1 VSPH 628/2012-A-12
KSCB 28 INS 7047/2012 1 VSPH 628/2012-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka: Tomáš Ješina, IČO 48541681, bytem Drlíčov 139/5, Písek-Vnitřní Město, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23.dubna 2012, č.j. KSCB 28 INS 7047/2012-A-7,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23.dubna 2012, č.j. KSCB 28 INS 7047/2012-A-7, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích ve výroku označeným usnesením uložil Tomáši Ješinovi (dále jen dlužník) domáhajícímu se vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu, aby do 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 40.000,-Kč.

Z odůvodnění usnesení zejména vyplývá, že dlužník podal návrh na zahájení insolvenčního řízení a prohlášení konkursu na svůj majetek. Z obsahu návrhu a předložených příloh plyne, že dlužník nemá žádné finanční prostředky na bankovních účtech ani v hotovosti, vlastní podíl na nemovitosti a věci movité a má pohledávky za dalšími osobami.

Při stanovení zálohy na náklady insolvenčního řízení vycházel soud prvního stupně z potřeby zajistit pro insolvenčního správce dostatek finančních prostředků k úhradě jeho hotových výdajů a nákladů spojených se správou a zpeněžováním majetkové podstaty. Vzal přitom v úvahu skutečnost, že není zřejmé, jaké prostředky se podaří zpeněžením majetku dlužníka v konkursu získat a je přitom třeba počítat s úhradou odměny insolvenčního správce, která bude v tomto případě činit alespoň 45.000,-Kč. Proto dlužníkovi stanovil zálohu ve výši 40.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil nebo zálohu alespoň přiměřeně snížil. V odvolání poukazoval na to, že náklady insolvenčního řízení by měly být zcela uhrazeny z majetkové podstaty a tvrdil, že vyměření takto vysoké zálohy je v tomto případě zcela nepřiměřené.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona, podle nějž může insolvenční soud před -2-KSCB 28 INS 7047/2012 rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že dlužník je spoluvlastníkem podílu o velikosti 1/6 zahrady p.č. 405 v katastrálním území Putim o výměře 1602 m2, když tento pozemek je zatížen exekutorským zástavním právem, dále movité věci nízké hodnoty a má pohledávky za společností SVATOŠ, a.s. se sídlem Vodňany, Palackého 1231 ve výši 25.640,-Kč, 18.869,-Kč a 3.000,-Kč z titulu nezaplacených provedených prací. Výše jeho závazků vůči 11 věřitelům přesahuje 4,5 mil. Kč.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty.

V daném případě nebude možné řešit dlužníkův úpadek jiným způsobem než konkursem (popř. nepatrným konkursem dle ust. § 314, 315 insolvenčního zákona), a insolvenčnímu správci je proto třeba zajistit dostatek prostředků na hotové výdaje související s jeho činností a náklady spojené se správou a zpeněžením zastaveného pozemku dlužníka. Vzhledem k tomu, že dlužník nedisponuje likvidními prostředky, z nichž by bylo možno počáteční náklady insolvenčního správce hradit, je uložení povinnosti zaplatit zálohu namístě. Její výše se i odvolacímu soudu jeví s ohledem na zjištěný skutkový stav jako přiměřená, neboť soud prvního stupně vzal správně v úvahu i skutečnost, že výtěžnost majetku dlužníka je nejistá (dlužník vlastní jen podíl 1/6 ke shora označenému pozemku a u jeho pohledávek nebyl v prohlášení o majetku připojen údaj o jejich dobytnosti) a je pravděpodobné, že ze složené zálohy bude nutno část využít na úhradu nákladů a odměny insolvenčního správce.

Z uvedeného vyplývá, že soud I. stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a odvolací soud proto jeho rozhodnutí podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 21. května 2012

JUDr. František K u č e r a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Vladimíra Chalupová