1 VSPH 734/2013-B-37
KSPH 41 INS 7100/2011 1 VSPH 734/2013-B-37

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužníka: Marek Bonk, nar. 9. června 1978, bytem Slovenská republika, Krompachy, Hlavná 1000/24, adresa pro doručování: Mladá Boleslav, tř. Václava Klementa 1236, o odvolání Ing. Vladimíra Boučka, MBA, insolvenčního správce, sídlem Praha 7, U Studánky 26, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 41 INS 7100/2011-B-30 ze dne 12. dubna 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 41 INS 7100/2011-B-30 ze dne 12. dubna 2013 se m ě n í v bodě I. výroku tak, že se insolvenční správce Ing. Vladimír Bouček, MBA, z funkce insolvenčního řízení neodvolává, a v bodě II. výroku tak, že Mgr. Petr Brož insolvenčním správcem neustanovuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením v bodě I. výroku odvolal z funkce insolvenčního správce Ing. Vladimíra Boučka, MBA (dále jen odvolatel ), novým insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Petra Brože (bod II. výroku) a odvolateli uložil povinnost informovat nového správce o své dosavadní činnosti a předat mu všechny doklady (bod III. výroku).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že odvolatel v současné době nemá povolení k výkonu funkce a ze seznamu insolvenčních správců byl vymazán. Soud dokázal na § 31 odst. 1 IZ a § 12 písm. g) zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, a rozhodl, jak shora uvedeno.

Proti tomuto usnesení se odvolatel včas odvolal. Namítal, že vykonal zkoušku insolvenčního správce v SRN, že platnost povolení hostujícího správce skončila dne 31.12.2012 a žádost o prodloužení platnosti povolení hostujícího správce Ministerstvo spravedlnosti odmítlo a správci byla ze strany Ministerstva spravedlnosti uložena povinnost splnit kompenzační opatření absolvováním adaptačního období, přičemž poté měl být odvolatel opět zapsán do seznamu insolvenčních správců.

Odvolatel poukázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. 3 VSPH 237/2011-B-24 ze dne 1.6.2011 a na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci č.j. 2 VSOL 107/2009-B-14 ze dne 16.4.2009 a dospěl k závěru, že mu sice dočasně zaniklo oprávnění k výkonu funkce správce, avšak tato skutečnost nebrání tomu, aby předmětné insolvenční řízení řádně dokončil.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 12 písm. g) zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, právo vykonávat činnost insolvenčního správce zaniká dnem právní moci rozhodnutí ministerstva o zrušení povolení nebo zvláštního povolení podle § 13.

Podle § 31 odst. 1 IZ z důležitých důvodů, které nemají původ v porušení povinností insolvenčního správce, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce nebo věřitelského orgánu anebo i bez tohoto návrhu odvolat insolvenčního správce z funkce. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně.

Podle § 22 odst. 2 IZ nelze-li insolvenčního správce vybrat ze seznamu insolvenčních správců, je možné jím ustanovit i fyzickou osobu, která splňuje obecné a kvalifikační předpoklady pro zápis do seznamu a se svým ustanovením souhlasí.

Součástí koncepce insolvenčního zákona je i působení insolvenčního správce jakožto profesionalizované osoby, u níž jsou podmínky vzniku oprávnění vykonávat tuto činnost, včetně vedení seznamu těchto správců, upraveny zvláštním zákonem. Odborná způsobilost pro výkon funkce insolvenčního správce je zajištěna kvalifikačními předpoklady (požadavek vysokoškolského vzdělání magisterského studijního programu a složení příslušné odborné zkoušky organizované Ministerstvem spravedlnosti). Splnění podmínek pro vznik práva vykonávat činnost insolvenčního správce ověřuje a vydáním povolení (zvláštního povolení) dle § 6 nebo § 8 zákona aprobuje Ministerstvo spravedlnosti, které také vede seznam těchto insolvenčních správců jako součást veřejného insolvenčního rejstříku. Osobám zapsaným v seznamu správců podle dosavadních právních předpisů (podle § 1 vyhlášky č. 476/1991 Sb.) zůstalo k 1.1.2010 oprávnění vykonávat činnost insolvenčního správce zachováno, jen pokud k uvedenému datu, za podmínek stanovených zákonem o insolvenčních správcích, získaly od Ministerstva spravedlnosti k výkonu této činnosti povolení (viz přechodná ustanovení v § 40 a 41 cit. zákona).

Soudní praxe se již zabývala v zákoně výslovně neřešenou otázkou dalšího působení těch insolvenčních správců v řízeních, v nichž byli do funkce ustanoveni před 1. lednem 2010, avšak nesložili zkoušku insolvenčního správce (rozdílovou zkoušku). Došla přitom k závěru, že tato okolnost sama o sobě neznamená zánik způsobilosti insolvenčního správce v konkrétním insolvenčním řízení; je tomu tak již proto, že insolvenční zákon v ustanovení § 22 odst. 2 připouští jmenovat insolvenčním správcem osobu, která splňuje obecné i kvalifikační předpoklady a v seznamu zapsána není. V této souvislosti lze i připomenout závěry Vrchního soudu v Olomouci vyjádřené v usnesení sp.zn. KSBR 26 INS 292/2009, 2 VSOL 107/2009-B ze dne 16.4.2009; v němž vrchní soud dovodil, že pouhé vyškrtnutí ze seznamu insolvenčních správců, ať již jako důsledek písemné žádosti, resp. oznámení správce ve smyslu § 12 písm. e), či důsledek § 40 odst. 2 ZIS, není důvodem pro odvolání insolvenčního správce z funkce, neboť žádné zákonné ustanovení takovému insolvenčnímu správci nebrání, aby v této funkci dané řízení dokončil .

Argumentačně stejnou váhu má i přihlédnutí k jedné ze zásad, na nichž je insolvenční řízení založeno, totiž k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení [§ 5 písm. a) IZ]. Změna v osobě insolvenčního správce představuje vždy zásah do řízení, zvláště pokud již v něm stávající správce činil úkony významně ovlivňující jeho další průběh. Odvolat insolvenčního správce z funkce lze především tehdy, pokud řádně neplní své povinnosti tak, že by jeho činnost odůvodňovala jeho zproštění funkce (§ 32 IZ), jestliže tak rozhodli samotní věřitelé (usnesením schůze věřitelů o odvolání správce dle § 29 IZ), anebo pokud by vyšlo najevo, že insolvenční správce nesplňuje obecné a kvalifikační předpoklady pro zápis do seznamu insolvenčních správců.

V daném případě insolvenční správce v průběhu insolvenčního řízení učinil řadu úkonů poté, co byl usnesením ze dne 23.5.2011 (A-11) jmenován do funkce insolvenčního správce. Tímto usnesením insolvenční soud též rozhodl o úpadku dlužníka a povolil jeho oddlužení. Odvolatel v rámci výkonu činnosti insolvenčního správce předkládal soudu pravidelné zprávy o stavu insolvenčního řízení, zpracoval seznam přihlášených pohledávek, přezkoumal je z hlediska vykonatelnosti a zajištění, provedl soupis majetkové podstaty a účastnil se jednání soudu a schůze věřitelů. V probíhajícím řízení, ve kterém bylo usnesením ze dne 26.9.2011 (B-22) schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, by proto změna v osobě insolvenčního správce byla zcela zjevně v příkrém rozporu se zásadou hospodárnosti insolvenčního řízení. Skutečnost, že odvolatel nemá v současné době k dispozici povolení k výkonu funkce správce, tedy sama o sobě nebrání, aby dané insolvenční řízení řádně dokončil.

Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. v bodě I. výroku změnil tak, že se dosavadní insolvenční správce z funkce neodvolává, a v bodě II. výroku, že se Mgr. Petr Brož správcem neustanovuje.

Pouče ní: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 3. července 2013

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová