1 VSPH 731/2014-A-13
KSPH 67 INS 6940/2014 1 VSPH 731/2014-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Františka Kučery ve věci dlužnice Věry Šolcové, bytem Struhy 148, Čachovice, zahájené na návrh LBBW Bank CZ, a.s., IČO: 14893649, sídlem Vítězná 1/126, Praha 5, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 67 INS 6940/2014-A-7 ze dne 17. března 2014 ve znění opravného usnesení č.j. KSPH 67 INS 6940/2014-A-8 ze dne 17. března 2014

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 67 INS 6940/2014-A-7 ze dne 17. března 2014 ve znění opravného usnesení č.j. KSPH 67 INS 6940/2014-A-8 ze dne 17. března 2014 se p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 67 INS 6940/2014-A-7 ze dne 17. března 2014 ve znění opravného usnesení č.j. KSPH 67 INS 6940/2014-A-8 ze dne 17. března 2014 odmítl insolvenční návrh, jímž se LBBW Bank CZ, a.s. (dále jen navrhovatel) domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na majetek Věru Šolcovou (dále jen dlužnice) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že navrhovatel v insolvenčním návrhu tvrdil, že má za dlužníkem dvě splatné vykonatelné pohledávky, uvedl jejich výši a lhůtu splatnosti. Za další věřitelku dlužnice označil Petru Tišlerovou, která má za dlužnicí vykonatelnou pohledávku ve výši 200.000,-Kč, ohledně níž je pod sp. zn. 080 EX 1343/11 vedeno exekuční řízení.

Podle soudu prvního stupně insolvenční návrh neobsahuje skutečnosti, které by osvědčovaly úpadek nebo hrozící úpadek dlužnice. V insolvenčním návrhu jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, ale ohledně jejich pohledávek nebyla přesně uvedena jejich splatnost a skutečnost, ze které tato splatnost vyplývá. Protože v insolvenčním návrhu chybí konkrétní uvedení rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužnice, vykazuje návrh vadu, která brání pokračování v řízení. Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona proto insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentoval zejména tím, že insolvenční návrh obsahuje všechny zákonem stanovené požadavky. Zdůraznil, že detailně popsal existenci svých splatných pohledávek vůči dlužnici. Ze skutečnosti, že je vůči dlužnici vedeno pod sp. zn. 080 EX 1343/11 exekuční řízení za účelem vymožení pohledávky Petry Tišlerové, kdy z usnesení o rozvrhu č.j. 080 EX 1343/11-106 ze dne 3.12.2013 je zřejmé, že tato pohledávka nebyla dosud uspokojena, je zřejmé, že dlužnice má více věřitelů. Navrhovatel proto zastává názor, že ze skutečnosti, že uvedená pohledávka je vykonatelná, lze jednoznačně dovodit, že je i splatná po lhůtně splatnosti více jak třicet dnů.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě obecných náležitostí každého podání musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 insolvenčního zákona stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Ze spisu odvolací soud ověřil, že navrhovatel v insolvenčním návrhu popsal a předloženými listinami doložil, že má vůči dlužnici dvě pohledávky ve výši 760.825,69 Kč a 341.450,05 Kč obě splatné od 10.10.2012. Dále uvedl, že další věřitelkou je Petra Tišlerová s vykonatelnou pohledávkou ve výši 200.000,-Kč, pro níž je vedeno exekuční řízení soudním exekutorem Mgr. Martinem Slavatou pod sp. zn. 080 EX 1343/11. Konkrétní údaj o splatnosti u žádné z těchto pohledávek neuvedl.

Jak vyložil Nejvyšší soud ČR v usnesení sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A (R 91/2009) ze dne 26.2.2009, požadavek formulovaný v ust. § 103 odst. 2 insolvenčního zákona je srovnatelný s požadavkem kladeným na obsah věřitelského návrhu na prohlášení konkursu ust. § 4 odst. 2, věty první zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 31.12.2007, jež bylo předmětem výkladu podaného pod bodem VII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 19/98 ze dne 17.6.1998 uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Tam Nejvyšší soud ČR na dané téma uzavřel, že věřitel musí v návrhu uvést též konkrétní údaje o dalším věřiteli (dalších věřitelích) se splatnou pohledávkou proti dlužníkovi. Přitom zdůraznil, že povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna ani tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu.

Vzhledem k závažnosti dopadů, jež může vyvolat i vadný insolvenční návrh v poměrech dlužníka nebo třetích osob, není důvod formulovat rozdílně požadavky na kvalitu jednotlivých skutkových tvrzení, z nichž se odvíjí posouzení úpadku dlužníka. To znamená, že není zásadní rozdíl v požadavku na náležitou identifikaci splatné pohledávky insolvenčního navrhovatele za dlužníkem a na kvalitu údajů, jejichž prostřednictvím musí být v insolvenčním návrhu identifikován další věřitel (věřitelé) se splatnou pohledávkou za dlužníkem.

V daném případě nedostál navrhovatel povinnosti uvést o dalších věřitelích a jejich splatných pohledávkách za dlužnicí takové skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že dlužnice je v úpadku. Protože ohledně pohledávky další věřitelky pouze odkázal na exekuční řízení, které je vedeno za účelem vymožení pohledávky, ale o její splatnosti nic neuvedl, je závěr odvolacího soudu shodný se závěrem, k němuž dospěl soud prvního stupně, totiž že insolvenční návrh navrhovatele vykazuje nedostatky, pro něž v řízení nelze pokračovat. Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud soud prvního stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona, proto z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení nemá žádného významu, že se v rámci odvolání pokusil vady insolvenčního návrhu odstranit.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil. O nákladech odvolacího řízení rozhodl s přihlédnutím k tomu, že v něm navrhovatel neměl úspěch a dlužnice v něm žádné náklady nevynaložila.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 7. srpna 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková