1 VSPH 626/2016-A-18
KSPH 65 INS 31675/2015 1 VSPH 626/2016-A-18

USNESENÍ Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky v insolvenční věci dlužníka Sawasdee, s.r.o. v likvidaci, IČO 27223990, sídlem Na Poříčí 80, Králův Dvůr, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 65 INS 31675/2015-A-11 ze dne 26. února 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 65 INS 31675/2015-A-11 ze dne 26. února 2016 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 65 INS 31675/2015-A-11 ze dne 26.2.2016 uložil Sawasdee, s.r.o. v likvidaci (dále jen dlužník) zaplatit zálohu 50.000,-Kč na náklady insolvenčního řízení do deseti dnů od právní moci rozhodnutí na účet soudu.

V odůvodnění soud uvedl, že insolvečním návrhem doručeným dne 21.12.2015 se dlužník domáhal zjištění úpadku. Dále odkázal na ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona a uvedl, že je nutné zajistit prostředky na hotové výdaje insolvenčního správce a jeho odměnu, zejména se jedná o počáteční výdaje správce související s výkonem jeho funkce. Z obsahu insolvenčního návrhu ze dne 17.12.2015 soud dále zjistil, že dlužník nemá žádný movitý či nemovitý majetek. Vzhledem k tomu, že majetek dlužníka s ohledem na jeho nulovou hodnotu nedává záruku úhrady nákladů řízení, předpokládá řešení úpadku konkursem, přičemž v případě řešení úpadku konkursem činí minimální odměna insolvenčního správce 45.000,-Kč uložil dlužníkovi povinnost zaplatit shora uvedenou zálohu.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a žádal, aby soud napadené usnesení změnil tak, že záloha na náklady insolvenčního řízení se neukládá. Uvedl, že ke zrušení společnosti soudem došlo před 1.1.2014 a jejím likvidátorem byla jmenována společnost AB insolvence, v.o.s. Dlužník nemá žádný majetek a likvidátor nezavinil jeho úpadek. Nelze po něm proto spravedlivě požadovat, aby zálohu na náklady insolvenčního řízení hradil z vlastních prostředků. Zároveň upozornil na možnost postupu podle ust. § 8 vyhlášky č. 313/2007 Sb. Podáním insolvenčního návrhu plnil likvidátor jen svou zákonnou povinnost podle ust. § 98 odst. 2 insolvenčního zákona. Dále dlužník upozornil na postup v jiných insolvenčních řízeních, kde v případě, že byl insolvenční návrh podán likvidátorem dlužníka určeným soudem ze seznamu insolvenčních správců, nebyla povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení uložena. isir.justi ce.cz

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 o. s. ř. a neshledal odvolání dlužníka důvodným.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že záloha podle ust. § 108 insolvenčního zákona slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 insolvenčního zákona).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že 21.12.2015 byl v insolvenčním rejstříku zvěřejněn insolvenční návrh dlužníka, který podal prostřednictvím svého likvidátora a jímž se domáhal prohlášení úpadku. Z návrhu vyplývá, že dlužník má závazky vůči šesti věřitelům v celkové výši 929.036,52 Kč. Likvidátor nezjistil žádný majetek (hmotný i nehmotný, včetně pohledávek), který by mohl být v insolvenčním řízení zpeněžen, ani žádné volné finanční prostředky dlužníka.

Odvolací soud konstatuje, že účelem insolvenčního řízení není vytváření podmínek pro zánik nefunkčních obchodních společností, ale řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka některým ze zákonem stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů (ust.§ 1 insolvenčního zákona). Z této výchozí koncepce zákona se podává, že insolvenční řízení může mít smysl jedině za předpokladu, že v majetkové podstatě existuje majetek, z něhož by mohly být (v závislosti na způsobu řešení úpadku dlužníka) alespoň částečně uspokojeny pohledávky věřitelů. Není-li tu takového majetku, nemá insolvenční řízení smyslu.

Z uvedeného plyne, že bude-li zjištěno, že dlužník nemá majetek postihnutelný pro účely insolvenčního řízení, nedává zákon žádného podkladu pro další pokračování v řízení. Testem k tomu, aby nejistota v této otázce mohla být odstraněna na samém začátku insolvenčního řízení a aby insolvenční řízení nebylo zneužíváno pro účely, k nimž sloužit nesmí, je právě uložená povinnost dlužníka zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Nadto třeba akcentovat, že dlužník své odvolání odůvodňuje nedostatkem finančních prostředků (majetku), jenž podle ust. § 108 insolvenčního zákona nepředstavuje překážky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Závěr insolvenčního soudu o tom, že v projednávané věci lze očekávat řešení dlužníkova úpadku konkursem, je správný. V něm náklady insolvenčního řízení budou tvořeny mimo jiné vždy i hotovými výdaji a odměnou insolvenčního správce, která dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. bude činit nejméně 45.000,-Kč. Jelikož dosavadní výsledky řízení nenasvědčují tomu, že by očekávané náklady insolvenčního řízení bylo možno hradit z majetkové podstaty, když dlužník nevykazuje žádný majetek ani příjmy, dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, včetně její výše.

K námitce dlužníka týkající se rozhodování v obdobných případech pak odvolací soud uvádí, že dle ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona není povinností soudu zálohu uložit. Záloha je uložena po zvážení všech okolností případu a insolvenční zákon pouze určuje její horní hranici a situace, ve kterých ji uložit nelze vůbec. Soud prvního stupně zcela správně postupoval v souladu s ustálenou judikaturou vyšších soudů (k tomu viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 4. 2015, sp. zn. 3 VSPH 1689/2014), je proto mylná představa dlužníka, že by měl soud své rozhodnutí ve věci přizpůsobit jiným rozhodnutím prvostupňových soudů.

Z uvedeného vyplývá, že soud prvního stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a odvolací soud proto jeho rozhodnutí podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

Pouze pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné dodat, že dokončení likvidace a výmaz dlužníka (společnosti) z obchodního rejstříku nejsou realizací insolvenčního řízení nijak podmíněny, a že není-li likvidátor dlužníka schopen zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatit a soud řízení zastaví, nic mu nebrání v tom, aby mimo rámec insolvenčního řízení likvidaci společnosti dokončil, čemuž nebránila ani právní úprava zák. č. 513/1991 Sb. (obch.zák.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 16. září 2016

JUDr. Jiří G o l d s t e i n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík