1 VSPH 721/2010-A-14
KSPL 27 INS 5535/2010 1 VSPH 721/2010-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenčním řízení dlužnice: Martina anonymizovano , anonymizovano , bytem v Bochově, Javorná 1, zast. JUDr. Janou Bodlákovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Cihelní 14, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 5535/2010-A-5 ze dne 21. července 2010,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 5535/2010-A-5 ze dne 21. července 2010 se v bodě II., IV. a V. výroku zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 27 INS 5535/2010-A-5 ze dne 21.7.2010 v bodě I. výroku zjistil úpadek dlužnice Martiny anonymizovano , v bodě II. výroku odmítl návrh na povolení oddlužení, v bodě III. výroku ustanovil insolvenčním správcem Mgr. Annu Zinglovou, v bodě IV. výroku prohlásil na majetek dlužnice konkurs, který bude projednán jako nepatrný (bod V. výroku), v bodě VI. výroku konstatoval, že účinky rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, v bodě VII. výroku vyzval věřitele, aby ve lhůtě třiceti dnů přihlásili své pohledávky, a aby neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na majetku dlužnice (bod IX. výroku), a poučil je o následcích nesplnění těchto povinností, osoby, které mají závazky vůči dlužnici, vyzval, aby již plnění neposkytovaly jí, ale insolvenčnímu správci (bod VIII. výroku). V bodech X. a XI. výroku soud nařídil na den 16.9.2010 přezkumné jednání k přezkoumání přihlášených pohledávek a schůzi věřitelů, jež se bude konat bezprostředně po skončení přezkumného jednání.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 21.5.2010 byl soudu doručen insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení dlužnice. Soud z obsahu návrhu zjistil, že dlužnice má závazky z podnikatelské činnosti, a proto není ve smyslu § 389 odst. 1 IZ osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení. Návrh na povolení oddlužení proto odmítl a rozhodl o řešení úpadku dlužnice nepatrným konkursem.

Toto usnesení Krajského soudu v Plzni napadla dlužnice včasným odvoláním směřujícím proti odmítnutí návrhu na povolení oddlužení obsaženému v bodě II. jeho výroku. S odkazem na obsah návrhu na povolení oddlužení namítala, že uvedla pravdivě všechny své závazky a nevěděla, že v případě existence závazků z podnikatelské činnosti bude její návrh na povolení oddlužení odmítnut. Domnívala se, že závazky z podnikání tvoří jen malou část celkových závazků. Z výše uvedených důvodů navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a oddlužení jí povolil.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání je částečně opodstatněno.

Podle § 389 odst. 1 IZ dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením.

Pokud jde o definici podnikatele, je třeba odkázat na závěry usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.4.2009, č.j. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009-A-59, dle něhož dlužníkem, který není podnikatelem , se ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 IZ rozumí taková fyzická nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele a současně nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání. To, zda existuje rozumný důvod nepokládat při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo při rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení neuhrazený dluh z dlužníkova dřívějšího podnikání, insolvenční soud uváží vždy především s přihlédnutím k:

1) době vzniku konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání, 2) době ukončení dlužníkova podnikání, 3) četnosti neuhrazených dlužníkových závazků (dluhů) z podnikání, 4) výši konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků, 5) tomu, zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení.

Z odůvodnění napadeného usnesení však neplyne, že by se insolvenční soud zabýval insolvenčním návrhem z hlediska kriterií obsažených ve výše citovaném usnesení Nejvyššího soudu, jež bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí pod číslem 79/2010, když k odmítnutí návrhu na povolení oddlužení a prohlášení konkursu došlo jen proto, že vedle závazků jiných má dlužnice i závazky z podnikání. Odvolací soud je tak toho názoru, že usnesení ze dne 21. července 2010 je v napadeném rozsahu předčasné, a proto je podle § 219a odst. 2 o.s.ř. v bodech II., IV. a V. výroku zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Pro potřeby dalšího řízení odvolací soud uvádí, že pokud ve smyslu výše řečeného rozhodné okolnosti týkající se vzniku a charakteru umožňují řešit úpadek dlužníka oddlužením, mohla by se, ovšem ve zcela výjimečných případech, jevit jako nepřiměřená tvrdost aplikace zákona, kdyby soud konstatoval nemožnost pokusit se dosáhnout povolení oddlužení pouze z důvodu, že po formální stránce je dlužník podnikatelem, jestliže za účelem zapravení svých (především spotřebitelských) závazků výdělečnou činnost vykonává jen proto, že jako zaměstnanec nemohl sehnat práci. To ovšem předpokládá, že dlužník bude schopen doložit, že jako osoba samostatně výdělečně činná má pravidelný příjem, z něhož by měl uhradit první splátku (§ 406 odst. 3 písm. b) IZ) plněním splátkového kalendáře.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 31. srpna 2010

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová