1 VSPH 651/2015-B-77
MSPH 90 INS 7224/2010 1 VSPH 651/2015-B-77

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a ze soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky ve věci dlužníka BARA Telekomunikační montáže, s.r.o., IČO 25622692, sídlem Vranská 18/620, Praha 4, o odvolání Ing. Martina Šimona, bytem Ke Krči 25/1002, Praha 4, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 90 INS 7224/2010-B-63 ze dne 19. března 2015,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 90 INS 7224/2010-B-63 ze dne 19. března 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozhodl usnesením č.d. MSPH 90 INS 7224/2010-B-63 ze dne 19.3.2015, že z částky ve výši 290.090,25 Kč, získané zpeněžením majetkové podstaty, budou uspokojeny pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky postavené jím na roveň v rozsahu 74,873798 %, přičemž věřitele jmenovitě označil a uvedl částky, jež jim mají být vyplaceny (bod I. výroku), věřitelům uložil, aby neodkladně sdělili správkyni adresu nebo číslo účtu, na který je možné částky poukázat (bod III. výroku), insolvenční správkyni JUDr. Lucii Marešové (dále insolvenční správkyně) uložil provést úhradu pohledávek podle bodu I. výroku. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že usnesením č.d. MSPH 90 INS 7224/2010-B-61 ze dne 26.1.2015, které nabylo právní moci dne 14.2.2015, insolvenční soud schválil konečnou zprávu a vyúčtování odměny a hotových výdajů správce. Podáním ze dne 10.3.2015 (č.d. B-62) předložila insolvenční správkyně návrh na vydání usnesení o poměrné úhradě pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim postavených na roveň. Ze schválené konečné zprávy je zřejmé, že v insolvenčním řízení nastala situace předvídaná § 297 odst. 2 a § 305 odst. 2 insolvenčního zákona, kdy z výtěžku zpeněžení nelze zcela uspokojit pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené v celkové výši 442.088,94 Kč, protože po odečtení uhrazené odměny a hotových výdajů insolvenční správkyně ve výši 387.438,94 Kč v majetkové podstatě zůstala částka ve výši 290.090,25 Kč. Pracovněprávní pohledávky proto budou uspokojeny poměrně spolu s náklady spojenými se správou majetkové podstaty v rozsahu 74,873798 %. Proti tomuto usnesení se včas odvolal věřitel Martin Šimon (dále odvolatel) a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentoval zejména tím, že zaměstnancům dlužníka, a to jemu a Jiřímu Košátkovi v napadeném usnesení nebyly přiznány žádné částky na úhradu jejich pracovněprávních pohledávek, přestože jejich pracovní poměr byl ukončen výpovědí uskutečněnou insolvenční správkyní. Tyto nároky nebyly uspokojeny ani úřadem práce, který je odmítl uspokojit s tím, že odvolatel byl zároveň jednatelem úpadce. Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a o.sř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) insolvenčního zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům.

Podle § 169 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou jsou pracovněprávní pohledávky dlužníkových zaměstnanců, které vznikly v posledních 3 letech před rozhodnutím o úpadku nebo po něm, pokud zákon ohledně některých z nich nestanoví jinak. Podle ust. § 203 insolvenčního zákona se pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň uplatňují vůči insolvenčnímu správci pořadem práva tak, jako by insolvenční správce byl v nich dlužníkem. Neuplatní-li dlužníkův zaměstnanec pracovněprávní pohledávku uvedenou v ust. § 169 odst. 1 písm. a) v jiné výši, pokládá se jeho pohledávka za uplatněnou ve výši vyplývající z účetnictví dlužníka nebo z evidence vedené podle zvláštního právního předpisu. Podle ust. § 305 odst. 1 insolvenčního zákona se před rozvrhem uspokojí dosud nezaplacené pohledávky, které se uspokojují kdykoli v průběhu konkursního řízení; a to pohledávky za majetkovou podstatou, pohledávky jím postavené na roveň a zajištěné pohledávky v rozsahu stanoveném v ust. § 298 a ust. § 299 odst. 1 insolvenčního zákona. Odvolací soud zjistil z výpisu z obchodního rejstříku dlužníka, že odvolatel byl od 27.1.1999 jeho jednatelem. Na základě insolvenčního návrhu dlužníka byl usnesením soudu prvního stupně č.j. MSPH 90 INS 7224/2010-A-10 ze dne 21.7.2010 zjištěn jeho úpadek. Odvolatel přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku ve výši 592.256,-Kč z titulu poskytnutého úvěru. Z usnesení soudu prvního stupně č. j. MSPH 90 INS 7224/2010-B-61 ze dne 26.1.2015, kterým soud prvního stupně schválil konečnou zprávu, vyplývá, že na uspokojení pohledávek za majetkovou podstatou v celkové výši 387.438,94 Kč lze použít pouze částku 290.090,25 Kč, proto tyto pohledávky budou uspokojeny poměrně. Podle pracovní smlouvy ze dne 1.3.1999 pracovní poměr odvolatele vůči dlužníkovi vznikl ke dni 1.3.1999, s tím, že jako jednatel dlužníka byl pověřen zakázkovou činností.

Odvolací soud konstatuje, že společnost s ručením omezeným je obchodní společností, která se zakládá zpravidla za účelem podnikání (srov. § 56 odst. 1 obchodního zákoníku účinného do 31.12.2013). Společnost s ručením omezeným jako právnická osoba může zaměstnávat občany (fyzické osoby) v pracovněprávních vztazích. Právní úkony v pracovněprávních vztazích činí jménem právnické osoby především její statutární orgán společnosti, kterým je, ve společnosti s ručením omezeným, jednatel. Činnost statutárního orgánu nevykonává fyzická osoba v pracovním poměru, a to ani v případě, že není společníkem. Funkce statutárního orgánu společnosti totiž není druhem práce ve smyslu ust. § 29 odst. 1 písm. a) zák. práce a vznik a zánik tohoto právního vztahu není upraven pracovněprávními předpisy; řídí se ustanoveními obchodního zákoníku a obsahem společenské smlouvy. Právní předpisy ani povaha společnosti s ručením omezeným však nebrání tomu, aby jiné činnosti pro tuto obchodní společnost vykonávaly fyzické osoby na základě pracovněprávních vztahů. Skutečnost, že fyzická osoba je společníkem společnosti s ručením omezeným nebo že byla ustavena statutárním orgánem společnosti (jednatelem), sama o sobě nebrání tomu, aby navázala s touto společností pracovní poměr nebo jiný pracovněprávní vztah, pokud jeho náplní není výkon činnosti statutárního orgánu. I když je fyzická osoba, jako statutární orgán společnosti, oprávněna za ni jednat, jde-jak výše uvedeno-o rozdílné subjekty práva, mezi nimiž může být uzavřena smlouva směřující ke vzniku pracovněprávního vztahu; pracovní smlouva může např. vymezit druh práce společníka ve společnosti nebo stanovit další práva a povinnosti toho, kdo byl ustaven statutárním orgánem společnosti (jednatele), a takový právní úkon není neplatným podle ustanovení § 242 odst. 1 písm. a) zák. práce, neboť se svým obsahem ani účelem nepříčí zákonu, neobchází jej a ani se jinak nepříčí zájmům společnosti.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že obsah takového pracovněprávního vztahu nemůže být shodný s obsahem činnosti jednatele, ale může se týkat jen činností od práce jednatele odlišných. K otázce, zda jednatel společnosti s.r.o. může být v pracovním poměru ke společnosti, jejímž je jednatelem, Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne 21.4.1993, sp.zn. 6 Cdo 108/92, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 1995 pod pořadovým č. 13, konstatoval, že činnost statutárního orgánu (popřípadě jeho člena, jde-li o kolektivní orgán) obchodní společnosti s ručením omezeným nevykonává fyzická osoba v pracovním poměru, a to ani v případě, že není společníkem.

V projednávané věci odvolatel, který byl jednatelem dlužníka, uzavřel dne 1.3.1999 s dlužníkem pracovní smlouvu, na základě které měl být jednatelem, který zajišťuje zakázkovou činnost . V uvedené pracovní smlouvě bylo (mimo jiné uvedeno), že je povinen vykonávat jako jednatel osobně a řádně přidělenou práci podle pracovní smlouvy. Z uvedeného popisu pracovní činnosti odvolatele jako jednatele s ohledem na povinnosti jednatele vyplývající z uvedené pracovní smlouvy je nepochybné, že náplní funkce odvolatele byla (měla být) stejná činnost, kterou měl vykonávat u dlužníka jako jeho jednatel, tedy zastupovat dlužníka navenek, vykonávat obchodní vedení dlužníka i právní úkony směrem dovnitř společnosti dlužníka, tedy zajišťovat zakázky pro dlužníka. Je proto zřejmé, že pracovní poměr odvolatele nebyl uzavřením pracovní smlouvy platně založen, a tato pracovní smlouva je pro výkon funkce jednatele pověřeného pro zakázkovou činnost neplatná. Proto odvolateli vůči dlužníkovi na základě uvedené neplatné pracovní smlouvy nemohla vzniknout pohledávka z pracovněprávního vztahu, jak určuje ust. § 169 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona, a proto také pohledávka odvolatele nebyla důvodně zařazena mezi pohledávky, o jejichž uspokojení soud prvního stupně rozhodl napadeným usnesením. Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným, proto postupoval podle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 19. listopadu 2015

JUDr. Jiří G o l d s t e i n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková