1 VSPH 639/2016-A-21
MSPH 76 INS 21549/2015 1 VSPH 639/2016-A-21

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: Ing. Zdeněk anonymizovano , anonymizovano , IČO 13115006, bytem Praha 3, Orlická 2176, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 76 INS 21549/2015-A-13 ze dne 12. ledna 2016,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 76 INS 21549/2015- A-13 ze dne 12. ledna 2016 se v bodech II. a III. výroku p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením z 12. 1. 2016 v bodu I. výroku zjistil úpadek dlužníka Ing. Zdeňka anonymizovano (dále jen dlužník). V bodu II. výroku zamítl návrh na povolení oddlužení dlužníka. V bodu III. výroku prohlásil na majetek dlužníka konkurs. V bodu IV. výroku ustanovil insolvenčním správcem Mgr. Ing. Ladislava Málka, se sídlem Praha 3, Sudoměřská 1550/6. Body V. až XIV. výroku obsahovaly další náležitosti rozhodnutí o úpadku stanovené v § 136 zákona č. 182/2016 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenčního zákona).

V odůvodnění k bodům I., II. a III. výroku usnesení soud uvedl, že dne 24. 8. 2015 bylo zahájeno insolvenční řízení na základě insolvenčního návrhu dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení. Dlužník uvedl, že má 7 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 7,274.448,09 Kč, z toho 6 věřitelů s vykonatelnými a již exekuovanými pohledávkami ve výši celkem 5,994.965,09 Kč. Přiložil seznamy svých závazků, majetku, prohlásil, že závazky nejsou z podnikatelské činnosti, že nemá žádné zaměstnance. V návrhu na povolení oddlužení i v seznamu majetku označil movité věci a nemovitou věc-bytovou jednotku č. 1517/4 v domě č. p. 1517,1518, jenž je součástí pozemku parc. č. 1582 včetně spoluvlastnického podílu 860/31158 na společných částech domu par. č. 1582 a pozemku parc. č. 1584, v obci Praha, část obce Žižkov. Navrhl řešit oddlužení zpeněžením tohoto nemovitého majetku, který má dle odhadu dlužníka hodnotu 4 mil. Kč a který, ač je ve vlastnictví jeho syna Adama anonymizovano , je postižen exekucí, ale syn je srozuměn s tím, že tato nemovitost bude zpeněžena na úhradu závazků dlužníka. Uvedl, že od 1. 1. 2016 má předběžně dohodnut příjem ve výši 20.000 Kč za výkon funkce jednatele u společnosti isir.justi ce.cz

FK ROS, s. r. o.; žádné příjmy v současné době nemá, živí jej zejména rodina. Zálohu 45.000 Kč na náklady insolvenčního řízení za dlužníka uhradila třetí osoba.

Věřitel HS INKASO, s. r. o. podáním z 5. 10. 2015 vznesl proti návrhu na povolení oddlužení dlužníka námitky, které zdůvodnil tím, že jako věřitel, vůči němuž má dlužník závazky z podnikání, původně vůči věřiteli Škofin, s. r. o., nesouhlasí s oddlužením dlužníka. Dále uvedl, že podáním návrhu na povolení dlužník sleduje nepoctivý záměr, neboť před podáním návrhu na povolení oddlužení uzavřel dne 23. 4. 2015 kupní smlouvu a převedl nemovitý majetek na svého syna.

Soud odkázal na § 389 odst. 1 a 2, § 395 a § 396 insolvenčního zákona s tím, že dlužník je v úpadku, má více věřitelů s pohledávkami přesahujícími 7.000.000 Kč. Řešení úpadku oddlužením není přípustné, neboť věřitel HS INKASO, s. r. o., na kterého postoupila pohledávky společnost Škofin, s. r. o., má přihlášené pohledávky vzniklé z podnikání dlužníka, přičemž uvedený věřitel nesouhlasí s řešením úpadku oddlužením. Soud shledal na straně dlužníka lehkomyslný i nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení, spočívající v tom, že dlužník podal návrh na povolení oddlužení se žádostí o zpeněžení nemovitého majetku, jehož není vlastníkem, a dále prohlásil, že jeho závazky nepocházejí z podnikání.

Soud z uvedených důvodů zjistil úpadek dlužníka, zamítl návrh na povolení oddlužení a prohlásil konkurs na majetek dlužníka.

Dlužník podal včas proti bodům II. a III. výroku usnesení odvolání, ve kterém navrhl tyto body zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolání odůvodnil tím, že podle jeho názoru se ve vztahu k věřiteli HS INKASO, s. r. o. nejedná o dluhy z podnikání. Závazky vznikly z leasingových smluv, na základě kterých si dlužník obstaral osobní automobily (nikoli užitkové vozy), které dlužník používal v běžném životě, nikoliv pro podnikání. Dlužník sice v předmětné době byl evidován jako podnikatel a leasingová společnost uvedla ve smlouvách jeho IČO, ale dlužník to nepovažoval za podstatné. Nicméně i kdyby se jednalo o dluhy z podnikání, nebránila by tato okolnost oddlužení. Dlužník odkázal na rozhodnutí odvolacího soudu sp. zn. 1 VSPH 1621/2014 (opírající se o usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 3/2009 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 79/2010), ve kterém byl vyjádřen závěr, že od 1. 1. 2014 již dluhy z podnikání nebrání obecně oddlužení a je na věřitelích takových pohledávek, aby hlasováním na schůzi věřitelů dle § 403 insolvenčního zákona rozhodli, zda má být úpadek dlužníka řešen oddlužením. Dlužník nicméně poukázal na to, že soud i bez schůze věřitelů rozhodl, aniž dal možnost dlužníkovi jednat s věřiteli na schůzi věřitelů.

Jednání dlužníka nebylo lehkomyslné-finanční prostředky na koupi bytu si opatřil zápůjčkou od matky a dle domluvy s matkou dlužník dále daroval byt svému synovi. Takto postupoval v době, kdy se domníval, že všechny exekuce na jeho majetek již byly zastaveny. Dodatečně zjistil, že tomu tak není, a poté se dohodl se synem, že byt bude přenechán ke splnění závazků dlužníka. Nejedná se o dluhy z podnikání, proto nelze toto tvrzení dlužníka, obsažené v jeho insolvenčním návrhu, považovat za lehkomyslné.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona) přezkoumal napadenou část usnesení soudu prvního stupně (body II. a III. výroku) podle § 212 o. s. ř. a neshledal odvolání dlužníka důvodným.

Podle § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr. Podle odst. 2 Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Podle § 396 insolvenčního zákona Jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle § 389 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona Dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání. Podle odst. 2 písm. a) Dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde.

Podle § 403 odst. 2 insolvenčního zákona Věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, mohou namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Platí, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání.

Pokud se týká problematiky oddlužení v případě dlužníků majících závazky z podnikání a předkládání souhlasu věřitelů těchto podnikatelských závazků jako podmínky pro povolení oddlužení, soudní praxe se při aplikaci insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. 1. 2014 ustálila na závěrech plynoucích z unesení sp. zn. 1 VSOL 918/2015 ze dne 23. 9. 2015, jež bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem R 49/2016. V něm Vrchní soud v Olomouci mimo jiné dovodil, že:

1. Dlužník je povinen již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit všechny pro rozhodnutí o věci (pro rozhodnutí o povolení oddlužení) významné skutečnosti, tedy i to, že má dluhy z podnikání, které ovšem řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením nebrání. Má-li dluhy z podnikání, je povinen tvrdit existenci některé z výjimek (§ 389 odst. 2 IZ) ze zákonem stanovené překážky bránící uplatnění institutu oddlužení (§ 389 odst. 1 IZ). 2. Pokud dlužník v návrhu na povolení oddlužení souhlasy věřitelů podle ustanovení § 389 odst. 2, písm. a) IZ jen tvrdí, ale nedokládá, není zatím postaveno najisto, zda dluhy z podnikání brání či nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením. Tyto pochybnosti jsou důvodem postupu dle § 397 odst. 1, věty druhé IZ, tedy povolení oddlužení a svolání schůze věřitelů k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. 3. Pokud ovšem dlužník v návrhu potřebné souhlasy podle ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ ani netvrdí, nebo dodatečně na výzvu soudu sdělí, že souhlasy nemá, anebo vyjde-li v řízení najevo výslovný nesouhlas jednoho z věřitelů, vůči němuž má dlužník dluh z podnikání, s řešením dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením (a nejde o pohledávky dle § 389 odst. 2, písm. b/ nebo c/ IZ), dlužník není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, neboť má dluh z podnikání, který brání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením (§ 389 odst. 1 písm. b/, odst. 2 písm. a/ IZ), což je bez dalšího důvodem pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ, a nikoliv pro povolení oddlužení podle ustanovení § 397 odst. 1, věta druhá IZ a následnému svolání schůze věřitelů k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. 4. Podmiňuje-li věřitel, vůči němuž má dlužník nezajištěný závazek z podnikání, svůj souhlas s řešením dlužníkova úpadku oddlužením uspokojením 100 % všech jeho pohledávek, nelze to považovat za souhlas s řešením úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ.

Vzhledem k tomuto vývoji soudní judikatury už nejsou právně relevantní závěry rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1 VSPH 1621/2014, na které odkázal dlužník. Není již proto namístě čekat až na schůzi věřitelů a má právní význam i nesouhlas věřitele, vůči kterému má dlužník dluh ze svého podnikání, s řešením úpadku oddlužením, vznesený před konáním této schůze.

Odvolací soud považuje společně se soudem prvního stupně za osvědčené, že dluh z dvou leasingových smluv, ve kterých byl dlužník označen svým identifikačním číslem jako podnikatel, je dluhem z podnikání. Dlužník je dosud veden v živnostenském rejstříku jako podnikatel s oborem činnosti mj. pronájem motorových vozidel, a to od 13. 1. 1997. Nepravdivým tvrzením v insolvenčním návrhu, že nemá dluhy z podnikání, sledoval dlužník nepoctivý záměr.

V dané věci nesouhlasil věřitel č. 4 HS INKASO, s. r. o. podáním z 5. 10. 2015 (č. d. A-10), o jehož pohledávku vzniklou z podnikání dlužníka se jednalo (a to před konáním schůze věřitelů), aby úpadek dlužníka byl řešen oddlužením. Přihlášené pohledávky tohoto věřitele dosahují celkové výše 2.053.234,10 Kč, která není bagatelní a nelze v žádném případě považovat postup věřitele za zneužití práva. Naplnila se proto podmínka ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) insolvenčního zákona a contrario-v tomto případě dluh z podnikání dlužníka, fyzické osoby, brání řešení úpadku oddlužením.

Odvolací soud dodává, že platná právní úprava neumožňuje soudu přezkoumávat důvody, pro něž věřitelé dlužníka nesouhlasí s jeho oddlužením. Jinak řečeno, má-li dlužník závazky z podnikání, je přípustnost jeho oddlužení plně závislá na vůli jeho věřitelů bez možnosti její korekce ze strany insolvenčního soudu.

Vzhledem k uvedeným závěrům byly v řízení u soudu prvního stupně dány podmínky dle § 395 odst. 1 písm. a) [též a contrario § 389 odst. 2 písm. a/ insolvenčního zákona] a § 396 insolvenčního zákona pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Odvolací soud proto v souladu s § 219 o. s. ř. potvrdil body II. a III. výroku usnesení jako věcně správné.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 insolvenčního zákona); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 insolvenčního zákona).

V Praze dne 27. října 2016

JUDr. Ladislav D e r k a , v.r. předseda senátu

Za správnost: J. Vlasáková