1 VSPH 68/2013-A-13
KSPL 56 INS 27477/2012 1 VSPH 68/2013-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužnice Světly anonymizovano , anonymizovano , bytem Velichov 89, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. prosince 2012, č.j. KSPL 56 INS 27477/2012-A-8,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. prosince 2012, č.j. KSPL 56 INS 27477/2012-A-8, s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni odmítl insolvenční návrh Světly anonymizovano (dále jen dlužnice).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se dlužnice návrhem podaným dne 6.11.2012 domáhala zjištění svého úpadku a povolení oddlužení a že usnesením ze dne 8.11.2012 (A-6) vyzval dlužnici k předložení povinných příloh insolvenčního návrhu, na což dlužnice reagovala jen zčásti, když nepředložila seznam svého majetku. Proto soud I. stupně postupoval podle § 128 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala, neboť s ním nesouhlasila. Uvedla, že vlastní pouze 1/2 nemovitosti-pozemku (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 25 m2 v obci Velichov, jehož pořizovací hodnota byla 375 Kč a na němž stojí garáž ve vlastnictví jejího manžela, že veškeré věci byly prodány za účelem úhrady pohledávek věřitelů, má jen věci osobní potřeby v celkové výši 4 tisíce Kč (ošacení, mobilní telefon) a bydlí v domě u svého syna, jehož majetek užívá.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.2.2009, č.j. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka.

Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil; to však jen za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 106 odst. 1 IZ musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Z § 391 IZ se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících pěti letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední tři roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jeho náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v § 2 písm. c) IZ definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.1.2010, č.j. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A-15 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8/2010).

Platný formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 390 odst. 1 IZ však umožňuje, aby byl využit i k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím kolonky č. 6, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třicet dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podá-li insolvenční návrh dlužník, dle § 104 odst. 1 IZ je povinen k němu připojit seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen seznam majetku ), seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen seznam závazků ), seznam svých zaměstnanců, listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek.

V seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně specifikace svých pohledávek a vyjádření k jejich dobytnosti, a uvést informaci o soudních či jiných řízeních, jež ohledně jeho majetku proběhla či dosud probíhají (§ 104 odst. 2 IZ).

V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují, odděleně uvést věřitele, kteří proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění nebo toto právo proti němu uplatňují, včetně specifikace předmětu tohoto zajištění a důvodu jeho vzniku, a musí také uvést, které z pohledávek věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše či v jakém rozsahu popírá právo na uspokojení ze zajištění a z jakého důvodu (§ 104 odst. 3 IZ). Všechny osoby uvedené v seznamech musejí být označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1 IZ (tedy jménem a příjmením, případně obchodní firmou, dále bydlištěm či sídlem a identifikačním číslem, dále je třeba rovněž uvést výši závazku). Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech výslovně. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné (§ 104 odst. 4 IZ).

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v § 104 IZ.

Podle § 128 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije (odstavec 1). Nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne (odstavec 2).

Z obsahu spisu plyne, že dlužnice spojila insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (A-1), v němž však v kolonce č. 6 zcela nedostatečně uvedla: V současné době mám 21 peněžitých závazků, které nejsem schopna splácet již po dobu delší než 3 měsíců, z toho vyplývá, že jsem v úpadku . Na rozhodující skutečnosti osvědčující její úpadek nelze usuzovat ani z dalších řádně nevyplněných kolonek návrhu a závěr o úpadku dlužnice nelze přijmout ani z připojených příloh, jež neobsahují seznamy majetku a závazků s náležitostmi podle § 104 odst. 2 až 4 IZ.

Odvolací soud především konstatuje, že již insolvenční návrh dlužnice vykazoval takové nedostatky, pro něž nebylo lze v řízení pokračovat. Protože § 128 odst. 1 IZ pro ten případ vylučuje postup dle § 43 o.s.ř., neměl soud I. stupně dlužnici určovat lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a bez dalšího ho měl nejpozději do 7 dnů od jeho podání odmítnout. Vady insolvenčního návrhu mohla navrhovatelka odstranit, jen dokud soud I. stupně nevydal usnesení o odmítnutí návrhu. Protože tak dlužnice neučinila, byl tím dán hned prvý důvod pro odmítnutí insolvenčního návrhu podle § 128 odst. 1 IZ, což soud I. stupně zjevně přehlédl.

Pokud jde o povinné přílohy, a to především seznam majetku včetně pohledávek, seznam závazků a seznam zaměstnanců s prohlášením o jejich správnosti a úplnosti (§ 104 IZ) a nepředložila je dlužnice ani po výzvě soudu I. stupně ze dne 8.11.2012 (A-6), v níž jí bylo podrobně vysvětleno, jak má doplnění provést. Ve shodě se soudem I. stupně zjistil též odvolací soud, že listinami připojenými u insolvenčního návrhu (A-3) ani listinami předloženými k výzvě soudu I. stupně (A-7) dlužnice své zákonné povinnosti nedostála; tím je dán též druhý důvod pro odmítnutí insolvenčního návrhu podle § 128 odst. 2 IZ, na němž soud I. stupně napadené usnesení vystavěl.

Na základě zjištění, že insolvenční návrh byl neprojednatelný (nedostatečně vyplněná kolonka č. 6 formuláře) a dlužnice, ač k tomu byla vyzvána, nesplnila povinnost dle § 104 IZ a insolvenční návrh o řádné seznamy svého majetku, závazků a zaměstnanců, jež jsou jeho obligatorní přílohou, nedoplnila, postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako ve výroku věcně správné potvrdil.

Jen pro úplnost považuje odvolací soud za vhodné poukázat, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužnice insolvenční návrh znovu podala.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 17. ledna 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová