1 VSPH 625/2016-A-12
KSLB 87 INS 948/2016 1 VSPH 625/2016-A-12

USNESENÍ Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky v insolvenční věci dlužnice Zdeňky Kutzlerové, bytem Na Hágu 3236, Frýdlant, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 87 INS 948/2016-A-7 ze dne 17. února 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci č.j. KSLB 87 INS 948/2016-A-7 ze dne 17. února 2016 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci usnesením č.j. KSLB 87 INS 948/2016-A-7 ze dne 17.2.2016 uložil dlužnici zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč do 7 dnů od právní moci rozhodnutí.

V odůvodnění soud uvedl, že se dlužnice insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 18.1.2016 domáhala zjištění úpadku a povolení oddlužení. Dlužnice uvedla, že celková výše jejích závazků činí 490.226,-Kč a její jediný příjem tvoří starobní a vdovský důchod ve výši 9.467,-Kč.

Soud proto dovodil, že její úpadek nebude moci být řešen oddlužením. V případě konkursu pak odměna správce činí minimálně 45.000,-Kč. S ohledem na to soud postupoval podle ust. § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona a uložil dlužnici povinnost zaplatit shora uvedenou zálohu.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil tak, že se jí povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá. Argumentovala zejména tím, že není schopna zálohu v uvedené výši uhradit.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (ust. § 94 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 212 o. s. ř. a neshledal odvolání dlužnice důvodným.

Podle ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné isir.justi ce.cz ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že v projednávaném případě není splněna nutná podmínka pro oddlužení, a to dosažení hranice pro uspokojení 30 % pohledávek věřitelů (ust. § 395 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona). Jediný příjem dlužnice představuje starobní a vdovský důchod ve výši 9.467,-Kč. S přihlédnutím k nezabavitelné částce vypočtené dle příslušných právních předpisů, která musí být dlužnici ponechána, a případné povinnosti dlužnice plnit měsíční zálohu na náklady insolvenčního řízení a odměnu s výdaji insolvenčního správce ve výši 900,-Kč (dle ust. § 3 písm. c/ a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb., resp. s 21 % DPH 1.089,-Kč) by na uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů zbyla částka 1.103,-Kč měsíčně. Za pět let trvání účinků schváleného oddlužení by tedy byla dlužnice schopna uhradit pouze 13,5 % svých závazků. Předpoklad takového minimálního plnění nebylo možno dovozovat ani pro případ oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty podle ust. § 398 odst. 2 insolvenčního zákona, neboť podle údajů uvedených v insolvenčním návrhu hodnota majetku dlužníka k úhradě zálohy na insolvenční řízení nepostačuje.

Z tohoto důvodu bude návrh na povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona zamítnut a podle ust. § 396 odst. 1 téhož zákona bude na majetek dlužnice prohlášen konkurs. Je proto správná a odůvodněná úvaha soudu prvního stupně o výši očekávaných nákladů insolvenčního řízení a tomu koresponduje částka 20.000,-Kč co záloha.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 16. září 2016

JUDr. Jiří G o l d s t e i n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík