1 VSPH 661/2014
KSHK 41 INS 6475/2011 1 VSPH 661/2014 1 3 74

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky ve věci dlužníků Pavla Lánského a Bohuslavy Lánské, oba bytem Sídliště 693, Hostinné, o odvolání PROFI CREDIT Czech, a.s., sídlem Klimentská 1216/46, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 41 INS 6475/2011848 ze dne 20. února 2014 takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 41 INS 6475/2011-B-48 ze dne 20. února 2014 se v bodě V. výroku ve vztahu k dlužníkovi z r 11 š 11 j e a věc se v r a c i soudu prvního stupně k dalšímu řízení..

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením č.j. KSHK 41 INS 6475/2011 8 48 ze dne 20.2.2014 doplnil bod V. výroku usnesení č.j. KSHK 41 INS 6475/2011 8-45 ze dne 28.11.2013 tak, že soud osvobozuje dlužníka a dlužníci od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili ve lhůtě určené soudem v rozhodnutí o úpadku, tj. do 22. prosince 2008, ač tak učinit měli. Osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníkům pro tyto pohledávky právo postihu.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesení č.j. KSHK 41 INS 6475/2011-8-45 ze dne 28.11.2013, které nabylo právní moci 20.12.2013, vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka Pavla Lánského a dlužnice Bohuslavy Lánské (dále dlužník a dlužnice), schválil vyúčtování odměny a hotových výdajů insolvenční správkyně a zprostil ji funkce. Pod bodem V. výroku osvobodil dlužníci od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, vrozsahu, vněmž dosud nebyly uspokojeny. Z podání věřitele PROFI CREDIT Czech, as., (dále odvolatel) doručeným soudu dne 10.2.2013 označené jako návrh na odejmutí přiznaného osvobození, vyplynulo, že v uvedeném usnesení nebylo rozhodnuto, že se osvobození vztahuje i na dlužníka.

PUKI'HCOVEIIII' 2 KSHK 41 INS 0475/2011

Soud prvního stupně proto posoudil uvedené podání odvolatele, vzhledem k jeho obsahu, jako návrh na doplnění usnesení č.j. KSHK 41 INS 6475/2011-8-45 ze dne 28.11.2013 a doplnil bod V. výroku tohoto usnesení.

Proti tomuto usnesení se včas odvolala společnost PROFI CREDIT Czech, a.s. (dále odvolatel) a navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně kdalšímu řízení. Argumentovala zejména tím, že nebyly splněny podmínky pro přiznání osvobozeni. Nezajištěním věřitelům nebylo za trvání účinků schváleného oddlužení na jejich zjištěné pohledávky nic uhrazeno, a proto nebyly splněny podmínky pro přiznání osvobození. Navíc insolvenční řízení bylo od počátku vedeno chybně, když na schůzi věřitelů soud konstatoval, že oddlužení bude provedeno formou splátkového kalendáře, ale k odvolání insolvenční správkyně opravným usnesením změnil způsob oddlužení na zpeněžení majetkové podstaty. Aniž by věřitelský výbor schválil smlouvu o provedení dražby, správkyně zpeněžila byt dlužníků tak, že se na nezajištěné věřitele nic nedostalo.

Vrchní soud v Praze rozhodl o odvolání usnesením č.j.-8 59 ze dne 7.8.2014 tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Odvolací soud dospěl kzávěru, že soud prvního stupně nepochybil, pokud napadeným usnesením doplnil usnesení č.j. KSHK 41 INS 6475/2011-8 45 ze dne 28.11.2013, které nabylo právní moci 20.12.2013, a rozhodlo tom, že i dlužník se osvobozuje od placení zbytku dluhů. V řízení totiž nebylo zjištěno, že by dlužník a dlužnice nesplnili povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, což by vedlo insolvenční soud kvydání rozhodnutí o zrušení oddlužení dle ust. & 418 insolvenčního zákona, naopak bylo prokázáno, že majetková podstata dlužníků byla vcelém rozsahu zpeněžena a výtěžek zpeněžení byl vydán zajištěnému věřiteli, což vedlo insolvenční soud ktomu, že za této situace vzal splnění oddlužení na vědomí. Na tomto závěru nemůže podle názoru odvolacího soudu nic změnit ani skutečnost, že pohledávka odvolatele na rozdíl od zajištěného věřitele nebyla v zákonem požadovaném rozsahu v oddlužení uspokojena. Je tomu tak proto, že bylo schváleno oddlužení dlužníka a dlužnice zpeněženim majetkové podstaty. Proti uvedené formě oddlužení odvolatel nevznesl, a ani jiný nezajištěný věřitel, žádné námitky. Prostředky získané zpeněžením majetkové podstaty postačovaly pouze na uspokojení pohledávky zajištěného věřitele, z tohoto důvodu nemohly být uspokojeny pohledávky nezajištěných věřitelů, tedy ani zjištěná nezajíštěná pohledávka odvolatele. Odvolatel rovněž nevznesl žádné námitky proti usnesení č.j. KSHK 41 INS 6475/2011 8 45 ze dne 28.11.2013 jimž soud prvního stupně vzal na vědomí splnění oddlužení.

K dovolání odvolatele Nejvyšší soud České republiky usnesením č.j. 29 NSČR 127/2014 8-68 ze dne 30.11.2016 usnesení odvolacího soudu č.j. KSHK 41 INS 6475/2011,B-59 ze dne 7.8.2014 ve vztahu k dlužníci změnil tak, že usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. února 2014, č.j. KSHK 41 INS 6475/2011-8-48, se ve vztahu k dlužníci mění tak, že ohledně dlužnice se bod V. výroku usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 41 INS 6475/2011-8-45 ze dne 28.11.2013, nedoplňuje (bod I. výroku), ve zbývajícím rozsahu usnesení Vrchního soudu v Praze l. v 1:31:11 0111; 3:11:14.

č.j. KSHK 41 INS 6475/2011,-13-59, ze dne 7. srpna 2014 zrušil a věc v této části vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Pokud se týká bodu I. výroku Nejvyšší soud České republiky uvedl, že postup podle ust. % 166 odst. 1 o.s.ř. nebyl možný již proto, že do patnácti dnů od doručení usnesení ze dne 28.11.2013 žádný z účastníků řízení jeho doplnění nenavrhl a v tom, aby k doplnění přistoupil z vlastní iniciativy, bránila insolvenčnímu soudu právní moc usnesení ze dne 28.11.2013. Ohledně dlužníce ani takový postup nebyl namístě, nebot" výrok 0 přiznání osvobození od placení zbytku dluhů v usnesení ze dne 28.11.2013 nechyběl. Ostatně právě způsob, jakým insolvenční soud přistoupil k doplnění bodu V. výroku usnesení ze dne 28.11.2013 vzbuzuje pochybnosti o tom, zda jeho úmyslem bylo toto usnesení doplnit (dle ust. % 166 odst. 1 o.s.ř.) nebo opravit (dle ust. Š 164 o.s.ř., jež ale podle odůvodnění aplikováno nebylo). Zust. % 414 insolvenčního zákona se nicméně podává (poměřeno úpravou obsaženou v ust. % 413 insolvenčního zákona), že usnesení o přiznání osvobození od placení zbytku dluhů dlužníku má samostatnou povahu (insolvenční zákon nepředepisuje, aby bylo vydáno současně s usnesením, jimž insolvenční soud bere na vědomí splnění oddlužení (ust. % 413 insolvenčního zákona). To pro danou věc znamená, že usnesení o tom, zda se dlužníku přiznává osvobození od placení zbytku dluhů, mohl insolvenční soud vydat (jako samostatné usnesení) kdykoli poté, co vydal usnesení ze dne 28.11.2013. Postupovat podle ust. 5 166 odst. 1 o.s.ř. však možné nebylo.

Vodůvodnění k bodu II. výroku Nejvyšší soud České republiky uvedl, že napadené usnesení odvolacího soudu ohledně dlužníka neobstojí, neboť se zabývá pouze výkladem ustanovení ust. % 414 insolvenčního zákona a úpravu obsaženou vust. % 415 insolvenčního zákona na danou věc vůbec neaplikoval a předpoklady obsaženými vust. & 415 insolvenčního zákona se v poměrech dané věci nezabýval. V této souvislosti Nejvyšší soud odkázal na závěry vyplývající z usneseni sen. zn. 29 NSČR 12/2013 ze dne 28.2.2013 uveřejněného pod číslem 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení sen. zn. 29 NSČR 91/2013 ze dne 30.1.2014, uveřejněného pod číslem 47/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Vrchní soud v Praze opětovně přezkoumal napadené usnesení podle ust.. % 212 a % 212a o.s.ř. a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Z ust. % 414 insolvenčního zákona plyne, že jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinností podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, vněmž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka (odst. 1). Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (odst. 2). Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (odst. 3). Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním

POKI'BCOVÉIHI 4 RSI 115.. 41 UNE 0475/2011

řízeni neuspokojují (ust. % 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení (odst. 4).

Podle ust. % 415 insolvenčního zákona, je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištěni věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek, nebo nedosahuje li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, může insolvenční soud po slyšení dlužníka a insolvenčního správce přesto přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka a za předpokladu, že dlužník prokáže, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolnosti, které nezavinil, a zároveň, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Ustanovení % 414 odst. 3 platí obdobně.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že oddlužení je sanačním způsobem řešení úpadku, jenž může dlužníka zbavit povinnosti hradit zbytek svých neuhrazených pohledávek, tyto pohledávky vneuhrazeném rozsahu nezanikaji, leč věřitelé je nemohou úspěšně vymáhat; vsoudním či jiném řízení již nelze takové pohledávky věřitelům přiznat (pohledávky maji povahu naturálních obligací). K dosažení tohoto výsledku však musí dlužník splnit podmínky uložené zákonem, zejména musi řádně a včas plnit všechny povinnosti, které pro něj vyplývají ze schváleného způsobu oddlužení. Po provedení všech úkonů, které podle schváleného způsobu oddlužení představují realizaci tohoto způsobu řešení úpadku, vydá soud rozhodnuti, jimž vezme na vědomí splnění oddlužení podle ust. % 413 insolvenčního zákona; toto rozhodnutí má deklaratorní charakter, soud v něm konstatuje splnění procesu realizace oddlužení a současně ukončuje činnost insolvenčního správce a vypořádává jeho odměnu a náklady (srovnej usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. US 40/13 ze dne 5.11.2013).

Rozhodnutím o splnění oddlužení však ještě nedochází k osvobození dlužníka od povinnosti hradit zbytek pohledávek, které nebyly uhrazeny v rámci oddlužení. K tomu dochází rozhodnutím dle ust. % 414 insolvenčního zákona, jimž je dlužník po splnění oddlužení osvobozen od placení pohledávek v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Podmínkou pro vydání tohoto rozhodnutí je návrh dlužníka na přiznání osvobození a řádně a včasné splnění všech povinností podle schváleného oddlužení.

Z obsahu insolvenčního Spísu odvolací soud zjistil, že usnesením č.j. KSHK 41 INS 6475/2011-A-9 ze dne 24.6.2011 soud zjistil úpadek dlužníka a dlužnice a povolil jeho řešením oddluženim. Podle protokolu o přezkumném jednání 2 schůze věřitelů konané dne 14.9.2011, které se odvolatel nezúčastnil, soud prvního stupně uvedl, že bude přijata forma oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Usnesením č.j. KSHK 41 INS 6475/2011 8 8 ze dne 6.10.2011 soud schválil oddlužení dlužníka a dlužníce splátkovým kalendářem. Opravným usnesením č.j. KSHK 41 INS 6475/2011 8 12 ze dne 1.11.2011 soud opravil usnesení č.j. KSHK 41 INS 6475/2011 8-8 ze dne 6.10.2011 tak, že se schvaluje způsob oddlužení dlužníků zpeněžením majetkové podstaty, právní moci toto usneseni nabylo 28.11.2011. Podánim ze dne 23.4.2013 dlužník a dlužnice navrhli, aby byli

1 v zorn 001; 21114 osvobození od placeni pohledávek, protože bylo splněno schválené oddlužení zpeněženim majetkové podstaty. Podle sdělení insolvenční správkyně ze dne 9.5.2013 majetková podstata byla zpeněžena a ztohoto důvodu navrhla, aby soud žádosti dlužníka a dlužnice na osvobození od pohledávek vyhověl. Na jednání konaném dne 4.9.2013 za účelem projednání návrhu dlužníků o osvobození od placeni pohledávek, jehož žádný z věřitelů ani odvolatel nezúčastnil, soud prvního stupně konstatoval, že jsou splněny podmínky vyplývající z ust. % 413 a % 414 insolvenčního zákona.

Zvýše popsaných zjištění vyplývá, že napadené usnesení ohledně dlužníka neobstojí, neboť se zabývá pouze výkladem ust. % 414 insolvenčního zákona a úpravu obsaženou v ust. % 415 insolvenčního zákona na danou věc soud prvního stupně neaplikoval. Bylo nutné, aby se soud zabýval tím, zda byly naplněny předpoklady, za nichž insolvenční soud dlužníka osvobodí od placení zbytku jeho dluhů, ikdyž je hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek (nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli), a které musí být splněny kumulativně. Mezi tyto předpoklady patří podle ust. % 415 insolvenčního zákona návrh dlužníka, prokázání toho, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolnosti, které dlužník nezavinil, a prokázání toho, že částka, kterou věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. V případě, že se v insolvenčním řízení prosadil způsob oddlužení, při kterém by již v době jeho schválení bylo zřejmé, že hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek (aniž by šlo o případ, kdy se věřitelé s dlužníkem dohodli na nižším plnění), je nutné, aby tuto skutečnost soud zohlednil (ve prospěch dlužníka).

Odvolací soud proto napadené usnesení ve vztahu k dlužníkovi podle ust. š219a odst. 2 a % 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízeni.

P 0 u č e n i : Proti tomuto rozhodnutí 11 e n í dovolání přípustné.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění vinsolvenčnírn rejstříku (% 71 odst. 2 IZ), lhůta kpodání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (% 74 odst. 2 IZ).

JUDr. Jiří G old s t ein, v.r. předseda senátu



Za správnost vyhotovení: T. Kulštrunková KM

: ři.