1 VSPH 723/2013-B-105
KSPL 29 INS 14764/2010 1 VSPH 723/2013-B-105

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníka: PaedDr. Michal anonymizovano , anonymizovano , bytem Masarykova 102, 312 00 Plzeň, zast. JUDr. Milanem Hulíkem, Ph.D., advokátem, se sídlem Bolzanova 1, 115 03 Praha 1, o odvolání dlužníka do usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. dubna 2013, č.j. KSPL 29 INS 14764/2010-B-91

takto:

I. Soudce JUDr. Ing. Pavel Šašek, Ph.D. n e n í vyloučen z projednávání a rozhodnutí v této věci.

II. Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. dubna 2013, č.j. KSPL 29 INS 14764/2010-B-91 s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni zamítnul návrh PaeDr. Michala anonymizovano (dále jen dlužník) na vydání předběžného opatření, kterým by soud uložil insolvenčnímu správci Ing. Vladimíru Nechutnému, IČO 16691822, se sídlem Soukenická 690/5, 301 00 Plzeň povinnost zdržet se v rámci projednávaného insolvenčního řízení jakýchkoli dalších úkonů směřujících ke zpeněžení nemovitých věcí dlužníka, a to až do doby pravomocného rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost podané dlužníkem proti rozhodnutí insolvenčního soudu o jeho úpadku dle usnesení Krajského soudu v Plzni vydaného pod č. j. KSPL 29 INS 14764/2010-A-39 ze dne 25.7.2011.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že důvodem podání návrhu dlužníka na vydání předběžného opatření byla rozhodnutí insolvenčního soudu, kterými udělil insolvenčnímu správci souhlas ke zpeněžení zajištěného majetku z majetkové podstaty dlužníka prodejem mimo dražbu, a to budovy s č.p. 854-bytový dům, část obce Doubravka, postavené na stavební parcele č. 1332, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 639m2, stavební parcely č. 1332, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 639m2, pozemkové parcely č. 1333, ostatní plocha o výměře 461m2, vše zapsané Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrálním pracovištěm Plzeň-město, na listu vlastnictví č. 2563 pro obec Plzeň, Katastrální území Doubravka (usnesení ze dne 25.7.2012, č. j. KSPL 29 INS 14764/2010-B-27, které nabylo právní moci dne 2.8.2012) a dále pozemků: parcely č. 266/2, parcely č. 266/7, parcely č. 266/15, parcely č. 266/16, parcely č. 266/17, parcely č. 269/2, parcely č. 269/4, parcely č. 269/5, a parcely č. 269/6, vše zapsáno na LV č. 1036, k. ú. Červený Hrádek, obec Plzeň, okres Plzeň-město (usnesení ze dne 26.3.2013 č.j.

KSPL 29 INS 14764/2010-B-86, které nabylo právní moci dne 28.3.2013). Dlužník je totiž přesvědčen, že postup insolvenčního správce a insolvenčního soudu při zpeněžování jeho majetkové podstaty v tomto insolvenčním řízení je chybný, neboť probíhají dílčí řízení za účelem přezkoumání oprávněnosti pohledávky věřitele ADENRIX INVESTMENTS LIMITED (podnět je veden pod B-87), dále je projednáván návrh insolvenčního správce Ing. Vladimíra Nechutného o zaplacení náhrady škody od společnosti SELLMARK LIMITED dle § 178 IZ, a to až do výše 9.800.000,--Kč (věc je vedena u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 129 ICm 2980/2012) a dlužníkem je též podána žaloba pro zmatečnost proti rozhodnutí insolvenčního soudu o prohlášení úpadku (věc je vedena u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 129 ICm 3201/2012). Vzhledem k tomu, že by výsledek těchto řízení mohl zásadně ovlivnit trvání nebo průběh insolvenčního řízení dlužníka, nemělo by zatím dojít ke zpeněžení majetku z jeho majetkové podstaty.

Soud I. stupně vycházel ze skutkových zjištění, že:

-bylo rozhodnuto na základě návrhu věřitele ADENRIX INVESTMENTS LIMITED o úpadku dlužníka usnesením Krajského soudu v Plzni vydaného pod č. j. KSPL 29 INS 14764/2010-A-39 ze dne 25.7.2011, které nabylo právní moci dne 12.8.2011 poté, co odvolací soud usnesením pod č. j. 1 VSPH 1003/2011-A-58 ze dne 22.9.2011 rozhodl po zpětvzetí odvolání o zastavení odvolacího řízení -přihláška věřitele ADENRIX INVESTMENTS LIMITED byla přezkoumána při přezkumném jednání dne 19.9.2011 tak, že insolvenční správce a dlužník tuto pohledávku nepopřeli a věřitelé nevyužili svého popěrného práva k této pohledávce, zjištěna byla tedy v celkové výši 8.877.329,83 Kč -usnesením ze dne 26.9.2011 byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs (tento výrok nabyl právní moci dne 25.10.2011), který je projednáván jako nepatrný -pohledávky dalších dlužníkem zmiňovaných věřitelů (Česká spořitelna, a.s. a Raiffeisenbak, a.s.) byly rovněž zjištěny.

Na základě tohoto skutkového stavu dospěl soud I. stupně k závěru, že nejsou dány důvody pro vydání předběžného opatření dle § 76 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť není dána potřeba zatímně upravit poměry účastníků, pokud usnesení o zjištění úpadku dlužníka a usnesení o prohlášení konkursu na majetek dlužníka jsou pravomocná a pohledávky věřitelů jsou zjištěny. Vyslovil názor, že povinností insolvenčního správce je vést insolvenční řízení tak, aby došlo k poměrnému uspokojení věřitelů, jinak by byli dotčení věřitelé vyhověním návrhu na nařízení předběžného opatření zkráceni na svých zákonných právech. Dále soud I. stupně uvedl, že vydání předběžného opatření je v uvedeném případě vyloučeno i z toho důvodu, že návrhem na nařízení předběžného opatření postupem podle § 76 odst. 1 písm. f) ve spojení s § 102 o.s.ř. se dlužník nemůže domáhat uložení takové povinnosti, která směřuje proti naplnění účelu insolvenčního řízení, tj. řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka soudním řízením některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů, to vše za situace, kdy insolvenční soud vykonává nad insolvenčním správcem dohlédací a dohlížecí činnost.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včas odvolání, ve kterém především namítal, že o věci rozhodoval vyloučený soudce JUDr. Ing. Pavel Šašek, PhD., jehož podjatost dovozoval z jeho vedení insolvenčního řízení, zejména z opožděného zaevidování incidenčního sporu vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 129 ICm 2980/2012 do části C insolvenčního spisu dlužníka a ze skutečnosti, že tento incidenční spor projednával jiný než rozvrhem práce určený soudce. Dále dlužník uváděl, že soud se nevypořádal se skutečnostmi, o které dlužník svůj návrh na vydání předběžného opatření opíral, tedy s důvodností přihlášení pohledávek věřitelů Česká spořitelna, a.s. a Raiffeisenbank, a.s. a neúplně zjistil skutkový stav věci. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo odvolacím soudem zrušeno a věc předána k vyřízení jinému soudci.

Především se odvolací soud zabýval námitkou podjatosti soudce JUDr. Ing. Pavla Šaška, Ph.D., jenž danou věc projednával, kterou dlužník tvrdil, pokud uváděl, že tento soudce je z projednávání věci vyloučen, neboť nezajistil včasné zveřejnění informace o zahájení incidenčního sporu vedeného pod sp. zn. 129 ICm 2980/2012 u Krajského soudu v Plzni v elektronickém insolvenčním rejstříku a nebránil svoji pravomoc projednávat tuto věc, když byla přidělena místopředsedkyní soudu dle § 160 odst. 2 insolvenčního zákona k vyřízení jinému soudci.

K tomu odvolací soud z insolvenčního rejstříku zjistil, že ve věci vedené pod sp. zn. 129 ICm 2980/2012 se u Krajského soudu v Plzni domáhal Ing. Vladimír Nechutný, insolvenční správce dlužníka, proti žalovanému SELLMARK LIMITED, De Havilland Road 212, Edgware, Middlesex, Velká Británie, úhrady částky 10.333.900,-Kč do majetkové podstaty dlužníka dle § 178 insolvenčního zákona. Tato žaloba byla podána dne 12.10.2012 a rozsudkem téhož soudu č.j. 129 ICm 2980/2012-17 ze dne 7.1.2013, jenž nabyl právní moci dne 23.2.2013, zamítnuta. Z rejstříku vyplývá, že na č.l.7 je založeno opatření místopředsedkyně Krajského soudu v Plzni ze dne 2.11.2012 o přidělení vyřízení této věci soudkyni Mgr. Ivaně Žánové dle § 160 odst. 2 insolvenčního zákona. V insolvenčním rejstříku spisu KSPL 29 INS 14764/2010, části C je založen dokument-návrh na zahájení řízení podaný insolvenčním správcem Ing. Vladimírem Nechutným s přidělenou sp. zn. 129 ICm 2980/2012. Tento dokumen byl zveřejněn podle rejstříkové evidence dne 12.10.2012 ve 12:50 hodin.

Z uvedeného vyplývá, že dlužník nebyl účastníkem označeného sporného řízení (a ani jím být dle § 178 insolvenčního zákona být nemohl, když aktivně věcně legitimován k podání návrhu je toliko insolvenční správce a pasivně věcně legitimován je pro toto řízení věřitel, jehož pohledávka byla popřena) a jeho práva v insolvenčním řízení nemohla být nezveřejněním informace o zahájení tohoto řízení v insolvenčním rejstříku nijak dotčena. Kromě toho bylo odvolacím soudem zjištěno, že údaj o zahájení řízení byl v den podání návrhu zveřejněn, byť další dokumenty ze spisu 129 ICm 2980/2012 část C insolvenčního rejstříku neobsahuje. Rovněž úkon pověřeného místopředsedy soudu, jímž byl spis podle § 160 odst. 2 insolvenčního zákona přidělen k vyřízení jinému soudci, nelze považovat za takový úkon soudce

JUDr. Ing. Pavla Šaška, Ph.D., jímž by zpochybnil svoji nepodjatost při projednávání insolvenčního řízení. Námitka podjatosti vznesená dlužníkem se proto neopírá o žádnou skutečnost, která by nasvědčovala nesprávnému procesnímu postupu soudce JUDr. Ing. Pavla Šaška, Ph.D., který by mohl jakkoli zasáhnout do právních poměrů dlužníka. K tomu ovšem odvolací soud poznamenává, že ani procesní pochybení soudce nemůže dle § 14 odst. 4 občanského soudního řádu bez dalšího vést k závěru o tom, že by měl zájem na výsledku projednávané věci, a tedy o jeho podjatosti. Důvody pro závěr o podjatosti soudce proto odvolací soud neshledal.

Vrchní soud v Praze proto přezkoumal napadené usnesení po jeho věcné stránce, jakož i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 74 odst. 1 o.s.ř. před zahájením řízení může předseda senátu nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen.

Podle § 11 odst. 1 insolvenčního zákona rozhoduje insolvenční soud při výkonu dohlédací činnosti o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení.

Podle § 36 odst. 1 insolvenčního zákona je insolvenční správce povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí; je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. Společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob.

Návrhem na vydání předběžného opatření se dlužník domáhal, aby soud uložil insolvenčnímu správci povinnost zdržet se úkonů směřujících ke zpeněžení nemovitých věcí dlužníka, k jejichž prodeji mimo dražbu byl soudem usneseními ze dne 25.7.2012, č. j. KSPL 29 INS 14764/2010-B-27 (nabylo právní moci dne 2.8.2012) a ze dne 26.3.2013 č. j. KSPL 29 INS 14764/2010-B-86 (nabylo právní moci dne 28.3.2013) udělen souhlas. Vydáním předběžného opatření tedy dlužník ve své podstatě požadoval takto omezit insolvenčního správce ve výkonu jeho funkce, ke které patří rovněž zpeněžování majetkové podstaty.

Stejně jako soud prvního stupně i odvolací soud dospívá k závěru, že takovémuto návrhu dlužníka na nařízení předběžného opatření vyhovět nelze, neboť podmínky pro jeho nařízení splněny nejsou. Odvolací soud považuje ovšem za významné především to, že správce není účastníkem insolvenčního řízení, a že již proto i přiměřená aplikace ustanovení občanského soudního řádu či insolvenčního zákona týkajících se institutu předběžného opatření je vůči němu v insolvenčním řízení vyloučena.

V souladu s § 37 insolvenčního zákona insolvenční správce při výkonu své funkce odpovídá za škodu či jinou újmu spočívající v porušení zákonné povinnosti či povinnosti uložené rozhodnutím soudu a za výkon funkce s odbornou péčí, a proto jej nelze při výkonu jeho základní činnosti (kterou zpeněžení majetkové podstaty jistě je) předběžným opatřením omezit. Je třeba přihlédnout k tomu, že insolvenční správce je procesním subjektem sui generis a předběžným opatřením lze ukládat povinnosti zásadně toliko účastníkům řízení.

Jak vyplývá z konkursní judikatury, kterou lze bezesporu aplikovat i na výklad § 11 odst. 1 insolvenčního zákona, konkrétně pak z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31.3.2005, sp. zn. 1 Ko 97/2005 (R 75/2008), správci konkursní podstaty nelze uložit předběžným opatřením takovou povinnost, která podléhá výkonu dohlédací činnosti konkursního soudu podle § 12 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění účinném do 31.12.2007. Soud pro úplnost doplňuje, že v projednávaném případě byla otázka vhodnosti postupu insolvenčního správce posouzena nepochybně v rámci posuzování udělení souhlasu soudu s prodejem nemovitostí dlužníka mimo dražbu.

Soud proto nemůže výkon činnosti insolvenčního správce v jeho zákonném rámci omezit vydáním předběžného opatření. Může ji toliko korigovat v rámci posuzování a rozhodování těch úkonů insolvenčního správce, k nimž je třeba souhlasu soudu, nebo opatřeními soudního dohledu, k jehož výkonu je vybaven řadou oprávnění (kromě oprávnění vymezených v § 11 insolvenčního zákona jsou vymezeny i v dalších ustanoveních téhož zákona, např. v § 36, § 286 odst. 1 téhož zákona). Soud prvního stupně proto nepochybil, když návrh na nařízení předběžného opatření zamítl, protože již ze skutkových tvrzení uvedených v předběžném opatření směřujícím proti výkonu funkce insolvenčního správce bylo zřejmé, že návrhu nemůže být vyhověno.

Ze shora uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 15. května 2013

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová