1 VSPH 672/2012-A-10
KSHK 40 INS 8934/2012 1 VSPH 672/2012-A-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenčním řízení dlužnice Miluše anonymizovano , anonymizovano , bytem Lukavec u Hořic-Dobeš 51, zahájeném na návrh navrhovatele Komerční banka, a.s., IČO 45317054, sídlem Praha 1, Na Příkopě 33/969, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. dubna 2012, č.j. KSHK 40 INS 8934/2012-A-5/celk. 3,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. dubna 2012, č.j. KSHK 40 INS 8934/2012-A-5/celk. 3, se m ě n í tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové nadepsaným usnesením odmítl insolvenční návrh navrhovatele Komerční banka, a.s. (dále jen navrhovatel).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že se navrhovatel domáhal insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 13.4.2012 zjištění úpadku dlužnice Miluše anonymizovano (dále jen dlužnice) s tvrzením, že má za ní zajištěnou splatnou pohledávku z úvěru poskytnutého v celkové výši 1.250.000,-Kč, kterou dlužnice nesplácí od srpna 2011, a že dalšími jejími věřiteli jsou Petr Chudoba (s pohledávkou ve výši 400.000,-Kč splatnou nejpozději dne 11.6.2010), GE Money Multiservis, a.s. (s pohledávkou ve výši 87.284,51 Kč splatnou nejpozději dne 14.3.2011), Generali Pojišťovna, a.s. (s pohledávkou ve výši 527,-Kč splatnou nejpozději dne 25.1.2012), Český inkasní kapitál, a.s. (s pohledávkou ve výši 9.263,10 Kč splatnou nejpozději dne 21.6.2011), ESSOX, s.r.o. (s pohledávkou ve výši 50.000,-Kč splatnou nejpozději dne 19.1.2011) a Intrum Justitia, s.r.o. (s pohledávkou ve výši 50.000,-Kč splatnou nejpozději dne 2.5.2011). Z toho, že uvedení další věřitelé uplatňují své pohledávky vůči dlužnici exekucemi, usuzoval navrhovatel na její úpadek.

Soud I. stupně konstatoval z toho, že v insolvenčním návrhu sice byli řádně označení další věřitelé dlužnice, avšak konkrétní údaje o jejich pohledávkách včetně splatnosti byly nahrazeny jen obecným tvrzením o platební neschopnosti dlužnice. Dospěl tak k závěru, že navrhovatel nedoložil, že by jím označení další věřitelé měli peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Konstatoval, že nemůže provést důkaz spisem Okresního soudu v Jičíně, neboť o věci musí rozhodnout ve lhůtě 7 dnů. Proto insolvenční návrh podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) odmítl.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, neboť měl za to, že insolvenční návrh je bezvadný, obsahuje všechna potřebná tvrzení a je projednatelný.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [ustanovení § 94 odst. 2 písm. c) IZ], přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek (§ 3 IZ), skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). Požadavek mnohosti věřitelů ( více věřitelů ) klade insolvenční zákon (v § 3 odst. 3) také pro úpadek ve formě dlužníkova předlužení. Ustanovení § 128 odst. 1 IZ pak určuje, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení, učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

K náležitostem insolvenčního návrhu vůbec a jmenovitě k vylíčení skutečností, jež mají osvědčit úpadek dlužníka, se Nejvyšší soud vyjádřil zejména v rozhodnutí publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 91/2009 (usnesení ze dne 26.2.2009, sp.zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A). V něm Nejvyšší soud zejména zdůraznil-co do srovnání úpravy v insolvenčním zákonu s úpravou v zákonu o konkursu a vyrovnání-že požadavek formulovaný v ustanovení § 103 odst. 2 IZ je srovnatelný s požadavkem kladeným na obsah věřitelského návrhu na prohlášení konkursu ustanovením § 4 odst. 2, věty první, zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31.12.2007, jež bylo předmětem výkladu podaného pod bodem VII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17.6.1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen stanovisko ).

Od právního stavu, z něhož vyšlo stanovisko R 75/2003 (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.4.2003, sp.zn. 29 Odo 327/2002), se posouzení náležitostí insolvenčního návrhu podle insolvenčního zákona liší jen potud, že ustanovení § 128 odst. 1 IZ vylučuje aplikaci § 43 o.s.ř.; insolvenční návrh, pro jehož nedostatky nelze pokračovat v insolvenčním řízení, se odmítá bez dalšího. Jinak jsou citované judikatorní závěry i nadále použitelné.

Nutno zdůraznit, že již se zahájením insolvenčního řízení (§ 101 odst. 1 věta první IZ) se pojí účinky vymezené v § 109 až § 111 IZ, které mají závažný dopad do poměrů dlužníka i třetích osob. V té souvislosti Nejvyšší soud v usnesení sp.zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A ze dne 26.2.2009 (publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 91/2009) zdůraznil, že insolvenční návrh (podaný u věcně příslušného soudu, opatřený úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem-§ 97 IZ) vyvolává účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení bez zřetele k tomu, že posléze vyjde najevo, že z hlediska obsahových nedostatků jde o návrh neprojednatelný. Riziko škody nebo jiné újmy, jež by mohla vzniknout dlužníku nebo třetím osobám zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu do doby odmítnutí neprojednatelného insolvenčního návrhu, pak snižuje úprava, která brání prodlužování řízení o vadném insolvenčním návrhu tím, že na jedné straně zbavuje insolvenční soud povinnosti odstraňovat vady insolvenčního návrhu, pro které nelze v insolvenčním řízení pokračovat, postupy podle § 43 o.s.ř., na druhé straně zavazuje soud k tomu, aby důsledky plynoucí z neprojednatelnosti insolvenčního návrhu vyvodil (aby insolvenční návrh odmítl) neprodleně, nejpozději však do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán (§ 128 odst. 1 IZ).

S ohledem na tyto okolnosti soudní praxe (srov. opět závěry cit. R 91/2009) důsledně trvá na tom, aby insolvenční navrhovatel-lhostejno, zda je jím dlužník či věřitel-řádně splnil zákonem předepsanou povinnost skutkových tvrzení, jež jsou dle § 103 odst. 2 IZ povinnými obsahovými náležitostmi insolvenčního návrhu, tj. aby vylíčil rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Jde-li o návrh podaný věřitelem, musí tento navrhovatel navíc řádně vylíčit skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, tj. skutečnosti svědčící o tom, že má proti dlužníku splatnou pohledávku (§ 105 IZ). Doložení aktivní legitimace navrhujícího věřitele je primárním předpokladem projednání dlužníkova úpadku (je průkazem navrhovatelova oprávnění požadovat, aby soud na podkladě jeho insolvenčního návrhu tvrzený úpadek dlužníka zjišťoval). Procesní povinnost tvrzení dle § 103 odst. 2 IZ není možno mít za splněnou (nelze ji nahradit) tím, že insolvenční navrhovatel ohledně příslušných rozhodných skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu. Uvedené platí tím více, že insolvenční zákon výslovně zavádí odlišný režim pro odstraňování vad insolvenčního návrhu na straně jedné (§ 128 odst. 1 IZ) a pro odstraňování vad týkajících se příloh insolvenčního návrhu na straně druhé (§ 128 odst. 2 IZ). Budiž v této souvislosti zdůrazněno, že v situaci, kdy insolvenční zákon (oproti zákonu o konkursu a vyrovnání, jenž takovou úpravu neobsahoval) zbavuje dlužníka, jehož věřitel s insolvenčním návrhem uspěl, pro odvolací řízení námitky vážící se k doložení splatné pohledávky insolvenčním navrhovatelem (§ 141 odst. 2 IZ), jsou na požadavek osvědčení pohledávky insolvenčním navrhovatelem-z hlediska jeho břemene tvrzení a břemene důkazního-kladeny vyšší nároky, než tomu bylo při předchozí zákonné úpravě (viz závěry usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. KSPH 37 INS 4935/2008, 29 NSČR 30/2009 ze dne 29.4.2010 publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14/2011).

Z obsahu insolvenčního návrhu ze dne 4.4.2012 (A-1) se podává, že navrhovatel jako zajištěný věřitel eviduje za dlužnicí splatné pohledávky vyčíslené ke dni 3.4.2012 v celkové výši 1.075.929,10 Kč, jež stále narůstají, neboť dlužnice je v prodlení se splácením hypotéčního úvěru od srpna 2011. Dále odvolací soud zjistil, že za další věřitele dlužnice navrhovatel označil Petra Chudobu (s pohledávkou ve výši 400.000,-Kč splatnou nejpozději dne 11.6.2010), GE Money Multiservis, a.s. (s pohledávkou ve výši 87.284,51 Kč splatnou nejpozději dne 14.3.2011), Generali Pojišťovnu, a.s. (s pohledávkou ve výši 527,-Kč splatnou nejpozději dne 25.1.2012), Český inkasní kapitál, a.s. (s pohledávkou ve výši 9.263,10 Kč splatnou nejpozději dne 21.6.2011), ESSOX, s.r.o. (s pohledávkou ve výši 50.000,-Kč splatnou nejpozději dne 19.1.2011) a Intrum Justitia, s.r.o. (s pohledávkou ve výši 50.000,-Kč splatnou nejpozději dne 2.5.2011), přičemž pro pohledávky uvedených věřitelů již probíhají exekuční řízení. Na úpadek dlužnice navrhovatel usuzoval z existence svých nesplacených pohledávek, jakož i z nezaplacených vykonatelných pohledávek jím označených věřitelů.

Z těchto skutečností odvolací soud dovodil, že navrhovatel řádně popsal existenci svých pohledávek za dlužnicí splatných od srpna 2011, jakož i existenci splatných pohledávek dalších šesti věřitelů dlužnice, z čehož usuzoval na jeho úpadek, čímž dostatečně vyhověl podmínkám stanoveným v § 103 ve spojení s § 3 IZ. Insolvenční návrh se tak odvolacímu soudu jeví jako věcně projednatelný.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 29. května 2012

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Vladimíra Chalupová