1 VSPH 695/2009-A-45
KSPL 54 INS 5343/2009 1 VSPH 695/2009-A-45

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka V+C, s.r.o. se sídlem v Plzni, náměstí Republiky 360/14A, identifikační číslo 26697246, zahájeném na návrh a) Ing. Jana Koktana, bytem v Táboře, Varšavská 2743, b) Milana Fučka, bytem v Plzni, Lhotská 30, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 5343/2009-A-20 ze dne 2. října 2009

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 5343/2009-A-20 ze dne 2. října 2009 se v bodech I. až VII. výroku zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

II. Odvolání dlužníka směřující proti bodu VIII. výroku usnesení č.j. KSPL 54 INS 5343/2009-A-20 ze dne 2. října 2009 se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 54 INS 5343/2009-A-20 ze dne 2.10.2009 v bodě I. výroku rozhodl, že se zjišťuje úpadek V+C, s.r.o. (dále jen dlužník), v bodě II. výroku ustanovil insolvenčním správcem Ing. Martina Štaifa a v bodě III. výroku uvedl, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku. Současně soud vyzval věřitele, aby ve lhůtě třiceti dnů ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku přihlásili své pohledávky, aby neprodleně sdělili insolvenčnímu správci, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkově majetku, a poučil je o následcích nesplnění těchto povinností (body IV. a V. výroku). V bodě VI. a VII. výroku soud nařídil na den 25.11.2009, 11,00 hodin, přezkumné jednání k přezkoumání přihlášených pohledávek a svolal schůzi věřitelů, jež se bude konat po skončení přezkumného jednání, a stanovil předmět jednání této schůze. V bodě VIII. výroku soud ustanovil věřitelský výbor ve složení věřitelů Ing. Jan Koktan, Milan Fuček a Lucie Marschnerová. Dále soud konstatoval, že jeho rozhodnutí budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku a na úřední desce soudu.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že mu byl dne 17.8.2009 doručen insolvenční návrh věřitelů Ing. Jana Koktana a Milana Fučka. Téhož dne byla v insolvenčním rejstříku zveřejněna vyhláška o zahájení insolvenčního řízení. Usnesením č.j. KSPL 54 INS 5343/2009-A-7 ze dne 25.8.2009 soud dlužníka vyzval, aby se vyjádřil k insolvenčnímu návrhu, aby předložil seznamy uvedené v § 104 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a aby soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím o úpadku bez jednání. Přitom byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se mít zato, že s rozhodnutím bez jednání souhlasí. Dále soud citoval § 136 odst. 1 a § 149 odst. 1 IZ a uvedl, že podle § 3 odst. 1 téhož zákona je dlužník v úpadku, jestliže má více věřitelů a má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit (platební neschopnost). Nato soud uzavřel, že úpadek dlužníka je osvědčen skutečnostmi zjištěnými z podání navrhovatelů i dalších dlužníkových věřitelů-Miroslava Vlčka a Josefa Paszroka. Přitom byla splněna podmínka platební neschopnosti dle § 3 odst. 2 písm. d) IZ, neboť dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ-písemnosti, které předložil, za takovéto seznamy považovat nelze, neboť neobsahují předepsané náležitosti (nejsou opatřeny podpisy a doložkou o jejich správnosti a úplnosti).

Toto usnesení Krajského soudu v Plzni napadl dlužník včasným odvoláním, jež směřoval proti bodu I. výroku, jakož i proti ostatním bodům výroku, které pokládá za rozhodnutí, jež jsou bodem I. výroku podmíněná a na něj vázaná. Uvedl, že se v průběhu roku 2009 v souvislosti s ekonomickou krizí a tím způsobeným snížením odbytu skutečně dostal do finančních problémů. Ty se však od počátku snažil aktivně řešit. Proto se také se zaměstnanci ústně dohodl na tom, že nebudou docházet do zaměstnání až do doby, kdy je k nástupu do práce vyzve, a že po opětovném nástupu do zaměstnání obdrží dlužnou mzdu. Navrhovatelé však okamžitě ukončili pracovní poměr, což je v rozporu s touto dohodou. Pokud její existenci chtějí popírat, pak naopak dlužník měl důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru, neboť zaměstnanci bezdůvodně nedocházeli do práce. Přesto dlužník všem zaměstnancům v souladu s dohodou dlužnou mzdu řádně vyplatil, neuhradil jim, z výše uvedených důvodů, jen odstupné. Insolvenční návrh zaměstnanců, který se opírá jen o jejich údajné nároky na toto odstupné, pokládá dlužník za šikanózní krok usilující jen o uvalení konkursu na jeho majetek. Dlužník má rovněž zato, že pokud jím předložené seznamy neměly předepsané náležitosti, nemohl soud vzít tuto okolnost za důvod pro vydání napadeného usnesení, ale měl ho vyzvat k odstranění vad seznamů, což by obratem učinil. Z těchto důvodů dlužník navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení v celém rozsahu zrušil a řízení zastavil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Při přezkoumání napadeného usnesení, jímž soud prvního stupně v bodě I. výroku rozhodl o úpadku dlužníka, vyšel odvolací soud z toho, že podle § 97 odst. 1 a 3 IZ lze insolvenční řízení zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Z odůvodnění napadeného usnesení i z obsahu spisu plyne, že tímto usnesením soud prvního stupně dle § 136 IZ rozhodl o úpadku dlužníka v insolvenčním řízení zahájeném dne 17.8.2009 na základě insolvenčního návrhu podaného Ing. Janem Koktanem a Milanem Fučkem jakožto dlužníkovými věřiteli.

Vrchní soud v Praze již dříve (viz např. usnesení ze dne 21. ledna 2009, sp.zn. KSUL 69 INS 3755/2008, 1 VSPH 277/2008-A, 1 VSPH 24/2009-B) zaujal stanovisko, od kterého není důvodu se odchýlit ani v souzené věci, a sice, že rozhodnutí o úpadku dlužníka vydané k insolvenčnímu návrhu jeho věřitele musí být s ohledem na povahu tohoto rozhodnutí (bez zřetele ke stanovisku dlužníka k věci) vždy odůvodněno, a ve smyslu § 167 odst. 2 o.s.ř. se tak musí stát způsobem uvedeným v § 157 odst. 2 téhož zákona. Proto soud v odůvodnění tohoto usnesení musí kromě jiného uvést, co bylo obsahem insolvenčního návrhu a jaké stanovisko k němu dlužník zaujal, které skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci má prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci a jak ji posoudil po právní stránce. Přitom dbá o to, aby odůvodnění rozhodnutí bylo přesvědčivé.

Odůvodnění napadeného usnesení však shora uvedeným požadavkům nevyhovuje. Soud prvního stupně neuvedl nic o obsahu insolvenčního návrhu navrhovatelů Ing. Jana Koktana a Milana Fučka ani o tom, jak se k němu dlužník vyjádřil. Z odůvodnění také není nijak patrné, zda navrhovatelé uplatnili vůči dlužníku splatné pohledávky a zda a na základě jakých důkazů je měl soud za doložené (§ 105 IZ). V závěru o dlužníkově úpadku ve formě insolvence dle § 3 odst. 1 IZ se soud omezil jen na odkaz na skutečnosti zjištěné z podání navrhovatelů , jež nijak nekonkretizoval, a na skutečnosti zjištěné z podání dalších dvou dlužníkových věřitelů (M. Vlčka a J. Paszroka), které rovněž nespecifikoval. Konkrétně se vyslovil jen k naplnění podmínky úpadku stanovené v § 3 odst. 1 písm. c) IZ-dlužníkově platební neschopnosti-s tím, že dlužník nesplnil řádně povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 IZ, a tím byla dle § 3 odst. 2 písm. d) IZ nastolena domněnka dlužníkovy insolvence. Tato domněnka má ale významu, jen pokud bylo v řízení prokázáno, že dlužník má více věřitelů, kteří vůči němu mají pohledávky splatné déle než 30 dnů. Soud prvního stupně však v odůvodnění napadeného usnesení nijak neozřejmil, ohledně kterých osob měl za prokázané, že mají za dlužníkem déle splatné pohledávky, a z jakých skutkových zjištění a právních úvah v tom směru vycházel. Napadené usnesení tak zjevně vykazuje takové nedostatky odůvodnění, které brání jeho věcnému přezkoumání a zakládají dle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. důvod pro jeho zrušení.

Nadto odvolací soud zjistil, že i řízení předcházející vydání napadeného usnesení zatížil soud prvního stupně vadou, jež dle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. musí vést k jeho zrušení, neboť toto rozhodnutí vydal bez jednání, ačkoli předpoklady pro takový postup splněny nebyly.

Insolvenční zákon stojí na zásadě, že k projednání insolvenčního návrhu jiné osoby než dlužníka soud vždy nařídí jednání. Jedinou výjimkou z této zásady jsou situace předvídané v § 133 odst. 1 IZ, podle kterého lze o takovémto insolvenčním návrhu rozhodnout bez jednání v případě, že insolvenční soud plně vyhoví návrhu, kterému nikdo neodporoval, nebo o něm lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jestliže však rozhodnutí závisí na zjištění sporných skutečností o tom, zda dlužník je v úpadku (§ 133 odst. 2 IZ), insolvenční soud vždy nařídí jednání o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka. V takovémto případě nemusí soud nařídit jednání pouze za situace, kdy již v průběhu přípravy jednání vyjde v řízení najevo, že sporné skutečnosti nebude možné osvědčit pouze listinami a že provedením věcně opodstatněných důkazních návrhů by konkursní soud nahrazoval sporné řízení o pohledávce navrhujícího nebo známého věřitele, a z těchto důvodů nelze insolvenčnímu návrhu vyhovět (srovnej např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16.1.2009, sp.zn. KSUL 43 INS 3064/2008, 1 VSPH 256/2008-A).

Úprava rozhodování o insolvenčním návrhu je tedy vybudována na zásadě, že podá-li návrh věřitel, soud k jeho projednání vždy nařídí jednání, ledaže v důsledku shodných stanovisek účastníků insolvenčního řízení (zejména navrhujícího věřitele a dlužníka) se veřejné projednání insolvenčního návrhu při jednání soudu nejeví nezbytným a zároveň rozhodnutím bez jednání nemohou být práva účastníků insolvenčního řízení dotčena. Vyhovět insolvenčnímu návrhu dlužníkova věřitele lze tedy jedině, pokud tomuto návrhu (ač mu byl nebo musel být znám) dlužník neodporoval, anebo pokud se dlužník v procesním úkonu adresovaném soudu jednoznačně vzdá práva na projednání věci, popřípadě udělí výslovný souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, obojí za předpokladu, že lze rozhodnout jen na základě listinných důkazů.

Z obsahu spisu plyne, že v daném případě dlužník na výzvu soudu podal dne 21.9.2009 vyjádření k insolvenčnímu návrhu věřitelů, v němž vyjádřil přesvědčení, že se ve stavu úpadku dle § 3 IZ nenachází. Na základě tohoto vyjádření nebylo možno dospět k závěru, že dlužník insolvenčnímu návrhu neodporuje, a protože se dlužník v tomto podání ani žádným dalším úkonem adresovaným soudu práva na projednání věci nevzdal ani neudělil výslovný souhlas s rozhodnutím věci bez jednání, nemohl soud prvního stupně insolvenčnímu návrhu bez jednání vyhovět. Soud prvního stupně sice jednání ve věci na den 9.10.2009 nařídil, před jeho konáním je však odročil na 21.10.2009, poté je dne 29.9.2009 odvolal a vzápětí dne 2.10.2009 napadené usnesení bez jednání vydal. Za této situace nelze dospět k jinému závěru, než že soud prvního stupně rozhodl o insolvenčním návrhu a úpadku dlužníka, aniž k tomu byly zákonné podmínky splněny.

Z výše uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., usnesení ze dne 2.10.2009 v napadeném bodě I. výroku, včetně s ním souvisejících bodů II. až VII. výroku, zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Pokud jde o dlužníkovo odvolání směřující proti bodu VIII. výroku napadeného usnesení, jímž soud prvního stupně jmenoval prozatímní věřitelský výbor, vycházel odvolací soud z toho, že jde o rozhodnutí, které může insolvenční soud dle § 61 odst. 1 IZ vydat i před rozhodnutím o úpadku, a tedy nejde o rozhodnutí, které by bylo napadeným usnesením podmíněno a které by s jeho zrušením mělo být jako související rozhodnutí odklizeno. Jelikož však § 61 odst. 3 IZ stanoví, že proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné, odvolací soud postupoval dle § 218 písm. c) o.s.ř. a toto dlužníkovo odvolání jako nepřípustné odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 26. listopadu 2009

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová