1 VSPH 625/2015-B-20
KSLB 87 INS 24934/2014 1 VSPH 625/2015-B-20

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníků: 1) David anonymizovano , anonymizovano , 2) Petra anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Zlatá Olešnice, o odvolání věřitele č. 6 Intrum Justitia Czech, s. r. o., IČO 27221971, se sídlem Praha 1, Klimentská 1216/46, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, č. j. KSLB 87 INS 24934/2014-B-9 ze dne 19. března 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, č. j. KSLB 87 INS 24934/2014-B-9 ze dne 19. března 2015 (v insolvenčním rejstříku vedené na č. l. B-11) se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, usnesením č. j. KSLB 87 INS 24934/2014-B-9 z 3. 3. 2015 v bodu I. výroku schválil oddlužení dlužníků Davida Svobody a Petry anonymizovano plněním splátkového kalendáře, v bodu II. výroku jim uložil povinnost po dobu následujících pěti let nebo do úplného uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů od dubna 2015 vždy k 20. dni v měsíci platit částku určenou dle § 398 odst. 3 insolvenčního zákona z příjmů, které získají po schválení oddlužení v poměru dále v bodu II. specifikovaném, přičemž u přihlášky P7 věřitele Intrum Justitia Czech, s. r. o. konkretizované výší přihlášené pohledávky 546.323,69 Kč a poměrem uspokojení ze všech přihlášených pohledávek 76,3568 %. Soud mj. v bodu VII. výroku uložil insolvenční správkyni Ing. Evě Procházkové deponovat prostředky určené pro věřitele, jejichž pohledávka byla popřena nebo nebyla dosud zjištěna, a to do doby než bude jejich pohledávka zjištěna nebo účinně popřena, a to u věřitele Intrum Justitia Czech, s. r. o. ve výši popřené/nezjištěné pohledávky 252.067,52 Kč a poměrem uspokojení ze všech přihlášených pohledávek 35,2302 %.

Insolvenční správkyně podáním z 5. 3. 2015 (č. d. B-10) požádala o opravu usnesení z 3. 3. 2015 spočívající v tom, že se u věřitele č. 6 Intrum Justitia Czech, s. r. o. nepřihlíží jako k duplicitní k pohledávce č. 2 (P7/2) ve výši 252.067,52 Kč, tudíž v rámci splátkového kalendáře bude uspokojována pouze pohledávka č. 1 (P7/1) ve výši 294.256,17 Kč. Pohledávku č. 2 nelze do splátkového kalendáře zařadit, protože je duplicitní s pohledávkou č. 1, kterou zajišťuje, tudíž závazek z úvěrové smlouvy by byl uspokojován dvakrát.

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, usnesením č. j. KSLB 87 INS 24934/2014-B-9 z 19. 3. 2015 (v insolvenčním rejstříku vedené na č. l. B-11) v bodu I. výroku změnil splátkový kalendář uvedený v bodu II. výroku tak, že se neuspokojuje část pohledávek věřitele Intrum Justitia Czech, s. r. o. ve výši 252.067,52 Kč, uplatněných přihláškou P7. Soud dále v bodu I. výroku způsobem navazujícím na vyloučení pohledávky č. 2 uvedeného věřitele změnil poměr uspokojení u ostatních přihlášených nezajištěných pohledávek. V bodu II. výroku soud uložil insolvenční správkyni, aby částku určenou v bodu VII. výroku usnesení z 3. 3. 2015 k uspokojení částečně popřené pohledávky věřitele Intrum Justitia Czech, s. r. o. nadále nedeponovala a již deponované prostředky rozdělila mezi nezajištěné věřitele v poměru, v jakém jsou uspokojovány jejich pohledávky dle bodu I. výroku tohoto usnesení.

Usnesení z 19. 3. 2015 odůvodnil soud tím, že na přezkumném jednání dne 20. 1. 2015 insolvenční správkyně popřela pohledávku věřitele Intrum Justitia Czech, s. r. o. Podáním z 29. 1. 2015 vzala insolvenční správkyně popření dílčí pohledávky P7/2 zpět s tím, že přihlášená pohledávka je duplicitní k dílčí pohledávce P7/1.

Insolvenční soud upozornil insolvenční správkyni, že se dle názoru soudu o duplicitní uplatnění pohledávky nejedná, avšak správkyně setrvala na svém vyjádření ohledně duplicity pohledávky P7/2 věřitele Intrum Justitia Czech, s. r. o. a navrhla soudu, aby dílčí pohledávka věřitele nebyla zahrnuta do splátkového kalendáře. Vzhledem k tomu, že insolvenční správkyně přezkoumala dílčí pohledávku P7/2 jako duplicitní k dílčí pohledávce P7/1, a navrhla soudu nezahrnovat pohledávku v duplicitní výši do splátkového kalendáře, nezbylo soudu, než výsledek přezkumu pohledávky insolvenční správkyní zohlednit v rozhodnutí o změně schváleného splátkového kalendáře dle § 407 odst. 3 insolvenčního zákona.

Věřitel č. 6 Intrum Justitia Czech, s. r. o. (dále jen Věřitel) napadl usnesení včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolání odůvodnil tím, že při přezkumném jednání 20. 1. 2015 sice insolvenční správkyně popřela dílčí pohledávku č. 2, ale následně vzala své popření zpět s odůvodněním, že se jedná o duplicitní pohledávku k dílčí pohledávce č. 1. Věřiteli nebyla doručena žaloba insolvenční správkyně o popření pohledávky ani vyrozumění o tomto popření. Kromě toho tvrzení o duplicitě pohledávek je nesprávné-dílčí pohledávka č. 1 vznikla na základě smlouvy o úvěru GE Money Bank, a. s. č. 0177129053 ze dne 17. 2. 2006 a dílčí pohledávka č. 2 vznikla ze zajišťovací směnky k dohodě o uznání dluhu, a to dluhu z uvedené smlouvy o úvěru. Jedná se proto o rozdílné závazky dlužníka.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 7 insolvenčního zákona a § 212 o. s. ř. a shledal odvolání Věřitele důvodným.

V dané věci Věřitel přihlásil pod č. P7 svou dílčí pohledávku č. 1 v celkové výši 294.256,17 Kč pozůstávající z jistiny 160.948,84 Kč a příslušenství skládajícího se z úroku z prodlení 126.077,33 Kč a ze soudního poplatku 7.230 Kč. Jako důvod vzniku pohledávky byla uvedena smlouva o úvěru GE Money Bank, a. s. č. 0177129053 ze dne 17. 2. 2006, pohledávka č. 1 byla označena jako vykonatelná na základě platebního rozkazu sp. zn. 18 Ro 247/2008-38 z 12. 2. 2008. Součástí přihlášky byla též dílčí pohledávka č. 2 v celkové výši 252.067,52 Kč pozůstávající z jistiny 190.413,16 Kč vzniklé jako nedoplatek směnečné sumy ze zajišťovací směnky k dohodě o uznání dluhu z 5. 2. 2008, přičemž se jednalo o dluh ze smlouvy o úvěru GE Money Bank, a. s. č. 0177129053 ze dne 17. 2. 2006. Dílčí pohledávka č. 2 byla dále tvořena příslušenstvím skládajícím se z úroku z prodlení 61.154,36 Kč a z rozhodčího poplatku 500 Kč. Pohledávka č. 2 byla označena jako vykonatelná na základě rozhodčího nálezu sp. zn. Pd 403/10 z 27. 5. 2010.

Při přezkumném jednání dne 20. 1. 2015 se insolvenční správkyně vyjádřila k dílčí pohledávce č. 2, že ji popírá co do pravosti. V seznamu přihlášených pohledávek, který tvoří součást zápisu o přezkumném jednání (§ 197 odst. 1 insolvenčního zákona) insolvenční správkyně k pohledávce č. 2 uvedla, že je duplicitní v přihlášené výši k pohledávce č. 1, kterou zajišťuje. Následně vzala zpět své popření s odůvodněním, že se jedná o duplicitní pohledávku.

V prvé řadě odvolací soud konstatuje, že dílčí pohledávky č. 1 a č. 2 Věřitele nejsou duplicitní, jak správně upozornil soud prvního stupně insolvenční správkyni na č. d. B-7. Dílčí pohledávka č. 1 je pohledávkou ze smlouvy o úvěru a dílčí pohledávka č. 2 je pohledávkou ze směnky. Odvolací soud zdůrazňuje, že i kdyby směnka ve skutečnosti zajišťovala co do důvodu i rozsahu splnění dílčí pohledávky č. 1, směnka jako cenný papír je jinou, odlišnou pohledávkou od pohledávky zajišťované. Není akcesorickým a subsidiárním zajišťovacím institutem k zajišťované pohledávce, jako je tomu např. u ručení nebo u zástavy, které nemohou existovat, neexistuje-li zároveň hlavní, zajišťovaný závazek. V případě ručení plní ručitel nikoliv svůj dluh, nýbrž dluh obligačního dlužníka (viz § 546, § 548 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., dále jen obč. zák. a § 303, § 308 obch. zákoníku, podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 ustanovení § 2018 a § 2021 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen o. z.). Splněním ručitelského závazku dochází k zániku hlavního závazku. Naproti tomu při zaplacení zajišťovací směnky zůstává zajišťovaná pohledávka neuhrazena (nesplněna) a nikdy již ani splněna být nemůže vzhledem ke splnění zajišťovacího institutu. Totéž platí i opačně-je-li zaplacena zajištěná pohledávka, nemá remitent (první majitel směnky) právo na její zaplacení, nicméně na existenci směnky a do ní vtěleného směnečného závazku se nic nemění.

Uvedený závěr zaujal i Vrchní soud v Praze v usnesení sp. zn. 5 Cmo 14/1997 z 12. 5. 1998, publikovaném v časopise Soudní rozhledy č. 2/1999 na str. 54 a také v Přehledu směnečné judikatury, 4. vydání, 2010, nakl. Wolters Kluwer ČR a. s., str. 103, s právní větou: Tzv. zajišťovací směnka není zajišťovacím závazkem, je jen prostředkem zajištění. Proto existence závazků ze směnky není závislá na existenci zajištěné pohledávky.

Uvedené závěry o vzniku nového závazku při podpisu směnky platí i pro směnky platební, a to jak pro směnku pro soluto ( placeno směnkou ), tak i pro směnku pro solvendo ( placeno prostřednictvím směnky ).

Odvolací soud uzavírá: Podpisem směnky vytváří směnečný dlužník vždy nový závazek, a to bez ohledu na obsah směnečné dohody (tedy i v případě, že se jedná o zajišťovací směnku).

Z uvedených závěrů plyne, že věřitel, který má pohledávku vůči dlužníkovi a dále je majitelem směnky, která zajišťuje splnění uvedené pohledávky, může vždy podat obě žaloby, tj. jak žalobu o splnění pohledávky, tak i žalobu o zaplacení směnky a nejedná se o překážku věci zahájené, případně překážku věci rozhodnuté, byla-li mu již jedna z těchto pohledávek pravomocně přiznána. Soud v takovém případě vyhoví oběma žalobám o zaplacení pohledávky a o zaplacení směnky a teprve v případné exekuci se bude postupovat tak, aby věřitel neobdržel dvojí plnění, byť mu má být splněno jen jednou, tj. buď z kauzální pohledávky (tj. pohledávky, jejíž splnění je zajištěno směnkou) nebo ze směnky (případně částečně z pohledávky a částečně ze směnky).

Přihláška pohledávky věřitele má v rámci insolvenčního řízení stejné účinky jako podání žaloby (viz § 173 odst. 4 a odst. 2 insolvenčního zákona), proto i v rámci insolvenčního řízení je třeba přistupovat k přihlášce kauzální pohledávky a k přihlášce pohledávky ze směnky, jež by zajišťovala splnění kauzální pohledávky co do důvodu a rozsahu, jako k přihláškám dvou různých pohledávek, které nejsou duplicitní. Pokud by nastala uvedená procesní situace (tj. směnka by zajišťovala splnění téže pohledávky co do důvodu a rozsahu, která je samostatně přihlášena jako další pohledávka věřitele), musel by insolvenční správce jednu z těchto pohledávek popřít, aby zabránil dvojímu plnění, byť má být ve skutečnosti plněna na základě směnečné dohody pouze jedna pohledávka. Odvolací soud nicméně poznamenává, že v případě přihlášky pohledávek P7 se patrně o takové dvojí plnění ani nejednalo- jak upozornil soud prvního stupně insolvenční správkyni ve výzvě z 24. 2. 2015 na č. d. B-7, dle rozhodčího nálezu o zaplacení směnky se jednalo o zajištění smluvní pokuty dle dohody o uznání dluhu ve výši 46.969,16 Kč, smluvních úroků z nezaplacené smluvní pokuty ve výši 49.504,58 Kč a smluvní pokuty dle dohody o uznání dluhu ve výši 93.939,42 Kč, což jsou odlišné nároky ve srovnání s pohledávkou č. 1, představující jistinu dlužného úvěru s úrokem z prodlení a náhradu zaplaceného soudního poplatku.

Podle § 201 odst. 1 insolvenčního zákona Pohledávka je zjištěna a) jestliže ji nepopřel insolvenční správce ani žádný z přihlášených věřitelů, b) jestliže ji nepopřel insolvenční správce a insolvenční soud odmítl její popření přihlášeným věřitelem, c) jestliže insolvenční správce nebo přihlášený věřitel, který ji popřel, vezme své popření zpět, nebo d) rozhodnutím insolvenčního soudu ve sporu o její pravost, výši nebo pořadí.

Podle odst. 2 Vykonatelná pohledávka je zjištěna, také tehdy, jestliže insolvenční správce nepodal včas žalobu o její popření nebo byla-li taková žaloba zamítnuta anebo řízení o ní skončilo jinak než rozhodnutím ve věci samé.

V předmětné věci vzala insolvenční správkyně své popření dílčí pohledávky č. 2 zpět podáním z 29. 1. 2015 (č. d. B-6), tudíž v souladu s § 201 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona se jedná o zjištěnou pohledávku. Z toho důvodu nebylo namístě v usnesení z 3. 3. 2015 (č. d. B-9), kterým bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře, v bodu VII. výroku ukládat insolvenční správkyni, aby do doby než bude pohledávka zjištěna nebo účinně popřena, deponovala prostředky určené pro věřitele Intrum Justitia Czech, s. r. o. k poměrnému uspokojení pohledávky 252.067,52 Kč. Tím spíše postupoval soud nesprávně, když v napadeném usnesení z 19. 3. 2015 zacházel s dílčí pohledávkou č. 2 Věřitele jako s neexistující, byť byla zjištěna. Předmětné usnesení nemělo být vydáno (nebyly splněny podmínky ustanovení § 407 odst. 3 insolvenčního zákona, tj. podstatná změna okolností rozhodujících pro výši a další trvání stanovených splátek), nýbrž soud prvního stupně měl postupem dle § 10 písm. b) insolvenčního zákona uložit insolvenční správkyni, aby prostředky určené k uspokojení dílčí pohledávky Věřitele nedeponovala, nýbrž je průběžně proplácela Věřiteli včetně částek již dříve deponovaných.

Odvolací soud vzhledem k uvedeným závěrům napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a v souladu s § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

V Praze dne 20. ledna 2016

JUDr. Ladislav D e r k a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná