1 VSPH 686/2015-A-23
KSLB 86 INS 28165/2014 1 VSPH 686/2015-A-23

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky ve věci dlužníků Miloše Uhlíře a Dany Uhlířové, oba bytem Jižní 1812/63, Česká Lípa, v řízení o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci, č.j. KSLB 86 INS 28165/2014-A-16 ze dne 13. března 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci, č.j. KSLB 86 INS 28165/2014-A-16 ze dne 13. března 2015 se v bodech II. a III. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, usnesením č.j. KSLB 86 INS 28165/2014-A-16 ze dne 13.3.2015 v bodě I. výroku zjistil úpadek dlužníků, dále zamítl návrh na povolení oddlužení a na majetek dlužníků prohlásil konkurs (body II. a III. výroku), který bude řešen jako nepatrný (bod IV. výroku), insolvenčním správcem ustanovil společnost Insolvency Project v.o.s. (bod V. výroku), konstatoval, že účinky rozhodnutí o konkursu nastávají okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku (bod VI. výroku), vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě dvou měsíců ode dne zveřejnění tohoto písemného vyhotovení rozhodnutí o úpadku, dále aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách a v případě, že hodlají popřít pravost, výši a pořadí pohledávky jiného věřitele, aby tak učinili písemným podáním na formuláři, osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, vyzval, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci (body VII. až X. výroku), nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů na den 4.6.2015 a stanovil její program (body XI. a XII. výroku), předvolal dlužníky a insolvenčního správce k přezkumnému jednání (XIII. výroku), uložil povinnosti dlužníkům a insolvenčnímu správci (body XIV. a XV. výroku).

V odůvodnění soud uvedl, že Miloš Uhlíř a Dana Uhlířová (dále dlužníci) se společným insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 17.10.2014 domáhali zjištění

úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Uvedli, že mají dvacet peněžitých závazků vůči čtrnácti nezajištěným věřitelům v celkové výši 969.618,-Kč. V případě, že bude povoleno oddlužení plněním splátkového kalendáře, budou schopni uhradit nezajištěným věřitelům celkem 34 % jejich pohledávek. Zároveň uvedli, že dva měsíce před podáním návrhu prodali byt, část kupní ceny ve výši 420.000,-Kč použili na předplacení nájemného, po úhradě některých závazků jim zbylo 64.000,-Kč.

Z kupní smlouvy ze dne 1.8.2014 soud zjistil, že dlužníci prodali nemovitosti, a to bytovou jednotku č. 1812/4 s příslušenstvím v bytovém domě č.p. 1811, č.p. 1812 a č.p. 1963 na st.p. parc. č. 1348/1, parc. č. 1348/2 a parc. č. 1349 a spoluvlastnický podíl o velikosti 71/2841 k bytovému domu a stavebním pozemkům (dále jen předmětné nemovitosti) za kupní cenu ve výši 520.000,-Kč. Ze smlouvy o pronájmu bytu ze dne 1.9.2014 soud zjistil, že nový vlastník předmětných nemovitostí je pronajal dlužníkům na dobu od 1.9.2014 do 31.8.2019 s tím, že nájemkyně (dlužnice Dana Uhlířová) uhradila pronajímateli nájemné ve výši 420.000,-Kč jednorázově při podpisu smlouvy. Z vyjádření věřitele CFIG SE, IČO 291 38 680, ze dne 27.10.2014 a 12.2.2015 vyplývá, že dlužnice již ke dni 15.6.2014 měla v úmyslu podat insolvenční návrh, a proto má za to, že popsaný postup dlužníků byl veden úmyslem ponížit hodnotu majetku. Podle jeho názoru byla předmětná bytová jednotka prodána pod cenou. Dlužníci jsou v prodlení s úhradou pohledávek již od ledna 2014, zákonné podmínky pro zjištění úpadku byly splněny nejpozději v březnu 2014. V té době vlastnili nemovitost v hodnotě nejméně 520.000,-Kč, kterou kupní smlouvou ze dne 1.8.2015 převedli a z kupní ceny 520.000,-Kč použili 420.000,-Kč k předplacení nájemného na období dalších pěti let. V říjnu 2010 se celková výše dluhů blížila k částce 1.000.000,-Kč. V případě oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty by bylo možné předpokládat úhradu pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu okolo 50 %, v případě oddlužení splátkovým kalendářem by se rozsah uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů pohyboval okolo 34 %.

Vzhledem k tomu, že z uvedených zjištění vyplývá, že dlužníci v době bezprostředně předcházející podání insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení, kdy již byli v úpadku pro platební neschopnost, avšak ještě disponovali nemovitým majetkem (bytovou jednotkou a spoluvlastnickým podílem) v hodnotě odpovídající nejméně 50 % jejich závazků, tento majetek převedli a prostředky získané z převodu použili na zajištění bydlení. Tímto postupem věřitelům znemožnili výběr způsobu oddlužení a jako způsob oddlužení lze použít pouze plnění splátkovým kalendářem, které by však trvalo pět let a v němž by věřitelé pravděpodobně dosáhli uspokojení svých pohledávek v rozsahu pouze 34 %, tedy v rozsahu výrazně nižším. Dlužníci, kteří svým jednáním věřitele omezí ve volbě způsobu oddlužení, podáním návrhu na povolení oddlužení sledují nepoctivý záměr, jak ostatně vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. ledna 2014, sp. zn. 29 NSČR 88/201). Z uvedených důvodů soud prvního stupně návrh dlužníků na povolení oddlužení zamítl a na jejich majetek prohlásil konkurs.

Proti tomuto usnesení se dlužníci včas odvolali. V odvolání pouze uvedli, že věřitel, který je neoprávněně osočuje, mohl na tuto skutečnost reagovat již dříve.

Na základě výzvy odvolacího soudu č.j.-A-20 ze dne 30.4.2015, doplnili, že neměli v úmyslu ponížit hodnotu svého majetku, předmětná bytová jednotka nebyla prodána pod cenou. Věřitelé nebyli omezení ve volbě způsobu oddlužení a dlužníci podáním návrhu na oddlužení nesledovali nepoctivý záměr.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Z odvolání dlužníků vyplývá, že odvoláním napadli pouze body II. a III. výroku, jimiž byl zamítnut jejich návrh na povolení oddlužení a na jejich majetek prohlášen konkurs.

Podle ust. § 395 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Přípustnost oddlužení ve smyslu § 389 odst. 1 insolvenčního zákona a jeho přípustnost z hlediska splnění podmínek vymezených v § 395 insolvenčního zákona insolvenční soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení). K tomu srovnej závěry usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 6/2008 ze dne 29. září 2010, uveřejněné pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Dlužník, který svým jednáním věřitele omezí ve volbě způsobu oddlužení, podáním návrhu na povolení oddlužení sleduje ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona nepoctivý záměr (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 NSCR 88/2013, uveřejněné pod č. 46/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ze zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že dlužníci ve lhůtě dvou měsíců před podáním insolvenčního návrhu a v době, kdy se již nacházeli v úpadku, prodali své nemovitosti, když část kupní ceny použili na předplacení nájemného, zároveň jiný hodnotnější majetek již nevlastnili. Odvolací soud v tomto jednání dlužníků, shodně se soudem prvního stupně, spatřuje jejich nepoctivý úmysl, jenž brání řešení úpadku oddlužením. S ohledem na ustálené judikatorní závěry plynoucí z výše zmíněného usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSCR 88/2013 je tento nepoctivý záměr důvodem pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, protože dlužníci svým jednáním vlastně zbavili věřitele možnosti posoudit, zda je pro ně výhodnější oddlužení formou splátkového kalendáře, či zpeněžením majetkové podstaty.

Odvolací soud ve shora popsaném jednání dlužníků, jehož výsledkem je trvající existence dluhů, leč absence majetku použitelného k jejich úhradě, spatřuje v zásadě shodně se soudem prvního stupně nepoctivý úmysl, jenž brání řešení úpadku oddlužením.

Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení jakožto věcně správné podle § 219 o.s.ř. v napadených bodech II. a III. výroku potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 26. listopadu 2015

JUDr. Jiří G o l d s t e i n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková