1 VSPH 640/2013-A-42
KSCB 28 INS 5457/2012 1 VSPH 640/2013-A-42

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužníka: Pavel anonymizovano , anonymizovano , bytem Chlum 184, Křemže, zahájeném k návrhu věřitele: Invest Real Service, s.r.o., identifikační číslo osoby 29022657, sídlem Praha 3, Bořivojova 878/35, zast. Mgr. Petrem Stejskalem, LL.M., advokátem se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí 125, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 5457/2012-A-34 ze dne 27. března 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 5457/2012-A-34 ze dne 27. března 2013 se v bodech II. a III. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích nadepsaným usnesením zjistil úpadek dlužníka (bod I. výroku), odmítl jeho návrh na povolení oddlužení a na jeho majetek prohlásil konkurs (body II. a III. výroku) a rozhodl o dalším průběhu řízení (body IV. až XIII. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že dne 7.3.2012 podal dlužník insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, který vykazoval vady a u kterého byly dány podmínky pro jeho odmítnutí. Dne 28.6.2012 byl soudu doručen insolvenční návrh věřitele, který přistoupil do zahájeného řízení. Věřitel tvrdil existenci pohledávky ze dlužníkem z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 31.3.2008 mezi dlužníkem a Credit Funding, a.s. Praha ve výši 2.404.820,-Kč s příslušenstvím. Rozhodčím nálezem sp.zn. R 46/09 ze dne 13.5.2010 bylo dlužníkovi uloženo uhradit dlužnou částku. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 26.5.2011 byla pohledávka postoupena věřiteli. K datu podání insolvenčního návrhu činila výše dluhu 4.793.809,41 Kč. Dlužník reagoval podáním návrhu na povolení oddlužení.

Soud konstatoval, že aktivní legitimace věřitele k podání návrhu byla doložena, soud měl za osvědčený rovněž úpadek dlužníka podle § 3 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále též IZ), dlužníku svědčí též domněnka neschopnosti hradit splatné závazky ve smyslu § 3 odst. 2 písm. b) IZ. Dlužník rovněž nepředložil k výzvě soudu seznamy majetku a závazků.

Soud dále konstatoval, že podle § 133 odst. 1 písm. a) IZ rozhodl bez jednání, když návrhu plně vyhověl a současně tomuto návrhu nikdo neodporoval, když dlužník k výzvě soudu nepodal žádné vyjádření.

Protože návrh dlužníka na povolení oddlužení neobsahoval všechny náležitosti, soud vyzval dlužníka usnesením ze dne 13.11.2012 (A-28) k jeho opravě a doplnění, protože návrh neobsahoval seznam majetku a závazků a odhad obvyklé ceny nemovitosti provedený znalcem. Na tuto výzvu reagoval dlužník podáním ze dne 22.11.2012 tak, že všechny skutečnosti již byly uvedeny v samotném návrhu na povolení oddlužení. Dlužník tak vady návrhu neodstranil, ačkoli byl poučen o možnosti odmítnutí návrhu.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž toliko uvedl, že krajský soud rozhodl svým usnesením v bodě III. výroku o prohlášení konkursu na majetek dlužníka a že proti tomuto usnesení podává odvolání. K výzvě soudu, aby své odvolání doplnil a vysvětlil, v jakém rozsahu usnesení napadá, sdělil dlužník, že odvolání podává proti výroku III. a žádal o zrušení usnesení, kterým byl konkurs prohlášen. Dlužník nesouhlasil s pohledávkou ve výši 4.743.809,41 Kč, kterou do řízení přihlásil insolvenční navrhovatel a tvrdil, že k postoupení pohledávky došlo v rozporu s dobrými mravy. Dále popíral pohledávky věřitelů Milana Hořavy a Daniela Malíka, které byly hrazeny srážkami ze mzdy.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

O řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku oddlužením lze rozhodnout jedině na základě dlužníkova návrhu na povolení oddlužení, který musí být dle § 390 odst. 1 IZ podán včas a zákonem stanovenou formou (tj. na předepsaném formuláři dle § 391 odst. 3 IZ) a který musí být opatřen všemi předepsanými náležitostmi, tj. obsahovými náležitostmi stanovenými v § 391 odst. 1 a § 392 odst. 3 a 4 IZ i přílohami předepsanými v § 392 odst. 1 a 2 IZ, jež jsou dále specifikovány v § 24 jednacího řádu pro insolvenční řízení. Mezi povinné přílohy návrhu na povolení oddlužení patří i seznamy majetku a závazků dlužníka zpracované podle § 104 odst. 2 až 4 IZ, které jsou též povinnou přílohou insolvenčního návrhu. Při podání návrhu na oddlužení však dlužník musí dle § 392 odst. 2 IZ uvést v seznamu majetku navíc u každé položky tohoto seznamu i údaj o době pořízení majetku, o jeho pořizovací ceně a odhad jeho obvyklé ceny ke dni pořízení seznamu, který musí být v případě nemovitosti a každého majetku, který slouží k zajištění, podložen znaleckým oceněním.

Náležitosti návrhu na povolení oddlužení a jeho povinné přílohy, včetně jejich náležitostí, jsou v § 391 a 392 IZ vymezeny tak, aby soudu poskytly dostatečný podklad pro rozhodnutí o tom, zda jsou dány podmínky pro povolení (a schválení) oddlužení, a aby umožnily věřitelům, popř. insolvenčnímu soudu kvalifikovaně posoudit, kterým ze způsobů stanovených v § 398 IZ má být oddlužení provedeno. Požadavek na znalecké ocenění majetku, jenž slouží k zajištění pohledávek insolvenčních věřitelů, je zjevně dán i proto, aby insolvenční soud při zkoumání přípustnosti oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty mohl porovnáním výše přihlášené pohledávky zajištěného věřitele s hodnotou předmětu zajištění učinit předběžný závěr o tom, zda, popř. v jaké výši se ze zajištěného majetku uspokojí i nezajištění věřitelé.

Nesplnění požadavků kladených zákonem na formu, obsah a přílohy návrhu na povolení oddlužení brání jeho věcnému projednání, a proto nejsou-li takové nedostatky dlužníkem odstraněny ani přes výzvu soudu dle § 393 odst. 1 a 2 IZ, musí být návrh odmítnut podle § 393 odst. 3 IZ. Nutnost důsledně trvat na požadavku náležitostí návrhu na povolení oddlužení a předložení všech jeho předepsaných příloh (včetně znaleckého ocenění nemovitosti či majetku sloužícího k zajištění) přitom dokumentuje již ustálená judikatura zdejšího i Nejvyššího soudu (viz např. usnesení ze dne 13.11.2009, sp.zn. KSUL 44 INS 411/2009, 1 VSPH 581/2009-B nebo ze dne 22.2.2010, sp.zn. KSUL 44 INS 411/2009, 1 VSPH 828/2009-B, nebo usnesení ze dne 26.10.2010, sp.zn. 29 NSČR 16/2010).

Odvolací soud z obsahu spisu ověřil, že insolvenční soud usnesením ze dne 13.11.2012 (č.l. A-28), jež mu bylo doručeno dne 16.11.2012 vhozením do domovní schránky, dlužníka vyzval, aby nedostatky návrhu na povolení oddlužení opravil a doplnil ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení, a současně ho poučil o tom, jak opravu a doplnění provést a o následku spočívajícím v odmítnutí návrhu, nebudou-li v určené lhůtě odstraněny nedostatky návrhu bránící pokračovat v řízení nebo předloženy jeho řádné přílohy. Dlužník ovšem v určené lhůtě (dle § 393 odst. 1 IZ tato lhůta nesměla být delší než 7 dnů) požadované listiny nedoložil, přičemž na výzvu soudu I. stupně reagoval toliko podáním ze dne 22.11.2012, podle kterého v návrhu na povolení oddlužení uvedl své věřitele, skutečnost, že své závazky není schopen plnit a seznam majetku.

Soud I. stupně tudíž nepochybil, když návrh na povolení oddlužení pro absenci zákonem stanovených příloh odmítl a na majetek dlužníka prohlásil konkurs, neboť dlužník ta zásadní zjištění insolvenčního soudu, na nichž v napadené části (o prohlášení konkursu na dlužníkův majetek) jeho rozhodnutí stojí, v odvolání ani v jeho doplnění nikterak nerozporoval. Jeho odvolací argumentace totiž směřuje spíše k bodu I. výroku (o zjištění úpadku), jenž však zůstal odvoláním nedotčen a nabyl samostatně právní moci.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a podle § 219 občanského soudního řádu usnesení soudu I. stupně v napadeném bodu III. výroku jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 16. května 2013

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová