1 VSPH 68/2015-A-15
MSPH 95 INS 30787/2014 1 VSPH 68/2015-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníků: Anna anonymizovano , anonymizovano a Jiří anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Praha 4, Podle Kačerova 1260/38, zastoupených advokátem JUDr. Michalem Hráským, se sídlem Praha 5, Ostrovského 911/30, zahájené návrhem dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 30787/2014-A-10 ze dne 11. prosince 2014,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 95 INS 30787/2014-A-10 ze dne 11. prosince 2014 se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením z 11.12.2014 uložil dlužníkům zaplatit zálohu 50.000,-Kč na náklady insolvenčního řízení do 5 dnů od právní moci rozhodnutí na účet soudu. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že dlužníci se návrhem z 11.11.2014 domáhají zjištění jejich úpadku a zároveň navrhují povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Soud po výzvě a doplnění dlužnického návrhu učinil závěr, že dlužníci nebudou schopni docílit 30 % plnění výše pohledávek nezajištěných věřitelů. Nebude proto možné povolit oddlužení a bude nutno rozhodnout o způsobu řešení úpadku konkursem.

Soud odkázal na ustanovení § 108 insolvenčního zákona a uvedl, že účelem institutu zálohy je zejména překlenout nedostatek finančních prostředků v počáteční fázi insolvenčního řízení, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno hradit z majetkové podstaty, přičemž je nepřípustné, aby vydání spojená s řešením dlužníkova úpadku byla přenášena na správce, potažmo na státní rozpočet (viz možnost hradit odměnu a hotové výdaje správce dle § 38 odst. 2 insolvenčního zákona a § 8 vyhlášky č. 313/2007 Sb. z účtu soudu). Majetek dlužníků uvedený v seznamu majetku však nedává záruku, že z majetkové podstaty budou moci být uhrazeny náklady insolvenčního řízení, neboť předmětný majetek je tvořen pouze movitými věcmi nízké hodnoty, jejichž zpeněžitelnost není zřejmá a mzdou dlužníků. Stav majetku dlužníků nenasvědčuje tomu, že by jeho zpeněžení mohlo postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, jež budou tvořit zejména hotové výdaje a odměna insolvenčního správce a náklady spojené se správou majetkové podstaty. Přitom předpokládaná výše odměny správce dle současné právní úpravy správci zaručuje v případě konkursu prohlášeného na dlužníkův majetek vždy minimální odměnu ve výši 45.000,-Kč. Soud proto postupoval dle ustanovení § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona a uložil navrhovatelům povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši minimálně předpokládaných nákladů insolvenčního řízení.

Dlužníci podali včas proti usnesení odvolání, ve kterém navrhli rozhodnutí změnit a stanovit výrazně nižší zálohu s tím, že by zálohu spláceli ve splátkách. V odvolání vyjádřili nesouhlas se závěrem soudu, že by nebyli schopni splatit alespoň 30 % pohledávek věřitelů, přičemž svůj nesouhlas blíže odůvodnili. Částku 50.000,-Kč k zaplacení zálohy nemají k dispozici.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 7 insolvenčního zákona a § 212 o.s.ř. a shledal odvolání dlužníků důvodným.

V prvé řadě odvolací soud zdůrazňuje, že záloha na náklady insolvenčního řízení podle § 108 insolvenčního zákona není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v občanském soudním řádu ani zákon o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít. To platí jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku na osvobození od placení zálohy. Nepřichází proto v úvahu snížení částky zálohy s ohledem na majetkové poměry dlužníků-insolvenčních navrhovatelů. Nebylo by možné ani akceptovat požadavek dlužníků na splácení zálohy ve splátkách, neboť by to bylo v rozporu se zásadami insolvenčního řízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů (§ 5 písm. a/ insolvenčního zákona). Kromě toho ustanovení § 108 odst. 3 insolvenčního zákona vylučuje, aby záloha na náklady insolvenčního řízení mohla být hrazena ve splátkách a po lhůtě k tomu určené.

Podle § 108 odst. 1 třetí věty insolvenčního zákona Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Z uvedeného ustanovení je zřejmé, že povinnost co do důvodu zaplatit zálohu je závislá na tom, že nelze vydat rozhodnutí o úpadku, s nímž by zároveň bylo spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení. Soud prvního stupně v odůvodnění učinil závěr, že v dané věci by nebylo možné povolit oddlužení, neboť podle názoru soudu by dlužníci neuspokojili 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Soud ale tento svůj závěr nijak neodůvodnil (mj. nesdělil výši pohledávek nezajištěných věřitelů), nelze jej proto přezkoumat. Za tohoto procesního stavu nemá smysl se zabývat dalšími úvahami soudu prvního stupně, ve kterých soud zkoumal, zda majetek dlužníků by postačoval k úhradě nákladů insolvenčního řízení (§ 38 odst. 2 insolvenčního zákona), není-li najisto postaveno, že dlužníci (ze spisu se podává, že nemají dluhy z podnikání) mají vůbec povinnost tuto zálohu hradit.

Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a v souladu s § 221a a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 23. července 2015

JUDr. Ladislav D e r k a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová