1 VSPH 733/2014-A-11
MSPH 88 INS 8527/2014 1 VSPH 733/2014-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Františka Kučery v insolvenční věci dlužníka Viktoria reality, s.r.o. v likvidaci, IČO 26751739, sídlem Služská 21/537, Praha 8, zahájené k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 8527/2014-A-5 ze dne 1. dubna 2014

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 8527/2014-A-5 ze dne 1.dubna 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze uložil dlužníku povinnost hradit zálohu ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě tří dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že se dlužník domáhal návrhem ze dne 27.3.2014 zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu. Citoval § 108 insolvenčního zákona a vyložil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení s tím, že pro průběh insolvenčního řízení je nutno zajistit finanční prostředky nezbytné k výkonu funkce insolvenčního správce, jehož minimální odměna-v případě konkursu-činí 50.000,-Kč.

V insolvenčním návrhu a jeho přílohách dlužník uvedl jako svůj jediný majetek nemovitosti zapsané na LV 1226 v katastrálním území Jáchymov-rodinný dům se zahradou (dále jen nemovitosti ). Z přílohy návrhu, záznamu o ukončené dražbě z portálu exdrazby.cz, soud zjistil, že dne 30.7.2013 neúspěšně proběhla elektronická dražba nemovitostí. Cena nemovitostí byla stanovena znalcem ve výši 110.000,-Kč, počáteční cena činila 55.000,-Kč, dražební jistota činila 10.000,-Kč. Dražby se nikdo nezúčastnil. Z přiložené fotografie soud zjistil, že nemovitosti jsou ve velmi špatném stavu. S ohledem na uvedené skutečnosti, je zřejmé, že dlužníkův úpadek bude řešen konkursem, a proto soud prvního stupně vyměřil dlužníkovi zálohu ve výši 50.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se dlužníkovi neukládá povinnost hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Argumentoval především tím, že insolvenční návrh podal za dlužníka likvidátor jmenovaný usnesením Městského soudu v Praze č.j. 78 Cm 73/2013-4 ze dne 21.6.2013. Nemá žádné finanční prostředky a proto není schopen zálohu uhradit. Uvedl, že by bylo možné požádat soud, který ho ustanovil do funkce o poskytnutí finančních prostředků na její úhradu. Pro státní rozpočet to však bude mít stejný dopad, jako když dlužníkovi nebude povinnost hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení uložena.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 insolvenčního zákona (ve znění účinném od 1.1.2014), podle něhož může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty.

Podle § 108 odst. 2 insolvenčního zákona výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se dlužník insolvenčním návrhem ze dne 27.3.2014 domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení konkursem. Z návrhu (A-1) a z jeho příloh (A-8) vyplývá, že dlužník vlastní nemovitý majetek uvedený na listu vlastnictví 1226, katastrální území a obec Jáchymov, přičemž bylo zároveň zjištěno, že ohledně této nemovitosti proběhla (neúspěšně) dražba. Žádný další majetek dlužník nemá. Vůči třem věřitelům má dlužník závazky v celkové výši 93.966,-Kč, jež se staly splatnými v letech 2008 až 2013.

Odvolací soud považoval za nutné zdůraznit, že účelem insolvenčního řízení není vytváření podmínek pro zánik nefunkčních obchodních společností, ale řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka některým ze zákonem stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů. V této výchozí koncepci zákona se podává, že insolvenční řízení může mít smysl jedině za předpokladu, že v majetkové podstatě existuje majetek, z něhož by mohly být-v závislosti na způsobu řešení úpadku dlužníka-alespoň částečně uspokojeny pohledávky věřitelů.

Podle znění § 144 insolvenčního zákona účinného od 1.1.2014 již nelze rozhodnout o zamítnutí insolvenčního návrhu z důvodu, že by majetek dlužníka nepostačoval k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Soud prvního stupně proto správně vycházel z toho, že pokud nelze očekávat jiné řešení dlužníkova úpadku než konkursem (popř. nepatrným konkursem), budou v něm náklady insolvenčního řízení tvořeny mimo jiné i hotovými výdaji a odměnou insolvenčního správce. Podle znění vyhlášky platného v době vydání napadeného usnesení činila správcova odměna v konkursu nejméně 45 tis. Kč, pokud by odměnu bylo lze určit podle § 1 odst. 2 až 4 vyhlášky (při dosažení alespoň jednoho z rozhodných výtěžků dle odstavce 2 či odstavce 3 a 4), jinak ji náleželo určit v přiměřené výši úvahou soudu dle § 5 vyhlášky. Podle znění vyhlášky účinného od 1.1.2014 (viz její změna provedená vyhláškou č. 398/2013 Sb.) se případy určení odměny správce dle § 5 významně eliminují a konkursní odměna se zásadně váže alespoň na onu minimální výši 45 tis. Kč, když zakotvením nového § 2a se zavádí (pro insolvenční řízení, v nichž do 1.1.2014 nebylo ještě rozhodnuto o způsobu řešení úpadku dlužníka ani nedošlo k přezkoumání pohledávek věřitelů-viz přechodná ustanovení cit. novelizační vyhlášky) druhá složka odměny správce z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, jež při absenci zpeněžení (resp. odměny náležející ze zpeněžení dle § 1 odst. 2 a 3 vyhlášky) činí nejméně 45 tis. Kč.

Jelikož dosavadní výsledky řízení nasvědčují tomu, že dlužník nevlastní majetek, jehož zpeněžením by mohly být získány finanční prostředky postačující k úhradě nákladů insolvenčního řízení, a nemá ani žádné příjmy, jichž by k tomu účelu mohlo být užito, dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a její výše rozhodně není nepřiměřená. Proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

Pouze pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné dodat, že dokončení likvidace a výmaz dlužníka (společnosti) z obchodního rejstříku nejsou realizací insolvenčního řízení nijak podmíněny, a že není-li likvidátor dlužníka schopen zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatit a soud řízení zastaví, nic mu nebrání v tom, aby i bez rámec insolvenčního řízení likvidaci společnosti dokončil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 7. srpna 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková