1 VSPH 756/2016-B-127
KSHK 35 INS 28789/2012 1 VSPH 756/2016-B-127

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky v insolvenční věci dlužnice Heleny Joštové, IČO 47505206, bytem Bratří Štefanů 92/25, Hradec Králové, zast. advokátkou JUDr. Evou Vaškovou, se sídlem Škroupova 957, Hradec Králové, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. KSHK 35 INS 28789/2012-B-102 ze dne 4. března 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. KSHK 35 INS 28789/2012-B-102

ze dne 4. března 2016 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením č. j. KSHK 35 INS 28789/2012-B-102 ze 4. 3. 2016 zamítl návrh Heleny Joštové (dále jen dlužnice) na zproštění a odvolání insolvenční správkyně Ing. Aleny Janské (dále jen správkyně) z její funkce.

Soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že dne 12. 11. 2012 bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužnice na návrh věřitele HURSTTRADE, s.r.o. Usnesením č. j. KSHK 35 INS 28789/2012-A-27 ze dne 20. 5. 2014, ve znění usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 1 VSPH 1659/2014-A-38 ze dne 11.9.2014 byl zjištěn úpadek dlužnice, na její majetek byl prohlášen konkurs a jako správkyně byla ustanovena Ing. Alena Janská.

K návrhu dlužnice na odvolání správkyně z funkce soud uvedl, že dlužnice není osobou oprávněnou takový návrh podat a soud ani neshledal důvod, pro který by tak měl učinit bez návrhu. Správkyni byla sice pozastavena činnost, ale stala se ohlášeným společníkem Insolvency Project, v.o.s. S odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. 2 VSPH 904/2014-B-54 soud rozhodl, že správkyni z funkce neodvolá a tato vzhledem k hospodárnosti řízení insolvenční řízení týkající se dlužnice dokončí. isir.justi ce.cz

Ohledně dalších námitek dlužnice, na základě kterých navrhovala zproštění správkyně z funkce, soud uvedl, že správkyně ani v jednom z případů nepochybila. Pokud jde o předání domu ve vlastnictví dlužnice, správkyni odevzdala klíče dobrovolně, nebylo tedy v rozporu s ust. § 212 insolvenčního zákona to, že nesepsala o tomto předání protokol. Naopak dlužnice porušila své povinnosti vyplývající z insolvenčního zákona, když jako vlastník bez dispozičních oprávnění dvakrát vyměnila zámky v předmětném domě a dovolila svému příteli přihlásit si zde trvalé bydliště.

Dalšímu tvrzení dlužnice-nátlaku správkyně před přezkumným jednáním kvůli uznání pohledávky věřitele HURSTTRADE, s.r.o.-soud neuvěřil, protože toto tvrzení dlužnice nedoložila žádnými důkazy a dodal, že popření pohledávky dlužnicí by nemělo na zjištění pohledávky žádný vliv, pouze by upravený seznam přihlášených pohledávek nebyl exekučním titulem.

Soud měl rovněž za to, že správkyně splnila svou povinnost uloženou jí insolvenčním zákonem a řádně podávala zprávy o své činnosti.

Dále soud konstatoval, že neuvěřil tvrzení dlužnice, že o ní správkyně rozšiřuje nepravdivé informace. Z dlužnicí předloženého e-mailu mezi správkyní a věřitelem HURSTTRADE, s. r. o. vyplývá pouze to, že správkyně sděluje věřiteli, že dlužnice odkládala schůzku, protože neměla čas a z dalších důvodů. Uvedená špatná čísla jednací či spisové značky insolvenčního řízení v některých dokumentech (kdy dlužnice byla dostatečně identifikována, stejně jako správkyně) nepovažuje soud za pochybění natolik závažné, aby bylo důvodem ke zproštění správkyně z funkce. Ohledně námitky dlužnice, že správkyně při prodeji domu nepostupuje v souladu s pokynem zajištěných věřitelů a rovněž pochybila při prodeji bytu, soud odkazuje na svá rozhodnutí č. j. KSHK 35 INS 28789/2012-B-96 ze dne 27. 11. 2015 a č. j. KSHK 35 INS 28789/2012-B-67 ze dne 2. 9. 2015, kde soud správkyni uděluje pokyny, kterými se také řídila.

Z uvedených důvodů soud prvního stupně neshledal důvody pro odvolání či zproštění správkyně z funkce. Upozornil také dlužnici na to, že byla již několikrát vyzvána k tomu, aby svým chováním neohrožovala činnost správkyně a nebránila účelu insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že správkyni odvolá z funkce.

Argumentovala zejména tím, že správkyně dne 21.9.2015 požádala soud prvního stupně, aby nařídil prohlídku bytu dlužnice. Soud proto vydal usnesení č. j. KSHK 35 INS 28789/2012-B-77, zveřejněné v insolvenčním rejstříku dne 23. 9. 2015, jímž umožnil správkyni provést prohlídku bytu a soupis či fotodokumentaci všech prostor a uložil správkyni, aby jeden stejnopis usnesení doručila dlužnici při zahájení prohlídky. To však správkyně neudělala, o prohlídce dlužnici neinformovala a usnesení jí nepředala, dále nepořídila protokol o prohlídce bytu, který měla podle tohoto usnesení zaslat soudu. Dlužnice se o prohlídce nemohla dozvědět ani z insolvenčního rejstříku, když tento dokument byl zveřejněn, ale nebylo možné ho otevřít. Dlužnice dále v odvolání uvedla, že správkyně provedla dne 5. 8. 2015 prohlídku bytu a udělala soupis věcí zde se nacházejících, včetně jejích osobních věcí, které nespadají do majetkové podstaty. Podle dlužnice postupovala správkyně v rozporu se zákonem, když neměla právo sepisovat i věci nenáležející do majetkové podstaty a zveřejnit tento soupis v insolvenčním rejstříku, což narušuje její soukromí. Prohlídka byla navíc učiněna pouze za účasti předsedy SVJ a zájemce o byt, ale bez dlužnice.

Další porušení dlužnice spatřuje v tom, že správkyně dovolila potencionálnímu kupci vyměnit zámky v jejím bytě a byt převzít, ačkoliv s ním ještě nebyla uzavřena kupní smlouva, to vše v době, kdy měla dlužnice v bytě své osobní věci. Od doby výměny zámků neměla dlužnice přístup do svého bytu a možnost vyzvednout si své osobní věci, ani užívat byt, který byl stále v jejím vlastnictví. Insolvenční správkyně jí ani na výzvu právní zástupkyně dlužnice nepředala nové klíče od bytu. Dne 10.11.2015 rozhodl soud usnesením č. j. 35 INS 28789/2012-B-89 o tom, že dlužnici se na časově omezenou dobu zpřístupní byt za účelem odnosu jejích osobních věcí. Téhož dne zaslala dlužnici správkyně e-mail s výzvou k vyklizení nemovitosti. Tuto výzvu správkyně opakovala ještě dne 15. 12.2015 v době, kdy již dlužnice o vyklizení jednala přímo s kupujícím bytu panem Mergancem. I tento postup správkyně považuje dlužnice za v rozporu se zákonem, když k vyklizení nemovitosti je oprávněn pouze nabyvatel nemovitosti.

Porušení povinnosti správkyně spatřuje dlužnice i v tom, že správkyně přislíbila prodej bytu panu Malému za cenu 1.100.000,-Kč, ačkoliv o byt měl zájem i pan Merganc za částku 1.115.000,-Kč. Pan Merganc tak ke dni 16. 7. 2015 nabízel vyšší kupní cenu a správkyně i přesto předala byt panu Malému. Správkyně proto neusilovala o uspokojení věřitelů v co nejvyšší míře. Teprve až následně požádala insolvenční správkyně soud, aby v rámci své dohledací činnosti rozhodl, kterému zájemci má byt dlužnice prodat.

Dlužnice dále nesouhlasí s názorem soudu prvního stupně, podle kterého zde nejsou dány důvody pro odvolání správkyně. Soudem zmiňovaná usnesení nedopadají na situaci dlužnice, když již v době vydání (druhého) usnesení o úpadku měla správkyně pozastavenou činnost. Nadto si soud měl požádat o nové opatření o určení osoby insolvenčního správce, a ne použít původní, které bylo vydáno pro první usnesení o úpadku zrušené Vrchním soudem v Praze. O návrhu dlužnice pak měl soud rozhodnout neprodleně, což neučinil, když návrh byl podán 9.7.2015, první jednání ve věci se konalo 3.9.2015, druhé 12.11.2015, kdy se soud vyjádřil tak, že neprodleně rozhodne, avšak samotné rozhodnutí vydal až 4.3.2016.

Dlužnice v závěru podotýká, že nesouhlasí s názorem soudu prvního stupně o porušení povinností dlužnice podle ust. § 229 insolvenčního zákona z důvodu, že vyměnila zámky v domě a povolila přihlásit si svému příteli trvalé bydliště do tohoto domu. V obojím pak spatřuje výkon svého vlastnického práva, který není v rozporu se skutečností, že již nemá k domu dispoziční oprávnění. Insolvenční řízení pak v žádném případě neztěžuje, když na opravné prostředky má ze zákona nárok a využití tohoto práva jí nemůže být přičítáno k tíži. Dlužnice nesouhlasí ani s názorem soudu o námitce dlužnice, že správkyně nepostupuje podle pokynů zajištěných věřitelů, své výhrady uvedla v žalobě zveřejněné v insolvenčním rejstříku pod č. d. C1-1. Soudem uvedené usnesení v době uzavření kupní smlouvy neexistovalo, nebylo proto jisté, na základě jakých pokynů má správkyně při prodeji domu postupovat. Dlužnice dále shrnula údajné procesní nedostatky při jednání soudu dne 1. 6. 2015.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (ust. § 94 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 212 o. s. ř. a neshledal odvolání dlužnice důvodným.

Podle ust. § 31 odst. 1 věty první insolvenčního zákona z důležitých důvodů, které nemají původ v porušení povinností insolvenčního správce, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce nebo věřitelského orgánu anebo i bez tohoto návrhu odvolat insolvenčního správce z funkce.

Podle ust. § 32 odst. 1 první věty insolvenčního zákona Insolvenčního správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závažně porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit.

Podle ust. § 36 odst. 1 insolvenčního zákona Insolvenční správce je povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí; je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. Společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob.

Odvolací soud ze spisu a ze seznamu insolvenčních správců ve stavu ke dni vydání napadeného usnesení zjistil, že správkyně je osobou, která je ode dne

16.4.2012 oprávněna vykonávat činnost insolvenčního správce, toto právo jí bylo pozastaveno, nezaniklo a v současné době je správkyně ohlášeným společníkem Insolvency Project, v.o.s. V ostatním pak soud odkazuje na podrobný popis skutkových okolností uvedených v napadeném rozhodnutí.

Odvolací soud je ohledně návrhu dlužnice na odvolání správkyně z funkce shodně se soudem prvního stupně toho názoru, že k takovému návrhu není dlužnice podle ust. § 31 odst. 1 insolvenčního zákona aktivně legitimována. Zároveň zde nejsou dány důvody pro odvolání správkyně bez návrhu. Insolvenční zákon vychází z koncepce, že není možné, aby jedna a táž fyzická osoba mohla být ustanovena v insolvenčním řízení jednak jako insolvenční správce, jednak jako ohlášený společník veřejné obchodní společnosti. Takový je smysl úpravy pozastavení výkonu činnosti insolvenčního správce v citovaném ustanovení ust. § 9 odst. 1 písm. d) zákona o insolvenčních správcích. Jinak řečeno, jakmile je insolvenčnímu správci, který se stal ohlášeným společníkem, pozastaveno právo vykonávat činnost insolvenčního správce, není možné, aby byl od tohoto dne ustanoven podle ust. § 25 insolvenčního zákona insolvenčním správcem. Tím může být ustanovena pouze veřejná obchodní společnost, jejímž je společníkem a on sám nadále může vykonávat činnost insolvenčního správce již jen jako ohlášený společník. Naproti tomu nelze z této úpravy bez dalšího dovozovat, že pozastavení činnosti insolvenčního správce ve smyslu ust. § 9 odst. 1 písm. d) zákona o insolvenčních správcích je samo o sobě důvodem pro jeho odvolání. Aby tomu tak bylo, musely by přistoupit důležité důvody pro odvolání insolvenčního správce stanovené v ust. § 31 odst. 1 insolvenčního zákona, popř. důvody pro jeho zproštění podle ust. § 32 insolvenčního zákona.

V případě dlužnice byla správkyně ustanovena do funkce již v době, kdy měla pozastavený výkon činnosti. Nelze však opominout, že insolvenční řízení spočívá na zásadách, z nichž jednou je i hospodárnost řízení (ust. § 5 písm. a/ insolvenčního zákona). Změna v osobě insolvenčního správce představuje vždy zásah do řízení, zvláště pokud již v něm stávající správce činil úkony významně ovlivňující jeho další průběh. Odvolat insolvenčního správce z funkce lze především tehdy, pokud řádně neplní své povinnosti tak, že by jeho činnost odůvodňovala jeho zproštění funkce (ust. § 32 insolvenčního zákona), jestliže tak rozhodli samotní věřitelé (usnesením schůze věřitelů o odvolání správce podle ust. § 29 insolvenčního zákona), anebo pokud by vyšlo najevo, že insolvenční správce nesplňuje obecné a kvalifikační předpoklady pro zápis do seznamu insolvenčních správců. V daném případě správkyně v průběhu insolvenčního řízení učinila řadu úkonů poté, co byla jmenována do funkce insolvenčního správce, včetně zpeněžení nemovitostí dlužnice. V probíhajícím řízení by proto změna v osobě insolvenčního správce byla zcela zjevně v příkrém rozporu se zásadou hospodárnosti insolvenčního řízení. Skutečnost, že bylo správkyni Ing. Aleně Janské pozastaveno právo vykonávat

činnost insolvenčního správce, tedy sama o sobě nebrání, aby dané insolvenční řízení řádně dokončila.

K otázce údajných pochybení správkyně, které by měly zakládat důvod pro její zproštění z funkce, uvádí odvolací soud, že v rámci výkonu své funkce správkyně předložila soudu zprávu o majetkové situaci dlužnice, vyhotovila soupis majetkové podstaty, zpracovala seznam přihlášených pohledávek, přezkoumala je, požádala soud o udělení souhlasu jakému ze zájemců má prodat byt dlužnice i se zpeněžením majetkové podstaty, předkládala mu zprávy o zpeněžování majetku spolu s příslušnými kupními smlouvami a odvolací soud tak i přes některá pochybení menšího charakteru v průběhu zpeněžování majetkové podstaty, jako je dlužnicí uváděné předání klíčů zájemci panu Malému po zaplacení kupní ceny, ale před podpisem kupní smlouvy či nemožnost po určitou dobu využívat svůj byt, neshledal tato pochybení natolik závažnými, aby odůvodňovala zproštění Ing. Aleny Janské funkce insolvenční správkyně. Co se týká dalších dlužnicí uvedených údajných pochybení správkyně v odvolání, řídila se v těchto případech správkyně rozhodnutími soudu vydanými v rámci jeho dohlédací činnosti a nelze jí proto takové jednání přičíst k tíži.

Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně neshledal důvody podle ust. § 31 odst. 1 či § 32 odst. 1 insolvenčního zákona pro odvolání či zproštění insolvenční správkyně její funkce. Proto v souladu s ust. § 219 o. s. ř. potvrdil napadené usnesení jako věcně správné.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (ust. § 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

V Praze dne 25. listopadu 2016

JUDr. Jiří G o l d s t e i n, v.r. Za správnost vyhotovení: předseda senátu Bc. Jiří Slavík