1 VSPH 640/2016-A-11
MSPH 76 INS 4779/2016 1 VSPH 640/2016-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: Iveta Mižigárová, nar. 20. května 1976, bytem Laudonova 432/2, 102 00 Praha 10-Štěrboholy, zahájené návrhem dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 76 INS 4779/2016-A-6 ze dne 14. března 2016,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 76 INS 4779/2016-A-6 ze dne 14. března 2016 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh dlužníka neodmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze 14. 3. 2016 odmítl insolvenční návrh dlužníka. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že dne 29. 2. 2016 bylo zahájeno insolvenční řízení na základě tohoto insolvenčního návrhu. Soud odkázal na § 103 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenčního zákona) a učinil závěr, že dlužník nevylíčil v návrhu všechny rozhodující skutečnosti. V návrhu dlužník uvedl, že v současné době je proti němu vedeno 10 exekucí a není schopen hradit splátky. Z přiloženého seznamu závazků sice vyplývá pluralita věřitelů, ani zde však není uvedeno datum splatnosti u jednotlivých závazků; není proto možné dovodit, zda jsou závazky dlužníka po dobu delší 30 dní, resp. 3 měsíců po splatnosti. Soud proto konstatoval, že v návrhu nejsou uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, a v souladu s § 128 odst. 1 insolvenčního zákona návrh odmítl.

Dlužník napadl usnesení včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit. Odvolání odůvodnil tím, že v jím podaném insolvenčním návrhu jsou uvedené všechny potřebné skutečnosti, z nichž lze usuzovat na jeho úpadek. Dlužník doložil všechny listiny, které měl k dispozici, a zároveň má za to, že k doplnění chybějícího data na seznamu majetku ho měl soud prvního stupně vyzvat.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona), přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 212 o. s. ř. a shledal odvolání dlužníka důvodným. isir.justi ce.cz

Podle § 3 odst. 1 insolvenčního zákona Dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Podle § 3 odst. 2 insolvenčního zákona Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 první a druhá věta Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku.

Podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona Insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ustanovení § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit, stejně jako soud prvního stupně, závěry soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu č. j. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16 ze dne 26. 2. 2009), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je insolvenční navrhovatel povinen splnit zákonem předepsanou povinnost, tj. v insolvenčním návrhu vylíčit rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. Na této povinnosti je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem, ledaže dlužník spolu s návrhem předložil řádný seznam svého majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil; to však jen za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 insolvenčního zákona, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Soud prvního stupně učinil závěr, že dlužník ve svém insolvenčním návrhu dostatečně nevylíčil skutečnosti, ze kterých by bylo zřejmé, že je v úpadku. Odvolací soud se však s tímto závěrem neztotožnil. Dlužník ve svém insolvenčním návrhu (ve spojení se skutečnostmi uvedenými v seznamu závazků) prokázal pluralitu věřitelů, když v samotném návrhu uvedl, že je proti němu vedeno 10 exekucí, v seznamu závazků pak doplnil, že má celkem 10 věřitelů, které řádně označil, a uvedl výši jejich pohledávek, okolnosti jejich vzniku a spisové značky, pod kterými jsou řízení o těchto pohledávkách vedeny. Stejně tak dlužník prokázal, že má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů, resp. 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Na tuto skutečnost lze usoudit z údajů uvedených v seznamu závazků, ze kterých je patrné (ze spisových značek), že proti dlužníkovi je vedeno nejméně 9 exekučních řízení; tyto pak začaly probíhat v rozmezí let 2007 až 2015. Přestože údaje uvedené dlužníkem v insolvenčním návrhu tedy nejsou perfektní, postačují i tak k tomu, aby soud mohl zhodnotit splnění podmínek § 3 odst. 1 písm. a), b) a c) ve vazbě na odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona, tj. zda má dlužník více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a jestli tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti.

K soudem prvního stupně vytýkané vadě seznamu majetku a závazků, která spočívá v chybějícím datu u obou dokumentů, pak odvolací soud dodává, že insolvenční zákon nikde neuvádí takovou povinnost navrhovatele. Tato povinnost je uložena pouze v souvislosti s podáním insolvenčního návrhu (§ 103 odst. 1 insolvenčního zákona a § 42 odst. 4 o. s. ř.), ani chybějící datum v samotném návrhu však není překážkou projednání takového návrhu (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 1 VSPH 476/2015-A-13 ze dne 10. 8. 2015), když pro insolvenční řízení je podstatný okamžik jeho zahájení, který ale nemá vazbu na datum, jež uvede insolvenční navrhovatel ve svém podání (ani uvedení evidentně nereálného data, např. dne v budoucnosti, by nemělo vliv na zahájení insolvenčního řízení, které je zahájeno dne, kdy insolvenční návrh dojde věcně příslušnému soudu-§ 97 insolvenčního zákona).

Dlužník tedy dostál své povinnosti uvést v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, jež umožňují zhodnotit, zda se nachází v úpadku. Odvolací soud proto v souladu s § 167 odst. 2 a § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil napadené usnesení způsobem uvedeným ve výroku, aby bylo možné v insolvenčním řízení pokračovat.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

V Praze dne 6. září 2016

JUDr. Ladislav D e r k a, v.r. Za správnost vyhotovení: předseda senátu Bc. Jiří Slavík