1 VSPH 687/2015-B-40
KSPL 54 INS 12026/2011 1 VSPH 687/2015-B-40

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky v insolvenční věci dlužníka Dalibora Schindlera, bytem Prvomájová 291, Plzeň, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 12026/2011-B-31 ze dne 2. dubna 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 12026/2011-B-31 ze dne 2. dubna 2015 se v bodě II. výroku p o t v r z u j e .

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 54 INS 12026/2011-B-31 ze dne 2.4.2015 v bodě I. výroku zamítl návrh Dalibora Schindlera (dále dlužník), jímž se domáhal, aby ho soud osvobodil od placení pohledávek zahrnutých do splněného oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Dále zamítl návrh dlužníka na stanovení nižších splátek v režimu oddlužení plněním splátkového kalendáře (bod II. výroku).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že dlužník podáním ze dne 3.3.2015 navrhl, aby ho soud osvobodil od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny, případně, aby rozhodl o snížení splátek stanovených usnesením o schválení oddlužení. Vzhledem k tomu, že oddlužení dlužníka dosud neskončilo, protože neuplynula zákonná pětiletá lhůta a oddlužení dosud běží a nedošlo k uspokojení 100% přihlášených pohledávek nezajištěných věřitelů, soud prvního stupně v souladu s ust. § 414 odst. 1 insolvenčního zákona pro tentokrát tento návrh zamítl.

Pokud se týká návrhu na dlužníka na snížení splátek, soud uvedl, že sice rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře není nezměnitelné, ale ke změně splátek v průběhu plnění splátkového kalendáře může dojít jen v případě podstatně změněných poměrů. V tomto případě u dlužníka nedošlo k takové změně poměrů, která by zakládala důvod pro snížení splátek. Dlužník ani takovou změnu poměrů netvrdí a pouze odkazuje na to, že pohledávky věřitelů byly již uspokojeny v rozsahu 60%, uvedená okolnost nezakládá důvod ke změně výše splátek.

Proti bodu II. výroku tohoto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud v uvedeném bodě změnil tak, že mu povolí snížení splátek pod zákonem stanovenou hranici.

Argumentoval zejména tím, že soud prvního stupně jeho návrh posoudil velmi tvrdě a nepřihlédl ke skutečnosti, že již uhradil více jak 60 % nezajištěných pohledávek. Má za to, že ke snížení splátek lze přistoupit za situace, kdy je již splaceno minimálně 50 % pohledávek. Právě skutečnost, že již byly pohledávky v rozsahu 60 % uhrazeny, považuje za podstatnou změnu okolností, které mají za následek změnu splátkového kalendáře.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 398 odst. 3 insolvenčního zákona při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle § 391 odst. 2 insolvenčního zákona dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, může v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek.

Podle § 398 odst. 4 insolvenčního zákona dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Podle § 407 odst. 3 insolvenčního zákona rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenční soud i bez návrhu změní, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek; ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) tím není dotčeno. Pro doručení, zveřejnění a účinky tohoto rozhodnutí platí totéž co o doručení, zveřejnění a účincích rozhodnutí o schválení oddlužení. Proti tomuto rozhodnutí může podat odvolání pouze věřitel, který podle něj obdrží na úhradu své pohledávky méně než podle měněného rozhodnutí.

Odvolací soud konstatuje, že rozhodnutí podle § 406 insolvenčního zákona o schválení oddlužení a o určení částky, kterou má dlužník platit svým věřitelům, je typickým rozhodnutím, které se vydává za předpokladu, že jeho účinky trvají, jestliže nedojde k podstatné změně poměrů, z nichž soud vycházel v době rozhodování. Jestliže se tedy ukáže, že došlo ke změně poměrů, například dlužníkovi by vznikly další vyživovací povinnosti k nezletilým dětem, popřípadě v souvislosti s nepříznivým zdravotním stavem jeho a jeho rodinných příslušníků, s nímž by byly spojeny mimořádné finanční výdaje, byl by soud oprávněn rozhodnutí v souladu s ust. § 407 odst. 3 insolvenčního zákona změnit. Za změnu poměrů nelze však považovat to, že dlužník za tři roky trvání oddlužení již uhradil 60% nezajištěných závazků, protože účelem oddlužení není umožnit dlužníkům uhradit pouze část svých závazků minimálně ve výši 30%, účelem oddlužení plněním splátkového kalendáře je především umožnit dlužníkovi v průběhu pěti let uhradit své závazky v celém rozsahu. Skutečnost, že dlužník za dobu trvání uhradil své závazky v rozsahu převyšující 60% jejich hodnoty, proto nelze považovat za změnu poměrů, která by odůvodňovala změnu schváleného splátkového kalendáře.

Soud prvního stupně tedy v souladu s ustanovením § 407 odst. 3 insolvenčního zákona neměl dlužníkem uváděné skutečnosti za dostatečný důvod pro změnu splátkového kalendáře a odvolací soud proto věcně správné rozhodnutí soudu prvního stupně uvedené v bodě II. výroku potvrdil podle § 219 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 26. listopadu 2015

JUDr. Jiří G o l d s t e i n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková