1 VSPH 659/2013-A-17
KSPL 29 INS 3925/2013 1 VSPH 659/2013-A-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníka: Vladimír anonymizovano , anonymizovano , bytem K. H. Borovského 734/19, 357 51 Kynšperk nad Ohří, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 3925/2013-A-9 ze dne 21. března 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 3925/2013-A-9 ze dne 21. března 2013 se mění tak, že se dlužníku ukládá povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 2.500,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni nadepsaným usnesením rozhodl o uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení dlužníku-navrhovateli Vladimíru Štočkovi (dále jen dlužník) ve výši 15.000,-Kč ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 14.2.2013 bylo na základě insolvenčního návrhu dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení zahájeno insolvenční řízení. Soud odkázal na § 108 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ), vyložil účel zálohy, zjistil, že ani majetek dlužníka, ani jeho měsíční příjem nepostačuje k tomu, aby byl schopen během pěti let trvání oddlužení uhradit nezajištěným věřitelům minimálně 30 % jejich pohledávek, přičemž celková výše závazků dlužníka činila 758.414,-Kč. S ohledem na shora uvedené skutečnosti uložil soud dlužníku jako přiměřenou zálohu částku ve výši 15.000,-Kč, neboť usoudil, že jeho úpadek bude třeba řešit konkursem, kde náklady insolvenčního řízení představují vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která dosahuje dle vyhl. č. 313/2007 Sb. minimálně výše 45.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že pokud jedním z důvodů uložení takto vysoké zálohy byla skutečnost, že nesplňuje zákonné podmínky pro povolení oddlužení, může výši svého příjmu doložit též smlouvou o důchodu uzavřenou pro účel oddlužení s Lukášem Rothem na částku 4.000,-Kč měsíčně. Nové zaměstnání by měl v nejbližší době získat v Německu. Dále dlužník poukázal na skutečnost, že insolvenční návrh podal společně se svojí manželkou Renatou Štočkovou, jíž byla vyměřena záloha ve stejné výši. Navrhoval proto, aby odvolací soud zálohu dlužníku a jeho manželce přiměřeně snížil nebo umožnil její splácení v měsíčních splátkách.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle něhož insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Vzhledem k tomu, že insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s řádným výkonem funkce též za období od rozhodnutí o úpadku do posledního dne měsíce předcházejícího měsíci, v němž nastaly účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, přičemž tyto nároky nejsou jakkoliv kryty paušálními platbami podle splátkového kalendáře (podle § 3 písm. b/ vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, činí odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře a podle § 7 odst. 4 téže vyhlášky mu náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada hotových výdajů ve výši 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře), je odvolací soud přesvědčen o tom, že určitá minimální záloha na náklady insolvenčního řízení je zásadně vždy zapotřebí.

Z obsahu spisu plyne, že dlužník má nezajištěné závazky ve výši 758.414,-Kč, zajištěný závazek ve výši 566.600,-Kč, čistý měsíční příjem dlužníka dosahuje částky 8.900,-Kč, a dlužník a jeho manželka Renata Štočková mají ve společném jmění manželů dům č.p. 734 v Kynšperku nad Ohří. Dlužník je ženatý, má vyživovací povinnost ke své dceři. Svůj insolvenční návrh podal dlužník současně s manželkou Renatou Štočkovou. Nahlédnutím do insolvenčního rejstříku odvolací soud zjistil, že dne 14.2.2013 podala též manželka dlužníka Renata Štočková insolvenční návrh rovněž spojený s návrhem na povolení oddlužení; tato věc je vedena u soudu I. stupně pod sp. zn. KSPL 29 INS 3926/2013. Oba manželé se svými jednotlivě podanými návrhy na povolení oddlužení vyslovili souhlas.

Dále po výzvě odvolacího soudu doložil dlužník smlouvu o důchodu, kterou uzavřel spolu se svou manželkou Renatou Štočkovou se svým zletilým synem Lukášem Rothem, jenž se zavázal dlužníku a jeho manželce měsíčně vyplácet 4.000,-Kč pro účely plnění splátkového kalendáře v oddlužení.

Podle § 395 odst. 1 písm. a) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 odst. 2 o.s.ř.). Z citované právní úpravy vyplývá, že zásadním předpokladem pro povolení oddlužení (vedle dalších předpokladů) je schopnost dlužníka za zákonných podmínek splatit svým nezajištěným věřitelům nejméně 30 % jejich pohledávek za dobu 5 let.

Odvolací soud dospěl na rozdíl od soudu I. stupně po doplnění podkladů o příjmu dlužníka k závěru, že je tu odůvodněný předpoklad, že úpadek dlužníka bude možno s ohledem na jeho očekávané příjmy řešit oddlužením formou plnění splátkového kalendáře. Jako dostatečnou výši zálohy proto s ohledem na rozsah insolvenčního řízení (závazky odpovídající pohledávkám 10 věřitelů) a s přihlédnutím ke skutečnosti, že bylo zahájeno též insolvenční řízení jeho manželky Renaty Štočkové, v němž je navrhovaným způsobem řešení úpadku rovněž oddlužení, a v němž byla záloha ve shodné výši uložena i manželce dlužníka, spatřuje odvolací soud částku 2.500,-Kč s tím, že v další fázi insolvenčního řízení budou náklady insolvenčního správce hrazeny z měsíčních splátek.

Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 o.s.ř. a § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil, jak je ve výroku uvedeno, a současně prodloužil lhůtu ke splnění uložené povinnosti.

Pro potřeby dalšího řízení odvolací soud pokládá za vhodné poukázat na závěry plynoucí z jeho usnesení ze dne 19. dubna 2011, č.j. KSPH 40 INS 10341/2010, 3 VSPH 325/2011-B-16, kde v obdobné věci vyložil, že pokud podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení každý z manželů a pokud v obou těchto návrzích na povolení oddlužení byl podle § 392 odst. 3 IZ obsažen souhlas druhého manžela s oddlužením a připojen jeho podpis návrhu, dávají tím oba dlužníci-manželé najevo, že trvá jejich společné jmění manželů (dále jen SJM) a že jejich majetek do něj náležející bude navrženým oddlužením postižen, tj. že mají závazky, které z tohoto společného majetku mají být uspokojeny.

Jelikož výsledky insolvenčního řízení dlužníka a jeho manželky svědčily (a nadále svědčí) o tom, že mají majetek a závazky, jež ve smyslu § 143 a násl. ObčZ spadají z větší části do jejich SJM, měl by insolvenční soud jejich (samostatně podané) insolvenční návrhy a návrhy na povolení oddlužení posoudit a projednat společně, tj. dle § 112 o.s.ř. je spojit ke společnému (jedinému) řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 20. června 2013 JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová