1 VSPH 642/2010-B-34
KSPL 27 INS 1919/2010 1 VSPH 642/2010-B-34

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenčním řízení dlužníka: Šumavský Masokombinát s.r.o. se sídlem v Klatovech, Koldinova 672/II, identifikační číslo 49197584, zast. Mgr. MUDr. Janou Kollrossovou, advokátkou se sídlem v Plzni, náměstí Republiky 28, o návrhu společnosti XAVEROV, a.s. se sídlem v Praze 4, Lopatecká 223/13, identifikační číslo 27242731, na vydání předběžného opatření, o odvoláních dlužníka a věřitelů: a) SPIN Plzeň a.s. se sídlem v Plzni, Borůvková 13, identifikační číslo 45351392, b) SP Poběžovice a.s. se sídlem v Poběžovicích, Hostouňská 45, identifikační číslo 45350281, všichni věřitelé zastoupeni Mgr. Ing. Janem Lerchem, advokátem se sídlem v Plzni, Bedřicha Smetany 167/2, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 1919/2010-A-47 ze dne 8. června 2010,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 1919/2010-A-47 ze dne 8. června 2010 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 27 INS 1919/2010-A-47 ze dne 8.6.2010 zakázal započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitelů a), b), jakož i věřitele AGROSTAV Horšovský Týn a.s. Učinil tak s odůvodněním, že návrhem ze dne 4.6.2010 se akciová společnost XAVEROV domáhala vydání předběžného opatření, kterým by soud zakázal započtení pohledávek dlužníka a výše uvedených věřitelů. Usnesením ze dne 26.5.2010 (A-39) soud nevyhověl návrhu dlužníka na povolení započtení pohledávek s ohledem na to, že jde o pohledávky věřitelů tvořící s dlužníkem koncern a provedení zápočtu by změnilo poměry majetkové podstaty, kdy by byli uspokojeni koncernoví věřitelé, leč ostatní věřitelé dlužníka téměř vůbec. Existenci podnikatelského seskupení dlužníka a odvolatelů podle § 66a obchodního zákoníku měl soud za prokázané na základě příloh k insolvenčnímu návrhu ze dne 3.3.2010, konkrétně ze seznamu v přílohové obálce A-5. Z vyjádření předběžného správce dále vyplynulo, že dlužníkem navržený zápočet by se týkal pohledávek ve výši 25.810.597,02 Kč, přičemž celková výše neuhrazených pohledávek k datu prohlášení moratoria činila 45.153.462,62 Kč a výše neuhrazených závazků činila k tomuto datu 46.871.964,-Kč. S ohledem na skutečnost, že po skončení moratoria odpadne překážka započtení dle § 122 odst. 3 IZ a zápočet by byl v rozporu s § 82 odst. 3 IZ, protože by odporoval společnému zájmu věřitelů a byl by i v rozporu se zásadami insolvenčního řízení stanovenými v § 5 IZ, návrhu na zákaz započtení pohledávek dlužníka a koncernových věřitelů vyhověl. Proti tomuto usnesení se včas odvolal dlužník a namítal, že započtení pohledávek není v rozporu se společným zájmem věřitelů (§ 2 písm. j) IZ), že z předložených listin a z obsahu návrhu na povolení reorganizace plyne, že dojde k co možná nejvyšší míře uspokojení věřitelů, že zákazem započtení jsou znevýhodněni věřitelé s nespornými pohledávkami, kteří chtěli poskytnout za účelem reorganizace dlužníka finanční prostředky, že Libuše Láhlová, která se k odvolání proti napadenému usnesení vyjádřila, není dle účetních záznamů věřitelkou dlužníka, že akciová společnost XAVEROV znemožnila dlužníkovi provozování podniku, když neoprávněně odstoupila od nájemní smlouvy, a že dlužník nechce opomíjet věřitele, kteří pohledávky dosud neprodali a i pro ně chce zajistit možnost odkupu. Dodal, že dle IZ není započtení pohledávek zapovězeno a že je nelze považovat za neoprávněné zmenšování majetkové podstaty. Z výše uvedených důvodů navrhoval napadené usnesení změnit a návrh na vydání předběžného opatření zamítnout.

Odvolání podali též věřitelé a), b) i věřitel AGROSTAV Horšovský Týn a.s. Nesouhlasili s tím, že neměli možnost podat řádný opravný prostředek proti usnesení soudu ze dne 26.5.2010 (A-39), kterým soud zamítl návrh dlužníka na vydání předběžného opatření-udělení souhlasu se zápočtem vzájemných pohledávek dlužníka a věřitelů. Dále namítali, že obchodní podíl věřitele a) na dlužníkovi činí 150/650 a zdaleka se nejedná o kontrolu. Věřitel b) evidoval za dlužníkem pohledávky z titulu nezaplacené kupní ceny za dodávky prasat, rovněž pohledávky věřitele c) vznikly nezaplacením kupní ceny za dodané zboží. Doplnili, že pokud měl soud prvního stupně v úmyslu zabránit, aby byly započteny pohledávky účastníků řízení získané postoupením, měl účinky předběžného opatření omezit jen na takové pohledávky. Dále namítali, že jsou spíše oni vůči ostatním věřitelům co do možnosti započtení pohledávek za dlužníkem znevýhodněni. Z výše uvedených důvodů navrhovali napadené usnesení změnit a návrh na vydání předběžného opatření zamítnout.

Z vyjádření věřitelky Libuše Láhlové, jež za dlužníkem uplatnila pohledávku z titulu pracovního poměru, k odvolání plyne, že s napadeným usnesením souhlasí, že není zřejmé, z jakých důvodů by měl zákaz započtení pohledávek bránit úspěšné reorganizaci, že existence koncernového propojení bylo osvědčeno již tvrzeními samotného dlužníka a na tom nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že od 3.12.2009 činil podíl ovládající osoby na dlužníkovi prostřednictvím akciové společnosti SPIN Plzeň pouze 150/650, když vlastníkem zbývající části je Ing. Jaroslav Komora, manžel ovládající osoby, kterému ovládající osoba umožnila nárůst vlivu ve společnosti vzdáním se svých práv v jeho prospěch a odkázala na notářský zápis JUDr. Burdy z 4.11.2009, N 475/2009, NZ 442/2009 a dodala, že existence koncernu stejně není podmínkou vydání předběžného opatření zákazu započtení pohledávek. Doplnila, že započtení by znamenalo znevýhodnění ostatních věřitelů, přičemž zákaz započtení vzájemných pohledávek není konečným řešením a jsou jím pouze fixovány stávající poměry tak, aby věřitelé nemohli podniknout nevratné kroky směřující ke znehodnocení majetkové podstaty. Dodala, že koncernoví věřitelé nikdy blíže nespecifikovali své pohledávky za dlužníkem jinak než odkazem na účetní doklady bez uvedení právního důvodu jejich vzniku a nijak je nepodložili, a proto ani soud neměl možnost tyto pohledávky přezkoumat. Z výše uvedených důvodů navrhovala napadené usnesení potvrdit. Usnesením č.j. KSPL 27 INS 1919/2010-B-10 ze dne 29.7.2010 soud prvního stupně odmítl postupem podle § 208 odst. 1 o.s.ř. odvolání věřitele AGROSTAV Horšovský Týn a.s. pro opožděnost s odůvodněním, že mu napadené usnesení bylo doručeno dne 8.9.2010, ale odvolání podal spolu s ostatními věřiteli až dne 24.6.2010, tedy po uplynutí odvolací lhůty.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející z podnětu odvolání dlužníka, věřitelů a), b) a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 66a odst. 2 obchodního zákoníku ovládající osobou je osoba, která fakticky nebo právně vykonává přímo nebo nepřímo rozhodující vliv na řízení nebo provozování podniku jiné osoby (dále jen "ovládaná osoba"). Je-li ovládající osobou společnost, jde o společnost mateřskou a společnost jí ovládaná je společností dceřinou. Nepřímým vlivem se rozumí vliv vykonávaný prostřednictvím jiné osoby či jiných osob.

Podle odstavce 3 téhož ustanovení ovládající osobou je vždy osoba, která a) je většinovým společníkem; to neplatí, jestliže je ovládající osoba určena podle ustanovení písmene b), b) disponuje většinou hlasovacích práv na základě dohody uzavřené s jiným společníkem nebo společníky, nebo c) může prosadit jmenování nebo volbu nebo odvolání většiny osob, které jsou statutárním orgánem nebo jeho členem, anebo většiny osob, které jsou členy dozorčího orgánu právnické osoby, jejímž je společníkem.

Osoby jednající ve shodě, které společně disponují většinou hlasovacích práv na určité osobě, jsou vždy ovládajícími osobami (odst. 4).

Není-li prokázáno, že jiná osoba disponuje stejným nebo vyšším množstvím hlasovacích práv, má se za to, že osoba, která disponuje alespoň 40 % hlasovacích práv na určité osobě, je ovládající osobou, a že osoby jednající ve shodě, které disponují alespoň 40 % hlasovacích práv na určité osobě, jsou ovládajícími osobami (odst. 5).

Podle § 82 odst. 3 IZ neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, může insolvenční soud z důvodů hodných zvláštního zřetele předběžným opatřením rovněž a) udělit souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele v době trvání moratoria, nebo b) udělit souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele i po okamžiku zveřejnění návrhu na povolení reorganizace v insolvenčním rejstříku, anebo c) zakázat pro určité případy nebo na určitou dobu započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele.

Předběžné opatření podle odstavce 3 lze nařídit jen na návrh dlužníka, insolvenčního správce, věřitele, jehož se započtení týká, nebo osoby, která na tom má právní zájem (odst. 4).

Podle § 122 odst. 3 IZ započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele není po dobu trvání moratoria přípustné, ledaže insolvenční soud určí jinak předběžným opatřením. To platí i tehdy, jestliže zákonné podmínky tohoto započtení byly splněny před vyhlášením moratoria.

Podle § 140 odst. 2 IZ započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele je po rozhodnutí o úpadku přípustné, jestliže zákonné podmínky tohoto započtení byly splněny před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak.

Započtení podle odstavce 2 není přípustné, jestliže dlužníkův věřitel a) se ohledně své započitatelné pohledávky nestal přihlášeným věřitelem, nebo b) získal započitatelnou pohledávku neúčinným právním úkonem, nebo c) v době nabytí započitatelné pohledávky věděl o dlužníkově úpadku, anebo d) dosud neuhradil splatnou pohledávku dlužníka v rozsahu, v němž převyšuje započitatelnou pohledávku tohoto věřitele (odst. 3).

K odvolací argumentaci dlužníka je třeba uvést, že insolvenční řízení má za cíl uspořádat majetkové poměry dlužníka a v co nejvyšší míře uspokojit všechny insolvenční věřitele. V rámci insolvenčního řízení je třeba sledovat zásadu rovnosti všech účastníků, která je obecnou zásadou civilního řízení, přičemž pokud jde o vztah mezi insolvenčními věřiteli navzájem, je třeba dodržovat zásadu hájení společného zájmu věřitelů (§ 5 IZ), protože insolvenční řízení nemá za cíl uspokojit jen jednoho či několik málo z věřitelů, jak je tomu v případě exekučního řízení. Společný zájem věřitelů je zájmem nadřazeným zájmům jednotlivců a jeho cílem je, aby byli spravedlivě a v co nejvyšší možné míře uspokojeni všichni věřitelé.

Výše uvedenému postupu však neodpovídá situace, kdy by soud povolil vzájemné započtení pohledávek dlužníka a některých jeho věřitelů, a to právě s ohledem na možnost uspokojení věřitelů mimo odvolatele s přihlédnutím k tomu, že celkově by došlo k vzájemnému započtení pohledávek ve výši 25.810.957,02 Kč, celková výše neuhrazených pohledávek dlužníka činila k 8.3.2010 dle vyjádření předběžného správce 45.153.460,62 Kč (dle seznamu majetku a závazků dlužníka z 31.5.2010 činily pohledávky dlužníka 55.923.766,02 Kč), celková výše neuhrazených závazků činila 46.871.964,-Kč. Je nutno zohlednit, že majetek dlužníka tvoří především pohledávky, a proto je třeba přisvědčit argumentaci věřitelky Láhlové i soudu prvního stupně, že by v případě povolení vzájemného započtení bylo uspokojení ostatních věřitelů obtížné.

Dlužníku nelze přisvědčit ani v argumentaci, že povolením vzájemného započtení nedojde ke zmenšení majetkové podstaty. S ohledem na skutečnost, majetek dlužníka tvoří především pohledávky, u kterých není zatím možné kvalifikovaně předpovědět míru jejich dobytnosti, nelze bez dalšího dospět k závěru, že započtením pohledávek by ke zmenšení majetkové podstaty dlužníka nedošlo.

Pokud jde o námitky věřitele a) ohledně neexistence podnikatelského seskupení, odvolací soud zjistil z přílohy k účetní závěrce za rok 2008, jež je posledním aktuálním dokumentem dostupným v obchodním rejstříku, že obchodní podíl na společnosti-věřiteli a) ve výši přes 40% (52,14%), jak stanoví § 66a odst. 5 obchodního zákoníku, má Ing. Komorová, jež má rovněž (prostřednictvím věřitele a) obchodní podíl na společnosti dlužníka ve výši 150/650 a její manžel má obchodní podíl na společnosti dlužníka ve výši 500/650. Proto je zde namístě zákonná domněnka dle odstavce třetího § 66a obchodního zákoníku o dispozičním právu s většinou hlasovacích práv na osobě věřitele a). Věřitel a) má dále 68% podíl na společnosti AGROSTAV Horšovský Týn a.s. a podíl ve výši 64% na SP Poběžovice a.s. Existence koncernového seskupení byla proto prokázána.

Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že povolení vzájemného započtení pohledávek dlužníka a jeho koncernových věřitelů není z hlediska společného zájmu věřitelů žádoucí. Jestliže bylo prokázáno, že dlužník a odvolatelé byli koncernově spjati, lze se rovněž domnívat, že museli vědět o úpadku či hrozícím úpadku dlužníka. Jinak řečeno, jestliže Ing. Světlana Komorová je dle přílohy k účetní závěrce roku 2008 osobou s podstatným vlivem, jež má 52,14% akcií odvolatele c) a zároveň podíl ve výši 150/650 ve společnosti dlužníka, nemohla o ekonomické situaci dlužníka nevědět, rovněž s ohledem na to, že její manžel Ing. Jaroslav Komora měl ve společnosti dlužníka podíl 500/650. Započtení vzájemných pohledávek proto nepřichází v úvahu rovněž z důvodů uvedených v § 140 odst. 3 písm. c) IZ.

Na základě shora uvedených zjištění dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, když návrhu na započtení vzájemných pohledávek nevyhověl. Proto odvolací soud postupoval dle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

O odvolání dlužníka proti v mezidobí vydanému rozhodnutí ze dne 3. srpna 2008 č.j. KSPL 27 INS 1919/2010-B-17, jímž byl zamítnut návrh na povolení reorganizace, bude rozhodnuto samostatně.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 31. srpna 2010

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová