1 VSPH 743/2016-A-14
KSPL 65 INS 403/2016 1 VSPH 743/2016-A-14

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníků: a) Hana Valentová, nar. 1. října 1953, bytem Nová Role, Chodovská 236/6, adresa pro doručování: Karlovy Vary, Prašná 118/13, b) Josef Valenta, nar. 6. července 1949, bytem Nová Role, Chodovská 223/5, adresa pro doručování: Nová Role, Pod Nádražím 247/11, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 65 INS 403/2016-A-9 ze dne 18. února 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č č.j. KSPL 65 INS 403/2016-A-9 ze dne 18. února 2016 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh dlužníků n e o d m í t á.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni nadepsaným usnesením odmítl insolvenční návrh dlužníků.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 11.1.2016 byl soudu doručen insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení dlužníků Hany a Josefa Valentových (dále jen dlužníci ). Soud dlužníkům vytýkal, že v kolonce č. 7 formuláře uvedli jen to, že mají dva splatné závazky v celkové výši 289.208,-Kč, jsou v prodlení sedm měsíců a nejsou schopni závazky plnit.

Soud měl za to, že insolvenční návrh neobsahoval dostatečné údaje, které by tvrzený úpadek dlužníků osvědčovaly. Konkrétní tvrzení ohledně platební neschopnosti ne lze dovodit ani ze seznamu závazků, který neobsahoval řádné a úplné označení věřitelů a ani označení věřitelů v příloze označené jako Seznam věřitelů nemůže obstát, protože insolvenční zákon vyžaduje řádné označení přímo v seznamu závazků. Ze shora uvedených důvodů postupoval soud podle § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení se dlužníci včas odvolali a namítali, že jde o opakovaně podaný návrh, že předchozí návrh byl odmítnut pro formální nedostatky spočívající v absenci vylíčení skutečností osvědčujících úpadek, měli za to, že skutečnost, že mají dva věřitele, jasně plyne ze Seznamu závazků i ze Seznamu věřitelů a doplnili údaje o vymáhání obou závazků v exekučním řízení. isir.justi ce.cz

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [ustanovení § 94 odst. 2 písm. c) insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb.-dále též IZ], přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 3 odst. 1 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud (odst. 2).

Podle § 3 odst. 4 IZ o hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 IZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 7 formuláře návrhu na povolení oddlužení, v níž pak musí-v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ-vyplnit nejen údaj o tom, čeho se insolvenčním návrhem domáhá (zda navrhuje vydat rozhodnutí o úpadku nebo hrozícím úpadku), ale také musí uvést důvod tohoto návrhu, tj. vylíčit rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek či hrozící úpadek osvědčují. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) proto nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá řešení svého úpadku oddlužením.

Z ustálené judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu dlužníka, který není podnikatelem, musí být ve smyslu § 103 odst. 2 IZ tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá, tedy konkrétní okolnosti, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Insolvenční návrh tak musí obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který označením bodu 7 ve formuláři návrhu na povolení oddlužení projeví navenek úmysl podat návrh na povolení oddlužení zároveň jako insolvenční návrh a který současně rezignuje na uvedení ( popis ) jakýchkoliv rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek , předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 IZ. K tomu viz judikatura Nejvyššího soudu ČR-usnesení ze dne 26.2.2009, sp. zn. 29 NSČR 7/2008 uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 27.1.2010, sp. zn. 29 NSČR 1/2008 uveřejněné pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 20.5.2010, sp.zn. 29 NSČR 22/2009 uveřejněné pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení ze dne 21.12.2011, sp. zn. 29 NSČR 14/2011 uveřejněné pod č. 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka přitom nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (viz citované R 91/2009), ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Z obsahu spisu plyne, že dne 11.1.2016 byl soudu I. stupně doručen insolvenční návrh dlužníků spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

V rámci samotného insolvenčního návrhu, tedy v rámci kolonky č. 7 formuláře dlužníci uvedli jen to, že jsou důchodci, bydlí odděleně v nájemních bytech, mají závazek vůči Cetelem ve výši 170.000,-Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce a vůči Provident ve výši 20.000,-Kč s příslušenstvím z titulu ručení, celkem 289.208,-Kč, a s plněním závazků jsou sedm měsíců v prodlení, závazky nejsou schopni platit. Dlužníci nevlastnili žádnou nemovitost, jejich majetek nebyl předmětem zajištění, neměli vlastní dlužníky ani finanční prostředky vyjma hovotosti nezbytné na nájem a obživu.

Dlužníci skutečně v insolvenčním návrhu, tedy přímo v kolonce č. 7 formuláře, neuvedli své věřitele jménem či názvem (firmou), identifikačním číslem, bydlištěm či sídlem, neuvedli výše a přesná data splatnosti pohledávek těchto věřitelů. Potřebné informace o věřitelích a závazcích dlužníků ovšem bylo lze zjistit z dalších dlužníky přiložených listin, a to především ze seznamu závazků, který splatnost jednotlivých pohledávek věřitelů obsahoval. Nikoli však již identifikační čísla věřitelů a jejich sídla, nicméně takováto potřebná specifikace věřitelů byla oproti tomu pojata v příloze označené jako Seznam věřitelů .

Závěrům soudu I. stupně, že insolvenční návrh dlužníků má nedostatky, nelze v zásadě ničeho vytknout. Pokud přesto odvolací soud přistoupil ke změně napadeného usnesení, učinil tak především proto, že popsané vady nečiní insolvenční návrh neprojednatelným (jedná se však o případ vpravdě hraniční), neboť veškeré potřebné údaje dokládající jejich úpadek a konkretizující jednotlivé věřitele a jejich pohledávky lze, sice poněkud obtížně, v podáních dlužníků dohledat.

Ze shora uvedených skutečností tedy plyne, že dlužníci v insolvenčním návrhu samém sice nedostatečně vylíčili tvrzený úpadek, nicméně nedostatek skutkových tvrzení bylo možno nahradit údaji ze seznamů závazků, a proto i na základě takto vadného insolvenčního návrhu lze v insolvenčním řízení pokračovat.

Na základě shora uvedených skutečností odvolací soud napadené usnesení podle § 167 odst. 2 a § 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. změnil způsobem ve výroku uvedeným.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 5. září 2016

JUDr. František K u č e r a , v.r. předseda senátu Za správnost: Jana Berná