1 VSPH 698/2014-B-69
KSPH 38 INS 15416/2012 1 VSPH 698/2014-B-69

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr.Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníka MUDr. Jaromíra Mandíka, bytem Oldřišská 1113, Kolín, zast. advokátem JUDr. Františkem Šafárikem, sídlem Sedlovská 51, Ratboř, o odvolání Gabriely Jiřikovské, bytem Oldřišská 1113, Kolín, zast. advokátkou JUDr. Jaroslavou Šafránkovou, sídlem Lublaňská 24, Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 38 INS 15416/2012-B-61 ze dne 4. března 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 38 INS 15416/2012-B-61 ze dne 4. března 2014 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 38 INS 15416/2012-B-61 ze dne 4.3.2014 pod bodem I. výroku schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, uložil mu povinnost během následujících pěti let plnit věřitelům procentně určené měsíční splátky (bod II. výroku), dále povinnost po dobu trvání účinků oddlužení platit odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčnímu správci (bod III. výroku), plátcům mzdy přikázal provádět z příjmu dlužníka srážky mzdy (bod IV. výroku), insolvenčnímu správci uložil povinnosti v bodech V. až IX. výroku, věřitelům uložil sdělit správci bankovní spojení (bod X. výroku), konstatoval, že pro plátce mzdy platí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy (bod XI. výroku) a určil účinnost usnesení zveřejněním v insolvenčním rejstříku (bod XII. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením č.j. KSPH 38 INS 15416/2012-A-14 ze dne 21.11.2012 rozhodl na návrh dlužníka o jeho úpadku a povolil jeho oddlužení. Usnesením č.j. KSPH 38 INS 15416/2012-B-13 ze dne 23.1.2013 schválil jeho oddlužení plněním splátkového kalendáře. Proti tomuto usnesení podala odvolání Gabriela Jiřikovská (dále též věřitelka č. 4) a domáhala se jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Vrchní soud v Praze odvolání vyhověl a usnesením č.j. 1 VSPH 243/2013-B-30 ze dne 19.3.2013 usnesení o schválení oddlužení zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Usnesením č.j. KSPH 38 INS 15416/2012-B-41 ze dne 21.5.2013 soud prvního stupně neschválil oddlužení dlužníka a prohlásil na jeho majetek konkurs, když vycházel z uvedeného rozhodnutí odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dlužníka k podání insolvenčního návrhu vedl nepoctivý záměr, a to vyhnout se placení pohledávky věřitelky č. 4. Proti tomuto usnesení dlužník podal odvolání a odvolací soud ho usnesením č.j. 2 VSPH 911/2013-B-52 ze dne 28.11.2013 zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Soud prvního stupně svolal na 24.2.2013 schůzi věřitelů za účelem rozhodnutí věřitelů o způsobu řešení dlužníkova úpadku. Soud při rozhodování o hlasovacích právech těchto věřitelů vyšel ze skutečnosti, že věřitelka č. 1 je bývalá manželka dlužníka, jejichž vztahy jsou s dlužníkem na dobré úrovni, stejně tak jako u věřitele č. 8, který je bývalým švagrem dlužníka, proto tito věřitelé ve smyslu § 402 odst. 1 poslední věta insolvenčního zákona hlasovací právo nemají, když je tyto nutno považovat za osoby dlužníkovi blízké. Pokud jde o věřitelku č. 4, která požádala o přiznání hlasovacího práva a kterou nelze s ohledem na vzájemný vztah s dlužníkem, který je značně negativní, jak vyplývá i z obsahu insolvenčního spisu, považovat za osobu blízkou, pak této soud hlasovací právo nepřiznal vzhledem k popření její pohledávky insolvenčním správcem, když v současné době nelze s ohledem na složitost incidenční žaloby předjímat její výsledek.

Soud neshledal žádné závažné důvody, které by svědčily o nepoctivém záměru dlužníka, neboť, jak vyplynulo ze zprávy insolvenčního správce, dlužník vlastní movité věci v hodnotě 63.700,-Kč, a dále nemovitost v hodnotě okolo 2.300.000,-Kč, která je však zajištěná zástavním právem pro pohledávku věřitele č. 5 ve výši 231.757,22 Kč. S ohledem na to, že není jisté, za kolik by se předmětná nemovitost prodala, jeví se jako účelnější schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, neboť při tomto způsobu by nezajištění věřitelé obdrželi měsíčně splátku 58.229,-Kč, což za pět let činí 3.493.740,-Kč, a jejich pohledávky by byly uspokojeny ze 100 %. Insolvenční soud neshledal důvody pro neschválení oddlužení, protože tvrzení věřitelky č. 4 o nepoctivém záměru dlužníka se neprokázalo. Zároveň v současné době není prokázáno, že pohledávka věřitelky č. 4 je v plné míře oprávněná. Soud se zabýval i otázkou splatnosti jednotlivých přihlášených pohledávek. Pokud jde o věřitele č. 8, pak v daném případě jde o pohledávku z titulu uhrazení hypotéky namísto dlužníka, která byla uhrazena dne 16.5.2012, a tudíž ke dni zahájení insolvenčního řízení byla splatná, stejně jako pohledávka věřitelky č. 1, která byla splatná v lednu 2012 a věřitelky č. 4, když tato přihlásila pohledávku vykonatelnou.

Proti tomuto usnesení se včas odvolala věřitelka č. 4-Gabriela Jiřikovská a požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentovala zejména tím, že dlužník insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr, protože jeho cílem je vyhnout se povinnosti uhradit její pohledávku ve výši 2.000.000,-Kč představující nárok na vypořádání spoluvlastnictví k domu č.p. 1113, k.ú. Kolín. Dlužník vlastní nemovitý majetek, jehož hodnotu sám v insolvenčním návrhu odhadl na cenu kolem 4.000.000,-Kč a tedy v době podání insolvenčního návrhu bohatě postačoval k úhradě všech jeho splatných závazků, a neměl proto jiný důvod pro podání insolvenčního návrhu, nežli se právě vyhnout povinnosti uhradit její vykonatelnou pohledávku. Návrh podal jenom z důvodu, aby zabránil nařízené exekuci. Dlužník se na podání insolvenčního návrhu připravoval již od května 2012, kdy před podáním insolvenčního návrhu byla uhrazena jeho dcerou pohledávka České spořitelny, a.s., aby se nemohla domáhat uspokojení své zajištěné pohledávky realizací zástavy. Z dosavadního jednání dlužníka lze usuzovat, že nejpozději poté, co budou uhrazeny pohledávky nezajištěných věřitelů do výše 30 %, přestane dlužník pracovat, pokud tedy v té době bude s ohledem na svůj zdravotní stav a vysoký věk práce lékaře ještě vůbec schopen. Proto soud prvního stupně měl pro nepoctivý záměr dlužníka rozhodnout o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, a pokud už soud schválil oddlužení, měl rozhodnout, že se oddlužení provede zpeněžením majetkové podstaty a nikoliv plněním splátkového kalendáře, neboť jedině tento způsob oddlužení zajišťuje nejvyšší míru uspokojení nezajištěných pohledávek všech přihlášených věřitelů a je tudíž v souladu s nejlepšími zájmy všech věřitelů.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužník se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhal zjištění úpadku a navrhl, aby soud povolil oddlužení splátkovým kalendářem. Usnesením ze dne 21.11.2012 (A-14) byl zjištěn úpadek dlužníka a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. Usnesením č.j. KSPH 38 INS 15416/2012-B-13 ze dne 23.1.2013 soud schválil oddlužení dlužníka splátkovým kalendářem. Proti tomuto usnesení se odvolala věřitelka č. 4 a požadovala, aby na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs, protože dlužník podal insolvenční návrh jenom proto, aby nemusel uhradit částku 2.000.000,-Kč, která jí byla přiznána rozhodnutím Okresního soudu v Kolíně sp.zn. 9 C 127/2010. Přitom dlužník vlastní nemovitost-dům č.p. 1113 v Kolíně, jež byla v řízení před Okresním soudem v Kolíně oceněna na 4.000.000,-Kč. Odvolací soud usnesením č.j. 1 VSPH 243/2013-B-30 ze dne 19.3.2013 uvedené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, s tím, že podle něj bylo napadené usnesení v části týkající se posuzování podmínek přípustnosti oddlužení nepřezkoumatelné, protože soud prvního stupně v odůvodnění zcela pominul výhrady věřitelky č. 4 a řádně se s nimi nevypořádal.

Usnesením č.j. KSPH 38 INS 15416/2012-B-41 ze dne 21.5.2013 soud prvního stupně rozhodl, že se neschvaluje oddlužení dlužníka a na jeho majetek prohlásil konkurs. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že v době podání insolvenčního návrhu dlužníkem pohledávky ostatních věřitelů dlužníka nebyly splatné, nejednalo se o vykonatelné pohledávky. Soud proto dospěl k závěru, že dlužníkovým návrhem na povolení oddlužení byl sledován zřejmě nepoctivý záměr, kdy si dlužník přivodil úpadek záměrně s cílem se vyhnout své povinnosti zaplatit pohledávku věřitelky č. 4 ve výši 2.000.000,-Kč, která byla jako jediná vykonatelná. V daném případě hodnota dlužníkova majetku převyšuje výši jeho závazků, kdy sám dlužník ve svém návrhu uvedl výši svých závazků celkem 3.283.559,81 Kč a hodnotu pouze nemovitého majetku 3.900.000,-Kč. Soud měl za to, že tyto okolnosti postačují k prokázání nepoctivého záměru dlužníka. Soud dále nemohl přehlédnout ani vzájemnou nevraživost dlužníka a věřitelky č. 4, kdy z podaného insolvenčního návrhu je zcela zřejmá snaha dlužníka nezaplatit této věřitelce vůbec nic. Proto soud rozhodl o nechválení oddlužení v souladu s ustanovením § 405 odst. l insolvenčního zákona, když byly dány důvody pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení uvedené v § 395 insolvenčního zákona.

K odvolání dlužníka odvolací soud usnesením č.j. 2 VSPH 911/2013-B-52 ze dne 28.11.2013 zrušil tato usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud konstatoval, že ohledně skutkových zjištění lze soudu prvního stupně přisvědčit toliko v tom, že pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení věřiteli č. 5, 6 a 7 skutečně nebyly podle údajů obsažených v přihláškách ke dni zahájení řízení, tj. ke dni 25.6.2012, kdy soudu došel insolvenční návrh dlužníka, splatné. Jinak je tomu však u zbývajících věřitelů, když věřitelka č. 1 vyznačila jako datum splatnosti den 20.1.2012, věřitelka č. 2 den 30.12.2011 u části a den 30.6.2012 u zbývajících pohledávek, věřitel č. 3 den 20.10.2011 a věřitel č. 8 den 22.6.2012, a pro úplnost dodal, že věřitelka č. 4 takto označila den 21.6.2012. Protože v insolvenčním návrhu ani v seznamu závazků, jenž soudu předložil spolu s insolvenčním návrhem, ani v seznamu závazků, jenž mu předložil dne 24.7.2012 na základě jeho výzvy, dlužník žádné údaje o splatnosti svých závazků neuvedl a neučinil tak ani insolvenční soud v usnesení č.j. KSPH 38 INS 15416/2012-A-14 ze dne 21.11.2012, jímž rozhodl o úpadku dlužníka a o povolení oddlužení, neboť je neodůvodnil, ani v usnesení č.j. KSPH 38 INS 15416/2012-B-13 ze dne 23.1.2013, jímž schválil oddlužení dlužníka (jedná se o rozhodnutí, jež zrušil odvolací soud usnesením č.j. 1 VSPH 243/2013-B-30 ze dne 19.3.2013), bylo třeba, aby insolvenční soud vycházel z údajů obsažených v přihláškách, nebo aby svá zjištění řádně vysvětlil a podepřel provedením důkazů. Skutková zjištění popsaná v odůvodnění napadeného usnesení však nemají oporu v obsahu spisu. Proto dospěl k závěru, že napadené usnesení neodpovídá požadavkům ust. § 157 o.s.ř. a z tohoto důvodu je zrušil. Z tohoto usnesení je tedy zřejmé, že odvolací soud žádný závěr o tom, že by v případě dlužníka přicházelo v úvahu schválení jeho oddlužení, nevyslovil, pouze zaujal závěr, aby se soud prvního stupně zabýval splatností jednotlivých pohledávek a také aby řádně odůvodnil svůj závěr o neschválení oddlužení dlužníka.

V tomto posledním napadeném usnesení soud prvního stupně se jednak zabýval splatností jednotlivých přihlášených pohledávek a dospěl k závěru, že pohledávka věřitele č. 8 byla splatná ke dni 16.5.2012, a proto v době zahájení insolvenčního řízení byla již splatná, zároveň byla splatná i vykonatelná pohledávka odvolatelky. Dále odvolací soud vyložil, proč postupoval podle ust. § 402 odst. 5 insolvenčního zákona a rozhodl o způsobu oddlužení sám.

Soud prvního stupně v rozhodnutí č.j. KSPH 38 INS 15416/2012-B-41 ze dne 21.5.2013 vyšel ze zjištění, že hodnota dlužníkova majetku převyšuje výši jeho závazků, když sám dlužník ve svém návrhu uvedl výši svých závazků celkem 3 283 559,81 Kč, a hodnota nemovitého majetku činí 3.900.000,-Kč. Soud měl dále za to, že dlužník návrhem na povolení oddlužení sleduje zřejmě nepoctivý záměr, neboť si přivodil úpadek záměrně, a to s tím cílem, aby se vyhnul své povinnosti zaplatit pohledávku věřitelky č. 4 ve výši 2.000.000,-Kč, která jako jediná byla vykonatelná. V rozporu s tímto závěrem, který nebyl usnesením odvolacího soudu č.j. 2 VSPH 911/2013-B-52 ze dne 28.11.2013 nijak zpochybněn, soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení uvedl (zároveň v rozporu s předchozím zjištěním), že nemovitý majetek má hodnotu okolo 2.300.000,-Kč, přitom však nevysvětlil, jak dospěl k tak rozdílné hodnotě nemovitého majetku dlužníka. S ohledem na tuto skutečnost, kdy není jisté, za kolik by se nemovitý majetek prodal, dospěl k závěru, že se mu jeví jako účelnější schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, neboť při tomto by nezajištění věřitelé obdrželi měsíčně splátku ve výši 58.229,-Kč, což za pět let činí 3.493.740,-Kč, a jejich pohledávky by tak byly uspokojeny ze 100 %. Z napadeného usnesení není ale zřejmé, jak soud prvního stupně dospěl k závěru, že měsíční srážka bude činit 58.229,-Kč. V pracovní smlouvě dlužníka uzavřenou s Podřipskou nemocnicí s poliklinikou Roudnice nad Labem, s.r.o. není výše mzdy uvedena a jiný příjem dlužníka soud v napadeném usnesení neuvedl.

Za této situace, kdy z napadeného usnesení není zřejmé jak soud prvního stupně dospěl k závěru, že z příjmu dlužníka bude možné měsíčně srážet částku 58.229,-Kč a s ohledem na odvolací námitky věřitelky č. 4, která namítala, že dlužník není schopen uhradit své závazky v celém rozsahu, nelze uvedený závěr soudu prvního stupně o tom, že dlužník je schopen uhradit své dluhy během trvání oddlužení v celém rozsahu, přezkoumat. Není rovněž zřejmé, proč soud neschválil oddlužení dlužníka zpeněžením majetkové podstaty, a to zvláště, když jeho rozsah umožňuje splacení pohledávek v celém rozsahu.

Odvolací soud dále konstatuje, že bez ohledu na skutečnost, že by snad byl dlužník schopen v průběhu oddlužení splatit své závazky v celém rozsahu, zastává názor, že je nutné, aby se soud přednostně zabýval tím, zda dlužník návrhem na povolení oddlužení nesleduje nepoctivý záměr, když již ve svém rozhodnutí č.j. KSPH 38 INS 15416/2012-B-41 ze dne 21.5.2013, kdy neschválil jeho oddlužení a na majetek dlužníka prohlásil konkurs, dospěl k závěru, že dlužník si přivodil úpadek záměrně, s cílem vyhnout se povinnosti zaplatit pohledávku věřitelky č. 4 ve výši 2.000.000,-Kč, která jako jediná byla vykonatelná. V daném případě hodnota dlužníkova majetku převyšuje výši jeho závazků, když sám dlužník ve svém návrhu uvedl výši svých závazků celkem 3.283.559,81 Kč a hodnotu pouze nemovitého majetku 3.900.000,-Kč. To zvláště za situace, kdy z osmi přihlášených pohledávek čtyři pohledávky, a to č. 1, 2, 3 a 8 přihlásily osoby, které jsou s dlužníkem v příbuzenském vztahu.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání věřitelky č. 4 důvodným, napadené usnesení podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a b) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 16. října 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová