1 VSPH 757/2015-B-22
KSLB 82 INS 26006/2013 1 VSPH 757/2015-B-22

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníků Ivana Zelinky a Jany Zelinkové, oba bytem 5. května 1919, Česká Lípa, o odvolání insolvenční správkyně Mgr. Jany Luštíkové, sídlem třída Karla IV. 634/25, Hradec Králové, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 82 INS 26006/2013-B-14 ze dne 25. března 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 82 INS 26006/2013-B-14 ze dne 25. března 2015 se v bodě II. výroku m ě n í tak, že se insolvenční správkyni Mgr. Janě Luštíkové za její činnost v období od zjištění úpadku do schválení oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře přiznává odměna ve výši 2.722,50 Kč včetně DPH; ve zbývající části týkající se náhrady hotových výdajů správkyně se usnesení zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ve výroku označeným usnesením insolvenční správkyně Mgr. Jany Luštíkové (dále jen správkyně) vydal zálohu ve výši 3.000,-Kč (bod I. výroku), dále zamítl její žádost na přiznání její odměny a náhrady hotových výdajů.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že správkyně podáním doručeným mu dne 16.3.2015 požádala o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů za období od rozhodnutí o úpadku do vydání rozhodnutí o schválení oddlužení. Dlužníkem již byla složena složená záloha ve výši 3.000,-Kč.

Soud dospěl k závěru, že žádost správkyně o přiznání odměny a hotových výdajů byla podána předčasně, neboť o těchto nárocích vzniklých v souvislosti s insolvenčním řízením, a to i za období od účinnosti rozhodnutí o úpadku do vydání rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, bude rozhodovat až na základě kompletního vyúčtování v souvislosti se splněním oddlužení (ust. § 413 insolvenčního zákona), resp. v rámci předložené konečné zprávy (ust. § 38 odst. 3 insolvenčního zákona). Soud prvního stupně zdůraznil, že na určení rozsahu odměny a náhrady nákladů správce, jakož i na určení zdrojů, z nichž budou odměna a náklady správce hrazeny, může mít vliv nepřeberné množství faktorů, které insolvenčnímu soudu v době bezprostředně navazující na schválení oddlužení nemusí být známy. Protože žádost byla podána ve fázi řízení, kdy k jejímu podání nejsou splněny zákonem stanovené podmínky, jako předčasnou ji zamítl.

Proti bodu II. výroku tohoto usnesení se správkyně včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil tak, že jí přizná požadovanou odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 4.654,310 Kč včetně daně z přidané hodnoty za období od povolení oddlužení, to je od 29.11.2013 do rozhodnutí o schválení oddlužením plněním splátkového kalendáře, to je v únoru 2014, případně aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Argumentovala zejména tím, že odměnu účtovala za tři měsíce (po 750,-Kč za měsíc) a že rovněž požadovala adekvátní náhradu hotových výloh na poštovném, telekomunikačních poplatcích a na platbách za opisy a fotokopie v částce 3 x 150,-Kč a na cestovném v částce 1.146,54 Kč, to vše s připočtením daně z přidané hodnoty. Namítala, že z konstantní judikatury Vrchního soudu v Praze (příkladem odkázala na usnesení č.j. 3 VSPH 505/2014-B-19 ze dne 20.2.2015) se podává, že insolvenční správce má nárok na odměnu i náhradu hotových výdajů za požadované období, přičemž tyto nároky nejsou pokryty odměnou dle § 3 písm. b) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška); pokud tedy soud prvního stupně odmítl požadovanou odměnu a hotové výdaje správkyni přiznat, postupoval nesprávně. Okolnost, že dlužnice složila zálohu na náklady insolvenčního řízení nemůže mít vliv, existenci a splatnost správkyní účtované odměny a hotových výdajů. Z úpravy obsažené v § 38 odst. 2 insolvenčního zákona navíc plyne, že tyto nároky mají být primárně uspokojovány z majetkové podstaty nikoli ze složené zálohy. Majetková podstata dlužnice je v daném při oddlužení plněním splátkového kalendáře tvořena toliko příjmy, jež dlužnice získá v průběhu trvání oddlužení, názor soud prvního stupně, že by mohly být využity prostředky získané z příjmů dlužnice sražených po splnění oddlužení, tudíž správný není. I pokud by byl správný závěr, že k uspokojení nároků správkyně na úhradu její odměny a hotových výdajů, lze využít pouze dlužnicí složenou zálohu, není to důvod pro to, aby tyto oprávněné nároky nebyly správkyni přiznány vůbec; prostředky ze složené zálohy může správkyně použít pouze ke krytí prokázaných výdajů a přiznaných nároků, s určenou odměnou může nakládat jako s vlastními prostředky a tento příjem podléhá dani z přidané hodnoty. Dále uvedla, že okolnost, že dlužník složil zálohu na náklady insolvenčního řízení nemůže mít vliv, existenci a splatnost jí účtované odměny a hotových výdajů.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání správkyně je opodstatněno.

Podle § 38 insolvenčního zákona má insolvenční správce právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu (odst. 1). Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát, nejvýše však 50.000,-Kč na odměně insolvenčního správce a 50.000,-Kč na náhradě hotových výdajů insolvenčního správce (odst. 2). Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval (odst. 3). Insolvenční soud může v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout o vyplacení zálohy odměny a hotových výdajů insolvenčnímu správci, a to i opětovně (odst. 4). Způsob určení odměny, některých hotových výdajů insolvenčního správce a způsob jejich úhrady státem stanoví prováděcí právní předpis (odst. 6).

Tímto zvláštním předpisem je výše uvedená vyhláška, jež byla s účinností ode dne 1.1.2014 novelizována vyhláškou č. 398/2013 Sb., podle jejíchž přechodných ustanovení obsažených v čl. II. bodu I. se v insolvenčních řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti novelizační vyhlášky, v nichž do dne nabytí její účinnosti již bylo vydáno rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, postupuje podle vyhlášky ve znění účinném do dne nabytí účinnosti novelizační vyhlášky, tedy ve znění vyhlášky účinném do 31.12.2013.

Podle § 3 písm. b) vyhlášky (ve znění účinném do 31.12.2013) činí odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Podle § 7 odst. 4 vyhlášky insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti při oddlužení plněním splátkového kalendáře náhrada hotových výdajů ve výši 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Podle § 168 odst. 2 písm. a) insolvenčního zákona ve spojení s odstavcem 3 téhož ustanovení se hotové výdaje a odměna insolvenčního správce uspokojují jako pohledávky za majetkovou podstatou kdykoli po rozhodnutí o úpadku v plné výši.

Podle § 413 insolvenčního zákona splnění oddlužení vezme insolvenční soud na vědomí rozhodnutím, proti němuž není odvolání přípustné; právní mocí tohoto rozhodnutí insolvenční řízení končí. Současně insolvenční soud rozhodne o odměně insolvenčního správce a jeho nákladech a zprostí insolvenčního správce jeho funkce.

Z výše uvedené úpravy jednoznačně vyplývá, že pro případ schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (§ 406 odst. 3 insolvenčního zákona) prováděcí vyhláška stanovila výši odměny insolvenčního správce (v § 3 písm. b/) a výši náhrady jeho hotových výdajů (v § 7 odst. 4) jen ve vztahu k jeho činnosti, již v rámci svých zákonných povinností, v souladu s usnesením soudu o schválení oddlužení splátkovým kalendářem, k realizaci této formy oddlužení provádí. To je z konstrukce těchto správcových nároků jednoznačně patrné, když byly prováděcí vyhláškou vázány jen na dobu trvání splátkového kalendáře, a to paušální měsíční částkou, jež odpovídá měsíčnímu plnění splátkového kalendáře.

K otázce nároků insolvenčního správce za činnost vykonávanou před schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře se Vrchní soud v Praze vyslovil v usnesení sp. zn. KSHK 40 INS 2229/2010, 1 VSPH 620/2010-B ze dne 25.8.2010, a poté opakovaně v řadě dalších svých rozhodnutí (viz např. usnesení sp. zn. MSPH 79 INS 14408/2010, 3 VSPH 161/2011-B ze dne 11.3.2011). V těchto rozhodnutích odvolací soud konstantně dovozoval, že insolvenční správce má právo na odměnu, již mu soud určí v přiměřené výši dle § 5 vyhlášky (tj. s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti správcem vykonané činnosti), a na náhradu svých hotových výdajů, již mu soud přizná v prokázané (důvodně vynaložené) výši, s limity dle § 7 odst. 1 až 3 vyhlášky. V případě završení dlužníkova insolvenčního řízení splněním oddlužení ve formě splátkového kalendáře jsou tak nároky insolvenčního správce za dobu výkonu jeho funkce saturovány jeho odměnou a náhradou hotových výdajů určenou mu v souvislosti s činností konanou od rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení splátkovým kalendářem a týmiž nároky náležejícími správci za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení tohoto oddlužení určené paušálními částkami.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že usnesením ze dne 27.11.2013 (A-9), byl zjištěn úpadek dlužníka a povoleno jeho řešení oddlužením, insolvenčním správcem byla ustanovena Mgr. Jana Luštíková. Usnesením ze dne 21.1.2014 (B-5) pak bylo schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře.

Správkyně za svoji činnost konanou do svého ustanovení do schválení oddlužení ve formě splátkového kalendáře (po dobu 3 měsíců) žádala přiznat odměnu ve výši odpovídající paušální odměně náležející po dobu trvání takového schváleného oddlužení ve výši 750,-Kč x 4 měsíce navýšenou o 21 % daně z přidané hodnoty. Odměnu ve výši 750,-Kč měsíčně lze zajisté ve smyslu § 5 vyhlášky považovat za přiměřenou rozsahu a náročnosti činnosti správkyně vykonané v inkriminovaném období, jež nepředstavovala realizaci následně schváleného oddlužení splátkovým kalendářem a která spočívala v přezkoumání pohledávek 5 věřitelů, ve zjištění osobních, majetkových a výdělkových poměrů dlužnice (i z hlediska splnění zákonných podmínek oddlužení dle § 395 IZ), v podání zprávy o těchto zjištěních (B-5) a v účasti správkyně na přezkumném jednání a schůzi věřitelů konaných dne 20.1.2014; správkyně doložila, že je plátkyní DPH (B-5). Odměna za období od schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře již byla správkyni přiznána usnesením soudu prvního stupně ze dne 21.1.2014 (B-5), za přiměřenou považoval odvolací soud odměnu ve výši 2.250,-Kč (750,-Kč x 3 měsíce), což se zvýšením o 21 % DPH činí 2.722,50 Kč.

Proto odvolací soud v tomto rozsahu napadené usnesení podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) změnil tak, že správkyni za její činnost konanou v období od zjištění úpadku dlužnice do schválení jejího oddlužení plněním splátkového kalendáře přiznal odměnu ve výši 2.722,50 Kč včetně DPH.

Současně správkyně v podání ze dne (B-5) žádala přiznat náhradu hotových výdajů ve výši 150,-Kč měsíčně navýšenou o DPH za dobu od povolení oddlužení do doby, kdy nastaly účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, a cestovné k přezkumnému jednání a zpět v částce 1.146,54 Kč včetně daně z přidané hodnoty, aniž (s výjimkou cestovních náhrad) takové náklady a jejich důvodnost konkrétně položkově specifikovala a soudu doložila.

V tomto rozsahu proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm soud od správkyně vyžádá příslušné doplnění její žádosti o přiznání náhrady hotových výdajů za činnost vykonávanou před schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře a znovu o ní rozhodne. Přiznaná odměna správkyně ve výši 2.722,50 Kč-jestliže nemůže být uhrazena jednorázově ze složené zálohy na náklady insolvenčního řízení, která již byla správkyni vydána-se promítne co přednostní pohledávka do splátkového kalendáře, stejně jako náhrada hotových výdajů za totéž období, bude-li správkyni přiznána.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 20. listopadu 2015

JUDr. Jiří G o l d s t e i n , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková