1 VSPH 629/2012-A-11
MSPH 78 INS 6275/2012 1 VSPH 629/2012-A-11

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníka: RADOMATIC, s.r.o. v likvidaci se sídlem v Praze 3, Slezská 1833/97, IČO 61059471, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 78 INS 6275/2012-A-6 ze dne 16. dubna 2012,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 78 INS 6275/2012-A-6 ze dne 16. dubna 2012 se m ě n í tak, že se dlužníkovi ukládá povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením uložil dlužníku povinnost hradit zálohu ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě 5 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dlužník je obchodní společností, která byla zrušena usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18.8.2011, č.j. 73 Cm 21/2011-9. Insolvenční návrh byl podán likvidátorem, který byl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců. Likvidátor však nepodal insolvenčnímu soudu zprávu o tom, že byla prověřena možnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka. Dlužník není vlastníkem žádného majetku a má čtyři věřitele s výší jejich pohledávek přibližně 260.000,-Kč. Vzhledem k rozsahu a skladbě majetku i závazků dlužníka a potřebě ověřit, zda dlužník neučinil úkony zkracující majetkovou podstatu, je ke krytí výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce dle soudu prvního stupně nezbytné, aby dlužník zaplatil zálohu v maximální zákonem přípustné výši.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal, namítal, že soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávnému závěru o skutkovém stavu, neboť uložil zálohu na náklady insolvenčního řízení i za situace, kdy dlužník nemá prostředky na úhradu zálohy a návrh na zahájení insolvenčního řízení byl podán likvidátorkou, která byla jmenována soudem ze seznamu insolvenčních správců. Likvidátorka v insolvenčním návrhu předložila informaci o tom, že nemá doklady, na základě kterých by mohla v insolvenčním řízení uplatnit neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka, což je vyjádření, které přesně vystihuje situaci dlužníka. Proto měl z tohoto vyjádření soud vycházet a zamítnout insolvenční návrh pro nedostatek majetku. Ze shora uvedených důvodů se domáhal dlužník zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (ust. § 94 odst. 2 insolvenčního zákona, dále jen IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z ust. § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (ust. § 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (ust. § 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Podle ust. § 144 IZ insolvenční soud zamítne insolvenční návrh pro nedostatek majetku, jestliže: a) dlužník je obchodní společností, která byla zrušena rozhodnutím soudu, b) jménem dlužníka podal návrh likvidátor, který byl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců, c) likvidátor dlužníka předloží insolvenčnímu soudu zprávu o tom, že prověřil možnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka, d) ze seznamu majetku dlužníka a šetření insolvenčního soudu vyplývá, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, a e) věřitelé dlužníka byli vyhláškou vyzváni ke sdělení údajů o majetku dlužníka a údajů o právních úkonech dlužníka, u kterých by bylo možno uplatnit neplatnost nebo neúčinnost, a žádný majetek ani úkony dlužníka nebyly zjištěny.

Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny podmínky pro zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku podle ust. § 144 IZ, neboť pro tento případ insolvenční soud zálohu neukládá. V případech, kdy tomu tak je, insolvenční soud k zaplacení zálohy vyzývat nebude (k tomu viz např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSCB 28 INS 2072/2008, 1 VSPH 254/2008 ze dne 21.11.2008). Naopak, nebude-li možný postup dle ust. § 144 IZ, výzva k zaplacení zálohy je při splnění podmínek obsažených v ust. § 108 IZ namístě. Jinými slovy, insolvenční soud nemusí požadovat složení zálohy na náklady insolvenčního řízení za situace, kdy dosavadní výsledky řízení nasvědčují tomu, že mohou být splněny podmínky ust. § 144 IZ, a současně nelze předpokládat, že dlužník disponuje finančními prostředky potřebnými na úhradu zálohy, a podáním insolvenčního návrhu plní povinnost vyplývající pro něj z ust. § 98 odst. 2 IZ a z § 72 odst. 2 obchodního zákoníku.

Jak vyplývá z ust. § 1 IZ, insolvenční zákon sleduje řešením úpadku a hrozícího úpadku dlužníka uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem s cílem dosáhnout co nejvyššího a zásadně poměrného uspokojení dlužníkových věřitelů. Z této výchozí koncepce zákona se podává, že insolvenční řízení může mít smysl jedině za předpokladu, že v majetkové podstatě existuje majetek, z něhož by mohly být-v závislosti na způsobu řešení úpadku dlužníka-alespoň částečně uspokojeny pohledávky věřitelů. Není-li tu takového majetku, nemá insolvenční řízení smyslu.

Jedinou výjimkou-byť nesystémovou-z této koncepce je již citované ust. § 144 IZ, které připouští, aby právní prostředí insolvenčního zákona bylo využito k zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku, třebaže v takovém řízení k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem dojít zjevně nemůže.

Z dlužníkova insolvenčního návrhu a jeho příloh vyplývá, že dlužník má závazky vůči 4 věřitelům v celkové výši 260.000,-Kč, společnost dlužníka byla zrušena usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18.8.2011, č.j. 73 Cm 21/2011-9 a jejím likvidátorem byla jmenována JUDr. Lucie Marečková, která je insolvenčním správcem jmenovaným soudem ze seznamu insolvenčních správců, jak požaduje ust. § 144 odst. 1 písm. b) IZ.

Likvidátor v insolvenčním návrhu uvedl, že v souladu s ust. § 73 obchodního zákoníku oznámil vstup společnosti do likvidace zveřejněním v Obchodním věstníku s výzvou, aby si věřitelé přihlásili své pohledávky a provedl šetření o majetku dlužníka ve veřejných registrech a u bankovních ústavů a zjistil, že dlužník nemá majetek. Dále v návrhu konstatoval, že nemá žádné doklady, na základě kterých by mohl v insolvenčním řízení uplatnit neúplnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka.

Z toho ovšem plyne, že věřitelé dlužníka byli vyzváni ke sdělení existence svých pohledávek za dlužníkem, ale dlužník neprokázal, že by věřitelé byli vyhláškou vyzváni ke sdělení údajů o jeho majetku a právních úkonech, u kterých by bylo možno uplatnit neplatnost nebo neúčinnost. Z toho lze dovodit, že nelze postavit najisto ani skutečnost, že by majetek dlužníka nepostačoval k úhradě nákladů insolvenčního řízení, když likvidátor dlužníka ve shora uvedené zprávě sám uvedl toliko to, že nezjistil žádné doklady, z nichž by bylo možno uplatnit neplatnost či neúčinnost právních úkonů dlužníka.

Z výše uvedeného je zřejmé, že námitka dlužníka o tom, že soud mohl rozhodnout o zamítnutí návrhu z důvodu nedostatku majetku není na místě, neboť podmínky ust. § 144 odst. 1 nebyly z podstatné části splněny. Použití ust. § 144 IZ v daném případě nepřipadalo v úvahu, pokud z insolvenčního návrhu jednoznačně nevyplývá, že likvidátor prověřil možnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka.

Dlužno též dodat, že dlužník podnikatel je podle ust. § 98 IZ povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti, do 20. července 2009 tak byl povinen učinit i v případě předlužení (obdobnou povinnost zakotvoval i zákon o konkursu a vyrovnání v ust. § 3). Z obsahu příloh lze dovodit, že splatnost některých závazků dlužníka nastala minimálně již v roce 2007, z čehož lze usuzovat, že povinnost podat insolvenční návrh nesplnil dlužník bezodkladně poté, co se stal jeho úpadek zjevným, a kdy ovšem ještě disponoval finančními prostředky, jež by k zajištění úhrady nákladů insolvenčního řízení postačovaly. Pokud dlužník prostředky použil k jinému účelu a v důsledku toho nyní není schopen požadovanou zálohu na náklady tohoto řízení zaplatit, je nutno přičíst tuto okolnost jedině k jeho tíži.

Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že v případě řešení úpadku konkursem náklady insolvenčního řízení představují mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce. Výše této odměny bude v případě, že žádný majetek dlužníka nebude zjištěn, stanovena s přihlédnutím k provedeným úkonům insolvenčního správce. Jelikož dosavadní výsledky řízení nasvědčují tomu, že nebude zpeněžován majetek dlužníka, dospěl odvolací soud k závěru, že bude postačovat ke krytí nákladů a odměny insolvenčního správce uložení zálohy ve výši 30.000,-Kč.

Proto odvolací soud postupoval podle ust. § 220 odst. 1 a ust. § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil, jak je ve výroku uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 21. května 2012

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Vladimíra Chalupová