1 VSPH 730/2016-B-25
KSPL 56 INS 4463/2014 1 VSPH 730/2016-B-25

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníka: Martin Šeděnka, nar. 19. února 1982, bytem Bor, Borksá 548, o odvolání štancl-insolvence, v.o.s., IČO 29105048, sídlem Plzeň, Kollárova 619/44, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 56 INS 4463/2014- B-17 ze dne 26. února 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 56 INS 4463/2014-B-17

ze dne 26. února 2016 se v bodech II až IV. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni nadepsaným usnesením v bodě I. výroku uložil insolvenčnímu správci štancl-insolvence, v.o.s. (dále jen odvolatel ) povinnost vydat výtěžek zpeněžení předmětu zajištění (jednotky č. 548/3 v bodě č.p. 548 v obci Bor, na parcele st.p.č. 873/1, 873/2, vč. podílu na společných částech domu a pozemku o velikosti 115/10000, vše zapsáno na LV č. 1557 vedeném pro k.ú. Bor u Tachova- dále jen nemovitosti ) ve výši 760.320,53 Kč zajištěnému věřiteli č. 1 Raiffeisen stavební spořitelna, a.s., v bodě II. výroku určil odvolateli za zpeněžení majetku k uspokojení pohledávky zajištěného věřitele ve výši 82,798,91 Kč včetně daně z přidané hodnoty (dále též DPH) a vyslovil souhlas s vyplacením této odměny odvolateli, v bodě III. výroku určil náklady na zpeněžení předmětu zajištění ve výši 47.875,-Kč a cestovné ve výši 542,80 Kč a ve zbytku návrh odvolatele na schválení nákladů se správou předmětu zajištění zamítl, v bodě IV. výroku uložil správci provést vydání výtěžku zpeněžení podle upraveného seznamu přihlášek do 15 dnů ode dne právní moci usnesení, zapsat do upraveného seznamu přihlášek k pohledávce zajištěného věřitele, jaká částka na ni byla vyplacena, předložit kopie písemností dokládající zpeněžení majetkové podstaty a podmínek zpeněžení isir.justi ce.cz k založení do insolvenčního spisu a vyplatit přebytek výtěžku zpeněžení ve výši 65.962,76 Kč dlužníkovi.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že návrhem ze dne 4.2.2016 odvolatel požádal o povolení vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli. Předmět zajištění-shora uvedená bytová jednotka-byla zpeněžena za 957.500,-Kč, zajištěná pohledávka činila 760.320,53 Kč.

Soud nesouhlasil s výší odměny odvolatele z důvodu, že vyhláška č. 313/2007 Sb. nedává výkladovou možnost, aby odvolatel účtoval odměnu též z přebytku výtěžku zpeněžení. Soud měl za to, že hyperochu nelze považovat za částku určenou k vydání věřiteli, ze které by bylo možno určit odměnu insolvenčního správce (odvolatele), a odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 1 VSPH 1715/2014-B-44 ze dne 25.11.2014.

Ohledně cestovného soud uvedl, že odvolatel byl do řízení ustanoven z důvodu, že měl pobočku v obci Stříbro, tedy jen 23 km od bydliště dlužníka a sídlo bylo podmínkou, bez které by nedošlo k ustanovení odvolatele insolvenčním správcem. Proto měl soud za nepřípustné, aby bylo cestovné účtováno ze sídla v Plzni a nikoli ze sídla pobočky ve Stříbře, a proto soud přiznal náklady jen za dvě cesty Stříbro-Bor a zpět.

Proti tomuto usnesení se včas odvolatel odvolal do bodů II. až IV. výroku a namítal, že měl dostat odměnu i z hyperochy, že napadené rozhodnutí nebylo uceleně odůvodněno, že zpeněžení realizovali pracovníci jeho kanceláře, že žádný předpis neukládá ohlášenému společníkovi realizovat zpeněžení osobně, navíc vyhláška platná v době zpeněžení nařizovala neustálou osobní přítomnost ohlášeného společníka na pobočce a že není možné plánovat zajištění nutných úkonů jen na den, ve kterém je v regionu otevřena pobočka. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se návrh na vydání výtěžku zpeněžení předložený odvolatelem v původním znění schválí a přizná odvolateli odměnu a náklady v původně účtované výši.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal usnesení ze dne 26.2.2016 v napadené části a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Soud I. stupně se přesvědčivě vypořádal se všemi pro věc podstatnými okolnostmi a s jeho stanoviskem stran nedůvodnosti požadavku odvolatele se odvolací soud ztotožňuje a na pečlivé odůvodnění usnesení proto v plném rozsahu odkazuje.

Podle § 38 odst. 1 insolvenčního zákona má insolvenční správce právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu. Způsob určení odměny a hotových výdajů insolvenčního správce blíže stanoví prováděcí předpis-vyhláška č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů.

Podle ustanovení § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb. odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení jednotlivého předmětu zajištění činí z částky určené k vydání věřitelům, jejichž pohledávka byla tímto předmětem zajištěna, při výtěžku od 0 do 10 mil. Kč 9 %.

Z obsahu žádosti o souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli Raiffeisen stavební spořitelna, a.s. s pohledávkou ve výši 760.320,53 Kč plyne, že zpeněžením nemovitosti byla dosažena cena 957.500,-Kč. Náklady na zpeněžení v rozsahu 5 % činily 47.875,-Kč, náklady spojené se správou předmětu zpeněžení činily 1.251,-Kč a měly odpovídat 2x cestovného Plzeň-Bor u Tachova a zpět (á 5,90 Kč, 212 km). Odměna odvolatele jako insolvenčního správce měla činit 98.922,-Kč a hyperocha měla činit 49.131,47 Kč.

Odvolací soud nemá důvod ničeho měnit na svém stanovisku vyjádřeném v jeho usnesení ze dne 25.11.2014 v řízení vedeném pod sp. zn. 1 VSPH 1715/2014, jehož byl odvolatel účastníkem, kteréžto přijal za své i soud I. stupně, totiž že při stanovení výše odměny nelze při řešení dlužníkova úpadku oddlužením (a tak tomu je v souzené věci) vycházet z částky, která bude po zpeněžení dlužníkova zajištěného majetku po úplném uspokojení zajištěného věřitele vrácena dlužníku (hyperocha). Je třeba si uvědomit, že znění prvého odstavce § 38 IZ, kterého se odvolatel dovolává, dopadá dle výslovného textu zákona na konkurs, tedy na situaci, kdy zákon žádnou hyperochu nepředpokládá, resp. vychází z toho, že zůstalý přebytek po úhradě pohledávek zajištěných věřitelů bude v insolvenčním řízení použit k zapravení pohledávek ostatních (zapodstatových, jim na roveň postavených, pohledávek ostatních přihlášených věřitelů atp) a nikoli vrácen dlužníku. V tom je právě rozdíl oproti situaci řešené nyní a není rozumného důvodu bez výslovné zákonné úpravy stanovící jinak navyšovat odměnu správce tak, že bude vypočtena i ze sumy, která je určena dlužníkovi a nikoliv k zapravení jakýchkoli jiných insolvenčních pohledávek. Ostatně i § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb., jenž je třeba použít (§ 3 písm.c/ vyhlášky), počítá s tím, že se procentní odměna správce za zpeněžení určí právě z

částky určené k vydání věřitelům, jejichž pohledávka byla tímto předmětem zajištěna.

Odvolací soud zároveň shodně jako soud I. stupně dospěl k závěru, že z hlediska efektivnosti insolvenčního řízení je namístě při náhradě nákladů za cestovné zásadně vycházet z toho, že insolvenční správce bude svou funkci vykonávat z místa, kde má pobočku nejbližší místu bydliště či sídla dlužníka. Jestliže měl tedy odvolatel pobočku ve Stříbře, přičemž tato skutečnost byla významným faktorem, jak správně soud I. stupně uvedl, při rozhodování o tom, kdo bude insolvenčním správcem ustanoven, je namístě po správci požadovat, aby v rámci řádného výkonu funkce konal cesty za dlužníkem právě z této pobočky. Nečinil-li správce tak, nejednal v řízení hospodárně a takto vzniklé náklady nemohou jít k tíži dlužníka.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 2. června 2016

JUDr. František K u č e r a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná