1 VSPH 699/2015-A-54
MSPH 99 INS 27358/2014 1 VSPH 699/2015-A-54

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: LATINA a. s., se sídlem Praha 4, Türkova 828, IČO 25641085, zahájené na návrh věřitele: Evropsko-ruská banka, a. s., se sídlem Praha 5, Štefánikova 78/50, IČO 28428943, nyní Poradenské a Finanční centrum a. s., se sídlem Praha 7, Jankovcova 1569/2c, IČO 24131741, zastoupeného advokátem Mgr. Karlem Ležatkou, se sídlem Ostrava, 28. října 1610/95, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 99 INS 27358/2014-A-38 ze dne 30. března 2015,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 99 INS 27358/2014-A-38 ze dne 30. března 2015 se v bodě I. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze výše uvedeným usnesením v bodu I. výroku zjistil úpadek společnosti LATINA a. s. (dále jen dlužník), v bodu II. výroku ustanovil insolvenčním správcem společnost Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., v bodu III. výroku dále uložil uvedené společnosti konkretizovat fyzickou osobu, která je členem statutárního orgánu a jejímž prostřednictvím bude vykonávat činnost insolvenčního správce. Soud dále vyslovil, že účinky tohoto usnesení nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku), věřitele vyzval, aby do dvou měsíců od zveřejnění rozhodnutí o úpadku přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení, pokud tak dosud neučinili, a aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní (body V. a VII. výroku), uložil dlužníku předložit insolvenčnímu správci do 15 dnů od doručení usnesení seznamy svého majetku a závazků s uvedením svých dlužníků a věřitelů (bod VI. výroku), na den 26. 6. 2015 nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů a stanovil její program (body VIII. a IX. výroku) a uložil insolvenčnímu správci, aby soudu předložil nejpozději do 10. 6. 2015 zpracovaný seznam přihlášených pohledávek (bod X. výroku).

V odůvodnění bodu I. výroku soud uvedl, že věřitel Evropsko-ruská banka, a. s. (dále jen věřitel) se návrhem z 3. 10. 2014 domáhal zjištění úpadku dlužníka, a to z důvodu jeho platební neschopnosti. Svůj návrh odůvodnil věřitel tím, že má vůči dlužníkovi pohledávku ve výši 40.000.000 Kč s přísl. splatnou od 5. 12. 2012. Pohledávka vznikla tím, že věřitel poskytl dlužníkovi úvěr 40.000.000 Kč na základě smlouvy o úvěru č. 103485/2.1/2011 uzavřené dne 22. června 2011. Dlužník nehradil pravidelné měsíční splátky, proto věřitel úvěr zesplatnil. Dlužník uznal svůj závazek notářským zápisem z 19. 4. 2012 se svolením k přímé vykonatelnosti a pro vymožení této pohledávky je již vedena exekuce na majetek dlužníka pod sp. zn. 115 EX 564/12. Věřitel má vůči dlužníkovi dále pohledávku 3.000.000 Kč, vzniklou na základě smlouvy o úvěru č. 103485/2.2/2012 ze 4. 6. 2012. Celý úvěr byl splatný 27. 9. 2012. Navrhovatel ve svém návrhu označil za další věřitele se splatnou pohledávkou společnosti POLANSKÝ GROUP a. s., Technické služby města Liberec a. s. a ArtepGeo s. r. o.

Označený věřitel společnost POLANSKÝ GROUP a. s. sdělil soudu, že eviduje za dlužníkem dvě splatné pohledávky. Pohledávka ve výši 109.161 Kč s přísl. je nedoplatkem ceny díla vyúčtovaného fakturou č. 21108, přičemž dílo bylo provedeno na základě smlouvy o dílo ze dne 16. 5. 2011. Druhá pohledávka spočívá v neuhrazení ceny za zapůjčení strojů, které věřitel půjčil dlužníkovi na základě objednávky z 20. 6. 2011. Pohledávka dosahuje výše 402.819 Kč a byla vyúčtována fakturou č. 211030.

Společnost ArtepGeo s. r. o. soudu sdělila, že má vůči dlužníkovi pohledávku ve výši 1.605.360 Kč s přísl. Pohledávka vznikla z kupní smlouvy z 22. 6. 2011, na jejímž základě věřitel dodal dlužníkovi ocelové pozinkované konstrukce. Zboží bylo vyúčtované třemi fakturami-č. 2011/28 TP ze dne 22. června 2011 znějící na částku 973.368 Kč splatnou dne 30. června 2011 (dlužník uhradil 800.000 Kč); č. 2011/34 TP ze dne 11. července 2011 znějící na částku 2.271.192 Kč splatnou dne 25. července 2011 (dlužník uhradil 1.000.000 Kč); č. 2011/35 TP ze dne 13. července 2011 znějící na částku 160.800 Kč splatnou dne 18. července 2011.

Soud dále uvedl, že vedle označených věřitelů své pohledávky do insolvenčního řízení přihlásili následující věřitelé: Technické služby města Liberec a. s. s pohledávkami v celkové výši 3.012.871 Kč z titulu nezaplacené ceny díla (původní jistina ve výši 954.930 Kč + příslušenství + smluvní pokuta + náklady spojené s vymáháním pohledávky), Praha West Inwestment k. s. s pohledávkami v celkové výši 146.516,84 Kč z titulu neuhrazeného nájemného a Jaroslav Jelínek s pohledávkami v celkové výši 160.539 Kč z titulu neuhrazených prací provedených pro dlužníka.

Dlužník k výzvě soudu uvedl, že do 31. října 2013 vykonával podnikatelskou činnost, v rámci svých podnikatelských aktivit se dostal do druhotné platební neschopnosti. Dlužník dále soudu předložil přehled svého majetku, z nějž vyplývá, že vlastní nemovitosti v hodnotě přibližně 70.000.000 Kč a pohledávky ve výši přibližně 3.950.000 Kč, z nichž však pohledávka ve výši cca 3.200.000 Kč je dle tvrzení dlužníka dobytná z 10 %. Z přehledu závazků dlužníka vyplývá, že dlužník eviduje 11 věřitelů s pohledávkami ve výši přibližně 67.000.000 Kč s příslušenstvím a blíže nespecifikované závazky ve výši 3.503.116 Kč z obchodního styku. Z tohoto přehledu vyplývá, že dlužník zcela uznává mj. své závazky vůči společnostem POLANSKÝ GROUP a. s. ve výši 109.161 Kč, ArtepGeo s. r. o. ve výši 1.605.360 Kč, Praha West Investment k. s. ve výši 160.588,80 Kč a Jaroslavu Jelínkovi ve výši 184.539 Kč. Závazek vůči společnosti Technické služby města Liberec a. s. ve výši 954.930 Kč dlužník uznává z 60 %.

Soud odkázal na § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenčního zákona) a učinil závěr, že dlužník je v úpadku, neboť má více věřitelů se splatnými a dosud neuhrazenými pohledávkami po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Z provedených důkazů soud učinil závěr, že navrhující věřitel má obě jím označené pohledávky vůči dlužníkovi, splatné 5. 12. 2012 a 27. 9. 2012 (k uvedeným pohledávkám se dlužník nijak nevyjádřil). Dalšími věřiteli jsou společnost POLANSKÝ GROUP a. s. s pohledávkou splatnou 10. 8. 2011 ve výši 109.161 Kč s příslušenstvím dosahujícím sumy 174.658 Kč, ArtepGeo s. r. o. s pohledávkou ve výši

1.605.360 Kč s příslušenstvím (zákonný úrok z prodlení ve výši 411.900,52 Kč) splatnou nejpozději od 25. 7. 2011 z důvodu neuhrazené kupní ceny za ocelové pozinkované konstrukce. Existenci pohledávky má soud za osvědčenou z kupní smlouvy z 22. 6. 2011, faktur č. 2011/28 TP, č. 2011/34-TP a č. 2011/35-TP a z uznání závazku dlužníka z 22. 10. 2013. Dlužník existenci této pohledávky uznal také ve svém přehledu závazků. Dalším věřitelem dlužníka je společnost Technické služby města Liberec a. s., která má vůči dlužníkovi pohledávky v celkové výši 3.012.871 Kč. Pohledávky mají svůj původ ve smlouvě o dílo č. TSML/76/11 ze 4. 10. 2011, na jejímž základě věřitel provedl pro dlužníka práce spočívající ve zpevnění ploch v obytném souboru Nová Michle. Dlužník se zavázal za toto dílo zaplatit cenu ve výši 954.930 Kč vč. DPH (zjištěno z Dodatku ze dne 1. prosince 2011). Věřitel dílo zhotovil, což má soud za osvědčené z předávacího protokolu ze dne 31. prosince 2011 a cenu vyúčtoval fakturou č. FO11112195 splatnou dne 10. července 2012. Dlužník cenu díla neuhradil, dle svého vyjádření tuto pohledávku uznává z 60 %. Společnost Praha West Investment k. s. má vůči dlužníkovi pohledávky ve výši 164.376,44 Kč z titulu nezaplaceného nájemného a služeb s ním souvisejících. Dlužník tento nárok uznal, stejně jako uznal nárok Jaroslava Jelínka ve výši 160.539 Kč. Tento věřitel sice vzal přihlášku svých pohledávek zpět, avšak nikoliv z důvodu jejich uhrazení, ale protože s dlužníkem jedná o jejich mimosoudní úhradě.

Z dlužníkem předloženého přehledu závazků měl soud za osvědčené, že dlužník eviduje a nerozporuje také následující závazky: závazek vůči Koblovské komoditní spol. s r. o. ve výši 64.534,50 Kč, závazek vůči Marcele Mostecké ve výši 105.000 Kč, závazek vůči M-P-H EUREKO ve výši 319.002,36 Kč (dlužník uznává ze 60 %), závazek vůči Milanu Gabčanovi ve výši 263.720 Kč z titulu neuhrazené mzdy, ve výši 10.534.000 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacené půjčky (již je vedena exekuce) a ve výši 2.265.888 Kč z titulu nesplacené půjčky, závazek vůči Martinu Dubovému ve výši 50.126,30 Kč (již je vedena exekuce).

Soud uzavřel, že dlužník má celkem 11 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 71.536.385,79 Kč, které není dlouhodobě schopen plnit, přičemž dlužník má dle svého tvrzení také blíže nespecifikované závazky z obchodního styku ve výši 3.503.116 Kč. Pohledávky navrhovatele byly splatné dne 5. prosince 2012, resp. 27. září 2012, pohledávka společnosti POLANSKÝ GROUP a. s. byla splatná dne 10. srpna 2011, pohledávka společnosti ArtepGeo s. r. o. se stala splatnou nejpozději 25. července 2011. Pohledávky navrhovatele, Milana Gabčana a Martina Dubového jsou již vymáhány exekučně. Majetek dlužníka je tvořen nemovitostmi v tržní hodnotě 69.765.165,34 Kč a pohledávkami v nominální hodnotě přibližně 3.950.000 Kč, reálně dobytné jsou však dle tvrzení dlužníka pouze pohledávky ve výši cca 1.000.000 Kč. Je tedy zřejmé, že výše závazků dlužníka (přibližně 75.000.000 Kč) převyšuje hodnotu jeho majetku (přibližně 71.000.000 Kč), dlužník je tedy i v úpadku ve formě předlužení s tím, že není schopen své závazky uhradit ani v rámci probíhajících exekučních řízení. Podle závěru soudu navrhovatel doložil, že má za dlužníkem splatné pohledávky, a že v průběhu řízení bylo osvědčeno, že dlužník je v úpadku jak ve formě platební neschopnosti, tak ve formě předlužení.

O insolvenčním návrhu soud rozhodl po jednání, které se konalo 25. 3. 2015. Na toto jednání se dlužník nedostavil, sice se z jednání omluvil a požádal o jeho odročení, soud však shledal žádost o odročení jednání jako účelovou podanou s úmyslem pozdržet rozhodnutí o úpadku dlužníka. V průběhu řízení nevyšly najevo žádné sporné skutečnosti (dlužník pouze v podání z 1. 12. 2014 uvedl, že nesouhlasí s výší pohledávek označených věřitelů, které uvedl navrhovatel v insolvenčním návrhu, a že by tudíž měl být insolvenční návrh odmítnut). Účelovost žádosti o odročení soud dovodil jednak z toho, že dlužník po každé výzvě k vyjádření žádal o prodloužení lhůty k vyjádření (a to i v únoru 2015, ačkoliv insolvenční řízení probíhá od října 2014), jednak z toho důvodu, že v žádosti o prodloužení lhůty ze dne 9. února 2015 dlužník uvedl, že jediným, kdo má věc na starosti, je zaměstnanec Milan Gabčan, zatímco v žádosti o odročení jednání dlužník uvedl, že se věcí zabývá výhradně předseda představenstva Marian Šmigovský. Je zřejmé, že dlužník disponuje minimálně dvěma osobami, které jsou s případem obeznámeny, přičemž dlužník jako akciová společnost má další dva členy představenstva, kteří mohli být zmocněni k účasti na jednání. Soud předpokládá, že i členové představenstva, kteří vykonávají svoji funkci s řádnou péčí, jsou obeznámeni s chodem podniku dlužníka. Dlužník pohledávku navrhovatele v žádném ze svých podání (ani v přehledu závazků) nepopřel, i když byl k vyjádření se k této pohledávce výslovně vyzván, z přehledu závazků vyplývá, že dlužník eviduje 11 věřitelů se závazky shora specifikovanými s tím, že dlužník sám uvedl, že je v druhotné platební neschopnosti. Dlužník tedy insolvenčnímu návrhu nijak neodporoval. Soud proto postupoval podle § 136 odst. 1 insolvenčního zákona a zjistil úpadek dlužníka.

Dlužník napadl bod I. výroku usnesení včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl v této části rozhodnutí zrušit. Odvolání odůvodnil tím, že úpadek osvědčen nebyl. Soud určil hodnotu majetku dlužníka nesprávně, dlužník vyčíslil své závazky částkou 67.005.696,28 Kč. Majetek dlužníka postačuje k uspokojení pohledávek věřitelů v eventuálním exekučním řízení. Dlužník navrhuje provést důkaz novým znaleckým posudkem ke zjištění hodnoty majetku dlužníka. Platební neschopnost dlužníka byla způsobena protiprávním jednáním třetích osob. Insolvenční řízení je pouze pokračováním útisku dlužníka ze strany zájmových skupin na developerském a investičním trhu s realitami v Praze .

Jednání soudu proběhlo bez účasti dlužníka i přes jeho řádnou omluvu. Po již provedeném jednání dlužník sdělil soudu, že jedná s potenciálním investorem, který je ochoten uhradit závazky dlužníka.

Odvolací soud uvádí, že usnesením č. j. MSPH 99 INS 27358/2014-P1-5 z 23. 7. 2015 soud prvního stupně vyhověl návrhu věřitele č. 1 Evropsko-ruské banky, a. s. (navrhovatele), aby na jeho místo vstoupila společnost Poradenské a Finanční centrum, a. s., se sídlem Praha 7, Jankovcova 1569/2c, IČO 24131741. Odvolací soud proto na místě navrhovatele dále jednal s uvedenou osobou.

Na schůzi věřitelů dne 17. 7. 2015 insolvenční soud potvrdil odvolání dosavadního správce Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s. a současně potvrdil volbu nově zvoleného správce, a to společnosti Hlista a Pril, v. o. s., se sídlem Praha 1, Opletalova 1683/41.

Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. ve spojení s § 7 a § 161 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal napadenou část usnesení a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

V prvé řadě se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. mohl v dané věci věc projednat v nepřítomnosti dlužníka, neboť dlužník neuvedl důležitý důvod pro odročení jednání. Jak sám dlužník uvedl ve svém vyjádření z 9. 2. 2015, pověřen zpracováním dané insolvenční věci je pan Milan Gabčan jako jediný zaměstnanec dlužníka, nicméně odročit jednání nařízené na 25. 3. 2015 navrhl dlužník z toho důvodu, že se k jednání nemůže dostavit předseda představenstva Marian

Šmigovský. Je proto správný závěr soudu prvního stupně, že za dlužníka se k jednání mohl dostavit pan Milan Gabčan (odvolací soud poukazuje též na to, že uvedená osoba zastoupila dlužníka i na jednání u odvolacího soudu dne 3. 9. 2015), případně některý ze zbývajících dvou členů představenstva dlužníka.

Odvolací soud se dále zabýval věcí samou, tj. podmínkami zjištění úpadku dlužníka.

Podle § 136 odst. 1 insolvenčního zákona Insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle § 3 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné. K uvedenému závěru odvolací soud dodává, že pro výsledek věci nemá význam otázka, zda dlužník je předlužen (v odvolání s tímto závěrem dlužník polemizuje a tvrdí, že předlužen není), byla-li zjištěna platební neschopnost dlužníka.

Ustanovení § 3 odst. 2 insolvenčního zákona vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 insolvenčního zákona, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z uvedených právních domněnek, resp. nepodaří-li se dlužníkovi některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu § 3 odst. 1 insolvenčního zákona.

Podle § 141 odst. 1 druhé a třetí věty insolvenčního zákona Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Podle odst. 2 Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

Jak plyne z § 3 odst. 1 insolvenčního zákona, pro zjištění úpadku na straně dlužníka je nutná pluralita věřitelů (dlužník musí mít nejméně dva věřitele), jejichž pohledávky jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a dlužník není schopen tyto pohledávky uspokojit (tj. je v platební neschopnosti). Podle odst. 2 platí vyvratitelná právní domněnka, že dlužník je v platební neschopnosti, neplní-li tyto své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti.

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Původní navrhovatel Evropsko-ruská banka, a. s. označil dvě své pohledávky blíže specifikované v odůvodnění usnesení soudu prvního stupně a splatné 5. 12. a 27. 9. 2012. Odvolací soud dodává, že při přezkumném jednání dne 17. 7. 2015 insolvenční správce ani dlužník tyto pohledávky věřitele přihlášené věřitelem pod č. P1 nepopřeli, tedy byly zjištěné. Aktivní legitimace uvedeného věřitele k podání insolvenčního návrhu byla nepochybně dána. Pluralita věřitelů byla též osvědčena a jak plyne z protokolu z přezkumného jednání a z upraveného seznamu přihlášených pohledávek, i prokázána- insolvenční správce ani dlužník nepopřeli splatné pohledávky věřitele č. 3 Praha West Investment k. s. v celkové výši 185.993,48 Kč, věřitele č. 8 Městské části Praha 11 ve výši 1.000 Kč splatné od 22. 10. 2014, věřitele č. 12 Všeobecné zdravotní pojišťovny v celkové výši 26.692 Kč, přičemž nejstarší část pohledávky je splatná od 30. 8. 2010, věřitele č. 13 Milana Gabčana v celkové výši 331.936,71 Kč, přičemž nejstarší část pohledávky je splatná od 1. 4. 2013, věřitele č. 16 České správy sociálního zabezpečení v celkové výši 61.645 Kč a věřitele č. 18 Koblovské komoditní společnosti s. r. o. ve výši 86.437,50 Kč splatné od 4. 11. 2010.

Insolvenční správce nepopřel a dlužník popřel zčásti splatné pohledávky věřitele č. 4 ArtepGeo s. r. o. ve výši 173.368 Kč splatné od 1. 8. 2014 a věřitele č. 9 Pražské vodovody a kanalizace a. s. v celkové výši 28.707 Kč splatné nejdříve od 24. 8. 2013.

Insolvenční správce nepopřel a dlužník popřel zcela splatné pohledávky věřitele č. 7 Pražská plynárenská a. s. v celkové výši 181.761,11 Kč splatné nejdříve od 2. 11. 2012, věřitele č. 11 Oborové zdravotní pojišťovny zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví ve výši 20.140 Kč splatné 3. 6. 2005 a vykonatelné, věřitele č. 14 Mgr. Petra Jaroše ve výši 7.865 Kč, věřitele č. 15 POLANSKÝ GROUP a. s. v celkové výši 1.758.681,10 Kč splatné nejdříve od 10. 8. 2011 a věřitele č. 17 Martina Dubového v celkové výši 279.822,17 Kč nejdříve splatné od 4. 5. 2013.

Odvolací soud uzavírá, že v dané insolvenční věci bylo osvědčeno, že dlužník má řadu závazků vůči více věřitelům, jejichž pohledávky byly vůči dlužníkovi v den vydání napadeného usnesení dne 30. 3. 2015 více než tři měsíce po lhůtě splatnosti (viz výše uvedení věřitelé, jejichž splatné pohledávky při přezkumném jednání nikdo nepopřel). Z uvedeného plyne právní závěr, že byly splněny podmínky pro zjištění úpadku dlužníka z důvodu jeho platební neschopnosti dle § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona.

Není právně významné tvrzení dlužníka, že některé pohledávky nedosahují výše tvrzené navrhovatelem či ostatními věřiteli. Pro zjištění úpadku je ve smyslu § 3 odst. 1 podstatné, zda dlužník má závazky vůči více věřitelům (nejméně dvěma), přičemž výše těchto závazků nemá vliv na zjištění úpadku. Nesouhlas dlužníka s výší jeho závazků není proto důvodem pro odmítnutí insolvenčního návrhu.

Dlužník ve svém odvolání tvrdí, že k jeho platební neschopnosti došlo v důsledku protiprávního jednání třetích osob. Odvolací soud dodává, že nebylo potřebné zkoumat, zda toto tvrzení odpovídá skutečnosti, neboť by tato tvrzená okolnost neměla vliv na zjištění úpadku dlužníka. Jak plyne z § 143 odst. 3 insolvenčního zákona (Není-li dlužník v úpadku pro předlužení, zamítne insolvenční soud insolvenční návrh podaný věřitelem i tehdy, osvědčí-li dlužník jednající v dobré víře, že jeho platební neschopnost vznikla v důsledku protiprávního jednání třetí osoby a že se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že ji odvrátí v době do 3 měsíců po splatnosti jeho peněžitých závazků.), tato okolnost by měla právní význam jen za předpokladu, že by dlužník byl schopen odvrátit platební neschopnost do tří měsíců od splatnosti svých peněžitých závazků. V této souvislosti odvolací soud poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ČR č. j. KSPL 29 INS 2123/2008, 29 NSČR 21/2010-A-105 z 29. 6. 2011, ve kterém Nejvyšší soud ČR vyslovil, že závěr, že platební neschopnost dlužníka způsobilo protiprávní jednání třetí osoby, lze použít jako důvod zamítnutí insolvenčního návrhu jen tehdy, osvědčí-li dlužník, že takto vzniklou platební neschopnost bude schopen odvrátit do tří měsíců od splatnosti svých peněžitých závazků (§ 143 odst. 3 insolvenčního zákona). Nejvyšší soud též upozornil, že nejde o rozpor s § 5 písm. a) insolvenčního zákona, když není zřejmé, jaký ekonomický smysl má přežívání ekonomického subjektu, jehož majetková sféra byla protiprávním konáním třetí osoby poškozena tak, že není ani po uplynutí přiměřené lhůty (zde vymezené v § 143 odst. 3 insolvenčního zákona dobou do 3 měsíců po splatnosti peněžitých závazků) plnit své závazky po lhůtě splatnosti věřitelům, kteří tuto platební neschopnost nezpůsobili.

Vzhledem k uvedeným závěrům soud prvního stupně postupoval po právu, když zjistil úpadek dlužníka. Odvolací soud proto v souladu s § 219 o. s. ř. potvrdil bod I. výroku usnesení jako věcně správný.

Poučení: Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu ČR, jestliže Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

V Praze dne 3. září 2015

JUDr. Ladislav D e r k a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová