1 VSPH 700/2012-A-12
KSLB 76 INS 8791/2012 1 VSPH 700/2012-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužníka Milana anonymizovano , anonymizovano , bytem Česká Lípa, Poříční 1008, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, ze dne 3. května 2012, č.j. KSLB 76 INS 8791/2012-A-7,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, ze dne 3. května 2012, č.j. KSLB 76 INS 8791/2012-A-7, se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci uložil Milanu Šťastnému (dále jen dlužník), aby ve lhůtě sedmi dnů od jeho právní moci zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud I. stupně zejména citoval § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a vyložil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení. Vyšel ze zjištění, že dlužník má závazky v celkové výši 842.058,67 Kč a jeho měsíční příjem činí 9.800,-Kč, že dlužník navrhoval spojení svého návrhu s insolvenčním návrhem své manželky Gabriely Šťastné ke společnému řízení, že měsíční příjem jeho manželky činí 17.800,-Kč a že společné příjmy obou manželů umožňují při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře zaplatit nezajištěným věřitelům 33 % hodnoty jejich pohledávek. S ohledem na to, že pracovní smlouvy dlužníka a jeho manželky byly uzavřeny jen na dobu určitou (u dlužníka do 21.12.2012 a u jeho manželky jen do 31.7.2012), a na to, že nemalé náklady si vyžádá zpeněžení zastavené nemovitosti dlužníka (bytové jednotky), uložil soud I. stupně dlužníkovi povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení v předepsané výši.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal s tvrzením, že insolvenční návrh podala též jeho manželka, jež rovněž obdržela výzvu k úhradě zálohy ve výši 10.000,-Kč, a že jejich společný měsíční příjem ve výši 28.000,-Kč (z toho náklady na živobytí a bydlení činí 21.000,-Kč) neumožňuje složit obě zálohy naráz. Proto požadoval zrušení vyměřené zálohy.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ), podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v poslední větě § 108 odst. 1 IZ, či v § 368 odst. 1 IZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně. Tato odlišnost se týká i obou forem oddlužení, a tedy již z toho důvodu je při předpokládaném řešení úpadku oddlužením podstatné také to, jakou formou-zpeněžením majetkové podstaty či splátkovým kalendářem-bude nejspíše provedeno. K těmto souvislostem viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27.4.2010, sp.zn. KSUL 70 INS 6396/2009, 1 VSPH 697/2009-A.

Z insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (A-1) a z připojených příloh (A-2) odvolací soud zjistil, že dlužník má 18 nezajištěných věřitelů, jimž dluží splatných 619.043,24 Kč, a 4 zajištěné věřitele, jimž dluží splatných 551.560,43 Kč, že uvedené závazky vznikly za trvání manželství a jsou součásti SJM. Dále bylo zjištěno, že dlužník počítá se svým měsíčním výdělkem ve výši 13.000,-Kč až 15.000,-Kč a s výdělkem své manželky ve výši 17.400,-Kč, což mu umožní uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů v zákonem požadované výši.

Nahlédnutím do insolvenčního rejstříku odvolací soud zjistil, že dne 12.4.2012 podala manželka dlužníka insolvenční návrh rovněž spojený s oddlužením; tato věc je vedena u soudu I. stupně pod sp.zn. KSLB 76 INS 8780/2012.

Vzhledem k tomu, že očekávané příjmy dlužníka a jeho manželky umožní zákonem požadované uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů a že manželka dlužníka souhlasila s jeho návrhem na povolení oddlužení a nadto podala též vlastní insolvenční návrh, není žádný důvod nevyhovět návrhu dlužníka na spojení obou věcí do řízení jediného, neboť z obsahu obou insolvenčních návrhů vyplývá, že je v nich tvrzen majetek a závazky, jež spadají do SJM ve smyslu § 143a občanského zákoníku (dále jen obč.zák.), nebylo prokázáno zúžení společného jmění manželů ani nebylo tvrzeno, že by společné jmění manželů neexistovalo. Proto bylo třeba vycházet z domněnky stanovené v § 144 obč.zák., podle něhož platí, že pokud není prokázán opak, má se zato, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří SJM. Rovněž nebylo prokázáno, že by některé závazky vznikly ještě před uzavřením manželství a před vznikem SJM.

V této situaci je nezbytné, aby insolvenční soud (samostatně podané) insolvenční návrhy obou manželů posoudil a projednal společně (v jediném řízení)-včetně toho, zda, popř. v jaké výši bude po nich požadovat, aby zaplatili (jednu) zálohu na náklady (společného) insolvenčního řízení, a také společně o nich rozhodl (např. tak, že při splnění zákonem stanovených podmínek oběma manželům povolí oddlužení).

Zhodnotit, zda soud přistoupí k uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a v jaké výši, lze zásadně až poté, co bude projednávaná věc spojena podle § 112 o.s.ř. s věcí týkající se manželky dlužníka Gabriely Šťastné vedené pod sp.zn. KSLB 76 INS 8780/2012. Odvolací soud přitom zdůrazňuje, že budou-li oba manželé splňovat ekonomické podmínky oddlužení, a bude-li nejspíše možno předpokládat jeho provedení plněním splátkového kalendáře, bude zásadně pro společné řízení postačovat nižší záloha, než kterou zvažoval soud I. stupně. Okolnost, že oba manželé mají stávající pracovní smlouvy uzavřené jen na dobu určitou, je dle názoru odvolacího soudu nijak nediskvalifikuje z možnosti dosáhnout oddlužení plněním splátkového kalendáře, neboť v reálném životě nemají jistotu stabilního výdělku po dobu následujících 5 let ani zaměstnanci s pracovní smlouvou uzavřenou na dobu neurčitou.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 1. června 2012

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Vladimíra Chalupová