1 VSPH 638/2012-B-19
KSPA 48 INS 11328/2010 1 VSPH 638/2012-B-19

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužnice Miroslavy Marholdové, bytem Újezd u Chocně-Chloumek 23, o odvolání insolvenčního správce JUDr. Petra Wildta, sídlem Bohuslava Martinů 1038, Hradec Králové, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 29. února 2012 č.j. KSPA 48 INS 11328/2010-B-13, t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 29. února 2012 č.j. KSPA 48 INS 11328/2010-B-13 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích rozhodl, že insolvenčnímu správci nepřiznává odměnu a hotové výdaje ve výši 2.548,-Kč včetně DPH za dobu od rozhodnutí o úpadku ze dne 9. listopadu 2010 do schválení splátkového kalendáře dne 18. ledna 2011. Z citovaných ustanovení insolvenčního zákona a prováděcí vyhlášky č. 313/2007 Sb. soud prvního stupně dovodil, že při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře náleží správci odměna a hotové výdaje pouze za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, tedy za dobu 60 měsíců tak správce obdrží částku 45.000,-Kč stanovenou jinak pro účely konkursu zvýšenou event. o DPH.

Soud I. stupně vysvětloval, že v průběhu schůze věřitelů nelze vydat usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, neboť jeho vypracování je časově velmi náročné. Proto do konce schůze věřitelů většinou rozhodne jen o tom, že schválí oddlužení samostatným rozhodnutím, neboť je třeba brát ohled též na to, že srážky ze mzdy, příp. z jiného příjmu, musí plátce mzdy či jiného příjmu s dostatečným předstihem zpracovat před výplatním termínem. Protokol z jednání schůze věřitelů obsahující usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře přitom zveřejňuje ihned po skončení schůze věřitelů. Protože však toto usnesení neobsahuje všechny náležitosti stanovené v § 406 odst. 3 IZ, nemůže mít dle soudu I. stupně ani účinky předpokládané § 407 odst. 1 IZ. Takové účinky má až usnesení obsahující náležitosti uvedené v § 406 odst. 2 či 3 IZ včetně obsáhlého odůvodnění, přičemž teprve jeho publikací ho lze mít za účinné. Od něj se pak odvíjí počátek plnění splátkového kalendáře. Soud I. stupně pokračoval, že postupoval analogicky jako v případě vyhlášení rozsudku, kdy teprve po svém vyhlášení je rozsudek vypracován a doručen a kdy se od jeho doručení začínají odvíjet důsledky, příp. lhůta k plnění či podání opravného prostředku.

Z toho soud I. stupně dovozoval, že pokud nastanou účinky jak výše uvedeno, není možné přiznat insolvenčnímu správci odměnu a náhradu hotových výdajů za dřívější období, neboť o to by se jejich odměna a náhrada hotových výdajů zkracovala na konci 60 měsíčního období . Jestliže by tedy přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů za 4 měsíce, které uplynuly od vydání rozhodnutí při schůzi věřitelů a jeho vypracování a doručení, pak by také musel rozhodnout o tom, že správci již nenáleží odměna a hotové výdaje za poslední 4 měsíce splácení, neboť správci náleží jedině a pouze odměna a náhrada KSPA 48 INS 11328/2010 -B hotových výdajů za 60 měsíců, tedy za dobu účinků schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Soud I. stupně vyjádřil zásadní nesouhlas s právními závěry vyjádřenými v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25.8.2010, č.j. 1 VSPH 620/2010-B-19. Připustil, že náklady byly správcem vynaloženy a vznikly během řádného výkonu jeho funkce, pokud jsou však tyto náklady přiznány odvolacím soudem, pak by měl odvolací soud také určit, že v případě, kdy správce za některý z měsíců náklady nevynaloží, pak mu je soud nepřizná a bude je muset dlužníkovi vrátit . Stejně nahlížel soud I. stupně na odměnu, kdy správce poté, kdy obdrží usnesení o schváleném oddlužení splátkovým kalendářem kromě pravidelného rozdělování přijatých plateb od dlužníka, resp. jeho zaměstnavatele, popř. jiného plátce dlužníkových příjmů, již žádné povinnosti, kromě zprávy, kterou podává soudu 1x za 3 měsíce, nemá . K tomu dodal, že každý správce komunikuje prostřednictvím datové schránky, takže mu nevznikají náklady na poštovné. Soud I. stupně měl za to, že náklady správce, které mu vzniknou na začátku výkonu funkce, jsou více než dostatečně saturovány po rozhodnutí o schválení oddlužení splátkovým kalendářem. Opačný výklad by dle soudu I. stupně znamenal, že s ohledem na určení odměny mimo dobu schváleného oddlužení se může dlužník dostat do ještě svízelnější situace, event. na oddlužení splátkovým kalendářem mít nebude, tím pádem nemůže řádně splácet dluhy svým přihlášeným věřitelům; uložit dlužníku, který požádal o oddlužení splátkovým kalendářem, aby zaplatil zálohu, by opět znamenalo, že tato záloha se započítá na odměnu správce a jeho hotové výdaje a ke konci splátkového kalendáře by pak již dlužník správci nehradil ničeho . Na základě uvedených úvah dospěl soud I. stupně k závěru, že žádost správce je nedůvodná, a proto ji zamítl.

Proti tomuto usnesení podal insolvenční správce včas odvolání, v němž navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a přiznal mu odměnu ve výši 2.548,-Kč. V odvolání především rozepsal, na které své úkony vynaložil požadované hotové náklady v době od rozhodnutí o úpadku do doby schválení oddlužení s tím, že má za to, že i za tyto úkony mu náleží odměna a náhrada hotových výdajů, jak dovodil i odvolací soud v usnesení č.j. 1 VSPH 620/2010-B-19.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům.

Podle § 38 odst. 1 IZ má insolvenční správce právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu. Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát (odst. 2). Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval (odst. 3). Insolvenční soud může v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout o vyplacení zálohy odměny insolvenčnímu správci, a to i opětovně (odst. 4). Způsob určení KSPA 48 INS 11328/2010 -B odměny a některých hotových výdajů insolvenčního správce, jejich nejvyšší přípustnou výši a podmínky a rozsah hrazení odměny a hotových výdajů státem stanoví prováděcí právní předpis (odst. 5).

Z výše uvedené úpravy jednoznačně vyplývá, že pro případ schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (§ 406 odst. 3 IZ) prováděcí vyhláška stanoví výši odměny insolvenčního správce (v § 3 písm. b) a výši náhrady jeho hotových výdajů (v § 7 odst. 4) jen ve vztahu k jeho činnosti, již v rámci svých zákonných povinností, v souladu s usnesením soudu o schválení oddlužení splátkovým kalendářem, k realizaci této formy oddlužení provádí. To je z konstrukce těchto správcových nároků jednoznačně patrné, když jsou prováděcí vyhláškou vázány jen na dobu trvání splátkového kalendáře, a to paušální měsíční částkou, jež odpovídá měsíčnímu plnění splátkového kalendáře. Ve vztahu k činnosti správce před rozhodnutím o schválení oddlužení splátkovým kalendářem odvolací soud proto nesdílí názor soudu I. stupně, že by správce neměl nárok na odměnu a na náhradu hotových výdajů s tím spojených.

K otázce nároků insolvenčního správce za činnost vykonávanou před schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře se Vrchní soud v Praze vyslovil v usnesení sp. zn. KSHK 40 INS 2229/2010, 1 VSPH 620/2010-B ze dne 25.8.2010, a poté opakovaně v řadě dalších svých rozhodnutí (viz např. usnesení sp.zn. MSPH 79 INS 14408/2010, 3 VSPH 161/2011-B ze dne 11.3.2010). V těchto rozhodnutích odvolací soud konstantně dovozoval, že insolvenční správce má právo na odměnu a na náhradu svých hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s řádným výkonem funkce též za období od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, a že tyto správcovy nároky nejsou kryty paušálními částkami stanovenými v § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 prováděcí vyhlášky.

Na tomto závěru odvolací soud setrvává s tím, že o odměně insolvenčního správce za jeho činnost, jež nepředstavuje realizaci splátkového kalendáře, tj. za jeho činnost vykonanou v období předcházejícím schválení oddlužení splátkovým kalendářem (popř. i za následnou takovou činnost, typicky při pozdějším přezkumu pohledávek uskutečněném při dalším přezkumném jednání), soud rozhoduje dle § 5 prováděcí vyhlášky, tj. určuje tuto odměnu s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti správcem vykonané činnosti. Vyúčtovanou náhradu hotových výdajů spojených s touto činností soud insolvenčnímu správci přiznává v prokázané (důvodně vynaložené) výši, s limity dle § 7 odst. 1 až 3 téže vyhlášky.

Takto přiznané nároky odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce za předchozí období-stejně jako nároky téže povahy náležející správci paušální částkou až za provádění oddlužení splátkovým kalendářem-jsou dle § 168 odst. 2 písm. a) IZ pohledávkami za majetkovou podstatou. Jako takové jsou při splátkovém kalendáři hrazeny v měsíčních splátkách (musí být do něj jako přednostní nároky pojaty), anebo mohou být uspokojeny ve smyslu § 38 odst. 2 IZ a § 8 prováděcí vyhlášky ze složené zálohy na náklady insolvenčního řízení. Teprve nelze-li správcovy nároky zcela nebo zčásti uspokojit z těchto zdrojů, mohou být (každý nejvýše do výše 50.000,-Kč) uhrazeny státem. Tyto okolnosti věci insolvenční soud při rozhodování o záloze na náklady insolvenčního řízení musí brát pro případ očekávaného oddlužení splátkovým kalendářem v úvahu, a zdejší soud z toho také při přezkoumávání rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy vychází (viz KSPA 48 INS 11328/2010 -B např. usnesení sp.zn. KSUL 77 INS 4589/2010, 3 VSPH 408/2010-A ze dne 7.10.2010 či usnesení sp.zn. MSPH 95 INS 10629/2010, 3 VSPH 924/2010-A ze dne 30.3.2011).

V daném případě z obsahu spisu vyplývá, že usnesením ze dne 9.11.2010 bylo rozhodnuto o úpadku dlužnice a bylo povoleno řešení tohoto úpadku oddlužením, přičemž usnesením ze dne 18.1.2011 soud I.stupně schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Soudu prvního stupně je třeba vytknout nesprávně zavedenou praxi, když na schůzi věřitelů vyhlásil toliko usnesení o tom, že schvaluje oddlužení plněním splátkového kalendáře v rozsahu, jak bude uvedeno v jeho písemném vyhotovení.

Odvolací soud konstatuje, že takto vyhlášené usnesení nemá náležitosti usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře vymezené v § 404 a § 406 IZ a nelze s ním (pro tyto jeho vady) spojovat účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Třeba zdůraznit, že v běžných případech, tedy všude tam, kde lze předem očekávat schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (pravidelně tam, kde dlužník splňuje všechna kriteria pro jeho schválení, kde správce souhlasí s oddlužením plněním splátkového kalendáře a kde se schůze věřitelů neúčastní žádný z věřitelů), není žádný důvod pro to, aby insolvenční soud-jsa na jednání řádně připraven-nevydal ještě týž den (po skončení jednání, jak předpokládá § 404 IZ) regulérní usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře včetně všech jeho obligatorních výroků a odůvodnění (což lze mít předem připraveno) a jeho stejnopis doručil dlužníkovi a správci při skončení jednání (§ 158 odst. 3 o.s.ř.). Názor soudu I. stupně, že vypracování takového usnesení je časově velmi náročné , odvolací soud nesdílí.

Protože soud I. stupně nikterak nezkoumal, zda uplatněná odměna je činností správce vykonané v předmětném předcházejícím období (tj. činnosti zahrnující mj. vždy zjišťování a soupis majetkové podstaty a přezkoumání přihlášených pohledávek) dle § 5 vyhlášky přiměřená, a nezabýval se ani prokázáním hotových výdajů správcem důvodně vynaložených, postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. V něm soud-v intencích vysloveného právního názoru odvolacího soudu-o požadavku insolvenčního správce na rozhodnutí o jeho odměně za činnost vykonávanou před schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře znovu rozhodne. To s tím, že soud při absenci zálohy na náklady insolvenčního řízení (jejíž zaplacení po dlužnici nepožadoval) přiznané nároky správce na náhradu hotových výdajů-pokud již nebyly jinak zapraveny-promítne co přednostní pohledávku do usnesení o schválení oddlužení splátkovým kalendářem, a to příslušnou změnou tohoto usnesení. Stejně naloží s požadovanou odměnou, bude-li správci přiznána.

Právní názor odvolacího soudu je pro soud I. stupně závazný (§ 226 odst. 1 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 15. května 2012 JUDr. František K u č e r a, v.r. Za správnost vyhotovení: předseda senátu Hana Bulínová