1 VSPH 69/2015-A-20
MSPH 95 INS 24505/2014 1 VSPH 69/2015-A-20

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: Filip anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 6, Čs. armády 601/23, zastoupeného obecným zmocněncem Ing. Evou Šubertovou, bytem Praha 6, Kamerunská 607/1, zahájené návrhem dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 24505/2014-A-14 ze dne 16. prosince 2014,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 95 INS 24505/2014-A-14 ze dne 16. prosince 2014 se m ě n í tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se dlužníkovi neukládá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením z 16.12.2014 uložil dlužníkovi zaplatit zálohu 50.000,-Kč na náklady insolvenčního řízení do 5 dnů od právní moci rozhodnutí na účet soudu. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že dlužník se návrhem z 1.9.2014 domáhá zjištění svého úpadku a zároveň navrhuje povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužník řádně nevylíčil rozhodující skutečnosti a nepřipojil zákonem požadované přílohy (dlužník nepředložil řádné seznamy majetku, závazků a zaměstnanců, neuvedl popis své závazkové minulosti, tj. neuvedl okolnosti a důvody vzniku jednotlivých závazků, nekonkretizoval účel čerpání jednotlivých půjček a úvěrů, neuvedl, které závazky pocházejí z podnikatelské činnosti, případně nepřiložil souhlas věřitelů s pohledávkami vzniklými z dlužníkova podnikání, nespecifikoval dlužníkovy pravidelné výdaje a nevyjádřil se k poměrům dlužníkových nezletilých dětí), byl vyzván usnesením z 12.9.2014, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení usnesení uvedené náležitosti doplnil. Soud zároveň dlužníka poučil dle § 393 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), o nutnosti odmítnout návrh na povolení oddlužení v případě, že návrh nebude řádně doplněn a dle § 396 insolvenčního zákona o nutnosti prohlásit konkurs na dlužníkův majetek v případě odmítnutí návrhu na povolení oddlužení. Podáním z 6.10.2014, kterým dlužník reagoval na výše uvedenou výzvu soudu, sice doplnil insolvenční návrh, ale již nedoplnil návrh na povolení oddlužení.

Soud odkázal na ustanovení § 108 insolvenčního zákona a uvedl, že účelem institutu zálohy je zejména překlenout nedostatek finančních prostředků v počáteční fázi insolvenčního řízení, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno hradit z majetkové podstaty, přičemž je nepřípustné, aby vydání spojená s řešením dlužníkova úpadku byla přenášena na správce, potažmo na státní rozpočet (viz možnost hradit odměnu a hotové výdaje správce dle § 38 odst. 2 insolvenčního zákona a § 8 vyhlášky č. 313/2007 Sb. z účtu soudu). Dlužník ani na výzvu soudu nedoplnil návrh na povolení oddlužení, proto bude nutné odmítnout návrh na povolení oddlužení dle § 393 odst. 3 insolvenčního zákona a rozhodnout dle § 396 insolvenčního zákona o způsobu řešení úpadku konkursem. Majetek dlužníka uvedený v seznamu majetku však nedává záruku, že z majetkové podstaty budou moci být uhrazeny náklady insolvenčního řízení, neboť předmětný majetek je tvořen pouze věcmi osobní potřeby, jejichž zpeněžitelnost není zřejmá a mzdou dlužníka. Stav majetku dlužníka nenasvědčuje tomu, že by jeho zpeněžení mohlo postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, jež budou tvořit zejména hotové výdaje a odměna insolvenčního správce a náklady spojené se správou majetkové podstaty. Přitom předpokládaná výše odměny správce dle současné právní úpravy správci zaručuje v případě konkursu prohlášeného na dlužníkův majetek vždy minimální odměnu ve výši 45.000,-Kč. Soud proto postupoval dle ustanovení § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona a uložil navrhovateli povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši předpokládaných nákladů insolvenčního řízení.

Dlužník podal včas proti usnesení odvolání, ve kterém navrhl rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolání odůvodnil tím, že částka zálohy 50.000,-Kč je neúměrná finančním možnostem dlužníka a též výši přepokládaných nákladů insolvenčního řízení. Kromě toho nesouhlasí se skutečnostmi tvrzenými v odůvodnění usnesení.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 7 insolvenčního zákona a § 212 o.s.ř. a shledal odvolání dlužníka důvodným.

V prvé řadě odvolací soud zdůrazňuje, že záloha na náklady insolvenčního řízení podle § 108 insolvenčního zákona není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v občanském soudním řádu ani zákon o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít. To platí jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku na osvobození od placení zálohy. Nepřichází proto v úvahu snížení částky zálohy s ohledem na majetkové poměry dlužníka-insolvenčního navrhovatele.

Podle § 108 odst. 1 insolvenčního zákona Insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Jak plyne z poslední věty uvedeného ustanovení, pro povinnost zaplatit zálohu má podstatný význam okolnost, zda lze úpadek dlužníka řešit oddlužením.

Podle § 389 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona Dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Ze spisu se nepodává, že by dlužník (fyzická osoba) měl nějaké dluhy pocházející z podnikání.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty.

Z tvrzení dlužníka a z příloh insolvenčního spisu (výplatní pásky, pracovní smlouva) vyplývá, že dlužník by měl být schopen věřitelům uhradit plněním splátkového kalendáře (s přihlédnutím k jeho povinnosti plnit měsíční zálohu na náklady insolvenčního řízení a odměnu insolvenčního správce 900,-Kč dle § 3 písm. c) a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb., resp. s 21 % DPH 1.089 Kč) během 5 let částku 418.500,-Kč. Při dlužníkem uváděné čisté měsíční mzdě 20.300,-Kč a dvou vyživovacích povinnostech na dvě děti činí v roce 2015 orientačně měsíční splátka pro oddlužení 8.064,-Kč a je nutno odečíst částku 1.089,-Kč na náklady insolvenčního řízení, tj. jedná se o 60 splátek po 6.975,-Kč ve prospěch věřitelů. Celková částka 418.500,-Kč překračuje hranici 30 % všech nezajištěných pohledávek (tou je částka 319.503,-Kč při celkové výši dluhů uváděných dlužníkem ve výši 1.065.011,-Kč), tudíž zatím je namístě vycházet z toho, že je splněna podmínka stanovená v § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona.

Odvolací soud poukazuje také na to, že s ohledem ustanovení § 397 odst. 1 druhé věty insolvenčního zákona V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí.

Podle § 136 odst. 4 druhé věty insolvenčního zákona V rozhodnutí o úpadku, s nímž je spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, uloží insolvenční soud dále dlužníku, aby platil zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že jsou-li v insolvenčním řízení splněny podmínky k bezodkladnému rozhodnutí o úpadku dlužníka, s nímž bude spojeno též rozhodnutí o povolení oddlužení, nelze dlužníku uložit povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Místo toho soud v takovém rozhodnutí uloží dlužníku povinnost k zálohovému placení nároků insolvenčního správce z titulu jeho odměny a náhrady hotových výdajů, jež mu budou náležet podle vyhlášky č. 313/2007 Sb. Z ustanovení § 108 odst. 1 třetí věty insolvenčního zákona je zřejmé,

že povinnost co do důvodu zaplatit zálohu je závislá na tom, že nelze vydat rozhodnutí o úpadku, s nímž by zároveň bylo spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení. Soud prvního stupně v odůvodnění učinil závěr, že v dané věci bude nutno dlužníkův návrh na povolení oddlužení odmítnout dle § 393 odst. 3 insolvenčního zákona. K tomu odvolací soud uvádí, že náležitosti návrhu na povolení oddlužení jsou uvedeny v § 391 odst. 1 insolvenčního zákona a výzva soudu obsažená v usnesení č.j. MSPH 95 INS 24505/2014-A-7 z 12.9.2014 nesměřuje k doplnění chybějících náležitostí návrhu či odstranění neurčitosti nebo nesrozumitelnosti (viz § 393 odst. 1 insolvenčního zákona). Soud předmětným usnesením vyzval dlužníka, co se týče návrhu na povolení oddlužení, k vylíčení a doložení závazkové minulosti, k doložení rozsahu vyživovacích povinností (poměry týkající se dlužníkových nezletilých dětí), ke specifikaci dlužníkových výdajů spojených s bydlením a dopravou do a ze zaměstnání a specifikaci dlužníkových závazků z podnikání. Odvolací soud dodává, že tyto požadované údaje nejsou náležitostmi návrhu na povolení oddlužení a není jím ani specifikace dlužníkových závazků z podnikání-otázka souhlasu či nesouhlasu věřitele dle § 389 odst. 2 písm. a) insolvenčního zákona s oddlužením v případě dluhu z podnikání, se řeší až při schůzi věřitelů (viz § 403 odst. 2 insolvenčního zákona).

Odvolací soud učinil závěr, že v dané věci není z výše uvedených důvodů namístě dlužníkovi uložit povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení. Na základě těchto zjištění a veden výše vyjádřenými názory, postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil.

Odvolací soud zdůrazňuje, že toto usnesení netvoří překážku věci rozhodnuté pro věc samu, tj. předběžným posouzením podmínek oddlužení pro potřeby rozhodnutí o záloze není soud prvního stupně vázán při jeho úvaze o povolení nebo schválení dlužníkem požadovaného oddlužení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 10. srpna 2015

JUDr. Ladislav D e r k a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná