů s pohledávkami v celkové výši 634.843,08 Kč; které byly na přezkumném jednání konaném dne 25.1.2016 zjištěny v celkové výši 631.960,08 Kč. Dlužnice v insolvenčním návrhu požádala o nižší měsíční splátky, a to ve výši 5.000,-Kč z toho důvodu, že tyto finanční prostředky potřebuje na údržbu bytu, náklady na stravu a ošacení. Dlužnice také poukázala na to, že z důvodu dlouhodobých zdravotních problémů jí byl přiznán invalidní důchod a může pracovat pouze v omezeném rozsahu. Soud odkázal na ust. § 398 odst. 4 insolvenčního zákona a žádosti dlužnice nevyhověl s tím, že jí navrhovanou měsíční isir.justi ce.cz splátkou by bylo uhrazeno pouze 37,17 % pohledávek nezajištěných věřitelů namísto zákonem požadovaných 50 %.

Proti tomuto usnesení, a to pouze bodu II. výroku se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že měsíční splátka činí maximálně 6.500,-Kč.

Argumentovala zejména tím, že její zdravotní stav jí neumožňuje naplno pracovat a byl i důvodem jejího úpadku. Možnou výši splátek navýšila na částku 6.500,-Kč, při jejíž úhradě bude dosahovat požadované hranice splacení 50 % závazků nezajištěných věřitelů. V závěru pak dlužnice uvedla rozpis svých měsíčních nákladů na nájem, inkaso, topení, léky a dopravu k lékaři, dopravu do práce, běžné potřeby a stravu v celkové výši 10.700,-Kč.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 o.s.ř. a neshledal odvolání dlužnice důvodným.

Podle § 398 odst. 3 insolvenčního zákona při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle § 391 odst. 2 insolvenčního zákona dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, může v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno. Podle § 391 odst. 3 insolvenčního zákona návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři; náležitosti formuláře stanoví prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna.

Podle § 398 odst. 4 insolvenčního zákona dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů.

Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Věřitelé své stanovisko ke včas podané dlužníkově žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek při oddlužení splátkovým kalendářem, tj. zda doporučují této žádosti vyhovět či nikoli, zaujímají svým hlasováním na schůzi věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení (viz § 399 odst. 1, § 400 odst. 1, § 401 odst. 4 a § 402 odst. 4 insolvenčního zákona) s tím, že se tu obdobně uplatní pravidla stanovená pro hlasování a platnost usnesení schůze věřitelů o způsobu oddlužení uvedená v § 399 až 402 insolvenčního zákona.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční řízení dlužnice bylo zahájeno dne 8.10.2015. V návrhu na povolení oddlužení dlužnice navrhla, aby oddlužení bylo provedeno formou splátkového kalendáře, přičemž v kolonce č. 14 uplatnila-řádně a včas-žádost o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. Především uvedla, že nemá žádnou vyživovací povinnost a její celkové příjmy činí 15.447,-Kč měsíčně, z nichž by hodlala splácet měsíční splátky ve výši 5.000,-Kč. V odvolání následně tuto částku dlužnice zvýšila na 6.500,-Kč. Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud ověřil, že se žádný z insolvenčních věřitelů neúčastnil schůze věřitelů a žádný z věřitelů tedy nevznesl námitky proti dlužnicí navrhované výši splátek.

Odvolací soud dále zjistil, že při v návrhu uvedeném příjmu dlužnice je maximální možná srážka 5.416,-Kč (z čehož je nutné ještě odečíst měsíční zálohu na náklady insolvenčního řízení a odměnu insolvenčního správce 900,-Kč dle § 3 písm. c) a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb., resp. s 21 % DPH 1.089,-Kč). Při celkové výši zjištěných pohledávek dlužnice ve výši 631.960,08 Kč, resp. při výši závazků uvedených v usnesení o schválení oddlužení ve výši 631.325,41 Kč tak dlužnice i při maximální možné srážce z těchto příjmů bude schopna uhradit nanejvýš 41,12 % závazků svých nezajištěných věřitelů.

V posuzovaném případě soud prvního stupně tedy správně rozhodl tak, že nevyhovuje žádosti dlužnice o nižší splátky s odůvodněním, že při dlužnicí navrhované splátce 5.000,-Kč měsíčně by taková částka nestačila k úhradě minimálně 50 % závazků nezajištěných věřitelů. Odvolací soud dodává, že jak plyne z výše uvedeného, ani při jiné částce, která je nižší než její maximální možná výše, by tuto podmínku dlužnice nesplňovala.

Již jen pro doplnění odvolací soud uvádí, že srážku ve výši 6.500,-Kč, kterou navrhovala dlužnice, by za takové situace nebylo možné z jejích příjmů strhnout. V případě, že by do budoucna poklesly příjmy dlužnice či se jinak v průběhu dalšího řízení podstatně změnily okolnosti, které byly rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek (např. v důsledku změny zaměstnání, která u dlužnice nastala, a která by mohla mít vliv na výši příjmů dlužnice), soud prvního stupně může změnit i bez návrhu rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (§ 407 odst. 3 insolvenčního zákona).

Z uvedeného vyplývá, že soud prvního stupně správně rozhodl o nevyhovění snížení splátek dlužnici a odvolací soud proto jeho rozhodnutí podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 insolvenčního zákona); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 insolvenčního zákona).

V Praze dne 25. října 2016

JUDr. Jiří G o l d s t e i n , v.r. předseda senátu

Za správnost: J. Vlasáková