1 VSPH 628/2015-B-102
KSPH 55 INS 7718/2010 1 VSPH 628/2015-B-102

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužnice: Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem 263 01 Dobříš, Jáchymovská 1011, zastoupené advokátem JUDr. Janem Tuláčkem, se sídlem Praha 6, Hošťálkova 29, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. KSPH 55 INS 7718/2010-B-89 ze dne 13. března 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č. j. KSPH 55 INS 7718/2010-B-89 ze dne

13. března 2015 se v bodu I. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze výše uvedeným usnesením z 13. 3. 2015 v bodu I. výroku zrušil oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužnice Jany anonymizovano , schválené usnesením č. j. KSPH 55 INS 7718/2010-B-11 z 27. 9. 2010. V bodu II. výroku soud dále prohlásil konkurs na majetek dlužnice a v bodu III. výroku rozhodl, že konkurs bude projednáván jako nepatrný. V bodu IV. výroku soud vyslovil, že účinky rozhodnutí nastávají jeho zveřejněním v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že usnesením z 3. 8. 2010 (č. d. A-9) byl zjištěn úpadek dlužnice a zároveň bylo povoleno oddlužení. Usnesením z 27. 9. 2010 (č. d. B-11) bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře. Soud dále odkázal na § 418 insolvenčního zákona a uvedl, že podle jeho zjištění z průběžných zpráv insolvenčního správce dlužnice již od počátku plnění oddlužení splátkovým kalendářem měla problémy s plněním, často měnila zaměstnání anebo byla opakovaně v pracovní neschopnosti a její výdělky nedosahovaly takové výše, aby mohly být prováděny srážky, čímž vznikaly i pohledávky za podstatou na odměně a hotových výdajích insolvenčního správce. Na jednání konaném 6. 3. 2014 byla dlužnice poučena o tom, že pokud si nezajistí takové plnění, aby oddlužení bylo řádně plněno, soud její oddlužení zruší a prohlásí konkurs na její majetek. Dlužnice uvedla, že si zajistí plnění z darovacích smluv na chybějící částku 8.000 Kč, ale z následných zpráv insolvenčního správce bylo zjištěno,

že není z těchto smluv řádně plněno, a příjem dlužnice byl tak nízký, že nebylo možné provádět srážky. Z dalších zpráv insolvenčního správce bylo zjištěno, že dlužnice je bez zaměstnání, od června 2014 nepřišla od zaměstnavatele žádná platba, z darovacích smluv, které si dlužnice zajistila, také nebylo plněno, ani jeden ze tří dárců nezasílal částky na plnění oddlužení splátkovým kalendářem. Dlužnice při takovém chování by za 5 let neuhradila zákonných 30 % nezajištěných věřitelů. Současná míra uspokojení nezajištěných věřitelů je pouze 3,11 %, a s ohledem na to, že oddlužení by mělo skončit v srpnu 2015, je zřejmé, že dlužnice neuhradí požadovaných 30 % nezajištěným věřitelům, neboť její měsíční splátka by musela dosáhnout výše 28.000 Kč. Na jednání konaném dne 5. února 2015 byla dlužnici poskytnuta lhůta, aby předložila pracovní smlouvu a doklady o doplacení dlužných částek, tato však soudu nic nepředložila a své povinnosti ani nadále neplnila. Soud učinil závěr, že dlužnice neuhradí zákonných 30 % nezajištěným věřitelům a nedojde ani k úhradě pohledávek za podstatou na odměně a hotových výdajích insolvenčního správce, proto rozhodl o zrušení oddlužení, tak jak zástupce dlužnice na jednání poučil. Za této situace, kdy je zřejmé, že dlužnice nebude moci splnit podstatnou část splátkového kalendáře, rozhodl soud o zrušení schváleného oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. a) a b) insolvenčního zákona, neboť dlužnice neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. Soud současně prohlásil na majetek dlužnice konkurs. Dlužnice jako fyzická osoba, která není podnikatelem, splňuje kritéria stanovená zákonem pro nepatrný konkurs podle § 314 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona. Soud proto rozhodl v souladu s § 314 odst. 2 insolvenčního zákona, že úpadek dlužnice bude projednáván jako nepatrný konkurs.

Dlužnice napadla bod I. výroku usnesení včas podaným odvoláním, ve kterém uvedla, že její pracovní neschopnost trvá již několik měsíců a znemožňuje jí splácet stanovené splátky. Dlužnice se s rodinou snaží shromáždit částku 140.000 Kč, jež by měla stačit k úhradě dluhu v oddlužení. Během dubna 2015 splatí částku 10.000 Kč.

Ve zprávě z 6. 8. 2015 insolvenční správce uvedl, že dlužnice od počátku oddlužení neplnila řádně podmínky oddlužení, a to především s ohledem na častou změnu zaměstnání, přičemž její příjem většinou neumožňoval žádné srážky. Není dlouhodobě plněno z žádné ze smluv o důchodu (Tomáš Vodenka ve výši 3.000 Kč měsíčně, Jan Hotový ve výši 4.000 Kč měsíčně, Jaroslav Kostner ve výši 4.000 Kč měsíčně; dle KSPH 55 INS 7718/2010-B-69). K 6. 8. 2015 činily celkové příjmy majetkové podstaty částku 69.463,00 Kč, nezajištěným věřitelům byla uhrazena celkem částka 17.147,50 Kč, na odměnu a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce byla uhrazena celkem částka 52.315,50 Kč (oprávněné nároky insolvenčního správce činí částku 66.472,50 Kč, tedy dlužná částka dosahuje výše 14.157,00 Kč). Celkové závazky věřitelů jsou ve výši 551.688,58 Kč a míra jejich uspokojení činí 3,11 %; s ohledem na lhůtu skončení oddlužení plněním splátkového kalendáře (9/2015) nelze předpokládat splnění podmínky minimální úhrady 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, neboť v absolutní výši se jedná o částku 165.500 Kč (včetně dlužné odměny insolvenčního správce).

Při jednání před odvolacím soudem dlužnice uvedla, že byla nemocná až do 30. 5. t. r. a dnešního dne (10. 9. 2015) zaplatila celkem 130.000 Kč. S ohledem na svou nemoc nedokázala zaplatit dluh v plné výši, proto navrhuje, aby jí byl zbytek dluhu prominut. V tomto měsíci nastupuje do zaměstnání k firmě Amazon.

Insolvenční správce k přednesu dlužnice potvrdil, že dnešního dne byla na jeho účet uhrazena částka 130.000 Kč. Po zaplacení odměny a výdajů insolvenčního správce zbývá z uvedené částky suma 114.754 Kč, což by i se započtením dříve zaplacených splátek pokrylo pohledávky věřitelů ve výši 23,90 %.

Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. ve spojení s § 7 a § 161 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal napadenou část usnesení a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle § 418 odst. 1 insolvenčního zákona Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník.

Podle odst. 2 uvedeného ustanovení Má se za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odstavce 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce. Podle odst. 3 Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr. Podle odst. 4 Rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu.

Nutno zdůraznit, že oddlužení je způsobem řešení dlužníkova úpadku, který za zákonem stanovených podmínek vede k osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů dle § 414 a násl. insolvenčního zákona. K tomu však může dojít, pokud dlužník všechny své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení řádně a včas splnil. Při oddlužení formou splátkového kalendáře je přitom soud již v jeho průběhu povinen zohlednit zjištění, že dlužník s ním spojené povinnosti v podstatné míře neplní, a že z tohoto důvodu nelze očekávat završení oddlužení osvobozením dlužníka od placení zbytku jeho dluhů. Pak není důvodu vyčkávat splnění celého splátkového kalendáře a naopak je třeba proces oddlužení za podmínek stanovených v § 418 insolvenčního zákona ukončit. K takovému rozhodnutí učiněnému ve prospěch všech věřitelů nepotřebuje insolvenční soud jako strážce jejich společného zájmu ani návrh žádného z věřitelů.

Odvolací soud zdůrazňuje, že ztratí-li dlužník zaměstnání, nelze to pokládat za důvod pro osvobození od placení pohledávek, ani to neznamená, že by dlužník byl zbaven povinnosti dostát svým závazkům (blíže viz usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. KSPH 55 INS 1199/2009, 3 VSPH 607/2010-B ze dne 29. 9. 2010).

Ze zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že podstatná část splátkového kalendáře nebyla splněna, neboť dluh dlužnice na splátkách věřitelům dlouhodobě narůstal a její příjmy neumožňovaly, aby ze srážek z její mzdy byla doplacena zbývající částka ve výši nejméně 165.500 Kč tak, aby během pěti let uhradila tyto nezajištěné pohledávky v rozsahu minimálně 30%. Při jednání před odvolacím soudem dlužnice prokázala, že jednorázově zaplatila dne 10. 9. 2015 částku 130.000 Kč, tato úhrada ale nepostačuje k uspokojení 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Kromě toho podstatnou je též okolnost, že doba pěti let splátkového kalendáře končí v září 2015 (první splátka byla splatná dne 15. října 2010), nepřichází proto v úvahu možnost, že by dlužnice zbytek částky do hranice 30 % splatila později. Jak plyne z kogentního ustanovení § 398 odst. 3 insolvenčního zákona, dobu plnění pěti let splátkového kalendáře nelze překročit. V tomto směru odvolací soud poukazuje i na usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 12/2013 z 28. 2. 2013, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 77/2013, podle něhož lhůta pěti let stanovená insolvenčním zákonem dlužníkovi ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je lhůtou konečnou (nejzazší), přičemž její počátek určuje pro danou insolvenční věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení.

Dlužnice před jednorázovou platbou dne 10. 9. 2015 dlouhodobě neplnila platební povinnosti podle splátkového kalendáře, její předchozí poslední platba byla z června 2014, poslední platba učiněná dle smlouvy o důchodu byla provedena v březnu 2014 (na základě smluv o důchodu zaplatili Tomáš Vodenka jednou částku 3.000 Kč v srpnu 2013 a Jaroslav Kostner jednou částku 4.000 Kč v březnu 2014, Jan Hotový ze své smlouvy o důchodu na částku 4.000 Kč měsíčně nezaplatil nic), a míra uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů dosáhla hranice pouhých 3,11 %. Odvolací soud se proto ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně, že dlužnice neplnila podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, čímž byl dán důvod jak dle § 418 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona pro zrušení oddlužení, tak i důvod dle písm. b) uvedeného ustanovení (ukázalo se, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit).

Na uvedených závěrech se nic nezměnilo ani platbou částky 130.000 Kč dne 10. 9. 2015, neboť výše této platby nebyla dostatečná k tomu, aby uspokojila pohledávky nezajištěných věřitelů do zákonné výše 30 %. Jak již výše odvolací soud konstatoval, s ohledem na skončení pětileté doby splátkového kalendáře v září 2015 není možné vzít v úvahu eventuální pozdější platby dlužnice v následujících měsících. Kromě toho mezi podstatné povinnosti dlužníka při oddlužení plněním splátkového kalendáře patří též průběžné splácení jeho dluhů, neboť věřitelé mají právo na to, aby jejich pohledávky byly spláceny průběžně každý měsíc během 5 let, nikoliv nárazově jednou větší částkou až na konci pětiletého období.

Odvolací soud není v tomto stadiu řízení oprávněn zvažovat osvobození dlužnice od placení pohledávek věřitelů dle § 415 insolvenčního zákona, to přichází v úvahu teprve po splnění oddlužení postupem dle § 413 a násl. insolvenčního zákona, tj. po skončení insolvenčního řízení (v dané věci insolvenční řízení neskončilo). Již jen z těchto důvodů nemá právní význam požadavek dlužnice, aby odvolací soud zčásti prominul její povinnost plnění dle splátkového kalendáře.

Vzhledem k uvedeným závěrům soud prvního stupně postupoval po právu, když zjistil úpadek dlužnice. Odvolací soud proto v souladu s § 219 o. s. ř. potvrdil bod I. výroku usnesení jako věcně správný.

Poučení: Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

V Praze dne 10. září 2015

JUDr. Ladislav D e r k a, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová