1 VSPH 733/2013-A-40
KSPH 39 INS 27230/2012 1 VSPH 733/2013-A-40

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužnice: Kateřina Nováková, nar. 10. srpna 1963, bytem Úvaly, Polská 1675, zast. JUDr. Petrem Bokotejem, advokátem se sídlem Praha 3, Táboritská 23, zahájeném k návrhu věřitele: PYRAMIDOS, spol. s r.o., sídlem Praha 2, Balbínova 207/18, identifikační číslo osoby 25114077, zast. JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem se sídlem Praha 1, 28. října 1001/3, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 39 INS 27230/2012-A-19 ze dne 12. března 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 39 INS 27230/2012-A-19 ze dne 12. března 2013 se v bodu I. a II. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením v bodě I. výroku zjistil úpadek dlužnice, na její majetek prohlásil konkurs (bod II. výroku), insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Dagmar Říhovou (bod III. výroku), rozhodl, že účinky rozhodnutí o úpadku a účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku), věřitele vyzval k přihlašování pohledávek a ke sdělení práv váznoucích na majetku dlužnice (body V. a VI. výroku), dlužníky dlužníka vyzval k plnění k rukám insolvenčního správce (bod VII. výroku), insolvenčnímu správci uložil související povinnosti (body VIII., X. výroku), nařídil konání přezkumného jednání a schůze věřitelů na 7.6.2013 (bod IX. výroku), vyzval věřitele, kteří mají zájem vykonávat funkci ve věřitelském výboru, aby tuto skutečnost sdělili nejpozději při přezkumném jednání (bod XI. výroku), a navrhovateli uložil povinnost uhradit soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč (bod XII. výroku) a v bodě XIII. výroku rozhodl, že v případě, že soud bude považovat za nezbytné zveřejnit svá rozhodnutí v hromadných sdělovacích prostředcích, bude jím Obchodní věstník.

Podle odůvodnění usnesení v návrhu věřitel tvrdil, že má za dlužnicí pohledávku ve výši 2.844.905,04 Kč z titulu smlouvy o půjčce ze dne 12.5.2010, pohledávka je zajištěna zástavním právem váznoucím na nemovitosti-pozemku v k.ú. Úvaly. Jako dalšího věřitele uvedl VZP ČR s pohledávkou ve výši asi 93.000,-Kč. Dlužnice se insolvenčnímu návrhu nebránila, byla si vědoma existence dlouhodobě splatného dluhu z půjčky, nečinila spornou žádnou pohledávku, připojila seznamy majetku a závazků, který však nepodepsala a neopatřila prohlášením o správnosti a úplnosti.

Soud dospěl k závěru, že úpadek byl osvědčen, a proto rozhodl podle § 136 odst. 1 IZ, a současně na majetek dlužnice prohlásil konkurs, když dlužnice včas nepodala návrh na povolení oddlužení a reorganizace nepřichází v úvahu.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala do bodů I. a II. výroku a namítala odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) až g) o.s.ř. a navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a návrhu nevyhověl. V průběhu jednání před odvolacím soudem pak svou odvolací argumentaci doplnila o tvrzení, že navrhovatel mohl dosáhnout uspokojení své pohledávky zpeněžením zástavy ve vlastnictví dlužnice, jíž byla pohledávka zajištěna, což dlužnice navrhovateli opakovaně nabízela, takže nebylo nutné vyvolat insolvenční řízení. Zároveň zpochybňovala výši navrhovatelovy pohledávky, neboť navrhovatel takto požadoval nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu.

Navrhovatel napadené usnesení považoval za věcně správné a požadoval, aby je odvolací soud potvrdil.

Vrchní soud v Praze v odvoláním dotčeném bodu I. výroku o zjištění úpadku dlužníka a závislém bodě II. výroku o prohlášení konkursu přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející (§ 212 a § 212a o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle § 3 odst. 1 a 3 IZ v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ustanovení § 3 odst. 2 IZ vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu § 3 odst. 1 IZ.

Podle § 141 odst. 1 a 2 IZ se proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu I. stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

Z protokolu o přezkumném jednání a upraveného seznamu přihlášených pohledávek odvolací soud zjistil, že při přezkumném jednání konaném dne 7.6.2013, jehož se dlužnice ani její zástupce nezúčastnili, byly přezkoumány a zjištěny v celém rozsahu pohledávky tří věřitelů, a to navrhovatele (pohledávky celkem ve výši 3.157.747,26 Kč), Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR (pohledávka ve výši 101.099,-Kč) a UniCredit Bank Czech Republic, a.s. (pohledávka ve výši 7.789,71 Kč).

Pokud jde o úpadek dlužnice ve formě platební neschopnosti, má ho odvolací soud shodně se závěry soudu I. stupně za osvědčený ve smyslu § 3 odst. 1 IZ z důvodu její platební neschopnosti z toho, že navrhovatel doložil svou splatnou pohledávku za dlužnicí, což ostatně dlužnice nepopírala a takto insolvenčním soudem zjištěný skutkový stav ani v průběhu odvolacího řízení nezpochybňovala. Její výhrady směřující vůči výši navrhovatelovy pohledávky, jež prvně zazněly až v průběhu odvolacího jednání, pak postrádají relevanci, neboť dlužnice ani netvrdila, že není v úpadku, a tedy že by částku odpovídající (dlužnicí nerozporované) jistině ve výši 700.000,-Kč byla schopna uhradit. Zároveň je třeba uvést, že pokud se odvolatelka nedostavila k přezkumnému jednání a navrhovatelovu pohledávku nepopřela (a neučinil tak ani nikdo z insolvenčních věřitelů), zatímco insolvenční správce ji v celém přihlášeném rozsahu uznal, pak je pro potřeby celého odvolacího řízení již tato problematika uzavřena a v jeho průběhu nemůže být nijak vyvrácen ten závěr, že navrhující věřitel má za dlužnicí zjištěné pohledávky celkem ve výši 3.157.747,26 Kč. V podstatě totéž lze říci i o pohledávkách zbývajících dvou přihlášených věřitelů, tedy že tito mají vůči dlužnici splatné pohledávky ve výši 101.099,-Kč (Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR) a ve výši 7.789,71 Kč (UniCredit Bank Czech Republic, a.s.).

Shodně se soudem I. stupně má též odvolací soud za to, že u dlužnice lze na její platební neschopnost usuzovat též z důvodu (vyvratitelné domněnky) uvedené v § 3 odst. 2 písm. d) IZ, když řádně nesplnila povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou jí uložil insolvenční soud. V podrobnostech lze proto pro stručnost odkázat na zevrubné, vyčerpávající a přesvědčivé odůvodnění napadeného usnesení, s nímž se odvolací soud zcela ztotožňuje.

Dlužnice v insolvenčním řízení ani ve fázi odvolacího řízení ničím neosvědčila ani neprokázala svoji schopnost uhradit všechny splatné závazky navrhovatele a dalších věřitelů, jejichž existence vyšla před soudem I. stupně najevo a jejichž splatné (a vykonatelné) pohledávky měl soud I. stupně ve shodě s odvolacím soudem za osvědčené pro účely rozhodnutí o zjištění úpadku.

K odvolací argumentaci dlužnice stojící na tom, že navrhovatel se mohl domoci úhrady své pohledávky zpeněžením zástavy, pokládá odvolací soud za důležité uvést, že v tomto směru insolvenční zákon žádného z dlužníkových věřitelů neomezuje, tedy zásadně platí, že má-li věřitel za to, že jeho dlužník je v úpadku, pak záleží jen na věřiteli, zda k zapravení svých nároků zvolí cestu nalézacího řízení, popř. exekuce, či zda podá insolvenční návrh. V podrobnostech lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.4.2013, sen.zn. 29 NSČR 19/2011; 29 NSČR 20/2011.

Závěrem shrnuto, soud I. stupně měl úpadek dlužnice správně osvědčen podle § 3 odst. 1 IZ a lze na něj usuzovat též i podle § 3 odst. 2 IZ.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl též odvolací soud k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že dlužnice je v úpadku ve formě insolvence, neboť je po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (v daném případě po dobu několika) v prodlení s plněním svých splatných závazků (ve výši cca 3.266.635,-Kč) vůči více věřitelům (tj. vůči navrhovateli a dalším dvěma věřitelům), přičemž ničím neosvědčila, že má (a v době vydání napadeného usnesení měla) k dispozici finanční prostředky potřebné na jejich úhradu.

Protože úpadek dlužnice ve formě insolvence byl nepochybně osvědčen, zatímco žádná překážka bránící vydání rozhodnutí o úpadku zjištěna nebyla, postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a usnesení soudu I. stupně v napadeném výroku o zjištění úpadku dlužnice jako věcně správné potvrdil, a to včetně závislého výroku o prohlášení konkursu na majetek dlužnice, neboť jiné řešení jejího úpadku je ve smyslu § 148 odst. 1 IZ vyloučeno. Návrh na povolení oddlužení v zákonné lhůtě 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužnice rovněž nepodala (§ 390 odst. 1 IZ), ač byla soudem I. stupně o tomto svém právu s doručením insolvenčního návrhu (usnesením ze dne 6.11.2012) poučena. Proto je vyloučeno úpadek dlužnice řešit jinak, než konkursem.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 1. srpna 2013

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová