1 VSPH 693/2010-A-14
KSCB 27 INS 4343/2010 1 VSPH 693/2010-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenčním řízení navrhovatelky-dlužnice Hany Kasalové, bytem Prachatice, Záhoří 27, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. června 2010, č.j. KSCB 27 INS 4343/2010-A-9,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. června 2010, č.j. KSCB 27 INS 4343/2010-A-9, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením uložil Krajský soud v Českých Budějovicích dlužnici Haně Kasalové povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000 Kč do 7 dnů ode dne doručení usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že insolvenční řízení dlužnice bylo zahájeno na základě jejího insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení. Protože z obsahu spisu vyplynulo, že úpadek dlužnice bude řešen konkursem, neboť dlužnice v minulosti podnikala, z čehož jí vznikla řada závazků, a že bude třeba uhradit hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, uložil soud dlužnici povinnost uhradit zálohu ve výši 15.000 Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala jeho zrušení, event. snížení zálohy na částku 5.000 Kč, již je schopna uhradit. Vyměřená záloha je pro ni nesplnitelná, neboť nemá k dispozici takové finanční prostředky ani způsob, jak si je opatřit. Poukazovala též na to, že náklady na zjišťování majetkové podstaty budou minimální.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ), podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000 Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužnice má celkem 13 věřitelů, jímž dluží přes 552 tis. Kč. V letech 1989 až 2001 dlužnice podnikala v oborech nákup a prodej zboží a v hostinské činnosti, z čehož má dodnes nevypořádané závazky vůči 4 věřitelům ve výši přes 97 tis. Kč. V současné době dlužnice nepracuje (byla zaměstnána do r. 2010), usiluje však o stálé zaměstnání, má vyživovací povinnost k nezletilé dceři (r. 2001), její manžel Petr Kasala souhlasil s povolením oddlužení a na její základní životní potřeby jí přispívá její druh.

Podle § 395 odst. 1 písm. a) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 odst. 2 občanského soudního řádu). Z citované právní úpravy vyplývá, že zásadním předpokladem pro povolení oddlužení (vedle dalších předpokladů) je schopnost dlužníka za zákonných podmínek splatit svým nezajištěným věřitelům nejméně 30 % jejich pohledávek za dobu 5 let.

Z obsahu spisu plyne, že závazky dlužnice činí asi 552 tis. Kč a dlužnice zjevně nemá žádný zpeněžitelný majetek ani pravidelný příjem ze zaměstnání. Za popsaného stavu není zřejmé, jakou pravidelnou měsíční částku hodlá dlužnice svým věřitelům nabídnout na event. oddlužení plněním podle splátkového kalendáře. Protože její úpadek bude třeba řešit (nepatrným) konkursem a protože prostředky nutné ke krytí nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak, soud I. stupně nepochybil, když po dlužnici zaplacení zálohy požadoval.

S přihlédnutím k rozsahu majetku dlužnice, k počtu jejích věřitelů a souhrnné výši jejích závazků je odvolací soud stejně jako soud I. stupně přesvědčen o tom, že v prvotní fázi insolvenčního řízení bude ke krytí výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce nezbytné, aby dlužnice zaplatila zálohu ve výši určené soudem. Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a podle § 219 o.s.ř. napadené usnesení jakožto ve výroku věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 17. srpna 2010

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová