1 VSPH 712/2013-A-23
KSCB 27 INS 12802/2012 1 VSPH 712/2013-A-23

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužníka Jaromíra anonymizovano , anonymizovano , IČO 10590951, bytem Pacov, nám. Svobody 320, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. března 2013, č.j. KSCB 27 INS 12802/2012-A-18,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. března 2013, č.j. KSCB 27 INS 12802/2012-A-18, se v bodech II., III. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 26. března 2013, č.j. KSCB 27 INS 12802/2012-A-18, v bodě I. výroku rozhodl o tom, že se zjišťuje úpadek Jaromíra anonymizovano (dále jen dlužník), v bodě II. výroku odmítl návrh dlužníka na povolení oddlužení, v bodě III. výroku prohlásil na majetek dlužníka konkurs a v bodě IV. výroku insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Vladimíra Turoně. V dalších bodech výroku pak soud promítl účinky rozhodnutí o úpadku, vyzval věřitele, aby v dané lhůtě přihlásili své pohledávky a insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na majetku dlužníka, stanovil termín přezkumného jednání a svolal schůzi věřitelů, insolvenčnímu správci uložil povinnosti a oznámil, že svá rozhodnutí bude zveřejňovat v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění svého usnesení soud I. stupně uvedl, že dne 28.5.2012 předložil dlužník insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, v němž uvedl, že je v současné době zaměstnaný a dřívější podnikání ukončil, avšak část závazků vznikla v souvislosti s podnikáním-s jeho hostinskou činností. Protože dlužník osvědčil svůj úpadek, soud I. stupně rozhodl o jeho zjištění. Z dlužníkova seznamu závazků soud I. stupně zjistil, že jeho závazky vůči České správě sociálního zabezpečení a Všeobecné zdravotní pojišťovně z titulu dlužného pojistného jsou závazky z podnikání, jakož i závazky vůči společnostem Veselské služby s.r.o. a Linde Gas, a.s. Navíc dlužník při svém slyšení dne 11.7.2012 prohlásil do protokolu, že jeho dluhy z podnikání činí 312.032,-Kč z celkových 614.275,-Kč. Z toho, že dlužník, ač v současné době již nepodnikající (dle výpisu ze živnostenského rejstříku zanikla poslední živnost dlužníka dne 13.4.2012, tedy šest týdnů před podáním návrhu na povolení oddlužení), má více jak 50 % svých závazků z podnikání, dovodil soud I. stupně, že dlužník je osobou, která není oprávněna podat návrh na povolení oddlužení. Proto podle § 390 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) návrh na povolení oddlužení odmítl a současně dle § 396 IZ prohlásil konkurs na majetek dlužníka.

Proti bodům II., III. výroku usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a místo nich oddlužení povolil. Připomněl, že jeho živnost zanikla dne 13.4.2012 a v současné době je zaměstnán jako skladník u firmy AHOLD Czech Republic, a.s. s trvalým měsíčním příjmem ve výši 9.500,-Kč čistého a pro své oddlužení si zajistil finanční příspěvek od své matky ve výši 2.000,-Kč měsíčně. Poukazoval na závěry vyjádřené v usneseních Vrchního soudu v Praze nebo Nejvyššího soudu ČR, z nichž dovozoval, že jeho oddlužení není vyloučeno jen proto, že má dluhy z podnikání ve výši cca 200 tisíc Kč z celkových 600 tisíc Kč. Tvrdil, že je schopen v případě plnění oddlužení splátkovým kalendářem uhradit svým věřitelům více jak 30 % stávajícího objemu závazků. Uvedl, že s výjimkou staršího automobilu nemá hodnotnější majetek a že prohlášení konkursu není příliš praktické a jeho věřitelům nepřinese žádné výhody. Apeloval na soud, aby automaticky neaplikoval zákon, nepopíral jeho ducha a neupíral mu možnost se oddlužit, když jeho dluhy z minulého podnikání dosahují jen 1/3 jeho závazků.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 389 odst. 1 IZ jedině dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením. Jiná osoba než dlužník není oprávněna návrh na oddlužení podat.

Obsah shora definované podmínky subjektivní přípustnosti oddlužení Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 21.4.2009, sp.zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009-A uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2009 (dále jen R 79/2009) vyložil-ve shodě s odvolací judikaturou-tak, že dlužníkem, který není podnikatelem , se ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 IZ rozumí taková fyzická nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele a současně nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání. Současně Nejvyšší soud ČR vyslovil, že to, zda existuje rozumný důvod nepokládat při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo při rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení neuhrazený dluh z dlužníkova dřívějšího podnikání, insolvenční soud uváží vždy především s přihlédnutím k: 1) době vzniku konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání, 2) době ukončení dlužníkova podnikání, 3) četnosti neuhrazených dlužníkových závazků (dluhů) z podnikání, 4) výši konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků, 5) tomu, zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení.

Podle § 390 odst. 3 IZ návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne. Jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (§ 396 IZ).

Subjektivní podmínku přípustnosti oddlužení vymezenou v § 389 odst. 1 IZ zkoumá soud ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení (a v insolvenčním návrhu), popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli, nebo které jinak vyšly najevo; zjištění o nesplnění těchto podmínek má za následek odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle výše uvedeného § 390 odst. 3 IZ.

V daném případě odmítl soud I. stupně návrh na povolení oddlužení na základě zjištění, že dlužník není podle § 389 odst. 1 IZ k podání návrhu na řešení úpadku oddlužením oprávněn, neboť šest týdnů před podáním návrhu byl ještě podnikatelem a jeho závazky z dřívější podnikatelské činnosti činí více než 50 %.

Z obsahu spisu se podává, že dlužník podal dne 28.5.2012 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Na svém slyšení konaném dne 11.7.2012 (A-8) dlužník potvrdil, že v minulosti podnikal a jeho dluhy z podnikání činí 312.032,-Kč z celkových 614.275,-Kč. Ze zprávy insolvenčního správce ze dne 3.5.2013 (B-3) a ze seznamu přihlášených pohledávek (B-4) odvolací soud zjistil, že se do insolvenčního řízení přihlásilo 15 nezajištěných věřitelů s pohledávkami v celkové výši 795.625,93 Kč, že hodnota majetkové podstaty dlužníka činí 21.400,-Kč a že dlužník pobírá mzdu ve výši 9.500,-Kč měsíčně. Z došlých přihlášek odvolací soud ověřil, že výše dlužníkových závazků mající svůj původ v jeho dřívějším podnikání (hostinská činnost) činí celkem 545.858,84 Kč; jde o pohledávky věřitelů Heineken Česká republika, a.s. (12.566,34 Kč), Pivovary Lobkowicz, a.s. (135.963,07 Kč), VZP ČR (23.089,-Kč), ČR-Česká správa sociálního zabezpečení (13.849,-Kč), GE Money Bank, a.s. (58.107,32 Kč + 56.660,95 Kč), BOHEMIA ENERGY entity, s.r.o. (12.118,18 Kč + 37.200,40 Kč), ČSOB, a.s. (94.498,58 Kč), E.ON Energie, a.s. (100.581,-Kč) a Česká podnikatelská pojišťovna, a.s. (1.225,-Kč). Podnikatelské závazky dlužníka (dílem vykonatelné a dílem splatné několik let) tak činí cca 65 % všech přihlášených pohledávek, přičemž dlužník zrušil své živnostenské oprávnění 6 týdnů před zahájením insolvenčního řízení.

Soud I. stupně tedy na základě svých zjištění, jež v době vydání napadeného usnesení vyplývala z obsahu spisu, dospěl ke správnému závěru, že závazky dlužníka vzešlé z jeho podnikatelské činnosti, které ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 IZ oddlužení dlužníka brání, představují podstatnou část jeho závazků. Tato zjištění nedoznala pro dlužníka příznivější změny ani po vydání napadeného usnesení (ba právě naopak), ostatně dlužník ani v odvolání původ svých závazků nikterak nezpochybňoval.

Pokud jde o usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10.9.2012, č.j. 1 VSPH 1139/2012-A-14, jímž byla dlužníkovi vyměřena záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000,-Kč, na něž dlužník poukazoval a které vycházelo z tehdejšího stavu věci, totiž, že dlužník má závazky v celkové výši cca 600 tisíc Kč, z nichž závazky z podnikání činí jen cca 200 tisíc Kč, třeba dodat, že uvedené skutkové závěry učiněné před 8 měsíci výlučně na podkladě návrhu dlužníka na povolení oddlužení byly v průběhu řízení překonány novými zjištěními učiněnými na základě došlých přihlášek. Přesvědčení dlužníka o tom, že jeho závazky z dřívějšího podnikání činí stále jen 1/3 jeho celkových závazků, v době rozhodování odvolacího soudu již důvodné není.

Za daného stavu věci tedy nutno vycházet z toho, že v dlužníkově případě většina jeho závazků, jenž mají být v rámci insolvenčního řízení uspokojovány, představují dluhy vzešlé z dlužníkova podnikání, přičemž takový charakter má většina přihlášených nezajištěných pohledávek, jež v rámci oddlužení podléhají režimu minimálního třicetiprocentního uspokojení dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ a jejichž věřitelé nedali najevo, že jsou srozuměni s tím, aby tyto jejich pohledávky byly procesu oddlužení (s jejich pouhým částečným uspokojením) podrobeny. Nelze proto dospět k jinému závěru, než že ve smyslu § 389 odst. 1 IZ dlužník není osobou, jež by byla oprávněna domáhat se řešení svého úpadku oddlužením.

Jelikož shora uvedené skutečnosti vyšly najevo v průběhu řízení, soud I. stupně rozhodl správně, jestliže návrh dlužníka na povolení oddlužení odmítl a současně podle § 396 IZ prohlásil na jeho majetek konkurs. Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení v bodech II., III. výroku jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

V Praze dne 20. května 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová