1 VSPH 639/2015-B-17
KSLB 76 INS 34106/2014 1 VSPH 639/2015-B-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužníka: Jaroslav Staněk, nar. 25. června 1981, bytem Chrastava, Liberecká 9, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 76 INS 34106/2014-B-6 ze dne 16. března 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 76 INS 34106/2014-B-6 ze dne 16. března 2015 se v bodě II. výroku z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci nadepsaným usnesením v bodě I. výroku schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, v bodě II. výroku nevyhověl jeho žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek, v bodě III. výroku uložil dlužníku po dobu pěti let či do úplného uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů platit prostřednictvím insolvenčního správce konkrétně měsíčně určené částky, v bodě IV. výroku uložil dlužníkovi povinnost uhradit prostřednictvím insolvenčního správce první splátku z příjmu vyplaceného plátcem příjmu GRUPO ANTOLIN BOHEMIA, a.s., v bodě V. výroku přikázal plátci mzdy dlužníka od dubna 2015 po celou dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře provádět srážky v rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí či exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, sražené částky zasílat insolvenčnímu správci, v bodech VI. a VII. výroku uložil insolvenčnímu správci a dlužníkovi související povinnosti a v bodě VIII. výroku vyzval věřitele ke sdělení čísel účtů pro zasílání splátek.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že k návrhu dlužníka bylo dne 17.12.2014 zahájeno insolvenční řízení. Usnesením ze dne 15.1.2015 soud rozhodl o úpadku dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením. Do řízení přihlásili věřitelé pohledávky v celkové výši 1.020.290,22 Kč. Dlužník má příjem ve výši 25.400,-Kč měsíčně a za dobu pěti let trvání oddlužení bude schopen uhradit více než

30% pohledávek-asi 88%. Soud nevyhověl žádosti dlužníka o stanovení nižších měsíčních splátek z důvodu, že pokud by dlužník hradil měsíčně jen jím požadovaných 10.400,-Kč, pak by věřitelé byli uspokojeni jen v rozsahu 54%. Náklady dlužníka na živobytí byly přitom již zahrnuty v nezabavitelné částce.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal do bodu II. výroku a namítal, že jeho vyšším nákladem je cestovné do zaměstnání, do kterého musí jezdit z Chrastavy do Liberce i mimo pracovní dny v týdnu, musí v případě nutnosti zůstat na pracovišti i po pracovní době, pokud nebude mít finanční prostředky na cestovné, když do zaměstnání se v určité době nelze dostaví hromadnou dopravou, o zaměstnání přijde a nebude schopen oddlužení plnit. Z nezabavitelné částky ve výši 9.177,-Kč nemůže hradit své veškeré životní potřeby, jeho měsíční náklady činí asi 14.750,-Kč, jednotlivé položky podrobně popsal. Soudu I. stupně vytýkal, že nepřihlédl k popěrným úkonům insolvenčního správce a že tak celková výše zjištěných pohledávek činí jen 841.528,45 Kč. Žádal, aby mu byla ponechána alespoň částka 12.500,-Kč. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a jeho žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek mu vyhověl tak, že měsíční splátka bude stanovena nejvýše na částku 12.900,-Kč, nebo aby napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 391 odst. 2 IZ dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, může v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužník v návrhu na povolení oddlužení požádal o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek z důvodu, že má vysoké náklady na cestovné do zaměstnání, kde pracuje na směny, má přesčasy a musí dojíždět v jinou dobu, než jen v době, kdy jezdí hromadná doprava. Protože je svobodný a nemůže nést náklady na domácnost, bydlí u rodičů, kterým přispívá na náklady domácnosti a údržbu domu. Náklady na živobytí má dlužník vyšší, než kolik činila nezabavitelná částka tj. 9.283,-Kč, měsíční náklady dlužníka činí asi 15.400,-Kč. Z toho asi v částce 7.500,-Kč přispívá na nájem a stravu, asi 1.400,-Kč dá na cestovné, 1.000,-Kč na telefon, asi 3.000,-Kč na údržbu domu a asi 2.500,-Kč na hygienické potřeby a ošacení.

Jak je zřejmé z odůvodnění napadeného rozhodnutí, postavil soud I. stupně svůj závěr o nedůvodnosti dlužníkova požadavku na stanovení nižších splátek ve výši 10.400,-Kč měsíčně na tom, že by zaplatil svým věřitelům nikoliv 89% jejich zjištěných pohledávek, nýbrž toliko 54%, a zároveň na tom, že dlužníkem uváděné zvláštní výdaje (cestovné do zaměstnání, nájemné, stravování, ošacení, hygienické potřeby, telekomunikace a opravy a údržba domu) odpovídají běžným nákladům na živobytí a jsou již započítány v nezabavitelné výši mzdy.

Co se týká povahy dlužníkových nákladů, souhlasí soud odvolací v zásadě se soudem I. stupně, že se ve své podstatě nejedná o nezbytné nadstandardní výdaje, jež by třeba bylo nutno brát v potaz, ovšem s výjimkou týkající se výdajů spojených s dopravou do zaměstnání mimo dlužníkovo bydliště. Lze totiž přijmout dlužníkovu argumentaci, že pokud tyto náklady ve svém výsledku vedou ke zvýšení dlužníkova profitu, tedy že dlužník jinde i po jejich odečtení dosáhne vyššího příjmu a může tak poskytnou svým věřitelům vyšší míru uspokojení, pak je odůvodnitelný závěr, že takto vynaložené další náklady jsou náklady účelnými a odůvodňují stanovení nižších splátek-míněno tím, že v konečném důsledku i tak půjde o situaci pro věřitele lepší, než pokud by se dlužník výhodnějšího zaměstnání mimo své bydliště vzdal.

Zároveň nelze nevidět, že v mezidobí došlo i ke změně poměrů na straně věřitelů, jak je zřejmé z usnesení soudu I. stupně ze dne 21.5.2015 (B-14) o změně splátkového kalendáře tak, že pohledávka jednoho z věřitelů nebude nadále uspokojována v části 121.568,-Kč, tedy o tuto sumu je ponížena dlužníkova povinnost plnit.

Za popsaného stavu věci veden názory uvedenými shora s přihlédnutím k tomu, že dlužník je dle odvolání srozuměn s pravidelnými splátkami ve výši 12.900,-Kč (jakkoli tímto výpočtem soud vázán není), dovozuje odvolací soud, že v současné době jsou dány podmínky pro to, aby dlužníkově žádosti o stanovení nižších splátek byl vyhověno, a proto podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., usnesení v rozsahu napadeném odvoláním zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci.

V Praze dne 10. srpna 2015

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková