1 VSPH 67/2014-A-29
KSPL 20 INS 26494/2013 1 VSPH 67/2014-A-29

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenčním řízení dlužníka LC UNION, s.r.o., IČO 18242685, sídlem Rokycany-Nové Město, Václava Nového 1194, zast. Mgr. Zdeňkem Turkem, advokátem, sídlem Plzeň, Slovanská 66, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. prosince 2013, č.j. KSPL 20 INS 26494/2013-A-21

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. prosince 2013, č.j. KSPL 20 INS 26494/2013-A-21, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni odmítl insolvenční návrh dlužníka LC UNION, s.r.o. (dále jen dlužník).

V odůvodnění svého usnesení soud I. stupně uvedl, že dne 24.9.2013 podal dlužník návrh na zahájení insolvenčního řízení, k němuž nebyly připojeny zákonem předepsané přílohy. Proto soud usnesením ze dne 22.11.2013 (A-15) vyzval dlužníka, aby dle § 104 odst. 1 písm. a) až d) insolvenčního zákona (dále jen IZ) doplnil návrh o seznam svého majetku včetně pohledávek, seznam závazků, seznam zaměstnanců a listiny, které dokládají jeho úpadek.

Podáním ze dne 6.12.2013 dlužník předložil kopie listin označených jako pohledávky z obchodního styku, soupis zúčtovaných a neuhrazených závazků z obchodního styku, bankovní závazky, soupis dlouhodobého majetku, seznam zaměstnanců a nezaplacené penzijní pojištění pracovníků, vše zpracováno ke dni 31.10.2013. Řádné seznamy závazků a pohledávek a listiny dokládající jeho úpadek však nepředložil. Proto soudu I. stupně postupoval podle § 128 odst. 2 IZ a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že zjistí úpadek a na jeho majetek prohlásí konkurs, neboť měl za to, že svým insolvenčním návrhem ve spojení s předloženými přílohami dostatečně prokázal svůj úpadek. Soudu I. stupně vytýkal příliš formalistický přístup s tím, že jeho postup byl neadekvátní. Tvrdil, že jeho předlužení bylo prokázáno znaleckým posudkem staršího data a seznamem závazků a že hodnota jeho majetku rapidně klesá. Vysvětloval, že odmítnutí návrhu povede jen ke škodě věřitelů, neboť ti nebudou uspokojeni, a že většinu potřebných dat má uloženu ve výpočetní technice na serverech ve svém sídle a bez uhrazení dluhu za elektřinu nelze obnovit její dodávku a tato data použít. Dodal, že není schopen zajistit ani ostrahu svého majetku a hrozí jeho rozkradení. Apeloval na soud, aby na jeho insolvenční návrh nahlížel v souladu s obecnými zásadami insolvenčního řízení a zejména chránil jeho zájmy tak, aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 IZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Obsahové náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 IZ. Domáhá-li se dlužník insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku nebo hrozícího úpadku (§ 97 odst. 3 IZ), je v něm podle § 103 odst. 2 IZ povinen vždy uvést i rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek nebo hrozící úpadek osvědčují, a z návrhu musí být patrno, čeho se jím dlužník domáhá (zda požaduje rozhodnout o zjištění svého úpadku nebo hrozícího úpadku). Současně dlužník podle § 104 odst. 1 IZ musí k insolvenčnímu návrhu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 IZ.

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu ČR uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tak rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. To znamená, že insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který rezignuje na uvedení ( popis ) jakýchkoliv rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek , předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 IZ.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. (výzva k odstranění vad podání) se nepoužije.

Podle § 128 odst. 2 IZ nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Je třeba rozlišovat mezi povinností připojit předepsané přílohy a povinností připojit listinné důkazy, neboť pouze nesplnění povinnosti připojit povinné přílohy, jejichž taxativní výčet včetně náležitostí je v ustanovení § 104 IZ, může vést k odmítnutí insolvenčního návrhu dle ustanovení § 128 odst. 2 IZ (blíže k tomu srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24.4.2013, sp. zn. 1 VSOL 204/2013).

Z obsahu spisu plyne, že se dlužník v insolvenčním návrhu (A-1) co do popisu rozhodujících skutečností, jež jeho úpadek osvědčují, omezil především na tvrzení, že má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a že jeho společnost je velmi pravděpodobně předlužena, neboť souhrn závazků převyšuje souhrn majetku. Dlužník v něm dále uvedl, že přesná výše jeho majetku mu není známa, avšak ji odhaduje na 45 miliónů Kč, že jeho závazky převyšují 60 miliónů Kč, že má nesplacené úvěry ve výši 5,6 miliónů Kč, 4,6 miliónů Kč a 770 tisíc Kč a na mzdách svým zaměstnancům dluží 1,9 miliónů Kč. K tomu dlužník sice připojil v příloze celou řadu listin, nikoliv avšak seznamy svého majetku a závazků s náležitostmi dle § 104 odst. 1 písm. a) a b) IZ.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužník-což soud I. stupně zjevně přehlédl-v insolvenčním návrhu neuvedl dostatečně konkrétní údaje o svých majetkových poměrech, ani o výši svých jednotlivých dluhů a jejich splatnosti a neoznačil žádné své věřitele. Z toho plyne, že dlužník v insolvenčním návrhu (ani prostřednictvím jeho povinných příloh-seznamů, které nepředložil) nevylíčil skutečnosti, z nichž by vyplýval závěr, že má vůči vícerým (alespoň dvěma) konkrétním věřitelům pohledávky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopen plnit. Neuvedl tedy rozhodné skutečnosti, jež by osvědčovaly jeho tvrzený úpadek dle § 3 odst. 1 IZ, přestože taková skutková tvrzení jsou obligatorní náležitostí insolvenčního návrhu.

Protože insolvenční návrh dlužníka zjevně nebyl způsobilý projednání, neboť ve smyslu § 103 odst. 2 IZ vykazoval nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, byly dány podmínky jedině k tomu, aby soud I. stupně tento návrh dle § 128 odst. 1 IZ bez dalšího odmítl. Nebylo tedy důvodu, aby usnesením ze 22.11.2013 (A-15) vyzýval dlužníka podle § 128 odst. 2 IZ k doplnění insolvenčního návrhu o řádné seznamy a další jeho přílohy. Ani po této výzvě se ale popsaná procesní situace nijak výrazně nezměnila, neboť dlužník na výzvu soudu reagoval jen podáním ze dne 6.12.2013, k němuž připojil kopie listin označených jako pohledávky z obchodního styku, soupis zúčtovaných a neuhrazených závazků z obchodního styku, bankovní závazky, soupis dlouhodobého majetku, seznam zaměstnanců a nezaplacené penzijní pojištění pracovníků, vše zpracováno ke dni 31.10.2013, které rovněž nelze považovat za řádné seznamy majetku ve smyslu § 104 odst. 1 písm. a) a b) IZ.

Z výše uvedeného je zřejmé, že podmínky pro odmítnutí insolvenčního návrhu dlužníka byly dány, a to nikoli až z toho důvodu, že dlužník návrh v soudem stanovené lhůtě nedoplnil o předepsané přílohy (§ 128 odst. 2 IZ), ale již proto, že jeho insolvenční návrh vykazuje popsané obsahové nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat a které dle § 128 odst. 1 IZ musejí vést bez dalšího k jeho odmítnutí. Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud soud I. stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ, a proto i kdyby dlužník učinil k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení nějaká doplnění návrhu, neměla by z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Proto odvolací soud postupoval dle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné dodat, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužník insolvenční návrh opatřený všemi předepsanými náležitostmi znovu podal. Předpokladem vyhovění takovému insolvenčnímu návrhu však je, že návrh a jeho povinné přílohy budou mít zákonem vyžadované náležitosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 9. ledna 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová