1 VSPH 623/2016-B-16
MSPH 99 INS 133/2016 1 VSPH 623/2016-B-16

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky v insolvenční věci dlužníka Petra Strnada, bytem Karlovo náměstí 104/55, Třebíč, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 133/2016-B-10 ze dne 3. března 2016,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 133/2016-B-10 ze dne 3. března 2016 se v bodech I. a II. výroku p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 99 INS 133/2016-B-10 ze dne 3.3.2016 neschválil oddlužení dlužníka Petra Strnada, (dále dlužník; bod I. výroku), prohlásil na jeho majetek konkurs, jenž bude projednáván jako nepatrný (body II. a IV. výroku) a konstatoval, že účinky rozhodnutí o prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku (bod III. výroku).

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že dlužník se insolvenčním návrhem domáhal zjištění úpadku a povolení jeho řešení oddlužením. Usnesením č.j. MSPH 99 INS 133/2016-A-8 ze dne 7.1.2016 byl zjištěn úpadek dlužníka a povoleno řešení úpadku oddlužením. Do insolvenčního řízení se přihlásilo šest věřitelů s tím, že celková výše přihlášených nezajištěných pohledávek dosahuje výše 260.755,35 Kč. Insolvenční správce na přezkumném jednání dne 2.3.2016 žádnou z přihlášených pohledávek nepopřel. I přes řádné předvolání a poučení o nezbytnosti jeho osobní účasti se dlužník přezkumného jednání neúčastnil. Soud dále zjistil, že dlužník má příjem ve formě invalidního důchodu ve výši 9.426,-Kč měsíčně, nemá vyživovací povinnost. Na základě těchto zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že dlužník by byl schopen v průběhu pěti let trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře splatit svým věřitelům částku ve výši 64.500,-Kč, což je jen 24,73 % výše přihlášených pohledávek, z tohoto důvodu nelze důvodně očekávat, že by dlužník byl schopen v průběhu pěti let trvání oddlužení plnění splátkového kalendáře uhradit svým věřitelům alespoň 30 % výše přihlášených nezajištěných pohledávek. Proto soud postupoval podle ust. § 395 odst. 1 insolvenčního zákona a oddlužení dlužníka neschválil a na jeho majetek prohlásil konkurs. isir.justi ce.cz

Proti tomuto usnesení, a to pouze proti bodům I. a II. výroku se dlužník včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud v napadených bodech usnesení změnil tak, že se povoluje řešení jeho úpadku oddlužením. Argumentoval zejména tím, že v době podání insolvenčního návrhu byl hospitalizován v psychiatrické léčebně v Praze Bohnicích. K propuštění z péče došlo po vydání usnesení o úpadku, neměl stabilní ubytování, osobní korespondence byla doručována na adresu jeho ošetřujícího lékaře, proto se s ní nemohl seznámit včas a jejímu obsahu nerozuměl. V současné době je schopen doložit takový příjem, který bude splňovat podmínku ke schválení oddlužení a v návaznost na to bude proto schopen uhradit minimálně 30 % svých nezajištěných peněžitých závazků.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (ust. § 94 odst. 2 insolvenčního zákona), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 o. s. ř. a neshledal odvolání dlužníka důvodným.

Podle ust. § 405 insolvenčního zákona insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odst. 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odst. 2).

Podle ust. § 395 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Přípustnost oddlužení ve smyslu ust. § 389 odst. 1 insolvenčního zákona z hlediska splnění podmínek vymezených v ust. § 395 insolvenčního zákona insolvenční soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení). Zjištění o subjektivní nepřípustnosti oddlužení dle ust. § 389 odst. 1 insolvenčního zákona, stejně jako zjištění o nesplnění podmínek přípustnosti oddlužení dle § 395 učiněné až po rozhodnutí o povolení oddlužení, naplňuje důvod k rozhodnutí o neschválení oddlužení spojenému s rozhodnutím o řešení úpadku dlužníka konkursem dle § 405 IZ (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.3.2011, sen. zn. 29 NSČR 20/2009, uveřejněné pod č. 113/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že dlužník se insolvenčním návrhem se společným návrhem na povolení oddlužení ze dne 5.1.2016 domáhal zjištění svého úpadku a povolení oddlužení. Usnesením č.j. MSPH 99 INS 133/2016-A-8 ze dne 7.1.2016 byl zjištěn úpadek dlužníka a povoleno jeho oddlužení, a to na základě tvrzení dlužníka uvedených v insolvenčním návrhu podle kterého měl mít dlužník čtyři věřitele, vůči nimž měl mít čtyři závazky v celkové výši 197.364,-Kč. Příjmem dlužníka představoval invalidní důchod ve výši 9.426,-Kč, dlužník neměl vyživovací povinnost. Z uvedeného příjmu bylo možné provádět srážky ve výši 2.164,-Kč a dlužník by tak po dobu trvání oddlužení uhradil věřitelům 64.500,-Kč, to je v rozsahu 32 % výše závazků uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu. Do insolvenčního řízení se však přihlásilo šest věřitelů s tím, že celková výše přihlášených nezajištěných pohledávek činí 260.755,35 Kč. Ze zprávy insolvenčního správce ze dne 19.7.2016 (B-14) vyplývá, že dlužník změnil adresu svého pobytu a aktuálně se zdržuje v Chrášťanech, není stále zaměstnán, není evidován ani na příslušném Úřadu práce, a to z důvodu invalidity 3. stupně. Jeho invalidní důchod činí 9.445,-Kč, ze kterého jsou prováděny srážky ve výši 2.190,-Kč měsíčně, dlužník opakovaně pobývá v psychiatrické léčebně. Nemá žádný majetek. Z uvedených zjištění je zřejmé, že dlužník by byl schopen v průběhu pěti let trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře splatit svým věřitelům částku ve výši 64.500,-Kč, to je 24,73 % výše přihlášených pohledávek. Dlužník nemá dostatečný příjem, který by mu umožnil pro případ schválení oddlužení splátkovým kalendářem, aby uhradil nezajištěné pohledávky věřitelů v rozsahu minimálně 30 % to je 78.226,-Kč. Dlužník nemá rovněž ani dostatečný majetek, který by umožnil jeho oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Přičemž tento stav zůstal nezměněn i za odvolacího řízení. Za popsaného stavu je proto bezpředmětná, ničím nedoložená, odvolací argumentace dlužníka spočívající v tom, že je v současné době schopen doložit příjem, který bude splňovat podmínku ke schválení oddlužení.

Na základě výše uvedených závěrů odvolací soud napadené usnesení potvrdil v souladu s ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 25. října 2016

JUDr. Jiří G o l d s t e i n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík