1 VSPH 627/2015-A-14
KSPH 71 INS 5889/2015 1 VSPH 627/2015-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužnice: Alena anonymizovano , anonymizovano , bytem 671 81 Znojmo, Ob anonymizovano 198, zahájené návrhem dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. KSPH 71 INS 5889/2015-A-9 ze dne 13. března 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č. j. KSPH 71 INS 5889/2015-A-9 ze dne 13. března 2015 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh dlužnice n e o d m í t á.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením z 13. 3. 2015 odmítl insolvenční návrh dlužnice Aleny anonymizovano . Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 23. 1. 2015 se dlužnice domáhala zjištění svého úpadku. Soud odkázal na ustanovení § 3 odst. 1 a § 170 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenčního zákona) a zdůraznil, že dlužník je v úpadku, má-li více věřitelů a že se v insolvenčním řízení neuspokojují mimosmluvní sankce postihující majetek dlužníka, s výjimkou penále za nezaplacení daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného za veřejné zdravotní pojištění, pokud povinnost zaplatit toto penále vznikla před rozhodnutím o úpadku . Dlužnice v insolvenčním návrhu speci anonymizovano dva své závazky, které má vůči dvěma věřitelům, a sice nezajištěný závazek ve výši 9.890 Kč vůči věřiteli Město Znojmo, IČO 00293881 a zajištěný závazek ve výši 1.992.018 Kč vůči věřiteli Hypoteční banka, a. s., IČO 13584324. Soud učinil závěr, že závazek vůči věřiteli Město Znojmo vznikl z titulu neuhrazené pokuty, jedná se proto o pohledávku, která je vyloučena ze způsobu řešení úpadku dle § 170 písm. d) insolvenčního zákona. Insolvenční návrh nesplňuje podmínku dle § 3 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona, soud jej proto odmítl dle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona.

Dlužnice napadla usnesení včas podaným odvoláním, ve kterém navrhla rozhodnutí zrušit. Odvolání odůvodnila tím, že omylem označila závazek vůči věřiteli Město Znojmo jako neuhrazenou pokutu. Ve skutečnosti se jednalo o nezajištěný vykonatelný závazek z důvodu neuhrazeného poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů v původní výši 450 Kč, nyní již v exekučním řízení ve výši 9.890 Kč. Nejedná se proto o pohledávku vyloučenou ze způsobu řešení úpadku.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona) přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 7 insolvenčního zákona a § 212 o. s. ř. a shledal odvolání dlužnice důvodným.

Podle § 3 odst. 1 insolvenčního zákona Dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Ve smyslu § 103 odst. 2 insolvenčního zákona musí být v insolvenčním návrhu uvedeny skutečnosti, které osvědčují úpadek (hrozící úpadek) dlužníka.

Podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona Insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Podle § 170 písm. d) insolvenčního zákona V insolvenčním řízení se neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak, mimosmluvní sankce postihující majetek dlužníka, s výjimkou penále za nezaplacení daní, poplatků, a jiných obdobných peněžitých plnění, pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného za veřejné zdravotní pojištění, pokud povinnost zaplatit toto penále vznikla před rozhodnutím o úpadku.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ustanovení § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

V prvé řadě soud prvního stupně postupoval správně, když vycházel z tvrzení dlužnice v insolvenčním návrhu, že v případě pohledávky Města Znojmo se jedná o pokutu. Dlužnice sice v odvolání upřesnila povahu svého závazku vůči Městu Znojmo (přesněji řečeno, změnila své sk anonymizovano tvrzení), avšak na toto upřesnění již není možné brát zřetel v odvolacím řízení. Je tomu tak nejen proto, že by se tím nepřímo obcházel zákaz stanovený v § 128 odst. 1 druhé věty insolvenčního zákona, avšak i z toho důvodu, že svou povahou je upřesnění tvrzení ze strany dlužnice změnou jejího insolvenčního návrhu. V odvolacím řízení je jako pravidlo změna návrhu (žaloby v nalézacím řízení) nepřípustná, a to dle § 216 odst. 2 o. s. ř., podle kterého nelze v odvolacím řízení uplatnit nový nárok. Též s ohledem na § 146 odst. 2 insolvenčního zákona (V řízení o odvolání proti rozhodnutí podle § 142 se nepřihlíží ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně.) nelze v odvolacím řízení připustit doplnění (změnu) insolvenčního návrhu.

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně (se kterým ani dlužnice nepolemizuje ve svém odvolání), že pohledávka věřitele Město Znojmo, označená dlužnicí v insolvenčním návrhu jako pohledávka z pokuty, je v případě pokuty pohledávkou vyloučenou ze způsobů řešení úpadku, a to dle § 170 písm. d) insolvenčního zákona. Nicméně již zaujal odlišný názor od soudu prvního stupně, podle kterého není z toho důvodu dána pluralita věřitelů dle § 3 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona, a to z níže uvedených důvodů.

Byť se dlužnicí označená pohledávka věřitele Města Znojmo neuspokojuje v insolvenčním řízení, nic to nemění na tom, že pohledávka uvedeného věřitele vůči dlužnici je osvědčena a ve smyslu § 3 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona dlužnice má více věřitelů (v tomto případě dva dlužnicí označené věřitele). Odvolací soud zdůrazňuje, že z § 3 a ani z jiných ustanovení insolvenčního zákona neplyne, že by se pro splnění podmínek úpadku nepřihlíželo k závazkům dlužníka, které se dle § 170 insolvenčního zákona v insolvenčním řízení neuspokojují.

Uvedený názor není v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSCR 23/2011 z 30. 11. 2011, které bylo pod č. 43/2012 pub anonymizovano Ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou, v jejíž části je uvedeno, že Jestliže pohledávka vyšla v insolvenčním řízení najevo jako způsobilá osvědčit dlužníkův úpadek až v průběhu řízení o odvolání dlužníka proti rozhodnutí o úpadku, pak je odvolací soud povinen přihlédnout i k námitce promlčení vznesené dlužníkem v odvolacím řízení. V uvedeném usnesení Nejvyšší soud dovodil, že vyjde-li najevo až v odvolacím řízení pohledávka dalšího věřitele proti dluž anonymizovano a na existenci této pohledávky závisí, jestli je dlužník v úpadku, může se dlužník až v odvolacím řízení bránit námitkou promlčení. Z uvedeného plyne, že byla-li by v řízení u soudu prvního stupně tvrzena pohledávka věřitele a dlužník by vznesl námitku promlčení, nepřihlíželo by se pro účely zjištění úpadku k této pohledávce, byla-li by skutečně promlčena. Odvolací soud dodává, že se nejedná o obdobnou situaci, jako je tomu v případě pohledávky vyloučené dle § 170 insolvenčního zákona (tj. že i v případě anonymizovano pohledávky by se k ní nemělo přihlížet při zjišťování úpadku dlužníka). U promlčené pohledávky se s ohledem na vznesenou námitku promlčení stala ze závazku dlužníka pouze naturální obligace a tato pohledávka se stala vůči dluž anonymizovano pohledávkou nevymahatelnou v nalézacím řízení. Avšak v případě pohledávky vyloučené ze způsobů řešení úpadku dle § 170 insolvenčního zákona sama okolnost, že tato pohledávka se dle uvedeného ustanovení neuspokojuje v insolvenčním řízení, nic nemění na tom, že se jedná o existentní pohledávku, která by byla vymahatelná v exekučním řízení (podle tvrzení dlužnice je tato pohledávka již vykonatelná na základě platebního výměru Městského úřadu ve Znojmě č. j. MUZN 105942/2007 z 23. 11. 2007).

Odvolací soud uzavírá-i pohledávka, která se dle § 170 insolvenčního zákona neuspokojuje v insolvenčním řízení, je způsobilá osvědčit dlužníkův úpadek.

Dlužnice z hlediska podmínky stanovené v § 3 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona (plurality věřitelů) dostála své povinnosti uvést v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, jež umožňují zhodnotit, zda se nachází v úpadku. Odvolací soud proto v souladu s § 167 odst. 2 a § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil napadené usnesení způsobem uvedeným ve výroku, aby bylo možné v insolvenčním řízení pokračovat.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

V Praze dne 7. prosince 2015

JUDr. Ladislav D e r k a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná